Jak jsem se tu vzala?... 2

... Jak jsem se tu vzala ... 2

,,Ok! Chuunin za měsíc, to by jsme měli zvládnout, ne?“ řekl Itachi rozhodnutým hlasem.
,,No ale předpokládám, že ani neví co je to kunoichi nebo nějaká chakra! Myslím, že by jsme měli začít od základů! Takže jí to můžeš dneska naučit ty a zítra půjdeme trénovat vrhání kunaiů a shurikenů! Co ty na to?“
,,No, to by šlo, tak dobrá dnes ji naučím základy.“ohrnul nos a namířil si to do svého pokoje. Když vešel tak hned začal:
,,Rozhodli jsme se, že tady můžeš zůstat. Já a Kisame – kdybys nevěděla kdo to je, tak to je ten modrý položralok – tě budeme trénovat aby ses později mohla připojit do našich bojů, rozumíš?“
,,Nejsem dítě, tohle ještě chápu.“
,,To je dobře, protože hned teď začínáme. Předpokládám, že nevíš co je to chakra, takže….“
,,Ano, vím co je to chakra i na co se používá.“přerušila jsem ho a on se na mě nevěřícně podíval.
,,A jak to víš?“zeptal se mne ale já jsem jen pokrčila rameny a řekla že jsem to někde četla.
,,Aha, takže když víš co je to chakra, tak asi víš co je to jutsu!? Víš to?“
,,Jo, jasně. Jutsu znám, takže tohle má být ten trénink?“utrousila jsem a podívala se na něj když v tom přede mnou oběvily dva listy palmy.
,,Aaaaa, zaječela jsem a skočila na Itachiho.
,,Kurňa, slez ze mě to je jen Zetsu.“ Řekl mi a pustil mě na zem.,,Co chceš?“zeptal se ho a palma povyrostla a objevilo se něco jako hlava. ,Chudák, asi ho něco spálilo´přemýšlela jsem nad vznikem jeho černobílé tváře když v tom promluvil:
,,Itachi, nic se neděje, jen jsem jediný, tedy kromě Kakuza, který tu navíc není, kdo ji ještě neviděl, tak se jdu podívat.“
,,Aha, no tak už si viděl a teď zase vypadni! Slyšel si?“ vyjel po něm Itachi a palma se zase ztratila.
,,No, tak vypadá to, že pokračovat s teorií je zbytečné takže jdu pro Kisameho a jdem na praxi. Jo a zapomněl bych, teď když patříš k nám musíš mít plášť. Pein ti ho už sehnal, máš ho u mne ve skříni a taky si na sebe hoď ty tepláky a triko co jsou u pláště. No nechám tě tu, aby ses mohla převléct a potom přijdu.“ Řekl a vyšel ze dveří.
,,Hmn, takže ve skříni jo? Tak se podívám.“otevřela jsem skříň a v ní opravdu byl kabát a oblečení. ,Proboha to je jak z 60tých let! Jak můžou něco takovýho nosit, ale co už.´proběhlo mi hlavou a oblékla jsem se. V tom tam vletěl Itachi a řekl:
,,My s Kisamem jsme už připravení! Můžeme vyrazit!“ a tak jsem šla za ním a spolu s Kisamem jsme vyšli až na něco, podobající se louce, která tu byla asi před sto lety.
,,Tohle je místo, kde trénujeme. Takže vysvětlím ti postup tréninku. Musíme být opatrní, protože i ta sebemenší chyba může znamenat smrt, chápeš? No, dnes začneme s něčím jednoduchým. Takže, Kisame hoď mi prosím pár shurikenů. Vidíš tohle je shuriken a jako správná kunoichi se bez nich neobejdeš, no a taky se s nimi musíš naučit zacházet. Tady na těch stromech je pár terčů. Zkus se do jednoho z nich strefit.“
,,Ok, jdu na to.“ Řekla jsem a hodila jeden shuriken po terči, jenže ten jaksi nabral jiný směr a letěl přímo na Kisameho, který stál opodál a dělal vodní sochy, když v tu ránu shuriken proletěl jednou ze soch a rozprskla se.
,, Trošku vedle!“ zkonstatoval posměšně Itachi a tak tak držel koutky úst aby se neusmál.
,,Trošku? Trošku?“ opakoval Kisame ,,vždyť mi málem usekla hlavu.“
,,Když nad tím tak přemýšlím, tak by to nebylo zas tak špatné“ šeptl mi a řekl Kisamemu ať radši uhne, že je to tu nebezpečný.
,,No dobře, takže to zkus ještě jednou. A snaž se mířit na terč.“
,,Joo,joo vždyť mířím.“ Odpověděla jsem mu a hodila další shuriken. Ten letěl na terč ale minul ho asi o půl metru a najednou se ozvalo : ,,Aaaaaaaau!! Lidi co děláte? To nemůžu ani špehovat?“ vyhrkl ze sebe Tobi s shurikenem zabodnutým do masky. ,,To mám už i já lepší odhad terče než ty!“ řekl a podíval se na mě. ,,Itachi, nemohl by si ji to radši předvést?“naléhal Tobi a tak si Itachi vzal deset shurikenů vyskočil a hodil je po terčích, všechny neminuly cíl ani o centimetr.“
