Kroniky Vzduchu: Díl 9 - Stromo-lezectví (bez rukou)

Kluci se na sebe protivnicky podívali.
Ne! Já se nenechám odstrčit do zadu! Já vám ukážu! Řekl si Jaden rozhodně a protočil kunai na prstu.
Kakashi je stále ještě sledoval z větve. Jestli se jim podaří dokončit trénink úspěšně, bude to pro ně cenný pokrok. Pomyslel si zamyšleně.
Zpoza stromu o kus dál to celé sledoval Inari.

Jaden se rozeběhl s kunaiem ke stromu.
Vyběhl a chyběl mu jen 1 metr k té téměř nejvyšší větvi. Ale nešlo to dál, udělal zásek a seskočil dolů.
„Cha! Tohle trumfněte kluci!“ Zasmál se vítězoslavně.
Sasuke se zamračil. Nemůžeš mě porazit Jadene! Vzal kunai a běžel. Doběhl asi do podobné výšky jako Jaden, ale o něco míň.
Seskočil a zatnul zuby, štvalo ho to.
Naruto se podíval na Jadena a Sasukeho. Rozběhl se a vyběhl do asi 8 metrů.
Když doskočil zpátky na zem, přišel k Sakuře a potichu se jí zeptal : „Hele, nemohla by jsi mi dát typ když ti to tak jde?“
Sakura se tomu podivila, čekala, že se Naruto po neúspěchu bude vztekat, ale on jí přišel požádat o radu!
Kakashi ho sledoval. Je stále silnější a silnější, nejspíš má silnější chakru než Sasuke a možná i než Jaden.Nemůžu se dočkat jak to dopadne!

Stavba mostu pokračovala podle plánu.
Sakura zívla a protáhla se.
„Vypadáš dost unaveně.“ Řekl jí Tazuna, co procházel kolem s kovovým sloupem na rameni.
„Kde jsou ti kluci?“ zeptal se jí.
„Trénují stromo-lezecký výcvik.“ Odpověděla mu.
„A ty nemusíš?“
„Já to už umím.“ Řekla sebejistě Sakura.
„Kakashi sensei mi řekl, Ať vás chráním.“
Tazuna se zarazil : „Vážně?“
Sakura se naštvala.
„Hej Tazuno!“ zavolal ho někdo.
„Ano, co je Giichi?“ odpověděl přicházejícímu pracovníkovi Tazuna.
„Výš, přemýšlel jsem a…mohu přestat pracovat na mostu?“ začal vymlouvavě Giichi.
„Pro-proč? Tohle je tak důležité a jsme tak blízko!“ vyjekl rozzlobeně a udiveně Tazuna.
„Tazuno, jsme blízko už delší dobu. Chci ti pomoct, ale jestli budeme pokračovat, Gatou po nás půjde také.“
Tazuna se zamračil.
„A jestli tě zabijí…tak proč to dělat? Proč toho nenecháme?“
„Já…to nemohu udělat! Tenhle most je náš most! Tohle je most co jsme začali stavět, a doufali, že přinese finance do našeho super-chudého kraje.“ Řekl Tazuna.
„Ale jestli přijdeme o životy…“ odporoval mu Giichi.
„Už je pozdě, můžeme pro dnešek skončit.“ Řekl jen tak Tazuna.
„Tazuno!“ zavolal za ním Giichi.
„Giichi, nemusíš zítra chodit.“ Řekl mu Tazuna a odešel.

Jaden seděl u stromu opodál a sledoval Naruta se Sasukem, jak stále vybíhají do koruny stromů, škrtají tma kunai a seskakují.
On už se dostal až na vrchol…
„Co se to sakra děje?!“ vztekal se Naruto když doskočil zpět na zem a posadil se z toho na zadek.
Podíval se na Jadena a zatnul vzteky zuby. Jak jsi to sakra udělal Jadene?!
Pohlédl se na Sasukeho a znovu se rozběhl.

