Secret Love 4

4. Part
Růže a velký problém

Když skončila ta ceremonie, rozhodla se Sakura, že půjde domů. Rozloučila se s Narutem a ostatníma a šla směrem ke svému domu. Strčila klíč do zámku a otevřela dveře. Co uviděla, jí vyrazilo dech. Od dveří až někam do 2. patra, byla cestička z okvětních lístků rudé růže. Sakura nevěděla, co má dělat. Jen stála a koukala. Pak se nadechla a nabrala trochu odvahy. Zula si boty a šla opatrně po té cestičce. Vyšla po schodech do druhého patra, kde zjistila, že tahle cestička vedla až do ložnice. Znovu se nadechla a stiskla kliku u dveří. Když spatřila tu krásu, oněměla úžasem. Po místnosti byli rozestavěné malé čajové svíčky a podlaha byla zasypaná rudými lístky růže. Stejně tak i postel. Dokonce i na nočním stolku stála váza s růžemi. Sakura přešla k posteli, kde ležela obálka. Nedočkavě ji rozbalila a přečetla si dopis:

Malé překvapení. Zítra na stejném místě, ve stejný čas
Itachi

Sakura dopis složila a schovala ho do šuplíku.
„To by mohlo znamenat, že mě opravdu miluje.“ Pomyslela si.
Lehla si do postele a do noci přemýšlela o Itachim. Pak s úsměvem usnula.

V sedm Sakuru vzbudil budík. Celá natěšená vlítla do koupelny, bleskově se nasnídala a vyrazila na „jejich“ místečko. Když tam došla, Itachi už seděl pod stromem.
„Ale, ale. Ty sis nějak pospíšil.“řekla s úsměvem Sakura.
„Jo, trochu sem si přivstal.“přitkal Itachi a podal Sakuře růži, kterou měl schovanou za zády.
Sakura si jí vzala a sladce se na něj usmála. Pak už na nic nečekala a objala ho. Itachi se nijak nebránil a chytil ji kolem pasu. Potom se už dali do trénování. Itachi jí učil nové triky s chakrou a také různá ninjutsu…Skončilo to tak, že oba seděli pod stromem, Sakura měla opřenou hlavu o itachiho rameno a on jí objímal. A takhle by tam seděli nejspíš ještě dlouho, kdyby je někdo nevyrušil. Asi nějaký páníček venčil svého pejska. Itachi rychle vyskočil a chtěl zmizet svým běžným způsobem. Ale Sakura ho chytla za ruku a utíkala s ním do lesa. Když už byli dost daleko, zastavili se a dál se procházeli.

Po chvilce došli na takovou malou mýtinku. Uprostřed stál strom a ne jak tak obyčejný strom. Byla to kvetoucí třešeň. Sakura mrkla na Itachiho a táhla ho ke stromu. Tam se usadili a pokračovali v tom, v čem byli vyrušeni. Ale to by nebyla Sakura, kdyby jí to nepřestalo bavit. Začala do Itachiho šťouchat, ovšem ten si to přirozeně nenechal líbit. Začali se pošťuchovat a honit. Sakura utíkala před Itachim, ale ten byl rychlejší. Chytil ji kolem pasu a oba dva spadli na zem. Chvíli se tomu smáli, ale pak se začala Sakura k Itachimu lísat.
„Na co to myslíš?“ zeptal se Itachi na oko překvapeně.
„No já nevím, co myslíš ty?“zeptala se zase Sakura a zatvářila se tajemně. Pak ho vášnivě políbila a on jí její polibek opětoval. A samozřejmě nezůstalo jen u polibku…:0)

Po lesní cestě kráčí dvě osoby. Dvě zamilované osoby. Sakura a Itachi. Když vyšli z lesa, Itachi se se Sakurou rozloučil malým polibkem a chtěl zmizet. Ale Sakura ho zas zastavila.
„Přijdeš večer? Prosím.“naléhala Sakura.
„Zkusím to.“řekl a zmizel.

