Anděli můj...

Slunce ozářilo louku posetou květinami všech druhů. Temari radostně zavýskla a rozeběhla se po louce. Tolik se jí na tomto místě líbilo. Usadila se doprostřed té nádhery a zkoušela marně uplést věneček. I když měla ruce zručné, bohužel šikovná byla jen na boj a tak jí tahle práce moc od ruky nešla. Po desátým pokusu udržet květinky pohromadě to vztekle vzdala a kdyby nebyla tak krásný, nejspíš by je i rozšlapala. Rozhlédla se, jestli jí náhodou někdo nezahlédl, před okolním světem svojí se svojí radost snažila skrývat. Nikdo nevěděl o chvilkách uprostřed louky, kde zapomínala na okolní svět a odpočívala. Kde nabírala síly a vše co jí tížilo srdce šeptala květinám, které její tajemství nikdy neprozradí. Ale tento den jí někdo sledoval. Za křovím se mihla postava a hnědé oči si naposled prohlédli blonďatou dívku a zmizeli ve tmě poskytující hluboká les.
„Je tam někdo?“ zeptala se Temari směrem odkud přicházelo praskání větviček. Nikdo se neozýval, a tak si vzala svůj vějíř a namířila si to zpátky do Konohy, kde byla právě na návštěvě ( samozřejmě za mega total tajným pověřením).
Vešla do vesnice, kde jí kupodivu neprověřili Izumo ani Kotetsu. Procházela úplně ztichlou vesnicí, když v tom si všimla černého praporu na několika barácích. Přišlo jí to divné, vždyť jí všichni očekávali a nikdo jí nepřišel ani naproti. V tom uviděla černý průvod...“Někdo zemřel?“ pomyslela si a rozeběhla se přímo k němu.
Všichni byly černě oblečeni a nevěnovali jí jediný pohled.
„Kdo zemřel?“ zeptala se kolemjdoucí staré paní, ale ta jen zavrtěla hlavou a dal šla...Prohlídla si všechny...ano na každé tváři se zaleskli slzy...Doprovázela průvod až k místo, kde s pochovávali slavní ninjové Konohy. V tom se podívala dopředu, v čele toho všeho stál Naruto a Tsunade. Po jejich boku stála Sakura s Ino a na druhý straně Neji a Chouji. Na druhé straně byly všichni jonnini. Rozeběhla se k nim a v tom uslyšela Narutovo slova.
„Byl to obdivuhodný chunnin naší vesnice. Jeho logika neměla v celé Konoze, ba na celém světe protivníka. Každou misi dokázal dovést až k slavnému vítězství...“ další slova už neslyšela... běžela co nejrychleji mohla a zastavila se až před kamennou loží... Jakmile její oči dopadli na věci, které na ni leželi, srdce se jí zastavilo... oči se zalili slzami a její nohy už jí neudržely. Padla na kolena a slzy ji pomalu stékali po tváři... sebrala veškerou svoji sílu a opřela se tělem o kámen. Její ruce objali věci které znala až moc dobře...Krev, od které byly ušpiněné už byla i na ní, ale bylo jí to jedno. Člověk kterého milovala, obdivovala a vážila...On zemřel!!
„Shikamaru....“ vydechla potichu a poté se jí před očima rozhostila tma...

Pomalu se probouzela...
„Shikamaru!!“ zakřičela do tmy a prudce se zvedla. Okamžitě jí začali stékat slzy po tváři a v srdci cítila bolestivé prázdno...Tolik ho milovala a on je teď pryč. Tvrdě chytila deku a začala do ní bušit zaťatými pěstmi.
„Nechal si mě tu samotnou...já tě milovala a ty zmizíš, necháš po sobě krvavé věci...a zemřeš si!! Ani se neobtěžuješ dát najevo kde ležíš, nemůžu tě políbit i když bych si to tolik přála!! Nemůžu tě pochovat!! Proč?!!!“ křičela a všechen svůj vztek a bolest směřovala do ran. Deka již byla promáčená od jejích slz a její hlas už pomalu ubýval na intenzitě. V tom se ale jejím pokojem mihl stín, dříve ostražitý ninja tento stín přehlédl. Temari už pomalu ubývali síly, ale slzy nedokázali přestat téct. V tom jí někdo položil ruce na oči a její srdce se leknutím zastavilo.
„Ten polibek bych ti nikdy neodpustil.“ Ozval se velmi povědomý hlas a její rty se spojili ve vášnivý polibek se rty člověka kterého milovala.
„Ty žiješ.“ Vydechla nevěřícně a stulila se do náruče Shikamarovy.
„Ano...a dál budu žít po tvém boku...anděly můj.“ Odpověděl a pevně jí sevřel do náruče s úmyslem jí nikdy nepustit...Když cítil že anděl v jeho náruči už klidně oddychuje, položil jí do postele a odešel do koupelny umýt bolestivou ránu v boku, která ještě nebyla plné zahojená.
„Už nikdy se po náročné misi nebudu koupat v řece.“ Pomyslí a zavzpomíná na chvíli, kdy rána v boku byla čerstvá a kdy se šel vykoupat s úmyslem ránu očistit...a také na překvapené zjištění že jeho šaty jsou fuč....