Červená Sakura 2

Druhý, poslední díl;)

Mírně tetlý (jako potetovaný XD) Gaara Kimimarovi řádně vyčinil a pochválil Leemu líčka, zmalovaný Kankuro vyhrál nad Sakonem a Ukonem pomocí loutek, které jim zacpaly ústa a brutální Temari odfoukla Tayuyu bůhví kam.

Vlček Orochimarčus, který to celou dobu z bezpečné vzdálenosti pozoroval, si poklepal na huňaté čelo. „Proč zrovna já mám kolem sebe tekou bandu pitomců?“ Kabuťák mezitím fňukal v koutě. „Co si sám neuděláš, to nemáš.“ Rozvážně a moudře zamumlal Orochi, vyvlčil ze stínu a hasil si to k Sakuře. „Nazdar holčičko.“ Vlk se usmál, kdežto Orochimaru se pod srstí tvářil, jako kdyby mu ustřihli jazyk. „Odprejskni!“ Sakura začala pomalu střízlivět a bylo jí blbě. Oni totiž andělé a čerti bojovali s vlčaty tak dlouho, že by stačila vystřízlivět i bájná alkoholička jménem Tsunade.
Orochimatčus se nas… naštval, ale vlk byl pořád příjemný a usměvavý. „Jakpa se jmenuješ?“
„Říkám ti naposled odprejskni, bolí mě hlava.“
„To víš, život není peříčko.“ Moudře poznamenal vlk Orochimaru.
„Sem si všimla.“ Kousavě prohlásila Červená Sakura.
„Cože tak kousavý tón?“
„Jestli toho nenecháš, tak neůstanu jen u tónu. Mám pěkně špičaté zoubky, abys věděl. Brousím si je topinkama.“ Pyšně na něj pohlédla. „Herr najs, ještě jednou něco tekého cekne a ukážu jí, kdo má tady špičaté zuby. A ani nejsou broušený topinkama.“ Pomyslel si, ale navenek se pořád usmíval.
„Kampak míříš?“
„Co tě to zajímá? Ale když jinak nedáš… Jdu k bábušce.“
„Kudy z nudy?“
„Musíš dojít do středu lesa a tam je věž. A tam bydlí.“ Jakmile Sakura domluvila, usnula. Orochimarčus potichu odťapkal směrem k bábušce a jako vždy ho doprovázel Kabuto.

Ťuk, ťuk. „Kdo je?“ ozval se spíše mužský hlas. „Tady tvoje vnučka, Červená Sakura.“ Kabuťák se snažil parodovat dívčí hlásek. „Žádnou nemám! A teď padejte pryč!“ Tohle Orochimara nas… naštvalo a tak vrazil dovnitř. Našli tam staříka, který rozhodně nějakou seschlou bábrli nepřipomínam. Pokusili se ho nacpat do pytle, ale staříkovi, který byl znám jako Sarutobi, se to nelíbilo. Když v tu do věže vtrhl Naruto pod Oiroke no jutsu. Jak je známo, strážní andělé jsou neviditelní jen pro své svěřence, což Sarutobi rozhodně nebyl a tak jakmile Naruta zřel jako sexy dívku, vyprskla mu omáčka z nosu a byl tuhej. Naruto ho smutně pohřbil a zmizel.

Orochik vyhrabal nějaké babkovské oblečení a lehnul si do postele. Mezitím co ‚bojoval‘ se Sarutobim, Sakura vyspávala saké. Když se probudila, Orochimarčus už dávno pochrupoval v Sarutobiho postýlce. Sakure se k věži doslova a do písmene dokutálela a slušně doťukalo. „Kdo jé?“ Kabuto si mezitím pročistil hrdlo. „Tady tvoje vnučka, Červená Sakura.“ Zažvatlala růžovláska. „Jen pojď dál, je otevřeno.“ Sakura vrazila do věže jak hurikán, odložila prázdný košík a putovala k babičce-Orochimu. „Bábuško, proč máš tak bílý obličej?“ „Ach dítě, to proto, že jsem tak nemocná. Orochimarčus otevřel kušnu a Kabuto mluvil. „A bábuško, proč vypadáš jako kříženec hada s člověkem?“ „To abych tě lépe viděla a cítila.“ Sakura se blížila k posteli. „A bábuško, proč máš tak dlouhý jazyk?“ Orochi si právě jazykem upravoval vlásky. „To abych tě mohl lépe držet a vyždí…-„ Orouč už byl napůl nohy venku z postele, když dovnitř vtrhl anděl Rock Lee. Udělal to svoje „hačá“ a Orochimarčus odletěl i s Kabuťák bůhví kam. Sakura zaječela, utekla a potkala Sasua, který pořád marně hledal Orochimara. Namíchala mu elixír lásky a tak se vzali. A jestli se jim Rock Lee a Naruto nepomstili, tak tam žijí dodnes a mají kupu, bůhví proč, černovlasých dětí s křídově bílým obličejem.¨

Byla jednou jedna skála, do které byly vytesány obličeje. A na té skále byl zvonec a když ten zvonec zazvonil, byl pohádce konec