Honba za Hidanem kap.3

Jen malá poznámka na úvod.Vzhledem k tomu,že jediní kdo přicházeli v úvahu na čmajznutí oblečení byli Ino a Konohamarův gang a za 1, Jak už řekla Natano ,ty Ininy hnusný hadry nikdo nechce a za 2, Do oblečení těch prcků bychom se těžko vešli ,tak jsem to trochu upravila

Natano se na mě vysmátě šklebila a já měla sto chutí jí z tý větve shodit,protože se mi už stihl vrátit zdraví rozum.
„Netvař se tak vražedně,je to paráda,ne?“ optá se a oči jí radostně jiskří.
„No jasně,je to paráda,zrovna jsme odrovnali dvě stráže Konohy,okradli je a teď v pyžamech trčíme na stromě,navíc nemáme ani páru jak jsme se sem dostali nebo jak se dostanem odsud a k tomu pochybuju,že se nám podaří někoho přepadnout a zdrhnout mu z oblečením,protože všichni tady maj aspoň minimální znalost bojových umění a tím my se fakt chlubit nemůžeme.Máš pravdu,je to prostě paráda,“ vychrlím na ní jedním dechem a z posledních slov přímo odkapává ironie.
„Já náhodou chodila na sebeobranu,abys věděla,“ připomene mi Natano.
„Jasně,14 dní,to seš určitě mistr,“ odfrknu si pohrdavě,ale v koutku mi zacuká.
„Klídek,nějak bylo a nějak bude,navíc mi přišlo,že to oddělávání stráží ti nijak nevadilo,“ mrkne na mě pobaveně a tentokrát ze stromu málem letím já.
„To byla jenom role,jediný způsob jak se z toho dostat,já sem slušná holka,“ bráním svoji čest,ale zčervenání se neubráním.
„Ok,Ok,slečno slušná,radši vykoumej co dál,když si můj plán spláchla."
„No,co to projednou zkusit čestně a pokusit se to vysvětlit babče Tsunade,pokud je teda v týhle době Hokage,odsud na ty kameny ksichty
nevidim,“navrhnu a vykláním se z větve ve snaze zahlédnout skálu nad vesnicí.
„Doufám že ne,jí to budeme vysvětlovat blbě,jak řekl Naruto,je to pako,“Zamručí a stejně jako já vejrá přes větve.
Uchechtnu se a pokračuji: „Ať tak nebo tak,měli bychom vyrazit než začne svítat,v tomhle mundůru jsme přece jen trochu nápadný.“
„Fajn,“ odkývne Natano a obě seskočíme ze stromu.

Bránou projdeme bez potíží,přece jen jí nikdo nehlídá,ale dál už je to trošku horší.I když je ještě tma,tak po ulicích se trousí lidé a na nás pokukují,heh,trochu podezřívavě.Aby taky ne,na dvě holky v bačkorách,první ve vytahaném triku s naštvaným oslem a šortkách,druhá v lehké noční košilce.Navíc se obě zoufale snažíme vypadat nenápadně,takže Natano je všechny rozzářeně zdraví s obrovským úsměvem na tváři,zatímco já se pohvizduji,koukám na oblohu a tvářím se jak mentál.Ještě že kancelář Hokage(sakra,jak se to skloňuje?!) je tak nápadná budova,jinak nevím co bychom dělali.Konečně jsme dorazili před tu červenožlutou barabiznu se znakem Konohy.
„Tak jsme tady,co teď?Naběhnem k ní do kanceláře v pyžamu a začnem vykládat,že jsme z jiného světa,nevíme jak jsme se sem dostali?A jen tak mimochodem se zmíníme,že jsme jí svedli a omráčili dva podřízené,to nás určitě přijme s otevřenou náručí,“ prohlásí Natano pohrdavě a zahledí se na mě.
„No,když to řekneš takhle,tak to nezní moc dobře,ale spoléhám na to,že aby tahle historka mohla být vymyšlená je až moc přitažená za vlasy,takže nám bude věřit,“ odpovím.
„A uvažuješ docela správně,“ ozve se za námi,my se strnule obrátíme a nehledíme na nikoho jiného než Legendární Sanninku(zas to skloňování),Godaime Hokage Tsunade.Hlavou mi probleskne,že má ty prsa snad ještě větší než v seriálu,ale rychle tu myšlenku zaplaším.
„Dovnitř,“přikáže nám nekompromisně a my jen poslušně kývneme.

„Takže,to co říkáte nedává smysl,vaše oblečení nedává smysl,váš přízvuk nedává smysl a vůbec,i to že mluvíme stejným jazykem nedává smysl,ale věřím vám,“ oznámí nám po půl hodině vysvětlování a my na ní jen zíráme.Sice sem tvrdila že věřím že nám bude věřit,ale doopravdy sem tomu nevěřila a spíš počítala s tím,že nás nechá popravit.(věřím,věříš,věříme)
„Nuže dobrá,po vydané námaze,kterou jste vynaložili na svádění těch dvou,se kterýma si to mimochodem ještě vyřídím,musíte být unavené,Shizune se o vás postará(neřešte kde se tam vzala,prostě tam je).Obě se zvedneme a vyrazíme za černovlasou ženou,ale ve dveřích nás zarazí hlas.
„Dopoledne sem přijďte,samozřejmě se převléknete do něčeho normálnějšího a zatím o tom kdo jste nikomu neříkejte,o to se postarám sama,“ poručí nám.
„Jistě,“odpovíme jednohlasně a vyjdeme z kanceláře.

„No,bejt čestná a upřímná není zas tak špatný,někdy to taky zkusim,“ řekne Natano a rozvalí se na posteli.Jenom kývnu a zahledím se z okna.
„Ale no tak,Niky,hlavu vzhůru,už tu nejsme načerno a ráno s náma Shizune půjde koupit oblečení hodné tohohle světa,možná dostaneme i ochranou čelenku,je to přece fajn,“ řekne Natano a starostlivě si mě prohlíží.
„No jo,ale co když se odsud už neodstáném?Sice na svojí rodinu nadávám,ale nechci o ně přijít,“ zamumlám tiše a snažím se zahnat slzy.
„Oni na to příjdou,jak nás odsud dostat,o tom nepochybuju a do té doby si to tu musíme užít,“ řekne a chlácholivě mě obejme.Zvláštním způsobem mě její tvrzení uklidní.
„Jo,jo máš pravdu,užijem si to,“ řeknu už zase s úsměvem.
„To si piš,“ prohlásí mé druhé já a břinkne mě do zad,jen vyheknu.

Pokračování by Natano