Kroniky Vzduchu: Díl 6 - Stavitel mostů

„Tak já odcházím.“ Chtěl se rozloučit Iruka.
„Počkej, nejdřív mě vyslechni!“ Vyzval ho Hokage.
Iruka se zastavil.
„Ať už projdou nebo propadnou, nesmíš za to dávat Kakashimu vinu!“ řekl mu Hokage.
„Dobře.“ Souhlasil na konec Iruka.

Team 7 se zatím dal do oběda. S výjimkou Naruta. Kterému tam kručelo v břiše.
„Žádnej problém! Já dokážu vydržet dny nebo i tejdny bez jídla lidi! To není naprosto problém!“ Vytahoval se, aby zakryl, jak mu kručí v břiše.
Znovu mu zakručelo.
„Vůbec žádný problém.“ Řekl už sklesleji.
Jaden se rozhlédl, a pak podal Narutovi svůj oběd.
„Co to děláš Jadene! Když tě sensei uvidí tak propadneš!“ zděsila se Sakura.
„Abychom uspěli, tak musí být Naruto fit, až se budeme pokoušet získat ty zvonečky. A sensei tu není ne?“ usmál se Jaden.
„Máš pravdu.“ Řekl Sasuke a podal Narutovi i svůj oběd.
Sakura chvíli váhala, ale pak i ona podala Narutovi svůj oběd.
„Sakuro to je tvůj oběd! To nemůžu přijmout!“ snažil se být Naruto galantní.
„To je jedno, stejně jsem se chtěla dát na dietu.“ Řekla Sakura a usmála se na Naruta.
„Tak dělej! Vezmi si to!“ vybízela ho.
„Já nemůžu, jsem spoutaný. Budeš mě muset krmit.“ Řekl nevině Naruto.
„Co?!“ zacukalo Sakuře v oboči.
Jaden se tomu zasmál.
„Dělejte! Sensei se může každou chvíli vrátit!“ pobízel je Sasuke.
„Grrr, dělám to jenom teď! Výjimečně! Už to nikdy znova dělat nebudu! Jasný?“ rozčilovala se.
„Jó jasně, ale teď už mě konečně nakrm!“ pospíchal Naruto.
Sakura mu dala kus rýže, sice trochu neochotně.
Najednou před nimi jakoby něco vybuchlo a objevil se tam velký kouřoví mrak.
„Hej!“ zařval na ně Kakashi, který zrovna vyskočil z toho mraku.
„Áááá!“ zaječel Naruto.
Jaden se taky lekl, ale hned vzpamatoval své smysli a připravil se na akci.
„Porušili jste pravidla! Trest vás nemine!“ řekl hrozivě Kakashi a udělal několik pečetí.
Na to se zatáhlo nebe mraky.
„Nějaká poslední slova?“ zeptal se vystrašené skupiny.
„Sensei! Vždyť jste říkal že…“ drkotal Naruto zuby.
„Co!“ řekl ještě hrozivěji Kakashi.
„Hej! My čtyři jsme tým! To jste přece chtěl. A proto mi dali…“ řekl Naruto a podíval se na Sasukeho,Jadena a Sakuru.
„Jsme jeden tým a můžeme se na sebe spolehnout!“ řekl odhodlaně Jaden.
„Táhneme za společný provaz!“ dodal Sasuke.
„Jó to je pravda! My čtyři jsme tým a proto jsme mu dali něco k jídlu!“ přidala se Sakura.
Naruto kmital pohledem mezi svými kamarády.
„Em…jó to je pravda! Jsme jeden tým!“ řekl zaječel na konec odhodlaně.
„Vy čtyři jste jedno jo? Má to být vaše omluva?“ ptal se jich Kakashi.
Skupina měla odhodlané a statečné pohledy, trvajíce si na svém.
Kakashi se usmál : „ Prošli jste.“
Ti čtyři na něj ještě chvíli nevěřícně zírali.
„Prošli jste.“ Zopakoval jim o něco veseleji Kakashi.
„Ale…já nechápu proč?“ Divila se ohromená Sakura.
„Moment! To celé bylo divadlo co? To byl další test sensei!“ řekl najednou Jaden překvapeně.
„Správně, jste jediná skupina, která prošla.“ Odpověděl mu Kakashi.
„Ostatní dělali přesně to, co jsem jim řekl a chytili se proto také do každé pasti. Nedokázali samostatně myslet.“ Vysvětlil Kakashi.
„Ninja musí rozpoznat klam.“
„Ve světe ninjů jsou ti, kteří porušují pravidla odpad, ale ti, kteří se vykašlou na své přátele ještě větší odpad.“ Řekl jim Kakashi a zadíval se do mraků.
„Ten chlap…je jako učitel dost cool co?“ měl na kraji Naruto.
„Team 7 splnil úkol, všichni prošli! Zítra nastoupí na svou první misi!“ řekl Kakashi a ukázal jim vztyčený palec.
„Jóó!“ radovala se Sakura.
Jaden se zazubil a zasmál se.
Sasuke byl neutrální…jako vždy.
„Dokázal jsem to! Jsem ninja! Pravdickej, pravej ninja!“ Radoval se Naruto.
„Pojďme domů.“ Řekl Kakashi a otočil se na odchod.
Trojice ho následovala. Až na Naruta, který byl stále přivázaný ke sloupu.
„Já to věděl že mě necháte vyset! Já to věděl lidi! Rozčiloval se Naruto.
„Grrrr, vraťte se a rozvažte měěěě!“ řval za nimi.