Už byl večer a Sakura provázela Tazunu po městě po nákupech.
„Kam jdem?“ zeptala se.
„musím nakoupit nějaké jídlo.“ Řekl jí Tazuna.
Lidé kolem vypadali zuboženě a vyzáble.
Jeden muž měl ceduli „vezmu jakoukoli práci.“
Jeden malí chlapec zrovna utíkal s ukradenýma buřtama z uzenářství.
Malé děti seděli na ulici na dece.
Co je s touhle vesnicí? Přemýšlela Sakura rozhlížela se po vesnici.
„A jsme tu.“ Řekl Tazuna vstoupil do krámu s potravinami.
Regály byly skoro prázdné.
Tazuna vzal pár kousků sešlé zeleniny a zaplatil.
Sakura se na to dívala s lítostí.

Naruto se zatím snažil přijít na nějaký fígl, jak vylézt na strom.
„Sakra! Jak jsi to udělal Jadene?! Určitě jsi použil nějakej trik co?“
„Když ti to řeknu, budeš se mi týden klanit platí?“ odpověděl mu Jaden a zazubil se.
Naruto se trochu naštval.
Soustředil se a rozběhl se na strom…
Ale přerušil ho Sasuke : „Ehm…Naruto?“
Naruto zakopl a plácl sebou o zem: „Co to sakra děláš?! Snažim se tu soustředit!“ vztekal se Naruto.
„No…poradila ti Sakura něco užitečného?“ zeptal se ho neochotně Sasuke.
Naruto se zatvářil nejdřív radostně a pak škodolibě : „To ti přece nebudu věšet na nos!“ odsekl mu.
Sasuke se zatvářil naštvaně a rozmrzele.
Chvíli se propalovali pohledy.
Jaden se tomu zasmál.

Později seděli už všichni u stolu u Tazuny doma.
Tazuna se smál : „tohle je fakt zábava! Už je to dlouho, co jsme měli u stolu tolik lidí.“
Sasuke a Naruto do sebe ládovali jednu porci za druhou.
Jaden na to koukal s otevřenou pusou. To snad nemyslej vážně?!
„Přidat!“ řekli oba najednou…a hned na to se pozvraceli.
„Když už nemůžete, tak nejezte!“ rozčilovala se Sakura.
„Škoda jídla! A chováte se spíš jako prasata než shinobi!“ dodal Jaden stejně naštvaně.
Když konečně dojedli, seděli ještě chvíli u stolu.
„Hej…proč máte na zdi utržený obrázek?“ Zeptala se Sakura. Když si prohlížela obrázek pověšený na zdi.
„Inari na něj celou dobu u jídla koukal, byl na něm někdo výjimečný?“
Tazuna a jeho rodina ztichli.
„Je tam můj manžel.“ Řekl Tazunova dcera a Inariho matka.
„Muž, jednou znám jako hrdina vesnice…“ dodal Tazuna.
Inari se sebral a odešel od stolu.
„Inari! Kam jdeš?“ zavolala za ním jeho matka.
Inari bez odpovědi za sebou zabouchl dveře.
Jeho matka se za ním rozběhla.
„Otče! Říkala jsem ti že před Inarim o tom muži nesmíš mluvit!“ řekl lítostivě a zlostně.
Dlouhou chvíli bylo v kuchyni jenom ticho.
A to prolomila Sakura.
„Co je Inarimu?“
„Zdá se, že je za tím příběh.“ Řekl Kakashi.
„Inari měl nevlastního otce, ale chovali se k sobě, jakoby byly pravý otec a syn.“ Řekl Tazuna smutně.
„Inari se tenkrát velmi smál…ale…“ zatnul pěsti Tazuna…a rozplakal se.
„…ale…Inari se změnil…od toho incidentu s jeho otcem…“
„Slovo kuráž bylo ukradeno…z tohoto ostrova, od těchto lidí, od Inariho. Navždy…“ Pokračoval Tazuna.
Tazuna jim převyprávěl příběh Inariho a jeho nevlastního otce.
Jadenovi byl Inariho příběh dost povědomí…a nebyly to hezké vzpomínky.

