Přívěsek probuzen 7.kap.

7. kapitola: Další cesta, další překážka

Když se vrátili zpátky do domu, Sakura ještě spala. Naruto k ní přišel a jemně s ní zatřásl. Sakura otevřela oči a jak uviděla Naruta, skočila mu kolem krku.
„Naruto! Já jsem…“když se od něj odlepila, začervenala se stejně jako předtím Hinata. Když se na ni Naruto podíval, všiml si že jí začínají téct po tvářích slzy. „Já… jsem vůbec nevěděla jestli se probereš, já měla takový strach…“rozplakala se Sakura. Hinata si k ní sedla a konejšivě jí položila ruku na rameno. „Když jsem vás včera uviděla… já jsem… byla jsem úplně mimo, když jsem ho uviděla. On se tvářil jako tenkrát…“
„No, já vím… taky jsem si toho všiml…“Sakura se na něj podívala očima plnýma naděje.
„Já vím že ty to dokážeš, Naruto… řeknu ti to samé jako minule: ‚Ty jsi jediný, kdo může Sasukeho přivést zpět.‘“

…

„Proč jsi to udělal Sasuke?“vyčítal mu Kabuto. „Proč jsi tam sakra chodil? Já myslel že už si se od starých zvyků odprostil…“
„Jak si dovoluješ o mně pochybovat? Šel jsem tam, jenom abych je zmátl. Teď jsou nesoustředění na svůj úkol, a tak bude snažší tu stařenu dostat.“
„Jo, ale kvůli tomu jsme nemohli zaútočit jak bylo v plánu a nemohli jsme využít okamžiku překvapení…“
„No tak prostě zaútočíme později… a buď už ticho, musím se soustředit.“
„Nejednej se mnou jako s nějakým sluhou, Sasuke… Nezapomeň, že já jsem u Orochimara mnohem déle než ty…“ varoval ho Kabuto.

Během dalšího týdne se nestalo nic zvláštního. Tým sedm dál hlídal v noci na směny. Ale byli už z toho všichni vyčerpaní. Jednou odpoledne si sedli v obýváku a přemýšleli, jak by měli pokračovat. Věděli že je hloupost strávit tam další týden hlídáním a čekáním na to, kdy se rozhodnou zaútočit. Museli už něco podniknout. Jenomže si uvědomovali, že kdyby se chtěli přemístit do Konohy, pravděpodobně by na ně zaútočili po cestě, a to bylo riskantní. Co jim ale jiného zbývalo? Nakonec se dohodli, že to přeci jenom budou muset risknout. Další den brzy ráno vyrazí…
Ráno už bylo vše připravené. Vzbudili se ještě za šera a než začalo svítat, byli už na cestě. Po cestě se ještě zastavili u jedné Kamayiné přítelkyně, a Kamayi jí řekla že odchází, ale aby to řekla jen povolaným osobám, aby se to hned nerozšířilo. Kdyby náhodou měli štěstí a nepřátelé, kteří je jistě sledovali, se nedozvěděli hned že odešli, byla by šance že by se mohli vyhnout boji. Naruto s tím ale příliš nesouhlasil, protože on chtěl aby je našli. Musel ještě splnit svůj slib. Ale musel taky ochránit Kamayiu. Ale stejně bylo hodně nepravděpodobné že by je už nesledovali.
Cestovali už druhým dnem a dohodli se že se zítra opět zastaví ve Vesnici ukryté v Písku. Sakura nevěděla proč, ale měla z toho divný pocit. Když se na noc utábořili, každý už byl vděčný že může na chvilku odpočinout nohám. Tentokrát zůstali vzhůru Naruto a Sakura. Sakuře se už zavírali oči, když na ni Naruto najednou promluvil.
„Sakuro?“
„Hm? Co je Naruto?“
„No já jen… víš hodně jsem přemýšlel o tom, jaké by to bylo, kdybych tenkrát Sasukeho zastavil. Kdyby se nepřidal k Orochimarovi a zůstal by s námi. Myslíš že by stejně časem neodešel kvůli no… Itachimu…?“
„Jak to myslíš?“zeptala se ho vyjeveně Sakura.
„No, tehdy stále mluvil jenom o něm a o tom jak se pomstí a tak… myslíš že by toho nechal vůbec někdy? Kdyby zůstal s námi, dokázali bychom ho přesvědčit že to nemá smysl? Nebo…dokázali bychom mu s tím pomoci?“ Sakura na něj nechápavě pohlédla.
„A co tě to vůbec napadá za nesmysly, Naruto….“podívala se na něj a uviděla jeho zahanbený výraz. „To víš že by jsme mu to nevymluvili. Jednou by stejně odešel. A mi bychom mu pomohli…Ty za nic nemůžeš Naruto.“koukla na něj soucitně. Nikdy se nepřestal obviňovat. Pomyslela si. Ale nikdy se nevzdal. Pošeptal jí malý hlásek v její hlavě. Stále bojoval a nikdy neztrácel naději že ho jednou přivede zpět. Naruto je… je to prostě Naruto, když se pro něco rozhodne nikdy se nevzdá…usmála se.

