Není úniku (kap.05)

Po tichém bouchnutí dveří jen tiše stál a hleděl na ni. Udělal dva kroky a přisedl si …načež ona se jen nervózně zavrtěla.Rukou si projel vlasy a zhluboka se nadechl. Než ale stačil říct cokoliv co mu dalo hodně práce ,tak se zadrhl a sklopil hlavu.
„ Proč jsi přišel?“ zeptala se tázavým tónem a koukala na vodní hladinu v menší fontánce co ležela těsně u jejich nohou, v ní se odrážely perličkové hvězdy a nebe , které mělo nepopsatelnou temnou barvu.
„Já …no přišel jsem abych si mohl ujasnit pár důležitých věcí víš a..“ říkal stále nervózněji. Najednou zvedl ruku aby si mohl odložit né zrovna lehkou katanu .Když ji uchopil Natano sebou cukla s hrůzou v očích.
„Co? ..ty se mě bojíš? „….kouká na ni s nechápavým pohledem „ já jen ..no..trochu jsem se polekala to je celé“ řekla a koukla se na něj, ale hned zase uhnula pohledem jelikož ..prostě nesnesla pohled do „těch“ očí.
„Takže sis teoreticky přišel promluvit o tom kdo jsem?“….“ hai kdo jsme, jsem a hlavně kdo jsi pro mě ty!“ …řekne se silnějším tónem .
„ Kdo jsem já…“pro tebe“??“ ptá se s ironickým posměškem ,který ji on oplatí nepříjemným pohledem.
„ Nebereš mě vážně ….ale já ti to musím říct …já prostě musím .“ řekne a přisune se k ní načež chytne jeden z konečků jejich vlasů, ožmoulá ho mezi prsty a hned zase pustí.
„Co chceš říct?...já tě nechápu“ …hledí na něj s pootevřenými ústy…..“ víš už dlouho tě pozoruji ..a …no jsi jiná ..jiná než ostatní ty ..no víš fascinuješ mě ..já myslím že tě ..že tě asi mil..“ nedořekne slovo ,protože mu položila ukazováček na rty.
„Pšššt …ne tohle neříkej!! Kdybys nevěděl že jsem Uchiha řekl bys totéž? Hmm? Postavila bych se do stejné lajny jako ostatní dívky..Sasuke já tě taky sledovala , den co den jsem na tebe koukala,když jsme trénovaly a společně obědvaly.
Nemohla jsem si nevšimnout a nejenom já , že se koukáš nejen na mě . Mohl ses koukat se zájem , že o mě nic nevíš a jsem tajemná a spousta takových volovyn , ale ty ses koukal častěji než na mě i na jiného člověka . Díval jsi se na dívku ,která pro tebe udělala a znamená víc než já a tvůj pohled taky říkal něco jiného. Když je člověk zamilovaný ,tak se na dotyčného člověka ,kterého miluje kouká jinak...prostě jinak než jako na kohokoliv jiného…Sasuke ty miluješ Sakuru a néé mě!!! Tohle nemůžeš říct jen z rozmaru svých myšlenek ,kterých máš v hlavě až až.
„Ale já…já a Sakura vždyť !!“ opět nedořekne větu ,protože mu do ní skočí Natano „a navíc je tu ještě jeden menší problém“…řekne se sílícím úsměvem .
„Hai?? A jaký?
„No ty jsi prakticky můj bratránek“ uchechtne se.
„Nani?? ….baka!! „ zařve..“ musíš se všemu tak hloupě smát?“
„No to si snad dělá srandu , tak to co jsem jí tady řekl jsem neřekl nikdy nikomu a ona semnou takhle vyběhne?!!.....pch.co si ksakru myslí ?....“ pomyslí si Sasuke ,když se Natano právě spamatovala s chechtajícího záchvatu.
„ Kašlu na to nemá to cenu , nejseš taková jak jsem si myslel jsi úplně stejná jako všechny ostatní namyšlená,arogantní ,ironická a naivní.“ Řve Sasuke stále hlasitěji , vyskočí a už po něm není ani památky.
„ Je to krutá pravda tomuhle se nevyhneš , prostě se s tím budeš muset vyrovnat drahý bratránku!!“ stihne ještě zakřičet Natano za už v tmě mizícím Sasukem .
Po chvilce co se stále rozhlížela,jestli někde nesedí a nepozoruje ji se protáhla a znovu ulehla na deku. Vzhlížela k nebi a po chvilce zavřela oči , cítila že upadá do hlubokých myšlenek ,které se měnili v bdění.

(poznámka autora: Gomen že to trvalo ,ale není čas…. budu se hodně snažit tak mě prosím ti ,kteří ještě čtete mou povídku neproklínejte …Arigatou vaše Natano)