Naruto chtěl vstát ze židle ale upadl.
„Jestli chceš jít trénovat, nech to na zítra. Uvolnil jsi příliš mnoho chakry.“ Řekl mu Kakashi.
Naruto vstal, sice se mu klepala kolena únavou ale vstal.
„Jdu to dokázat, dokázat tomuto světu!“ řekl odhodlaně a sevřel dlaň v pěst.
„Hrdinové existují!“

Druhý den se Jadenovi vůbec nechtělo vstávat.
Ale musel.
Přišel dolů na snídani a rozhlédl se po místnosti.
„To tu Naruto ještě není?“ divil se.
„Ne, ten hlupák stále ještě leze po stromech.“ Odpověděla mu Sakura, co před chvílí také vstala.
„Je Naruto v pořádku?“ zeptala se starostlivě Inariho matka.
„Dítě by nemělo zůstávat přes noc venku.“
Dítě! To je dobrý! Potlačil Jaden smích.
„Není potřeba se strachovat, Naruto je slušný ninja, i když na něj nevypadá.
„O tom nevím, možná je ten idiot vážně mrtví.“ Řekl Sasuke.
„Zajdu se po něm podívat.“ Řekl Jaden a vyběhl ze dveří.
Ti mladí dnes stále někam spěchají. Řekl si Kakashi.
Když Jaden stál na špičce jednoho stromu a rozhlížel se po Narutovi, všiml si jedné dívky, jdoucí lesem.
Kdo to je? Přemýšlel.
Třeba tam bude i Naruto. Uvažoval a zmizel.
Naruto tam seděl na palouku, kde včera usnul při tréninku.
Najednou se za ním ozvalo.
„Tichá smrt!“
Naruto zaječel a vyletěl do vzduchu.
Jaden se rozesmál.
„Špatně se kreješ trole!“ smál se Narutovi.
„Jadene! Já tě zabiju! To mě chceš zabít nebo co?!“ rozčiloval se Naruto.
„Tak se už nečil a pojď, čeká se na tebe u snídaně.“
Naruto zamrkal a vstal.

Zatím Sakura Sasuke a kakashi hledali Naruta na tréninkovém místě, kde byly včera.
„Jaden se s Narutem ještě nevrátili a tady také nejsou.“ Řekl zamyšleně Sakura.
Najednou před nimi přistál kunai.
Trojice vzhlédla nahoru a tam ležel na větvi Naruto.
„Naruto už vyšplhá tak vysoko? Úžasné!“ řekla překvapeně Sakura.
„Co na to říkáte? Už dokážu vyšplhat takhle vysoko!“ chlubil se usmívající Naruto.
Naruto vyskočil na nohy, aby se postavil….Ale uklouzla mu noha.
Naruto zavrávoral a vypadalo to že spadne.
„Idiote!“ lekla se Sakura.
„To není dobrý!“ řekl Kakashi vylekaně.
Naruto už letěl z větve.
Sakura zařvala.
Ale Naruto se zasoustředil a přichytil se nohama ke spodku větve.
„Ne, dostal jsem vás!“ smál se.
„Vylekal jsi mě!“ zlobila se na něj Sakura.
Zdá se že se trochu zlepšil. Přemýšlel Kakashi.
Jenže najednou se Naruto málo soustředil a odpojil se od větve…teď padal doopravdy.
Kakashi se Sakurou vyvalili oči a ztuhly.
„Naruto, ty idiote! To se stane, když se tak vytahuješ!“ histeřila Sakura.
Naruto ale nedopadl, protože ho připíchl kunai za triko ke stromu.
Naruto z toho byl vyjevenej.
„Zase máš v hlavě jenom blbosti co?“ řekl Jaden, ten kunai hodil on.
„Páni Jadene! To bylo o fous!“ radovala se Sakura.

Zatím v doupěti Gatoua.
Zabuza rozdrtil v ruce jablko.
„Většina tvé síly se ti vrátila.“ Řekl mu ten chlapec.
„Dobrá, je čas, Haku.“ Řekl chlapci Zabuza.
„Ano.“ Odpověděl mu Haku.

