Nyu-sou: 4, 5

4. Zase tým 7?

Společně došli až ke vchodu do jeskyně a celou cestu vládlo nervozní ticho. Naruto se zadíval na Sakuřiny záda, které mizely v temném stínu jeskyně. Chystal se jí následovat, ale sotva udělal první krok, ozval se hlas.
„Naruto.“
Narutovi byl hlas tak povědomý, že mu až po chvilce došlo, jak je to dlouho, co ho naposledy slyšel. Zasekl se v půlce kroku a jako přimražený zůstal stát. Pomalu otočil hlavu směrem ke známe postavě.
„Sasuke,“ naznačil Naruto rty, protože nebyl schopný jediného slova.
Sasuke se k němu přibližoval pomalu, jako by chtěl oddálit něco nevyhnutelného. Konečně došel až k Narutovi, který pod svým pláštěm nahmatal ostrý kunai.
„To není třeba,“ zarazil ho Sasuke, který vycítil, co má jeho přítel v plánu.
Narutovo prsty sjeli po kunai, ale i tak byl ostražitý. Pečlivě si Sasukeho prohlížel od hlavy až k patě a když usoudil, že je Sasuke neozbrojený, uklidnil se a usmál se.
„Tak ztracený ninja našel konečně cestu domů?“ usmál se Naruto a dodal Sasukemu ovahu.
Oba dva přátelé k sobě udělali krok a pevně se objali. Narutovi po tváři stekla slza dojetí a Sasukemu se zatřpytili oči. Oba dva byli po tolika letech odloučení tolik šťastní, že rázem zapomněli na bolest a osamění, které je sužovaly celou tu dobu.
Sakura vyšla z jeskyně a spatřila oba dva své přátele v dojemném objetí. Usmála se.
„Zase tým 7?“ zeptal se Naruto poté, když se od sebe oddálili.
Sasuke se souhlasně usmál.

Pomalu mířili domů a Sasukeho pohled zaujal snubní prsten, třpytící se na Narutovo pravé ruce. Naruto si jeho pohledu všiml.
„Hodně se toho změnilo, Sasuke. Mám ženu a už brzo se mi narodí syn-“
„Jak si tím můžeš být tak jistý, Naruto?“ zasmála se Sakura. „Cítím v kostech, že se ti narodí dcera.“
„Syn, nebo dcera… To je přece jedno! Hlavně, ať je to dítě zdravé a má šťastnější dětství, než jsem měl já. Já jsem vyrůstal sám bez rodičů, nebo přátel a nedopustím, aby můj syn… teda moje dítě zažilo něco podobného.“ Při jeho slovech přátelé souhlasně kývli hlavou.
Netušili, že jejich rozhovor sleduje z bezpečné dálky někdo jiný. Někdo, kdo nesouhlasil s jejich radostí.
Několik metrů za nimi zašustily větvičky opadaných keřů a všichni tři okamžitě zpozorněli. Naruto i Sakura vytáhli kunaie a Sasuke aktivoval svůj sharingan. Nic se ale nedělo. Všichni tři usoudili, že muselo jít o vítr a pomalu složili zbraně. Dál pokračovali v cestě a netušili, že se je někdo rozhodl pronásledovat.
Jejich pronásledovatel byl ale moc neopatrný a podcenil své soupeře. Hnán vztekem a svým slibem o pomstě vyběhl ze svého úkrytu a doprovázen bojovým pokřikem zaútočil na Naruta. Ten se rychle otočil a vyhnul se nepřátelskému ostří. Sakura a Sasuke se otočili a připravili se bojovat.
„Počkejte!“ zarazil je a otočil se na svého mladého protivníka. „Kolik ti je let a proč na nás útočíš?“

