Růže ...skrytý posel andělů 13

Tak tohle je poslední dílek Písejte jak se vám to líbilo, budu ráda. Přemýšlím jesli začít něco rozsáhlejšího, nebo zůstat u jednorázovek...

„Vidíš, to je má pomsta, dvě osoby v jednom dni.Vlastně tři pokud počítám i Kabuta.“ Řekne Orochimaru a děsivě se zasměje. To on zabil Itachiho! Vstanu a kolem mě se tvoří aura. Orochimaru na mě vytřeští oči.
„Cože?Tohle neznám.“ Řekne a už se připravuje na útok.
„Ani nemůžeš..nevím co to je, ale vím že tě to zabije!“ vykřiknu a kolem mě se tvoří pás podivných květin. A celá rozkvetu. Orochimaru jen stojí a pozoruje mě.
„Tvé triky už znám...nedostaneš mě s nimi.“
„Znáš?No to ale neznamená že tě s tímhle nemůžu porazit.“ Řeknu a vytvořím z růží meč. Rozeběhne se proti němu, ale ten mě jak pírko odhodí kus dál. Díky tréninku mě jedna rána hned nepoloží jako kdysi a už zase jdu proti němu. Vlastně to ani nečekal, a tak jsem ho překvapila a dostal ránu přímo do břicha. Potom si s hrůzou uvědomím, že já debil do něj nezapíchla ten meč.
„Achjo, moc ses toho nenaučila.“ Řekne jízlivě a už cítím je bořící se pěst v mém břiše. Tohle už je na mě moc a z pusy vyplivnu krev. Orochimarovo se to očividně líbí a už se připravuje na další. Ale já vstanu a chystám se na něj. V tom se ale zastavím, vedle mě totiž rozkvete podivná růže, kleknu si k ní a přičichnu si....v tom mnou projede úžasná síla a já se v klidu postavím. Orochimaru se zašklebí a chce mi jednu vrazit, ale já jeho ruku zastavím a odhodím ho dál.
„Orochimaru, uvědom sis kým právě teď v tuto chvíli bojuješ.“ Po těchto slovech se mi na rukou objeví černé znaky.
„Beloved, je to pravda?“ zeptá se
„Ano... já jsem pravá Chie Beloved a tahle vůně ti pomůže pochopit.“ Řeknu a začnu jí pomalu vypouštět. Jde vidět že Orochimaru se nestihl krýt. Jeho oči se rozzáří a upustí sílu kterou držel v ruce...pomalu z něj vychází proud mlhy, to z něj vycházela síla Ruyho. Orochimaru sklopí oči. Když se na mě znovu podívá, má je jako normální člověk...člověk v čistou neposkvrněno duší.
„Nechápu to...jedna vůně a tolik toho změní, odcházím do hor.Cítím že můj neomezený život byla jen přetvářka, hodlám to změnit.“ Řekne a se sklopenou hlavou odchází. Dívám se za ním, to bylo krátký. Zavolám Kibovy a ten hned přijde. Jakmile uvidí Itachiho zarazí se.
„Co se stalo?“
„Nic, odnes ho doprostřed lesa, okamžitě.“ Řeknu a ještě zavolám jednomu chlápkovy aby přinesl i Riku. Pomalu jdu za ním a dojdu až doprostřed, Kiba ho položí na zem a čeká. Za chvíli přijde i ten chlápek s Rikou. Kiba jakmile jí uvidí vytrhne mu jí z náruče a začne brečet.
„Riko to snad ne.“ Říká mezi vzlyky a mě jako by vyschli slzy. Odstrčím ho pryč a ten po mě mrští nenávistný pohled. Podívám se na něj podivným pohledem a on zmlkne. Sedne si a tiše sedí. Podívám se na ty dva, život už z nich vyprchal.Možná je ale dokážu zachránit, vstanu a kolem nich vytvořím kruh ze vzácných květin, stojí mě to hodně úsilí a půlka mé chakry je pryč. Kleknu si k nim a dotknu se kruhu...přenáším svojí chakru do květů a ty začínají vytvářit vůni která voní jako vše nejkrásnější na světě, je krásná a jemná. Exotická a přitom obyčejná...je to ta nejkrásnější vůně – vůně života. Na čele se mi leskne pot, ale já pokračuji...dochází mi chakra..vkládám zbytek životní energie. Vůně je silnější a silnější...Jediný co jde vidět je ta vůně všude kolem....a také dva proužky světla...ale je mlha...bílá...opravdu proužky vstoupili do těl?...nebo to byl jen klam..nevím...všude je mlha..bílá...... bílá mlha.....už jen ta mlha, nic víc....
Slyším hlasy...krásné melodické hlasy, nebo se mi to snad jen zdá?Je to sen...tak to se ale chci probudit. V tom slyším zřetelně slova..moje jméno a abych otevřela oči.Ale proč bych to měla dělat?Pomalu otvírám oči, ono to fakt jde. Vidím před sebou známou tvář....otevřu oči naplno.
„Itachi.“ Vydechnu a rozhlídnu se, stojí tu i Rika.Oba se na mě vrhnou a začnou mě objímat. Cítím že na mě padají jejich slzy.
„Chie jsem tak rád že ses probrala, tolik dnů jsi spala.“ Říká a stále mě objímá. Rika pochopí že má odejít....Upřeně se zadívám do jeho očích.
„Itachi, miluji tě.“
„Já tebe taky, moc.“ Odpoví mi a políbíme se. Je to jiný než s Nejim...lepší, krásnější.

O půl roku později
Vstanu a probudím se vedle Itachiho, políbím ho a vyskočím z postele. Ten mě okamžitě následuje. No, žádný údiv, moje nenávist ke klukům je dávno pryč. Neji pochopil, že v mém srdci má místo už jen jako kamarád a vzal to docela sportovně – přefikl Ino a doteď spolu chodí. Rika je samozřejmě s Kibou a dobře jim to klape. Vlastně...změnila jsem sebe i své okolí. Ze světa zmizela hrozba jménem Chie Beloved a zrodila se nová – Chie Uchiha.
Itachi mi po měsíci vyprávěl, že byl mrtvý ale cítil vůni která ho donutila vrátit se zpátky do svého těla. To samé řekla i Rika....květiny jsem dokázala ovládat, ale tuto vůni už jsem nedokázala zopakovat. Znamení na krku jsem měla pořád, ale časem vybledlo a šlo vidět jen když jsem ho používala... Orochimaru zmizel spolu s Kabutem a kdoví kde se toulají. Už o nich nikdo neslyšel. Vlastně to bylo dobře, změnili se oba dva. Ale časem jsem poznala pravdu o své existenci....časem...

Epilog:
Pokládám na hrob růži, jak jinak. Itachimu by bylo dneska 200 let.Jak ten čas běží. Od jeho smrti se skrývám....Už mezi lidmi jen koluje legenda...nejsem člověk, jsem anděl a rozdávám lidem štěstí.Sama jsem ho zažila, a vím jak moc ho potřebujeme. Kolem mě se utvoří rudý vír, zase mizím jinam, Itachi já se vrátím, zase zas sto let ti na hrob položím růži...