Otravný svět 10

„Sakuro...proč se stalo tolik věcí co se stát nemělo?“ zeptá se smutně zabarveným hlasem z něhož jde vycítit zklamání.
„Proč?! Protože díky tobě zemřel jeden z mých nejlepších přátel!“ vyjede na něj Sakura a po zklamání už není ani památky.
„Já za to nemůžu! Já to neudělal!“ začne se bránit Suigetsu a Sakura ho probodne nenávistným pohledem až v něm hrkne.
„Ne...? Kdyby si mě nikdy nepotkal! Nepocítila bych tu vášeň která mě zaslepila a která mi znemožnila ho ochránit! A pak si přijde tvůj kamarádíček a zabije ho!“ vypustí ze svých úst všechny výčitky. Suigetsu sklopí oči a jedním hmátnutím vezme do rukou svůj meč...pozvedne k ní své oči, ve kterých není ani náznak po předešlém zklamání. Sakura se ulekne a couvne pár kroků dozadu.
„Myslel jsem, že mi odpustíš...ale zmýlil jsem se. Má chyba.“ Procedí potichu mezi zuby a namíří čepel meče přesně na místo Sakuřina srdce.
„Sui-suigetsu, takže mě zradíš i podruhé?“ zeptá se a bodne jí u srdci, ale v tváři tázaného se nehne jediný sval.
„Já a zradit? Nikdy jsem tě nezradil a nebude to ani teď. Neřekl jsem ti důvod mé nečekané návštěvy..ano byly dva. Ale já se uchýlím k tomu druhému.“ Řekne chladně a rozeběhne se přímo proti ní, Sakura jen o setinu milimetru stihne uhnout před jeho smrtelnou ránou, která by jí probodla srdce. Ale než se stačí rozkoukat, musí už pracně uhýbat před serií ran, které jí daruje Suigetsu. Meč se komíhá kolem jejího těla a zatím díky němu utržila jenom pár tržných ran. Většina je povrchová, ale ona se začíná zadýchávat a dělá jí problémy se dál bránit. Suigetsu si toho všimne a ironicky se zašklebí.
„Copak, naše silná Sakura zapomněla útočit?!“ zeptá se posměšně a naprosto rychlým pohybem, který ani ona nezaznamená se objeví těsně za jejími zády a meč jí přiloží přímo na její hrdlo. Cítí chlad jeho zbraně a po čele jí začnou stékat krůpěje potu. Že by takhle vypadala její smrt?
„Prosím....“ zašeptá a celá ztuhne. Začíná cítit strach...nechce zemřít rukou někoho jako jen on.
„Teď prosíš...? Teď?!!!!“ řekne zvýšeným hlasem a ruka se mu mírně zatřese. Sakura si toho povšimne a napadne jí spásná myšlenka.
„Suigetsu...vždyť já tě miluji, jen si to odmítám přiznat.“ Zašeptá a po tváři jí steče slza. Suigetsu sebou trhne a i jeho tělo ztuhne.
„Miluješ?“ zeptá se a otočí si jí proti sobě...zadívá se jí do zelených očí a meč sklopí dolů.
„Tak proč mi říkáš takové věci? Víš co k tobě cítím...víš jak mi teď je?Já tě také velice miluji“ zeptá se roztřeseným hlasem, ale jeho chvilka nepozornosti se mu stane osudnou. Sakura využila jeho rozpoložení a ze skryté kapsy vytáhla kunai...Ve chvíli kdy vyznal lásku...jedním máchnutím ruky mu svojí zbraň vrazila do těla. Jakmile Suigetsu ucítil co se stalo, vytřeštil na ní oči a sáhnul si na ránu, ze které začne téct krev.
„Ty...ty si...mě...zabila.“ vydechne a z jeho očí steče jediná slza. Ale ani Sakura se neubrání emocím...i po její tváři stékají slzy.
„Ano...musím zachránit...Sasukeho.“ zašeptá a sklopí oči, aby si mohla utřít slzy. V tom se ale Suigetsu nenávistně zatváří a v očích se mu rozhoří plamínky pomsty. Z posledních sil se rozmáchne svým obrovským mečem a jeho ostrá čepel se začne bořit do Sakuřina těla, až projede skrz na skrz. Ona se ovšem nezmůže na jakékoliv známky šoku...její tělo se pomalu skácí na zem, okamžitě následované Suigetsem. Spadli na bok, obličeji přímo k sobě, zbraněmi probodnutými toho druhého a šokovanými výrazy ve tváři.
„Miluji Tě..je mi to líto.“ Šeptne Sakura a z úst jí steče rudý pramínek krve.
„I já Tebe..nikdy nezapomenu.“ Odpoví jí Suigetsu tiše a pohladí jí po tváři. Po chladné tváři, která ztratila všechny známky života. Krásné zelené oči ztratily veškerý svůj lesk...Suigetsu se neubrání pláči a pohlazením jí zavře oči. Ignoruje bodavou bolest v boku...dívá se na mrtvou dívku kterou nade vše miloval.

„Suigetsu, ty jeden blbe. Takhle se nechat málem zabít od malé holky.“ Pronese Karin posměšně a nakopne nehybné tělo holky. V tom ucítí těsně pod krkem chladné ostří Suigetsovo meče.
„Laskavě si neotvírej hubu na někoho, kdo je milionkrát lepší než ty.“ Sykne zlostně a ztěžka zase zbraň položí na zem.
„Vrátíme se, musíme tě ošetřit.“ Řekne Karin už klidným hlasem a podepře jeho tělo, aby byl schopný chůze..společně odejdou z místa, na které Suigetsu nikdy nezapomene. Místo kde jí zabil...Dívku která mu zasáhla srdce láskou...