Shigaeshi 1

Tohle je moje první povídka. Narutovi je tady 18 (proto je už chuunin a ne genin ) Doufám, že se vám to bude líbit. A samozřejmě budu vděčná za komentáře .

1. část

,,Zkus udělat ještě jeden krok a zabiju tě!“ zamračila se dívka s kunaiem připraveným v pravé ruce.
,,Ale holčičko, snad si nemyslíš, že mě můžeš porazit. Vždyť jsi ještě malý pískle. Raději se kliď z cesty a nech mi toho kluka. Já se s ním trochu pobavím. Máme spolu totiž nějaké nevyřízené účty.“ Chlápek se zasmál a podíval se na malého chlapce krčícího se za mladou dívkou. Pak udělal krok vpřed. Jen těsně ho minulo několik shurikenů, které dívka během několika vteřin vytáhla z kapsičky na zbraně a hodila je po něm. Muž se ještě víc rozesmál.
,,No musím uznat, že to byla celkem zábava, ale nemám tolik času. Konec her. Vezmu si toho kluka a jestli při tom budu muset odstranit malou holku, co na tom.“ Udělal další krok, ale tentokrát se ho nikdo nesnažil zastavit. Sám pro sebe se uchechtl a šel klidně dál.
,,Hned jsem tě prokoukl. Hodně mluvíš a málo umíš co? Heh…já to hned vě-…eh…co to ksakru je?“ V dívčině ruce vířilo něco modrého ve tvaru víru. Natočila vrchol víru směrem k protivníkovi a zasáhla ho přímo do břicha.
,,Fuuton: Ninken.“ Muž se ve vteřině skácel k zemi s dírou v břiše jako fotbalový míč.
,,Jéé Tasume onee-chan jsi skvělá.“ Zaradoval se chlapec a postavil se.
,,Hmm…ale spíš by mě zajímalo, co jsi zase dělal. Jestli nepřestaneš dělat potíže odvedu tě zpět do vesnice. Nehodlám za tebe řešit tvé problémy Katuzo! Mám dost svých. Když jsem odcházela sliboval jsi, že mi budeš pomáhat a zatím jsi jen přítěží. Přestaň už se chovat jako malej.“
,,Tasume…fňuk…onee-…fňuk…chan…“
,,Teď je na fňukání pozdě. Musíme jít. A doufám, že příště se budeš problémům vyhýbat, ne je vyhledávat.“
,,Onee-chan…omlouvám se…už se to nestane…“
,,No dobře,“ usmála se Tasume ,,tak už pojď prcku. Máme před sebou ještě dlouhou cestu.“

,,Ale Bábi Tsunade, to tam pro nás nemáte nic těžšího?! Céčkové mise jsou pro mimina a my už jsme zkušení shinobi. Dattebayo!“
,,Naruto, uklidni se! Nic lepšího tady teď nemám a musí se plnit i ty lehčí mise. Navíc jsi jen chuunin, tudíž tohle je mise přesně pro tebe. Tak si moc nestěžuj!“
,,Ale…“
,,Naruto, sklapni! Nevidíš jak je děsivá?!“ Zašeptala mu naléhavě do ucha růžovovlasá dívka stojící vedle.
,,Promiň Sakuro…“ zahuhlal Naruto.
,,No takže teď k misi. Jde o misi typu C, kde budete něco jako osobní stráž feudálního pána Země Trávy. V této zemi už dlouho panuje nepřátelská atmosféra a plánuje se revoluce. Je možné, že si nepřátelé najali ninji, a proto nás feudální pán žádá o pomoc. Nechci ale, abyste se pouštěli s někým do boje. Vaším úkolem je dostat jej do bezpečí a hlídat ho, dokud se situace neuklidní. Do revolučních bojů v ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ nezasahujte. To se vás netýká… Mimochodem, velitelem skupiny určuji Sakuru, jelikož Kakashi má momentálně jinou misi. A nechci slyšet žádné protesty, Naruto. Tak to je vše, můžete jít.“
Dle tónu Páté Hokage bylo jasné, že další odmlouvání nemá cenu. Naruto se podíval po svých společnících, Saii a Sakuře, a kývl na srozuměnou. Všichni tři společně vyšli z Tsunadiny kanceláře a domluvili se, že se za hodinu sejdou před bránou Skryté Listové Vesnice.

,,Ehm…Naruto-kun…“
,,He?“ otočil se Naruto za hlasem. Zrovna byl na cestě domů, aby si mohl nachystat věci na misi.
,,Á Hinato, to jsi ty. Zdravím.“
,,Naruto-kun…“ začervenala se Hinata.
,,To by mě teda zajímalo, proč se vždycky tak červená...“ pomyslel si Naruto.
,,Mám misi Hinato, takže musím jít. Ale až se vrátím, můžeme si popovídat. Dattebayo! Zatím,“ volal na ni už za pochodu.
Hinata zčervenala ještě víc. ,,Chce se mnou mluvit až se vrátí. Ach Naruto…“
,,Tak tedy…zatím…Naruto-kun…“ Dívala se za ním jak odcházel. A ještě mnohem déle. Tak moc ho milovala. Kéž by nemusel nikam chodit. A když už musí, kéž by byl alespoň s ní v týmu, aby s ním mohla být pořád. Nebo kdyby aspoň nebyl v týmu se Sakurou. Proti takové krásné a skvělé kunoichi nebude mít přece nikdy šanci…

,,Tak jdeme“ zavelel Naruto, jakmile dorazil k bráně, kde už viděl postávat své dva kamarády.
,,Zase pozdě! Tohle máš určitě od Mistra Kakashiho. Ale já ti to trpět nebudu. Naruto nezapomeň, teď tady velím já. Takže půjdeme, až já řeknu.“
,,Jasně Sakuro, ty jsi tady šéf…“ zamumlal téměř neslyšně Naruto. Sakura se spokojeně usmála.
,,Takže jdeme,“ zavelela.
,,Když je naštvaná tváří se stejně jako Bábi Tsunade. A ta její síla! Raději ji nebudu moc provokovat nebo opravdu dojde k bojům a to přímo uvnitř skupiny. A k mé smůle by mým soupeřem byla ženská, která je schopna jednou ranou zmrzačit padesát chlapů. Dattebayo!“ Pomyslel si nenadšeně Naruto, když skákal ze stromu na strom.

Pokračování: http://www.konoha.cz/?q=node/22604