Nyu-sou: 8, 9

8. Mise začíná!

Naruto a Sakura se plížili postraní uličkou, aby si nikdo nevšiml, kam odcházejí. Naruto nastrčil do své kanceláře klon a rozhodl se najít toho kluka, kterému chtěl tak moc pomoc.
„Víš,“ špitla potichu Sakura. „Neměli bychom dojít pro Sasukeho? Byla by to první společná mise po těch letech.“
„Hmm…“ uvažoval Naruto a nakonec souhlasně kývl hlavou. Sakura se od něj odtrhla a po střechách mířila až k domu Uchiha.
Potichu jako kočka dopadla na střechu protějšího domu a zkontrolovala, jestli je vzduch čistý. Když usoudila, že všichni obyvatelé vesnice jsou někde pryč, seskočila na zem. Pomalu došla až ke dveřím a jemně zaklepala.
Nic. Rozhodla se zaťukat znovu a tentokrát hlasitěji. Nikdo jí ale nepřišel otevřít dveře. Sakura se nervózně podívala na dům a pohled jí přistál na otevřeném okně v prvním patře. Spiklenecky se usmála.
Když potom bloudila chodbami domu, zjistila, že Sasuke není k nalezení. Náhle ucítila paniku. Co když je pryč?
Někde za jejími zády zavrzala podlaha a ona se prudce otočila. Blížila se k ní postava, ale Sakura kvůli stínu nebyla schopná určit, o koho jde. Vytáhla kunai a připravila se zaútočit.
„Klid, to jsem já,“ promluvil k ní stín a ona poznala hlas Sasukeho. Složila zbraně. „Proč jsi tu?“ zeptal se po chvilce ticha.
„Chtěla jsem, aby si se k nám připojil. Naruto zjistil, že bratr toho kluka…Hidekiho…Ten kluk v lese,“ připomínala Sakura a Sasuke kývl hlavou. „Zjistil, že jde o zloděje, který před půl rokem ukradl cenné svitky.“
„Aha,“ řekl a otočil se ke dveřím jednoho z pokojů.
„Pojď s námi,“ navrhla a chytila ho za ruku. Ve chvíli, kdy se ho dotkla, zarazila se a rychle ho pustila. Bylo to poprvé, co se ho dotkla od té doby, kdy spolu byli v jeskyni. I on se zarazil, ale nedal na sobě nic znát.
Pomalu vešel do pokoje a Sakura šla za ním.
„To byl kdysi jeho pokoj,“ informoval jí a rozhlédl se po místnosti.
„Pojď s námi Sasuke. Alespoň přijdeš na jiný myšlenky.“
Ještě chvíli sledoval pokoj a nakonec se otočil k Sakuře.
„Dobře.“

„Kde jste sakra byli?“ zeptal se podrážděně Naruto, když se později sešli za branou Konohy.
„Nevěděl jsem, že Hokage musí plnit mise,“ řekl Sasuke místo odpovědi.
„Taky že nemusí,“ usmál se Naruto hrdý na svojí vychytralost. „Nechal jsem v pracovně klon.“
„To je pro tebe ten kluk tak moc důležitý?“ zeptal se nechápavě Sasuke.
„Je mi ho líto. Přišel o všechny a je úplně sám. Trochu v něm vidím své staré já. To, jak se proti nám postavil, přestože neměl nejmenší šanci, mě fakt dojalo.“
Potom, co domluvil, vydali se všichni tři na cestu do mlžné vesnice. Naruto nevěděl, kam přesně míří, ale on se detaily nikdy moc nezabýval.
Ani náhodou netušili, že i Hideki se k nim blíží.