Sakura chtěla jít domů, ale po cestě se stavila v Ichiraku Ramen, na takový pozdní oběd. Docela ji překvapilo, když tam uviděla sedět Naruto.
„Dobrý den, Hokáge-sama. Vy máte čas na to vysedávat na rámenu?“ rýpla si Sakura.
„Ahoj Sakuro. Jo mám. A to přece musím využít ne?“ řekl vesele Naruto a vrátil se ke své misce s jídlem.
Sakura si taky jeden objednala a povídala s Narutem.
Ale vyrušil je nějaký jounin. Předal Narutovi dopis a zas zmizel. Ten v něm chvíli pročítal a pak ho zmuchlal do kuličky. Sakura hned usoudila, že to nebude nic příjemného.
„Naruto. Co se děje?“ zeptala se a ještě trochu zapochybovala, jestli to chce opravdu slyšet.
„Přišla zpráva, že přes hranice naší země přešel…Uchiha Sasuke. A při tom zabil čtyři naše jouniny.“ Dostal ze sebe Naruto.
Sakura na něj koukala, jako vyoraná myš.
„Panebože…“zašeptala Sakura.
Čekala něco velkého, ale ne tak velkého. Ayame, která tam celou dobu stála a povídala si s nimi, taky nevypadala nejlíp.
„A-Ayame p-přines mi j-jedno saké. Velké.“vykoktala Sakura.
Naruto se na ni podíval. Ale ne překvapeně, spíš chápavě.
„Jo, mně taky.“ objednal si taky.
Ayame kývla a přinesla dvě větší skleničky. Přinesla rovnou jednu i sobě. Do všech nalila saké a podala je Narutovi a Sakuře. Sakura ji do sebe hned hodila a vstala. Než odešla, položila Narutovi ruku na rameno a pak odešla.

Přišla domů, ani se nezastavila a šla rovnou do ložnice. Tam se s pláčem zhroutila na postel. Nejdřív Tsunade…a teď další neviní. Proč mi to dělá?! Proč mi chce zničit život?! ptala se sama sebe. Ale odpověď na to nedostala. Pouze uslyšela, jak se otvírá okno. Rychle se postavila do bojové pozice a vytáhla kunai. Naštěstí nebylo proč. Byl to totiž Itachi.
„Zlato? Ty si plakala?!“ zeptal se, když uviděl její uslzené oči.
Sakura k němu jen přišla a znovu se mu rozbrečela na rameni. Itachi ji vzal do náruče a položil ji do postele. Sám si lehl vedle ní. Když se trochu uklidnila, pověděla Itachimu o Sasukém. Ten jí objal a ona mu spokojeně usnula v náručí.

V noci Sakuru vzbudila nějaká rána a taky zima. Bylo otevřené okno. Pomalu a nenápadně se snažila vymanit z itachiho sevření, ale stejně se vzbudil.
„Co se děje?“zeptal se rozespale.
„Nic, jen se otevřelo okno. Jdu ho zavřít.“zašeptala a vstala.
„Samo od sebe?!“nedalo to Itachimu.
„No, tak asi nebylo zamčené.“ řekla s nezájmem Sakura.
„Ne, já ho zamykal, když jsem přišel.“ namítl Itachi.
„Co tím chceš říct?“zeptala se Sakura.
„Ale… nic pojď si lehnout.“ zamluvil to Itachi.
Sakura se schoulila k němu a pomalu usínat.
„Zlato, zítra mám práci s Akatsuki, takže tě nemůžu trénovat.“řekl Itachi. Sakura otevřela své pistáciové oči a pohlédla na Itachiho.
„Radši ani nechci vědět, co budeš dělat. Ale dávej na sebe pozor!“řekla trochu ustaraným tónem a políbila ho.
Tím ukončila jejich rozhovor. Itachiho milovala a na to, že je u Akatsuki, se snažila nemyslet. Přestala o tom přemýšlet a zase usnula.

