Honba za Hidanem 1

Tak teda,moje první povídka,píšem jí dohromady s Natano,jedna kapitola bude z mého pohledu,druhá z jejího a tak dále a tak dále Ten námět je trochu,heh,trhlej,teda aspoň podle mě,ale fakt se mi líbí Jinak,nejsem žádnej spisovatel,takže kvalita je omezená mou omezeností,přesto doufám že se vám bude aspoň trochu líbit

Z příjemného snění mě vzbudí už méně příjemné pípání budíku.Stačí mi si uvědomit,že je zase pondělí a mám zkaženou náladu.Navíc udělám tu chybu,že se nezvednu hned,takže mě ty dva fintilové předběhnou v koupelně.Že to trvá ségře celkem chápu,ale bráchu bych nejradši utopila v umyvadle,protože tam zaclání dýl než kdejaká holka!
„Vypadni šampóne,stejně seš každýmu ukradenej!“ vrčím vztekle přede dveřmi,zatímco brácha z koupelny nevzrušeně zahuhlá: „Klídek.“
Když se konečně vyp***lí,je už fůra hodin,přesto se nijak neplaším a pozoruji svůj odraz v zrcadle.Tmavě hnědé vlasy po ramena,ostříhané do perfektního rozcuchu (podle mámy vypadám,jak kdybych zrovna vylezla z trnkového keře),křivý úsměv a veselé hnědé oči.Nejsem žádná kráska,ale děti přede mnou na ulici neutíkají,takže sem celkem spokojená.
Než se dovleču na zastávku,tramvaj i s mými drahými sourozenci je v tahu,zato na lavičce se rozvaluje holka s černými vlasy do půl zad,černýma uhrančivýma očima,cigaretou v ruce a širokým úsměvem na tváři.
„Čau Niky,“ pozdraví mě má jmenovkyně a nejlepší kamarádka v jedné osobě.
„Čau“ odpovím stejným stylem a složím své nebohé tělo vedle ní.S Niky se známe už od školky,přežili základku a teď trčímě v ústavu pro duševně choré,tedy chci říct gymplu.Někdy mi přijde že jsme jak dvojčata,víme co ta druhá chce říct,na co myslí…Často se taky smějem věcem,nad kterými ostatní jen nechápavě vrtí hlavou,což zas pro změnu nechápu já.Ale co,hlavně že jí mám.Z rozjímání mě vyruší příjezd další tramvaje.

„Padla,“ prohlásí Niky o 8 hodin později a poslední tři schody vezme najednou.Odhrne si vlasy z očí a mrkne na mě.
„Dneska spíš u nás,máma je někde v tahu.Dámská jízda,“ zopakuje mrknutí a já jen s úsměvem kývnu,možnost strávit den a hlavně ráno bez mých dokonalých sourozenců beru jako dar z nebes.Skočím si jen domu pro věci,načmárám vzkaz kde sem a za chvilku už se rozvaluji v Nikčině pokoji ,kde se společně věnujeme naší společné vášni,anime.Tohle moc lidí nechápe,mají to za pohádky pro děti,ale neví o co přichází,mamlasové.Reakce mojí rodiny sou různé,podle mámy bych už mohla dospět,táta s Jakubem(brácha) se mi smějou,zatímco Zuzka(ségra) mi při parodování anime soubojů boří pokoj.Naposled mi při předvádění smrtícího chvatu skopla vázu ze stolu,asi bude lepši přejit fakt,že je ji skoro 20let.Pousměji se a pozornost opět soustředím na monitor,kde běží poslední díl Shippuudenu.Sasuke se oběví ve stínu,hodí do placu super cool frajerskou hlášku a Niky slintá na klávesnici.
„Ten je tak kawaiii,uplně boží,no řekni sama,“ šílí vedle mě mé druhé já a mě nezbývá než souhlasit.
„No,ale on se poved celej Uchiha klan,to je jeden fešák vedle druhého,teda když přejdeš ten fakt,že sou to pošahaný cvoci,“poznamenám pobaveně.
„To už je nedůležitý detail,“odpoví s úšklebkem a vypne přehrávač.
„Naruto je plný borců a málokterý je normální,vem si takového Hidana,“ a po vyslovení toho jména obě svorně zavzdycháme.
„Není fér že umřel,nebo spíš že není schopném boje,protože ty hlášky + tělo tvoří dokonalou osobu.“ S tím teda souhlasím.
„Přesně a to že umřel Sasori je snad ještě víc na prd,já o něm sním.“
„Prosím tě,ještě by sis zadřela třísku,“ vysměje se mi.V tomhle duchu vydržíme vtipkovat až dlouho do noci.

„Chtěla bych se tam dostat,do světa ninjů,úžasných jutsu a týpků k nakousnutí,“zašeptá Niky,prudce se vymrští do sedu a začne máchat rukama,podle čehož usoudím,že předvádí pečetě.
„Prostě jenom tak čachruješ s rukama a z vody uděláš draka nebo tak,“ pořád mává rukama a rozčileně u toho mručí.
„Nech toho,nebo si vypíchneš oko,“ okřiknu jí pobaveně
„A nenechám,třeba budu mít kliku a něco se stanééé……!!!!“ Obě vyděšeně vykřiknem,protože se pod námi otevře bleděmodrý portál,mi jím bezmocně propadneme a namísto v dolejším bytě dopadneme na okraj lesa.

„Sakra,cos to provedla?!“ vyšiluji a zoufale se rozhlížím kolem.
„Něco se stalo,fakt se něco stalo,umím…“větu nedokončí,protože proti nám stojí dvě postavy,mužské postavy.
„Kdo jste?“ promluví jeden a já jdu málem do mdlob,je to Kotetsu a ten vedle něj je Izumo.Nejistě otevřu pusu a pokusím se říct svoje jméno,
“N…“ ale než to stihnu,přiskočí ke mně Niky,zacpe mi pusu a prohlásí:
„Natano,já sem Natano a tohle je Kaeda (to je fakt japonský jméno,nekecám)

Pokračování by Natano