Z nebe se snesl prudce stín a zmizel v křoví.
„Cíl se pohybuje! Pronásledujte ho!“ ozvalo se ze sluchátek.
Team 7 se bleskurychle přesunul z jejich úkrytu do dalšího.
„Jak jste daleko od cíle?“ zeptal se znova přes sluchátka Kakashi.
„Pět metrů myslím. Jsem připraven a čekám na signál.“ Odpověděl mu Naruto stejným způsobem.
„Jo jsem taky připraven.“ Potvrdil Sasuke.
„Ready!“ řekl Jaden.
„Já taky!“ řekla Sakura.
„Ok…teď!“ zavelel Kakashi.
Všichni se vrhli kupředu. Cíl chytil Naruto…nebo lépe řečeno ji. Byla to kočka. A okamžitě podrápala Narutovi obličej.
„Má za krkem červenou mašli?“ zeptal se Kakashi.
„Jo má.“ Odpověděl mu Sasuke.
„Dobře. Ztracená kočka Tora byla nalezena. Mise ukončena.“ Řekla Kakashi.
„Dejte mi nějakou lepší misi! Jsem totálně podrápanej!“ zařval Kakashimu do mikrofonu Naruto, div sensei neohluchl.

V domě, který zastával funkci něčeho jako radnice a kde sídlil Hokage, se majitelka nelezené kočky, žena lorda Daimya,vládce Země Ohně, mohla málem rozplynout.
„Óóó, moje malá roztomilá Tora! Maminka se málem zbláznila strachy o jejího nevychovaného mazlíčka!“
„Jsem rád že jsme ji našli, i když mě poškrábal.“ Smál se Naruto.
„Není divu, že utekla.“ Poznamenala tiše Sakura, když se dívala, jak kočičí panička svému mazlíčkovy málem nevymrzlí díru do kožichu.
Jaden jenom pohledem litoval tu kočku.
„Dobrá. Pro Team 7 tu máme na výběr další mise více možností.“ Řekl Třetí a zadíval se do dokumentů.
„Á! Co třeba hlídat tříleté dítě Mikusty, nebo pomáhat jeho ženě s nákupem. Loupat brambory by také šlo…“ přemýšlel nahlas Třetí.
„Néé! Chci konečně nějakou pořádnou misi, nějakou výzvu, něco napínavého! Né tyhle prkotiny! Tak pojďte starý muži!“ zlobil se nespokojeně Naruto.
„Naruto má pravdu! Pro tohle jsem se nemusel stát ninjou! Dejte nám nějakou pořádnou misi!“ přidal se k Narutovi Jaden.
Mají pravdu! Pomyslel si Sasuke.
Jé ti jsou otravný! Zase Sakura.
Už jsem si říkal, kdy tohle přijde. Otravně si pomyslel Kakashi.
„Trochu se vzchopte! Teprve jste se stali genini a musíte nejdříve dokázat své schopnosti na jednoduchých misích!“ usměrňoval je Iruka.
„Moje schopnosti jsou dost dobré na to, abych dělal něco jiného než tyhle prkotiny!“ ohradil se Jaden.
„Jó! Bybysiting je jenom blbej, debilní…“ chtěl doříct Naruto, ale Kakashi oba chlapce praštil přes hlavu, aby je sklidnil.
„Já to dělám každý den.“ Řekl.
„Naruto, zdá se mi, že jsi ještě nepochopil, jak to probíhá při přidělování misí.“řekl mu Třetí a začal mu to vysvětlovat.
Když skončil : „…A protože jste teprve genini, co jsou na začátku svého výcviku, dostanete samozřejmě jenom mise typu D….?“ dokončil Třetí, a všiml si že si ho Naruto vůbec nevšímá.
