Konec

No heh...chybý tady kategorie smutné a já jsem vážně nevěděla kam to zařadit....jinak povídka je na pár Neji a TenTen...

Stála nad jeho bezvládným tělem. Její slzy jí stékaly po tvářích jako proudy rozbouřených řek. Nevěděla co má dělat. Bylo to tak z ničeho nic. Proč?? Proč zrovna on??

TenTen s ním byla tolik šťastná. Milovala ho nade vše a nikdy by nedovolila, aby ho někdo zabil nebo mu ublížil. Tolikrát jí on říkal, že ji ochrání, že ji nikomu nedá, že ji tolik miluje. A přitom ona věděla, že bude ochraňovat ona jej.
Jenže to nedokázala. Selhala v obraně. Již nedokázala nic dělat. Byla tolik vysílená. Sotva popadala dech. Lehla si vedle něho a zavřela oči. Už se dál nemohla dívat na jeho zkrvavené tělo. Zavřela oči a představovala si ho v těch nejkrásnějších chvílích, které spolu s ním zažila.

***

"TenTen!!" zakřičel Neji.
"Pojď sem," zvolal na ni. TenTen byla překvapená a nevěděla co se děje. "Neji?" podívala se na něho s otázkou v očích.
"Chtěl bych ti něco říct," řekl s vážným výrazem. TenTen se lekla co se děje. "Víš..včera jsem tě viděl," řekl opatrně.
"Jak si šla domů. Moje srdce se najednou sevřelo a já pocítil něco dost zvláštního. Víš co to bylo?" podíval se na ni Neji.
"To nevím," šeptla TenTen strachy.
"Mé srdce po tobě toužilo. Byl to stesk. Už tak dlouho jsme si normálně nepovídali. Nebyli jsme spolu ještě snad nikde. Možná to, co tady říkám zní hloupě, ale já jsem z toho všeho strašně nervózní," řekl Neji a koukal TenTen do očí. Ona však stále nechápala co jí tím Neji chtěl říct. Už se chystala něco říct, ve stylu to je mi líto, mohli by jsme někdy někam vyrazit nebo něco takového, ale Neji ji předběhl.
"TenTen já...miluju tě," řekl to tak rázně, až se TenTen lekla. Zasekla se a nebyla schopná slova. Srdce jí bušilo v hrudi, že to musel slyšet i Neji, ale on na tom nebyl o nic líp.
"Neji.." zašeptala TenTen po chvíli, když se trochu vzpamatovala.
"Tohle jsou tak krásná slova. Víš, že jsem je od tebe chtěla slyšet? Možná ti to přijde směšné, ale já tě miluju už delší dobu, jenže jsem se strašně bála ti to říct. Tohle je tak..tak krásné..já ani nevím co na to říct...možná snad..děkuju," pomalu stékaly TenTen slzy štěstí po tváři. Neji se usmál. Nic neřekl a pomalu, ale něžně ji přivinul k sobě a pevně objal. Tehdy zazněla ta slova.
"Ochráním tě svým životem, nikdy tě nikomu nedám, protože tě miluju jako svůj vlastní život," na důkaz, že ty slova myslel vážně ji políbil. TenTen se cítila jako v sedmém nebi.

Později však přišla na to, že Neji má spoustu nepřátel, že si bude muset dát pozor. Celé dlouhé noci, kdy býval Neji pryč probrečela a doufala, že se jí vrátí v pořádku. Když se tyhle noci stávaly čím dál tím víc častější TenTen se rozhodla, že bude na Nejiho dávat pozor. Celé dny trénovala a cvičila se, aby v noci mohla chodit s ním. Musela však tajně. Kolikrát už se jí podařilo odrazit Nejiho nepřítele, aniž by si toho Neji všiml a TenTen už aspoň nemusela sedávat doma a klepat se strachy. Jenže tentokrát...

***

TenTen otevřela oči a zase jí stéklaly slzy.
Tentokrát to nezvládla. Nedokázala ho ochránit. Neji zakašlal.
"TenTen??" zachraptěl. TenTen se vymrštila a posadila se u něho. "Neji..ty..ty..já myslela, že," nedořekla.
"Ještě bych ti chtěl něco říct," zakašlal Neji.
"Poslouchám," usmála se na něho TenTen a ruku mu podsunula pod hlavu, aby ho lépe slyšela.
"Vím..eeeeh...vím o tom, že..." Neji se rozkašlal.
"Vím, že si mě chránila," dořekl.
"Ale jak..jak to?" vykulila TenTen oči.
"Když je u člověka někde blízko milovaná osoba, tak to pozná. I ty to jednou poznáš, až...eeh..až," Neji se znova rozkašlal.
"Né Neji. Já miluju jen tebe. Prosím vydrž ještě chvíli. Přivolám pomoc," řekla TenTen. Položila Nejiho hlavu na suché listí a rozběhla se pro pomoc.

Běžela tak rychle, jak jen uměla a za chvíli byla ve vesnici.
"Sakuroo!!" zakřičela tak silně, že se všichni kolem se na ní otočili. Sakura ji slyšela a přiběhla k ní.
"Co se děje TenTen??" zeptala se vyděšeně. TenTen ji popadla za ruku a už s ní utíkala na to místo.
"Neji..potřebuje pomoc," řekla TenTen. Sakura jen kývla a utíkala s ní.

Když přiběhly, TenTen k Nejimu hned přiklekla.
"Neji...lásko moje. Je tady pomoc," pohladila TenTen Nejiho po tváři. Neji pomalu otevřel oči.
"TenTen, už...eeeh..už to dlouho nevydržím, jen bych..." Neji se silně rozkašlal a plival kolem sebe krev. Sakura na nic nečekala a přiložila své ruce na Nejiho rány.
"Chtěl bych..." Neji už šeptal. Ztratil hlas. TenTen plakala tak silně, že ho skoro neslyšela. Sakura ji pevně chytla za ruku. TenTen na ni pohlédla. Sakura jí očima naznačila, že Neji to nezvládne. Snažila se opatrně, aby TenTen nezačala plakat ještě víc. TenTen pochopila a přestala tak nahlas vzlykat. Chtěla ho ještě slyšet. Naklonila svou hlavu k němu.
"Miluju tě..a..a budu na tebe..eeeh...budu na tebe dávat pozor tam z vrchu," usmál se přes všechnu tu krev co měl na ústech Neji.
"Prosím..polib...polib mě naposledy," řekl Neji. TenTen stékaly slzy stále víc a víc. Naklonila se nad Nejiho a jemně ho políbila. Během polibku ucítila, že Neji zemřel. Zůstala však svými rty na jeho. Pod jeho hlavu podsunula ruce opřela své čelo o to jeho a plakala.

Sakura seděla kousek od nich a taky plakala. Pak se potichu zvedla a odcházela. Chtěla nechat TenTen o samotě s ním. Jen co Sakura odešla TenTen zvedla hlavu a koukla na oblohu.
"Néééééé......!!!"

The end by Haya