,,Ty pi...prase, ty jsi dobrý a to chceš ať já udělám to samý?“ zeptala jsem se a kulila oči.
,,No, za chvíli určitě, ale nemyslím, že to zvládneš dneska.“řekl s mírným úsměvem.
,,To se ještě uvidí!“ opáčila jsem a vzala si další shuriken.“ Soustředit, musím se soustředit! S těmito slovy jsem vrhla shuriken a ten se zabodl přímo do středu terče.
,,Jóóó!!!!“křikla jsem vítězoslavně a Itachi se pousmál.
,,No, bylo to lepší než minule, ale pořád máš jen jeden. Základem je soustředění a také bystrost. Stoupni si takto, jo. A teď udělej to co já!“ řekl Itachi a vyskočil vysoko nad zem a stoupl na jednu z větví stromu co tam stál.
,,J-já? Tohle? To v žádným případě!“ vykoktala jsem, když v tom jsem uviděla jak Itachi mrkl na Kisameho a potom už jen vím, že jsem stála společně s Kisamem na větvi vedle Itachiho.
,,C-co to?? Kde jsem?“ zeptala jsem se, když v tom jsem viděla jak mi zespodu mává Tobi.
,,Co to má být vy dva? Klidně si mě tu vyhodíte a ani se mě nezeptáte!?“zaječela jsem na ně a Kisame mi odpověděl: ,,Kdybychom ti to řekli, tak bys stejně nesouhlasila, a takhle si z toho neměla až tak velký šok.“ Řekl a mrkl po Itachim.
,,Tohohle mám taky dost! Pořád mrkáte a já nic nevím! Tohle má bejt ten trénink?“
,,Jo, a vypadá to, že se zatím daří.“ Řekl Itachi a spolu s Kisamem seskočil zpátky na zem. ,,Tak pojď za náma!“ zakřičel a já se ohlédla k němu.
,,Na to zapomeň! Já dolů nejdu!“ zaječela jsem po něm a sedla si.
,,Opravdu?“zašeptal mi hlas za mnou.
,,To-Tobi? Co ty tu zase děláš?“
,,No, jelikož nechceš jít sama, musím tě shodit.“ Řekl a už jsem padala dolů.
,,Co to děláš ty hulváte?“ řekla jsem a najednou mě někdo chytil.,,I-Itachi?“
,,Ty seš fakt hrozná. Proč si neskočila na zem?“vyjel Kisame.
,,Uvědom si, že já jsem kunoichi teprve jeden den a ty seš ninja už alespoň deset let.
,,Přesněji šestnáct.“ Pousmál se Kisame a otočil se.,,No já vás tu už nechám, myslím, že ty to zvládneš sám Itachi.“
,,Heh, Kisame! Ty parchante! Co to zase děláš?“ ječel Itachi, ale to už tam Kisame nebyl.,,No, vypadá to tak, že jsme tu sami.“ Řekl mi potom a já jsem jenom kývla.
,,Tak co? Budeme pokračovat v tréninku se shurikenama? Nahodila jsem téma.
,,Jo,ještě chvíli a potom už půjdeme.“
,,Ok.“řekla jsem a vytáhla tři shurikeny z Kisameho pouzdra, které tu nechal.
,,Tak já to zkusím.“ Řekla jsem a soustředila se jen na ty shurikeny. Hodila jsem je a ani jeden neminul střed.“
,,Yeah! Neminula jsem!“ zajásala jsem a přišla k němu.
,,Jo. Už ti to celkem jde. Tak.“ Řekl a vytáhnul velký shuriken.,,Tak, tohle je další druh shurikenu. Musíš ho takhle chytit a hodit. Ok?“
,,Jo.“ Už jsem se chystala ho hodit když v tom mě někdo zezadu chytil za pas jednou rukou a druhou mou ruku se shurikenem.
,,Takhle to musíš hodit.“ Řekl a trhl mi rukou, až mi shuriken vyletěl a zabodl se do terče.,,Chápeš?“
,,Jo jasný.“ Otočila jsem k němu hlavu a podívala do jeho červených očí. Jeho rty se pomalu přibližovaly těm mým a najednou: ,, Do p*dele, vy dva. Nemáte náhodou cvičit?“ zařval Hidan.
,,Hidane, ty zmetku, to jsi udělal schválně!“zařval Itachi a podíval se na něj.
,,Nech ho být, nestojí za to.“ Řekla jsem mu a pomalu jsem se zvedla.,,Neměli by jsme už jít?
,,Jo, pojďme.“řekl Itachi a zvedl se.
,, Oh kur*a, dvě hrdličky, nebo spíš lasičky?“ zařval znovu Hidan.
,,Neprovokuj smrade.“okřikl ho znovu Itachi a šli jsme zpátky do úkrytu.

*ták druhý dílek mé FF, nevím kdy ho tady přidají dala jsem ho tu večer, ale v každém případě, pěkne počtení..XD

Další díl je tady : http://www.konoha.cz/?q=node/23276