Ráno se než Sakura otevřela oči, zkusila nahmatat itachiho tělo vedle sebe, ale našla jen zmuchlanou přikrývku.
„Alespoň ustlat p sobě mohl.“ vzdychla si Sakura.
Nijak se tím nezatěžovala a šla si dát sprchu. Už lezla do sprcháče, když jí někdo chytil kolem pasu. Začala křičet. Ale neznámí jí zakryl pusu a otočil jí k sobě. Sakura už chtěla začít kopat, kousat a škrábat, ale když spatřila itachiho tvář, uklidnila se. Začala pomalu rudnou, protože tam stála jen tak, jak ji bůh stvořil. Rychle sáhla po ručníku a zabalila se do něj. Itachi se začervenal, ale pořád si jí prohlížel.
„Myslím, že neuvidím nic, co už bych neviděl.“ řekl a mírně se usmál.
Sakura se ještě víc začervenala (jestli to vůbec šlo).
„J-já myslela, že u-už se nevrátíš.“řekla.
„Nemohl bych se s tebou nerozloučit.“zašeptal jí do ucha a začal jí svlékat ručník.
Pak ji strčil pod sprchu a vlezl si k ní. A všichni víme co se dělo potom…:)

První ze sprchy vylezla Sakura. Do jednoho ručníku se zabalila a druhý hodila Itachimu. Vylezla z koupelny, hodila na sebe župan a šla dělat snídani (poznámka:bylo jedenáct, dopoledne). Za chvilku přišel Itachi. Přitulil se k ní zezadu a začal ji líbat na krk.
„Lásko…nechci tě nějak děsit, ale neříkal si, že pospícháš?“zeptala se. Itachiho to očividně nechávalo klidným. Jedním okem mrknul na hodiny a pak se vrátil k tomu, co měl rozdělané. Po chvíli se zarazil. Tentokrát zvedl hlavu od sakuřinýho krku a pozorně se koukl na hodiny. Chvíli na ně civěl a pak začal lítat po domě, jako šílený. Nejspíš hledal zbytky svého oblečení .
„Sakra, sakra, sakra. Už před hodinou jsem tam měl být!“ křičel a stále něco hledal.
„Na gauči, zlato.“řekla v klidu Sakura, aniž by zvedla hlavu od své snídaně. Itachi se podíval na gauč, na kterém ležel jeho vzorně složený Akatsuki plášť.
„Díky Sakuro. Já tě nemýt…“
„…Tak bys tu ještě hodinu lítal.“dopověděla za něj Sakura.
Itachi k ní přišel, políbil ji na rozloučenou, nasadil si svůj klobouk a zmizel. Sakura se otočila a dívala se na místo, kde ještě před chvilkou stál Itachi. Pak přešla ke gauči a pohodlně se usadila.

Zrovna se nad něčím zamyslela. Zvedla hlavu a podívala se na otevřené okno naproti. V tu chvíli prolétl oknem kunai a zabodl se do gauče, centimetr od sakuřiný hlavy. Sakura se lekla a vyskočila na nohy. Na tom kunai se houpal nějaký papír. Zřejmě dopis. Vytáhla kunai z pohovky a rozbalila papír, ve kterém bylo napsáno:

Ale ale…Koukám, že sis za mě našla náhradu. Konečně někdo, kdo si o tobě nemyslí, že si otravná, co? Škoda, že to nepotrvá dlouho. Protože ho zabiju.