„Včera jsem měl polívku s příchutí vepřového a dnes si můžu dát…“ byl Naruto myšlenkami někde úplně jinde.
„Ticho!“ rozčílil se Třetí.
„Ó! Promiňte.“ Omlouval se za Naruta Kakashi a roztržitě se podrbal na hlavě.
„Furt tu jenom rozumujete, jako by jste byl můj děda, ale já už nejsem malej kluk, co vám dělá jenom samé žertíky…“ řekl Naruto.
„Héj! Odsekl mu dotčeně Jaden.
„…jsem už ninja a chci ninja misi!“ pokračoval Naruto.
„Ach, k tomu si toho budu muset ještě hodně vyslechnout.“ Řekl sklesle Kakashi.
Třetí a Iruka se zasmáli.
„Tak Naruto nám chce říct, že už není malý kluk, ale paličák je to stále. Když chce misi, má ji mít!“ svolil nakonec Třetí.
„Fakt?“ rozzářil se Jaden.
Zbytek týmu se podivil.
„A když jste tak odhodláni, dám vám misi typu C.“ řekl jim Třetí.
„Budete doprovázet jako ochránci jednoho poutníka.“ Řekl jim.
„Myslíte to vážně šéfe? Super, budeme ochraňovat princeznu nebo nějakého ministra?“ ptal se dychtivě Naruto.
„Nebuď tak netrpěliví. Hned se s ním seznámíte.“řekl mu Třetí.
„Ať vstoupí naše návštěva!“ řekl hlasitě Třetí.
Pozornost Teamu 7 se obrátila ke dveřím.
A v nich se objevil podsaditý, starý muž.
„Co je tohle za shromáždění zelenáčů?“ řekl bez obalu a zavdal si hluboce z lahve, kterou si přinesl sebou a o jejímž obsahu se nedalo pochybovat.
„Hej ty tam! Ty s tím blbym úsměvem! Ty mě chceš namluvit že seš pravej ninja?“ řekl posměšně stařík.
Naruto se zasmál.
„Cool, blbej úsměv…koho myslel…“ pohledy jeho společníků se upírali na něj.
A když mu to konečně došlo…: „Toho si podám!“ rozčiloval se Naruto, ale Kakashi ho držel pevně za límec.
Muž se znovu napil.
„Jsem Tatsuna, stavitel mostů, a musím se co nejrychleji vrátit do své země.“ Řekl vážně.
„Stavím tam most, který změní svět, a očekávám, že mě na cestě tam ochráníte, i když na nás bude po cestě čekat mnoho nebezpečí.“ Řekl jakoby rozkazem.

Team 7 se i se vím klientem vydal na cestu.
A Jaden si nesl jeden malí válečkovitý batůžek na víc v zadu za pasem, než mívá obvykle.
Naruto se rozběhl ven před bránu vesnice a rozesmál se.
„Rády bych věděla, z čeho máš takovou radost Naruto?“ ptala se Sakura.
„To je poprvé, co opouštím vesnici! Teď jsem cestovatel!“ radoval se dál Naruto a rozhlížel se po okolí.
„Hej! To chceš vážně svěřit můj život tomu vytočenému trpaslíkovi?“ rozčiloval se Tatsuna.
Naruto už nebyl tak veselí.
„Heh, jsem jounin a on patří k mému týmu, vše je pořádku.“ Ujistil Tatsunu Kakashi.
„Hej! To je chyba urážet ninju! Jednoho dne budu Hokage a pak ke mně budeš vzklížet! Jsem Naruto Uzumaki! Zapamatuj si to jméno!“ řekl sebejistě.