5. Já se pomstím

„Jste ninjové z Konohy?“ ignoroval mladík Narutovu otázku.
„No to bych teda řekl!“ ohradil se Naruto a prstem přejel po své lesklé čelence.
„V tom případě s vámi budu bojovat!“ vykřikl mladík, který si ani v nejmenším neuvědomoval, jak mocného protivníka si vybral.
Naruto se na něj nechápavě podíval a měřil si ho pohledem. Nikde neviděl žádnou čelenku, takže mu bylo jasné, že nejde o ninju.
„Jak se jmenuješ kluku?“ zeptal se podrážděně a jeho přátelé to celé sledovali.
„Jmenuji se Matsuda Hideki a hodlám pomstít se vaší vesnici!“ vykřikl Minoru.
„O čem to mluvíš?“ zeptala se za Narutovými zády Sakura.
Hideki sáhl do kapsy a vytáhl čelenku. Bez jediného slova jí odhodil přímo k nohám Naruta.
Ten se na něj podezíravě podíval a ohnul se k čelence. Byla z Konohy.
„Co s ní má být?“ nechápal stále Naruto.
„Ninja z vaší vesnice mi zabil bratra- jediného, koho jsem měl. Proto jsem se rozhodl pomstít jeho smrt,“ pokračoval Hideki a netrpělivě hladil prsty svůj meč.
„Nevím, kdo zabil tvého bratra, ale já s tím nemám nic společného. Navíc…“ zadíval se na něj znovu Naruto. „Myslíš si, že mě dokážeš porazit, když ani nejsi ninja?“
Hideki se zamračil a Narutova slova ho spalovala.
„Můj bratr byl ninja. Hodně silný ninja… staral se o mě, učil mě a rozhodně si nezasloužil umřít!“ zakřičel a vrhl se znovu na Naruta.
„Kolik ti je?“ zeptal se znovu Naruto poté, co se vyhnul meči.
„Je mi 17, ale nemyslím si, že na tom záleží.“
„Poslouchej mě… Hideki,“ mluvil klidně Naruto a s lehkostí uhýbal před jeho útoky. „Nemá to cenu. Tomu věř! Myslíš si, že by s tebou bratr souhlasil? Myslíš, že by měl radost z toho, že napadáš kolemjdoucí. Vrať se domů!“
„Poslouchal jsi mě vůbec?“ kroutil hlavou Hideki a bezvýsledným máváním mečem se dost unavil. „Můj bratr byl JEDINÝ, koho jsem měl a já ho POMSTÍM! Proč se mnou prostě nebojuješ?“
„Nebojuju s tebou, protože bych tě mohl zabít a to já nechci. Jsi ještě mladý a máš celý život před sebou. Se mnou nemůžeš vyhrát. Nejsem totiž Hokage jen tak pro legraci.“
Hideki se zarazil a pomalu začínal litovat, že si svůj plán pomsty trochu víc nepromyslel. Podíval se do Narutovo modrých očí a usoudil, že proti takhle silnému ninjovi nic nezmůže.
„Já se pomstím!“ křikl naposledy a potom zmizel ve stínu hlubokého lesa. Všichni tři ještě chvíli sledovali místo, kde ještě před chvílí stál a potom se Naruto otočil.
„Tak mladý a tak pomstychtivý.“
„Nedívej se tak na mě Naruto!“ sykl Sasuke. „Neměl jsem snad k pomstě dost dobrý důvod?“
„Pomstou nic nespravíš! Cítíš se snad po Itachiho smrti lépe, než před tím? Ten kluk… Hideki by se měl vrátit a zapomenout. Měl by vyrůst a najít si nějakou hodnou ženu… založit si rodinu…“ pokračoval Naruto a Sasukemu bylo jasné, že mluví o něm a o životě, který mohl mít. O rodině…
„Tak dost!“ zarazila ho Sakura a Sasuke měl podezření, že mu snad čte myšlenky. „Má tohle nějaký smysl? Sasuke se teď vrátí domů a vše bude jako dřív!“
Naruto nic nenamítal a otočil se na Sasukeho. „Nejdřív tě odvedu ke mně a potom teprve oznámím vesnici tvůj návrat. Lidi by se asi divili, kdyby si se jen tak procházel po ulici. Alespoň uvidíš, jak teď žiju,“ provokoval ho Naruto, ale myslel to dobře. Sasuke mu odpověděl trochu nejistým úsměvěm.