Hned, jak ten dopis dočetla, zmuchlala ho a vyběhla k otevřenému oknu. Začala se rozhlížet po okolí, až spatřila to, co si myslela. Na střeše protějšího domu stál vysoký mladík s černými vlasy a uhrančivým pohledem.
„SAKUKE!!!“ zakřičela Sakura a vrátila Sasukemu jeho kunai.
Ten ho dvěma prsty chytil a zlověstně se usmál. Sakura vyskočila na onu střechu a teď stála od Sasukeho jen pár metrů.
„Táhni. Táhni tam, odkud si přišel a nech mě a můj život na pokoji“ řekla naštvaně.
„Ale jistě. Hned, jak ho zabiju.“ řekl Sasuke chladně.
„A koho?“ zeptala se Sakura.
Věděla moc dobře, o kom mluví, ale chtěla to slyšet od něj. Sasuke se usmál a ve vteřině se přemístil k Sakuře. Nahnul se k ní a zašeptal jí do ucha:
„Přece Itachiho. Já moc dobře vím, že tě trénuje a vím i to, že spolu máte pletky. Včera…jak si se vzbudila, kvůli otevřenému oknu…to jsem byl já. Chtěl jsem Itachiho zabít ve spaní. Ale pak si se vzbudila ty.“
Sakura vytřeštila oči a ustoupila od něj.
„A vlastně toho ani nelituju. Vychutnám si ten okamžik, kdy moje katana projede jeho srdcem. Kdy se jeho dech zasta…“
„DOOOST!!!“ zakřičela Sakura.
„Sklapni!“vydechla.
„Nosíš ho pořád co? Nikdy ho nesundáváš?“ řekl najednou Sasuke a usmál se.
„Co?“ nechápala Sakura.
„Ten řetízek.“ vysvětlil a Sakura okamžitě věděla, o čem to mluvil.
Chytla se za řetízek, co jí vysel na krku. Byl jemný a stříbrný. Jako přívěšek bylo srdíčko s malým, růžovým kamínkem uprostřed.
„Co to s tím má společného?!“ vyjela na něj.
„No…vlastně nic. Jen to, že jsem ti ho dal já!“ řekl a vítězně se usmál.
„To není pravda. Dostala jsem ho od…“zarazila se.
Vlastně nevěděla od koho. Když měla patnácté narozeniny, našla na posteli krabičku, ve které byl právě tenhle řetízek. Tak si ho zamilovala, že ho nikdy nesundává. Ani když se jde koupat. Prostě nikdy.
„Víš co. Je mi to jedno. Ty chceš jen všechno zamluvit. Ty už nikdy nikoho nezabiješ. A teď táhni z téhle vesnice. Nech mě a Itachiho na pokoji. JDI PRYČ!!!“ vykřikla.
Sasuke o krok poodstoupil a zatvářil se nechápavě.
„Ale no tak, Sakuro. Otevři konečně oči. Je to vrah a zločinec. Vyvraždil celý můj klan a mnoho dalších. A k tomu všemu je Akatsuki. Jen tě využívá, aby se dostal k Narutovi.“řekl.
Skoro to vypadalo, že to všechno řekl na jedno nadechnutí. Sakura se ale zatvářila, jako by jí to bylo ukradený.
„Nech si ty svoje psychologický řečičky pro někoho jinýho. Je mi fuk jestli je Akatsuki nebo ne. Má mě rád! Ne jako někdo. A pokud jde o Nauta… myslím, že je dost silný na to, aby se ubránil. Přeci jen je Hokáge. Ale to ty jistě víš, protože je to jen kvůli TOBĚ!!!“ zakřičela na něj.
„Jak to myslíš, díky mně?“ zeptal se Sasuke a zatvářil se nechépavě.
„Nedělěj, že nic nevíš. TO TY SI ZABIL TSUNADE!!!“rozkřičela se Sakura.
„Stála mi v cestě. Musel jsem ji zabít.“řekl s ledovým klidem Sasuke.
„Tak ona ti stála v cestě, jo?! Takže, kdybych se ti teď do cesty postavila já, taky bys mě zabil?“zeptala se Sakura a po tváři jí stekla slza.
„Říkáš tady, jak je Itachi strašný. Že zabíjí nevinné. A co děláš ty? To ty si zrůda Sasuke Uchiho!!!“křičela Sakura a po tvářích se jí teď kutálely slzy, jako hrachy.
„Je zbytečné, se o tom s tebou bavit. Zabiju ho, ať chceš, nebo ne.“řekl Sasuke.
„To neuděláš, protože já ti to nedovolím!“řekla odhodlaně Sakura a postavila se do bojové pozice.
Sasuke si ji pozorně prohlédl. Celé se třásla a byla psychicky na dně. Bylo pozoruhodné, že vůbec stála.
„Na to teď nemám čas. A stejně nejsi ve své kůži.“ Odbyl ji a zmizel.
„VRAŤ SE!!!“ zakřičela Sakura do větru.
Sedla si a složila hlavu do dlaní. Brečela a přitom si nadávala do chudinek. Tohle opravdu nezvládla.

čtyrka..pište komentíky
V příštím díle se těšte na Boj