Lesem se hnal tajemný stín.

„Hokage je mocný a moudrý, ty jsi hloupí a nafoukaný! Až ty budeš Hokage tak já budu lítat jako pták!“ řekl Narutovi Tatsuna.
„Tak hele starý muži! Já budu jenoho dne…“ začal zase Naruto.
„Naruto! Buď už konečně zticha! Už mě nebaví poslouchat ty tvoje řeči! Máme misi, a tu teď splníme! Tak už konečně pojďte!“ přerušil netrpělivě Naruta Jaden a vydal se dopředu.
Naruto ještě chvíli zuřil ale pak se konečně uklidnil.
„Díky Jadene.“ Poděkoval mu Kakashin.
„Není zač, už mě s tim začínal štvát.“ Usmál se Jaden a pokračovali v cestě.
Ale nevšimli si stínu na větvi o kus dál, který je pozoroval dvěma páry očí které patřili dvou ninjům.

„Mohu se vás na něco zeptat pane Tatsuno?“ zeptala se Sakura.
„Co pak?“ odpověděl ji Tatsuna.
„Je pravda, že žijete v Kraji Vln ne?“ začala.
„Ano, a dále?“.
„Chtěl bych vědět, jestli se v tom kraji nacházejí také nějací ninjové sensei Kakashi.“ Zeptala se Kakshiho.
„Ne. V Kraji Vln ne.“odpověděl jí.
„Ale v mnoha dalších oblastech se nacházejí skryté vesnice, ve kterých ninjové žijí. Každá z nich má svojí vlastní kulturu, zvyklosti.“ Řekl jí Kakashi a začal vysvětlovat, jak to vlastně funguje.
Ale Jaden ho už neposlouchal, věděl to od svého dědy.
Sakura se v mysli obávala, že by mohli potkat nějaké nepřátelské ninji.
„Nemusíš se bát, že by jsme potkali nějaké nepřátelské ninji, v misích typu C žádní takoví nejsou.“ Uklidnil ji Kakashi, jakoby věděl na co myslí.

Za chvíli přešli menší most pře potok a procházeli paloukem mezi stromy.
Když prošli kolem louže na zemi, Jaden přišel ke Kakashimu : „Sensei Kakashi?“ řekl Jaden obezřetně ale i nenápadně.
Kakashi na něho pohlédl a zablýsklo se mu v očích.
Jaden kývnul, na znamení že chápe a pokračoval dál v předešlé chůzi.
Ještě ušli pár metrů, když z louže, kolem které prošli povstala podivná postava v tmavém, potrhaném plášti a s plynovou masku na ústech.
Byly to dva ninjové, okrytí pod jedním pláštěm.
Oba se vrhli na skupinu.
Měli oba na jedné ruce ostrý řetěz, kterým byli jejich rukavice propojeny.
Omotali tím řetězem Kakashiho a oba trhli.
Kakashi se rozpadl na kousky.
Sakura vyjekla.
„C-co se děje? Sensei Kakashi?“divil se Naruto.
Jaden bleskurychle sáhl do předtím zmiňovaného batůžku…a vytáhl z něj dvě dýky.
Ty dýky mu dal před dobou jeho sensei Kawara, jako dárek, že se stal geninem.
Nebyly to obyčejné dýky. Byly delší, než obvykle a měli speciálně upravenou rukojeť…a byly velmi ostré.