9. Právě včas

„Tak co kluku? Pamatuješ si mě ještě?“ zeptal se arogantním hlasem muž a jeho ruka stiskla Hidekiho krk pevněji, než je zdrávo.
„J-Jo,“ zachraptěl Hideki a začínal se dusit. Jeho obličej se zbarvoval do růžova.
„Tak to jistě víš, že mi patří polovina toho zlata, který jsme společně s tvým dokonalým bráškou ukradli,“ pokračoval muž a dal slabšímu a mladšímu klukovi možnost dýchat.
Hidekiho plíce znovu nasály vzduch. Hlava se mu stále motala a nebylo to způsobeno jenom nedostatkem kyslíku. Do poslední chvíle doufal, že zlato v pokoji jeho bratra není kradené. Teď, když si bratrův dávný společník přišel pro podíl z lupu, měl jasno.
„Tak tedy… Kde je to zlato?!“ rozkřičel se a image kliďase byla v tu chvíli pryč.
Hideki chvíli uvažoval o tom, jak mu říct o tom, že zlato daroval chudým obyvatelům vesnice. Už se chystal odpovědět, ale velká pěst ho udeřila přímo do břicha. Padl na kolena a z pusy mu tekl pramínek krve.
„Moku…já ty peníze už nemám,“ řekl potichu a tiše Hideki a připravil se na další ránu. Po pár vteřinách překvapeně otevřel oči, aby zjistil, proč ho ještě Moku neuhodil. Zarazil se, když spatřil ty tři známé postavy, které viděl před pár týdny u Konohy.
„Co tu chcete?“ zeptal se Moku se směsicí překvapení a zhnusení ve tváři.
Naruto sjel pohledem nejdřív po Hidekim a až potom se podíval do kamenné tváře Mokua (sakra! Je to správně?).
„Dávám ti tři vteřiny na to, abys odtud zmizel a už nikdy ses ho nepokusil vyhledat. Jestli neuděláš tak, jak ti říkám, v dalších třech vteřinách tě zabiju,“ začal Naruto a přísně se zadíval do malých očí protivníka.
Hideki to celé sledoval s naprostým úžasem a Moku se jen hlasitě zasmál.
„Vážně si myslíš, že mě tím dokážeš vyděsit?“
„1...2...3,“ napočítal Naruto do tří a klidný výraz v jeho obličeji se změnil ve výraz psychotického zabijáka. „Tak tedy bojujme.“
Moku tasil meč a zaútočil na Naruta. Ten nashromáždil čakru ve své dlani a jediným pohybem ruky zlomil ostrou čepel.
Sakura to celé sledovala a bylo jí jasné, že si Naruto jenom hraje.
Moku pustil meč a po vzoru Naruta shromáždil čakru ve svých rukou. Pravou ruku položil na zem a vytrhl velký kus zeminy, který hodil po Narutovi. Naruto se hlíně a kamení stačil vyhnout, ale bláto mu pošpinilo oblečení.
„Tak tohle ne,“ zamračil se Naruto a v pravé ruce se mu formovala čakrová koule. „Rasengan!“
A slovo rasengan bylo to poslední, co Moku slyšel. Sesunul se k zemi a ta temně zaduněla.
„Musel sis tak dlouho hrát?“ vyčetla mu Sakura.
„Ale Sakuro-chan! Ty mi nedopřeješ žádnou zábavu.“
„Já...“ ozval se potichu Hideki a otřel si hřbetem ruky krev na své puse. Ostatní se na něj otočili a sledovali, jak se přehrabuje ve svém baťohu. „Tohle asi patří vaší vesnici,“ pokračoval a podal Narutovi svitek. „Chtěl jsem se omluvit za svého bratra. Nebyl to špatný člověk. Nevím, proč kradl, ale je mi jasné, že při tom nechtěl nikoho zabít.“
„To netvrdíme,“ uklidnil ho Sasuke, který by mu mohl vyprávět, jak vypadá čisté zlo.
„Když jsi minule mluvil o tom, že nemáš kam jít, napadlo mě, že by ses mohl přidat k naší vesnici,“ začal Naruto a jeho slova vyvolala u všech údiv. Všichni tři se na něj překvapeně otočili a věnovali mu překvapený pohled. Naruto se na ně nevěřícně podíval. „No co? Koukáte na mě jako na blázna!“
„A-Ale...“
„No co?“
„Vždyť... Proč?“ nevěřil svým uším Hideki.
„Řekněme, že i já jsem byl sám a vím, jaké to pro tebe je.“
„Ale kde bych žil?“ vyptával se stále nejistě.
Sasuke jim skočil do rozhovoru. „Myslím, že by mohl bydlet u mě,“ nabídl Sasuke ostatní se na něj překvapeně podívali. „Můj dům je velký a žiji tam sám. Alespoň nějak můžu pomoc.“