Kabutovi docházela trpělivost. Sasuke se stále choval tak nadřazeně, jako by měl na jejich misi hlavní slovo on. Stále Kabutovi nařizoval, že ještě není pravá chvíle zaútočit, a že ještě počkají. Ten vždy ustoupil, ale tentokrát už ne. Už toho měl dost.
„Sasuke, dnes v noci musíme zaútočit. Musíme udeřit dřív než se dostanou do Písečné. Tam už to nepůjde a pak jim určitě Kazekage poskytne nějaký doprovod a už nebudeme moci nic podniknout. Tak poslouchej mě! Teď bude naše poslední šance! Musíme - “
„Ne!“řekl klidně Sasuke. „Nemusíme nic. Počkáme.“
„Ale už jsme čekali dost dlouho. Jestli ty nepůjdeš, dobře. Ale já musím uposlechnout rozkazy, a teď už na to bude poslední příležitost… jdeš do toho se mnou?“ Sasuke si povzdechl. Nemohl dopustit aby do toho šel Kabuto sám.
„Hmm… jsi otravný Kabuto…no dobře.“
„Správně Sasuke. Hele, neříkal jsi to samé i Narutovi? ‚Jsi otravný'.“zachechtal se. Sasuke na něj vrhl ledový nenávistný pohled.
„Moc si se mnou nehraj, Kabuto. Nebo poznáš můj speciální sharingan…“varoval ho s posměšným úšklebkem. Kabuto zuřil. Co si to ten spratek dovoluje…

Když se Naruto, Sakura, Kakashi, Hinata a Kamayi vydali další den opět na cestu, měli namířeno k Písečné. Všichni byli unavení a doufali, že nebude příliš opovážlivé se tam po takové krátké době opět ukázat a ještě ke všemu, když jim hrozilo nebezpečí. Naruto ale spoléhal na Gaaru že je pochopí. Navíc už měl plán, jak by mohli bojovat se Sasukem a Kabutem a neohrozit tak Kamayi.
Když bylo poledne a slunce nejvíc pražilo, loudali se hlemýždím tempem. Komu by se chtělo honit v takovém horku… byli rádi že se mohli schovat v malinké oáze, na kterou narazili. Bylo tam jen pár malých stromečků, ale schovali je před horkem, což samozřejmě uvítali. Čtvrt hodinky odpočívali a pak se chystali zase vyrazit. Bylo to už jen kousek naštěstí. Když vstali k odchodu, Naruto který šel první se najednou zarazil. Hinata která šla za ním a nedávala pozor na cestu do něj narazila.
„Na-naruto, co se…“pak si toho také všimla. Před Narutem se objevil Kabuto.
„Ahoj Naruto, rád tě zase vidím. Tebe ovšem také Sakuro. Kakashi, dlouho jsme se neviděli, nemám pravdu?.......hmmm, a to nás nikdo nepředstavíte? No dobře, vy musíte být Kamayi, že? Těší mě. Já jsem Kabuto - “
„Jak se opovažuješ se tady jen tak objevit a dělat jako nic, ty grázle?!“vyjel na něj Naruto.
„Ale to je strašný. Sasuke mě taky pořád jenom nadává. Jste si vlastně celkem podobní.“řekl klidným hlasem.
„Co chceš?“křikla na něj Sakura.
„Ji.“řekl prostě a kývl směrem ke Kamayi.
„A předpokládáš že ti ji jenom tak vydáme?“Kakashi vyháhl svůj kunai.
„Ale ne, samozřejmě. Mě ji jenom tak nevydáte. Ale mu možná ano…“všichni se rychle otočili a uviděli jak jim za zády stojí další osoba.
„Sasuke!!“vykřikla Sakura. Naruto na něj jenom němě zíral.