Budoucnost klanu Hyuuga VI

Budoucnost klanu Hyuuga VI

Venku začínala být zima. Hanabi pomalu usínala a nebýt Nejiho, který ji podpíral, byla by se už někde skácela. Hinata šla vedle nich mlčky, na Hanabi bylo vidět, že se kvůli něčemu trápí.
„Hanabi co je?“ zeptala se jí Hinata opatrně.
„No víš to naši, oni se-“ Nedořekla. Do nočního ticha se ozval strašlivý výkřik.
„To bylo od nás!“ vyjekla a rozběhla se.
„Stůj!“ volal Neji, jenže to už mizela za rohem. Okamžitě se vydali za ní.
„Co se stalo?!“ řvali s Hinatou už z dálky. Neji k ní doběhl jako první. Hanabi byla opřená o rám dveří a třásla se jako osika. Byla celá od krve. „Hanabi! Co je?“ Nic neřekla, jen na něj nepřítomně hleděla.
„Maminko!“ slabounce zašeptala. V té chvíli sem dorazila i Hinata. Neji absolutně nechápal, co se děje. Teprve teď se pozorně rozhlédl po místnosti. Na podlaze ležela v kaluži krve modrovlasá žena. „Hin! To je přece tvoje-“
„Máma.“ dořekla za něj. Byl to příšerný pohled. Neji přejel očima po okolí. Něco tady nehrálo. Opatrně sáhl do kapsy a bleskurychle vrhl kunai na protější stěnu. Ten s rachotem dopadl na podlahu. Někdo ho odrazil! uvědomil si. Zaujal bojovou pozici. Hinata po něm střelila zmatený pohled, ale napodobila ho. Ve tmě se zalesklo ostří katany. Hanabi se rozbrečela: „Ne! Tati nedělej to!“
„Do toho se nepleť!“ umlčel ji chladný a bezcitný hlas.
„Tati?“ zašeptala Hinata a jen těsně ji minula hvězdice.
„Takhle už mi nikdy neříkej ty bastarde!“ Neji po něm vrhl kunai, ale opět minul. „Ty! Jak dlouho už to vlastně víš? Pochlubil se ti tatínek v dopise?!“ vyštěkl na něj Hiashi.
Neji znejistěl a zamumlal: „Nevím o čem to mluvíte.“
Hiashi pomalu vyšel ze stínu. „Lháři!“ zasčel nenávistně.
„Tati! Tati ne! Prosím!“ vzlykala Hanabi. „Nech je! Oni přece za nic nemůžou!“ Hiashi se k ní otočil. Toho využil Neji. Popadl Hinatu za rameno a vytáhl ji ze dveří. Hinata se sotva držela na nohou, ale on ji nedovolil, aby se mu vysmekla. Utíkali jak nejrychleji mohli. K lesu. „NEJI! Zpomal!“ zaskučela „O čem to mluvil?! Stůj! Já už nemůžu!“ To už se ale prodírali hustým podrostem. „Tak zastav! Ááááá!!!“ zaječela, když jí podjely nohy a společně se řítili z nějakého srázu. Dopadli tvrdě, těsně vedle lesního potoka. Neji se urychleně zvedl a chystal se pokračovat, Hinata se mu ale vytrhla.
„Copak jsi vážně tak natvrdlá?! Prober se! JSI MOJE SESTRA!“ zařval na ni jako smyslů zbavený...

„Hiashi. Je mi to naprosto jasné, ale proč jste o tom někomu u všech čertů neřekl?“ Starý muž se ale odpovědi nedočkal, vlastně to snad ani nečekal.
„Co je s Hanabi?“ zašeptal Hiashi a po tvářích mu začaly stékat slzy.
„Je na tom špatně, ale měla by se z toho dostat.“
„Jak to vysvětlím? Zabil jsem svou ženu! A co teprve ti dva? Všechno přece viděli.“
„Je krátce po invazi. Okolo vesnice se stále ještě mohou potulovat nepřátelé. Nějaký zbloudilý ninja se sem prostě vloupal a vaše žena ho nachytala. A pokud jde o ty dva, poslal jsem několik mužů, aby je našlo.“ Stařík zvážněl. „Víte co to znamená, že? Hinata není vaše, ale na pečeť je už příliš stará. Je to výsměch hlavnímu rodu!“
„Zabijete je, že ano?“ zachraptěl Hiashi. Muž mu neodpověděl. Postavil se a vzhlédl směrem k temnému lesu. Po delší odmlce mu zamyšleně pronesl: „Nejiho bude opravdu škoda.“ S těmito slovy odešel. Hiashi chtěl jít také, ale nedokázal se postavit. Zvedl se ledový vítr. „Co jsem to provedl?!“ zašeptal...