Večer stáli Sasuke a Naruto až na vrcholcích stromů, jako Jaden.
„Pojď mě.“ Řekl Sasuke.
„Ok!“ souhlasil spokojeně Naruto.
„Jdou pozdě. Chápu, proč jde pozdě Naruto, ale Sasuke?“ řekla netrpělivě Sakura.
„Sensei? Když nepřijdou do 2 minut, můžu jim sníst večeři?“ zeptal se Jaden Kakashiho.
V tu chvíli se otevřeli dveře.
V nich stál Sasuke, podpírající Naruta.
„Kdo vás zmlátil?“ zeptal se jen tak Jaden.
„Byly jsme až na vrcholu.“ Řekl s úsměvem Naruto.
„To brzo.“ Poznamenal suše Jaden a napil se z hrnku.
„Fajn.“ Řekl jim Kakashi.
„Naruto Sasuke…vy dva budete hlídat Tazunu příště.“ Řekl jim.
„Ok!“ zaradoval se Naruto a přepadli se Sasukem dozadu.
„Idiote!“ vynadal mu Sasuke.
Přítomní se tomu zasmáli.
„Moment! A co budu dělat já?!“ chtěl vědět dotčeně Jaden.
„Ty? Ty půjdeš se mnou na ranní obhlídku mostu Jadene.“ Řekl mu Kakashi.
„Hmm…“ zahučel Jaden. Jéé, to budu muset zase dřív vstávat! Myslel si naštvaně.

„Most už je téměř hotoví, a to hlavně díky vám.“ Řekl Tazuna.
„Ale nepřemáhej se!“ řekla mu přísně jeho dcera.
„Chtěl jsem se vás ještě na něco zeptat.“ Dodal Tazuna.
„Proč mě stále pomáháte, i když jsem vám lhal skrz detaily mise?“ Zeptal se Kakashiho.
Kakashi složil ruce pod bradu : „Neudělat tu správnou věc, i když víš, že je správná, je cesta hlupáka.“ Odpověděl mu.
„Nejsou slabí vojáci pod statečným velitelem.“
„Citát Prvního Hokage.“ Řekl Kakashi a vzhlédl.
Inari se podíval na Naruta vzpomněl si, jak jeho otec přeplaval rozvodněnou řeku, aby zachránil jeho vesnici. A na jeho smrt.
Vyhrkli mu slzy.
„Proč…“ řekl potichu.
„Co?“ zeptal se ho Naruto a přestal se válet po stole.
Inari uhodil rukama do stolu.
„Proč se tak snažíš? Nemůžeš porazit Gatouovi muže, i když budeš trénovat! Nezáleží na tom jak budeš trénovat, a jaké budeš říkat hezké věci…slabý lidé proti silnějším prohrávají!“ řval Inari.
„Sklapni, já jsem jiný než ty.“ Řekl mu nevzrušeně Naruto.
„Sklapni! Štve mě dívat se na tebe! Nevíš nic o tomto kraji, jsi tak odporný!“
„Já jsem jiný než ty! Kdo nezná opravdovou bolest!“ ječel na Naruta Inari.
„Je to ten důvod, proč chceš stále být hlavní postavou tragédie a brečíš?“ Řekl temně Naruto.
„Idiot jako ty si klidně brečet může.“
„To totiž sraby dělají!“ řekl zlostně Naruto Ianrimu.
„Naruto, to jsi přehnal!“ kárala ho Sakura.
Naruto se zvedl a odešel.

Druhý den ráno všichni vstali a šli s Tatinou na most, až na Naruta, ten ještě spal.
„Dohlédněte prosím na Naruta.“ Poprosil Tatinovu dceru Kakashi.
„Trénoval včera dost dlouho, takže by dnes neměl být schopen pohybu.“
„Kakashi? Cítíte se už dobře?“ zeptala se ho starostlivě Tazunova dcera.
„Ano, tak nějak.“
„Nashledanou.“ Rozloučil se Tazuna a šli.

Gatou zatím s obvázanou rukou telefonoval Zabuzovi.
„Hej! Nedovolil jsem vám odejít z úkrytu! Hej Zabuzo! Slyšíš mě?“
Zabuza rozšlápl vysílačku.
„Pojďme Haku.“ Řekl Zabuza.
„Ano pane.“ Odpověděl mu Haku.
Stáli na loďce, plující k velkému mostu…