Ti dva nepřátelští ninjové se objevili za Narutem.
Naruto ztuhl.
„Teď jsi na řadě!“ řekl jeden z nich a už se napřáhli, aby udělali Narutovi to, co předtím Kakashimu.
Ale Jaden byl rychlejší. Připíchl jim jejich řetěz jednou dýkou k zemi.
S ninji to trhlo, když se zasekli uprostřed pohybu a zjistili že jsou připoutáni řetězem k zemi.
„Co to…?“ řekl jeden z nich ohromeně. Ale nedořekl.
Nad ním se objevil Jaden.
„Překvapení!“ řekl a vzal toho ninju pořádným kopancem o zem.
Jeden z nich byl knockout.
Ale ten druhý se už uvolnil a zase se hnal na Naruta.
Ale ani ten nedoběhl, protože se mu postavil Sasuke a podrazil mu nohy a při pádu ho ještě přirazil k zemi pěstí.
Ale ten druhý se už vzpamatoval z Jadenovy rány dostatečně, aby se rozeběhl na Tatsunu se Sakurou.
„Zůstaňte za mnou pane Tatsuno!“ řekla Sakura a postavila se s kunaiem v ruce před jejich klienta.
Ale to naštěstí nebylo třeba.
Toho ninju totiž sejmul Kakashi zákrokem, kterému by se při fotbale řeklo „ramínko“.
Sakura se rozzářila.
Jaden se pousmál a poslal toho druhého, který se právě zvedal, do mdlob.
„Ahoj.“řekl Kakashi v klidu, svírajíc jednoho z těch útočníku v podpaždí.
Naruto na ten výjev koukal s otevřenou pusou.
Ale vždyť on byl! Vzpomněl si a podíval se k místu, kam před tím dopadl rozporcovaný Kakashi…a tam byly jen polínka dříví.
Co?! Divil se.
Není pro nic jounin, z té situace by se nedostali všichni.
„Hej Naruto. Promiň, že jsem ti nepomohl dříve, nechtěl jsem, abys byl zraněn, ale netušil jsem, že takhle ztuhneš.“ Omluvil se Narutovi Kakashi.
Kakashi přešel ke zbytku týmu s Tatsunou.
„Dobrá práce kluci, stejně tak i u tebe Sakuro.“ Pochválil je Kakashi.
„Díky sensei!“ usmál se Jaden. Kakashi na něj pohlédl a mrkl na něj.
Jaden si také těch ninjů všiml. To udělalo na Kakashiho dojem.
Byl jsem úplně na nic! Zhrozil se Naruto nad svojí strnulostí. A Sasuke s Jadenem byly tak v klidu, jakoby to dělali už tisíckrát! Copak se vůbec nebáli? Divil se Naruto.
Nedostali ani škrábnutí, a Jaden mě ještě musel zachraňovat! Proč jsem s nimi nemohl ladit?
„Hej!“
Naruto vzhlédl a všiml si, že se na něj oba kluci trochu posměšně dívají.
„Jsi celý? Ty jeden posero?“ Zeptal se ho Sasuke.
Naruta tím dostal.
„Sasukéé!“ chtěl se začát zase rozčilovat Naruto.
„Naruto! Buď v klidu! Nepohybuj se! Ti ninjové používají jedovaté zbraně. Čím víc se budeš pohybovat, tím rychleji se ten jed dostane do tvého těla.“ Napomenul Naruta Kakashi.
„A teď k vám Tatsuno.“ Otočil se Kakashi.
„C-co je?“ zeptal se nervózně Tatsuna.
„Chtěl bych s vámi mluvit.“ Řekl mu vážně Kakashi.

