Otravný svět 6

Omlouvám se za zpoždění, pokračování máte tady...

Další den všichni vstali do deštivého rána, což ještě jejich depresi prohloubilo. Shino se neubránil emo nutkání a posadil se i se snídaní do rohu. Ostatní to přehlídli a dál nevzrušeně dloubali do teplé snídaně, kterou připravila Sakura.
„Nemám hlad.“ Pronesl Naruto poté, co si dloubnul už potřetí do stejného místa. Sakura se na něj podívala a poté se věnovala svému kousku, do kterého dloubla pouze jednou. Yamata sedící v čele stolu, pozoroval to ráno s pochmurným výrazem ve tváři. Tímhle stylem zvládnou maximálně cestu domů a to ještě s obtížemi.
„Yamata-sensei, co se děje? Tváříte se nějak jinak.“ Zeptal se Naruto a odnesl nedojedenou porci ven, kde jí schoval. Poté se vrátil a stoupil přímo před Yamata. Chvilku to vypadalo, že ho poctí svým vražedným pohledem, ale nic s nestalo.
„Vracíme se zpět do Konohy.“ Řekne rozhodným hlasem Yamato a postaví se. Všichni na něj vytřeští oči a sledují ho s pusou dokořán.
„Ano, v tomhle rozpoložení bychom neměli proti teamu Hebi šanci. Sakuro, s tebou bych si rád promluvil o samotě.“ Řekne a zapíchne do ní svůj pohled zabraňující veškerým výmluvám. Z jeho hlasu je jasné, že to nebyla otázka ale příkaz. Naruto si sedne zpátky, protože Yamato ho nejspíš hodlá ignorovat.
„Jistě Yamato-sensei a kdy?“ zeptá se Sakura roztřeseným hlasem, moc dobře ví na co se jí chce zeptat.
„Teď.“ Řekne hlasitě a gestem ruky dá najevo ostatnímu zbytku týmu, že pro jejich dobro a zdraví bude lepší opustit tento prostor a uchýlit se do blízkého okolí. Shino a Naruto se ve stejnou chvíli zvednou a jdou ven. Cestou minou dveře od místnosti, kde leží Shikamarovo tělo, v jejich srdci jim bodne a pocítí opět tu bolest ze ztráty. Sklopí hlavu a vyjdou ven na Slunce, kde se natáhnou na trávu a se založenýma rukama sledují mraky.
„Mendokusaei.“ Zazní Narutovy v hlavě... mezi oblaky se objeví Shikamarovo tvář ve chvíli kdy ho poprvé spatřil. Už tehdy pro něj bylo vše otravné a nudné, už tehdy vyčníval z řady svojí nadprůměrnou inteligencí. Utře slzu, které mu nepozorovaně steče po tváři. Shikamarovo tvář se na něj usměje a zmizí.

„Sakuro, kdo ho zabil?“ zeptá se Yamato dívky před sebou. Ona zná jeho vraha a on musí zjistit kdo to byl.
„Senseii...já to-to nevím.“ Zakoktá se a zahloubaná pozoruje povrch stolu. Yamato jí svým pohledem přinutí zvednout pohled, který se spojí.
„Říká se, že oči jsou oknem do duše...Sakuro, tvé oči tě prozradili už tehdy když jsme se modlili za jeho duši!“ řekne pevným a rozhodným hlasem. Celé ráno skrýval pravdu, ale teď když jsou sami...zjistí co jsou zač.
Sakura ho překvapí svojí reakcí, čekal že mu vše řekne, ale zmílil se. Uhne pohledem a podívá se směrem ke dveřím kde leží. Poté se jí zrak vrátí k němu, něco se v něm změní. Zmizí ten pohled, co viděl u Shina i Naruta. Ano, takto se tvářila když se vrátila s jeho tělem!
„Ne...já ho pomstím! Shikamaru, než zemřel....řekl...řekl že mě miluje.“ Zašeptá a z očí jí steče jediná slza, kterou jediným pohybem ruky vzdorovitě setře. Yamato na ní vytřeští oči... v tom případě! Jeho ztráty pro ní musí znamenat víc, protože ztratila někoho koho nejspíš také milovala. Ale...vždyť, kdyby to byla pravda, tak by přece truchlila mnohem víc a její srdce by bylo natolik zaslepeno bolestí, že by v této chvíli nebyla schopná ničeho!Ani pomsty!
„Sakuro, ty jsi ho nemilovala, že?“ zeptá se a podívá se jinam, chce se vyhnout jejímu pohledu. Sakura se smutně usměje a vzpomene si na tu chvíli.
„Ne, byl to můj velmi dobrý kamarád...ale on...“ dva poslední slova zašeptá, ale Yamato je zaslechne.
„Team Hebi, tvoří Sasuke...toho znáš. Poté dívka jménem Karin, podivný muž jménem Juugo a jeden ze sedmi legendárních šermířů z Mlžné....Suigetsu.“ řekne a při posledních dvou jménech si všimne Sakuřina trhnutí. Při posledním jméne se v jejich očí mihne něco, co nedokáže popsat.
„Sakuro...setkala si se s Juugo a Suigetsem...kdo zabil Shikamara?“ zeptá se a je si jistý její odpovědí.
„Suigetsu.“