„To jsou chuuninové. Z Mlžné Vesnice. Jejich specialita je neúprosný boj. Bojují stále dál, za každou cenu.“ Vysvětlil Kakashi.
„Jak jste věděl o našem přepadení?“zeptal se ho jeden chuunin z pod masky.
„Louže na zemi, za krásného jasného dne si nevšimne leda blbec.“ Řekl Jaden místo Kakashiho.
Sakura se zatvářila trochu kysele, ona si jí nevšimla.
„Hej!“ rozčiloval se Naruto.
„Promiň, vždyť víš jak to myslím.“ Řekl mu Jaden.
„Jo…Hej!“ pochopil Naruto. Jaden se na něj zazubil.
Kakashi se usmál.
Ten kluk je bystrý.
„Věděl jste to a přesto jste ty geniny poslal do takového boje?“zeptal se Kakashiho nevěřícně Tatsuna.
„Mohl jsem zakročit rovnou, ale to by jsme přišli o důležité informace. Chtěl jsem vědět, kdo je jejich cíl. Po kom asi šli.“ Vysvětlil Kakashi a zadíval se na Tatsunu podezřívavým pohledem.
„He? Kam tím míříš?“ zeptal se rozhořčeně Tatsuna.
„No, chtěl jsem vědět, jestli šli po nás, nebo jestli šli po mistrovy stavitelů mostů.“ Odpověděl mu Kakashi.
„Ve vaší poptávce, jste uvedl, že se jedná o normální cestu. Chtěl jste jenom ochranu před přepadeními. Nezmínil jste se, že jste loven ninji. Zapomněl co?“ řekl ironicky Kakashi.
„Kdybychom to věděli dřív, tak by tohle byla mise kategorie B, nebo možná A. bylo pouze naším úkolem vás dovést na místo setkání. Sestavili by jsme tým jinak, kdybychom tušili, že se setkáme s útoky ninjů. Cena by byla také vyšší. Nejspíš pro to máte své důvody, ale je naprosto Nepřipustitelné, že jste nám takhle lhal.“ Odhalil Kakashi.
„Jsme genini, takovouhle misi nemůžeme splnit, musíme se vrátit. Narutova rána musí být vyčištěna a ošetřena.“ Řekla Sakura.
„Hmm…“ Zamyslel se Kakashi.
„Narutovo zranění by mohlo přerůst ve smrt nebo život. Ano měli bychom se vrátit.“ Rozhodl Kakashi.
Naruta to zklamalo a rozzuřilo. Vytáhl kunai a bodl si ho do rány.
Skupina se zděsila.
„Proč jsem stále tak jiný než ti ostatní?“ naříkal.
„A proč jsem vždy tak…“ zoufal si Naruto.
„Naruto přestaň se tak shazovat!“ snažila se ho povzbudit Sakura.
„Tak tvrdě jsem pracoval, dokonce jsem i sám trénoval, abych se dostal až sem. Už nechci nikdy zůstat po zadu a pak se ještě nechat zachraňovat! Nikdy neuteču! A už nikdy proti tobě neprohraju Jadene, ani proti tobě Sasuke!“ slíbil si Naruto.
„Tohle zranění mě bude tenhle slib vždy připomínat. To vím jistě! Poslouchej staviteli mostů, já tuhle misi dokončím, doprovodím tě na cestě domů. Pravý se ninja nikdy nevzdá těsně před cílem! Nedělejte si o mě starosti, já to zvládnu! Tak jdeme lidi!“ řekl sebejistě Naruto.
„É Naruto,tvoje řeč byla sice zajímavá, ale jestli tvoje zranění nebude ošetřeno, tak se téhle mise zúčastníš pouze v mdlobách.“ Vrátil Naruta Kakashi zpět do reality.
Naruto začal být v rozpacích.
„To snad ne! Připadám si jako idiot! Kvůli mě se přeruší mise…“ huboval sám sebe Naruto.
„Přestaň se třepat a ukaž my to zranění.“ Řekl Kakashi Narutovi podíval se mu na zraněnou ruku.
To zranění se začalo už hojit. Všiml si Kakashi.
„É sensei Kakashi?“ ozval se Naruto.
„Hmm?“
„Vypadáte tak hrozně vážně, děje se něco?“ Hleděl na Kakashiho vyděšeně Naruto.
„Né nic se neděje.“ Odpověděl mu Kakashi.
Že by tyhle regenerační schopnosti byly od devítiocasé lišky? Přemýšlel Kakashi.

Zatím v tajemném lese, stál jeden divný dům, nebo lépe řečeno palác.
„Jak to, že jste pochybili?! Myslel jsem že jste zkušení ninjové!“ rozčiloval se nad neúspěchem těch dvou chuuninů jeden malí starý muž.
Na gauči vedle nich seděl další muž, měl páskou převázanou celou tvář a na zádech obrovský meč.
Vytáhl ho a namířil proti tomu starci.
„Chtěl jsem zkušené ninji, se speciálními schopnostmi!“ řekl stařec, který už ztratil trochu své odhodlanosti, když mu obrovský meč mířil na hrdlo.
„A kdo myslíš že jsem?“ zeptal se ho ten druhy s mečem.
„Jsem Zabuza Momochi, Démon ze Skryté Mlžné.“