Bouřka II.

Bouřka stále neustávala, ostré kapky se zařezávali do střechy dřevěného altánku a strašidelné hřmění situaci ještě zhoršovalo. Temari se stále vystrašeně tiskla k Shikamarovi, který ji hladil po zádech aby ji alespoň trochu zahřál.
„Kdy už to přestane …“ špitla Temari, dívajíc se na padající kapky.
Shikamaru ji pohladil. „Brzo, uvidíš.“
Temari ho objala. Pozoroval ji a usmíval se. Stále ji nepoznával, takovéhle chování není pro Temari, kterou až doposud znal, vůbec typické. Kam se poděly její nadávky vůči němu, brutální chování a hrubý hlas? Začíná se chovat trochu jemněji, pomyslel si Shikamaru a jak se k němu takhle tiskla, nemohl vůbec říct, že by mu to vadilo.
V tom něco letmo zahlédl. Jakýsi stín, který zase bleskurychle zmizel. Temari sebou v tu chvíli cukla.
„Co se děje?“ ihned se ji zeptal.
„Viděl jsi to?“
Shikamaru vzdychl a pohodlněji se uvelebil na dřevěné zemi. „Už máme halucinace ….“
Temari si odfrkla. Už ji začínala pomalu docházet trpělivost.
„Jestli nás tu někdo bude otravovat ….“ Rozčílením sevřela svůj železný vějíř.
Shikamaru se pousmál. „Ale copak,chtěla by jsi mít snad soukromí ….?“
Temari se zamračila. „No jistě, s tebou?“ řekla svým arogantním hlasem jako vždycky
Shikamaru se pro sebe pousmál. Opět ta stará Temari. Narovnala se aby byla výše než on.
„Na mě si jen tak nepřijdeš, chlapečku!“ pohrozila mu.
V tom znovu zahřmělo a Temari vyjekla. Lekla se a spadla na Shikamara.
„Temari, jsi v pořádku?“ ujistil se.
Vůbec se nezvedala, netečně ležela na zemi. „Temari!“ zatřásl s ní.
Už se probrala. Tak podivně se na něj dívala, jakoby ho viděla poprvé. Zmateně mrkala.
„Stalo se něco?“ zeptal se ji. Vypadala divně.
Podívala se na sebe, jakoby kontrovala kdo je. Pak vzhlédla zpátky na Shikamara a usmála se na něj. „N-ne, všechno v pohodě ….“
Ihned se k němu přivinula. Lísala se k němu a hladilo ho po vlasech. Shikamarovi to bylo divné. Ne, že by mu to vadilo, ale takhle se Temari nikdy nechová. Co se s ní najednou stalo?
„Co je s tebou, Shikamaru?“ usmála se na něj. „Jsi nějaký divný.“
„No …. Eee ……“
Temari ho najednou políbila. Ale jinak než obvykle. Tak …. Vášnivě …. Jakoby očekávala ještě něco víc. Kam se poděl její strach z bouřky? Přivinula se k němu ještě víc.
„P-počkej …. Nech toho …..“ odstrčil ji.
Temari se na něj zmateně koukala. „Co je?“
Shikamaru se ji podíval zpříma do očí. „Co je spíš s tebou!“
„Co se mnou? Je to přeci úplně normální. Nemůžu za to, že jsi tak ….“
„Tak co?“
„……. Zpomalený!“
Shikamaru se zamračil. Co se to najednou děje? Temari se úplně změnila. Ještě před pár minutami byla úplně vystrašená, div ho strachy neumačkala a teď ….
„Víš co, mám nápad!“ zajásala.
„Co?“ zabručel otráveně. Najednou měl úplně zkaženou náladu, Temari ho rozhodila.
„Zajdeme k tobě domů. Tam bude lepší …..“ významně se pousmála, „ ….. atmosféra.“
Shikamaru si ji podezřele měřil. Chce jít domů? Teď? V bouřce? Ještě před chvíli málem umřela hrůzou když uslyšela zahřmění blesků a teď chce v tomhle počasí vyjít z altánku?
„Tak pojď!“ sladce se na něj usmála a snažila se ho vytáhnout na nohy.
A teď už mu to stačilo. Něco se tu děje. Takhle by se Temari nikdy nechovala! Vytrhl se z jejího sevření.
„A co bouřka?“ zeptal se odměřeně.
„Co je s ní? Holt zmokneme, no ….“
Teď to bylo jasné. Vařila se v něm krev. Rozčíleně chytl Temari za obě ruce a pevně ji je stiskl.
„Au! Shikamaru, to bolí!“ vyjekla.
„Kde je skutečná Temari ?!“ vykřikl na ni.
„Shikamaru, co blázníš? Vždyť stojím tady před tebou!“
„Opravdu? A co tvůj strach z bouřky? Ještě před chvílí jsi málem umřela hrůzou!“
Temari se zarazila. „No ….. Už delší dobu jsem ten strach chtěla překonat …. Tak …. Ehm …. Jsem myslela, že …..“
Shikamaru ji pleskl přes ruce. „Lhářko! Řekni, kde je skutečná Temari!“
„Už přestaň, jsi úplný blázen!“ zakřičela na něj. „Někdo se ti naboural do mozku, nebo co? Jsi šílený!“
Shikamaru se zarazil. „ ….. naboural do mozku …..“
Znovu si Temari přeměřil.
Před chvílí ….. Ten stín mihotající se v dešti ….. A pak Temari, která na chvíli ztratila vědomí ….. Její podivné chování …… Sebevědomé, sladké, vtíravé ……
„ ….. naboural do mozku ……“
Ihned Temari pustil a začal prohledávat altánek.
„Co to proboha děláš?“ vyjekla na něj.
„Radši už sklapni ……“
V tom před sebou našel bezvládně ležící tělo nějaké dívky. Nebylo ji vidět do obličeje, zakrývaly jí ho dlouhé blonďaté vlasy.
„ ….. INO!“
Díval se na Inino tělo a pak na Temari. Pak zpátky na Ino a na Temari. Už mu to došlo.
„Shinranshin no Jutsu – technika rozrušení těla a mysli, že?“ probodl ji pohledem.
Ihned si to k ní namířil ostrým krokem a chňapl Temari za ruce. „Okamžitě se vrať do svého tělo, Ino!“ V očích měl nepříčetný pohled.
To snad není možné! Ta nána! Proplížila se sem a použila na nic netušící Temari své výměnné jutsu. Jak se k němu lísala a líbala ho ….. No fuj!
Ino došlo, že už není kudy utéct. Dívajíc na Shikamarův rozzuřený pohled se raději ihned přeměnila zpátky. Temari se sesula na zem. Shikamaru se k ní ihned naklonil.
„Temari, Temari, jsi v pořádku ?! Řekni něco!“
Temari zmateně zamžourala očima. Dívala se na Shikamaru a pak zahlédla Ino, která se právě zvedala ze země. V tom si vzpomněla na podivný tlak v zádech a úplné zatmění. Ihned ji to došlo.
„Ino, ty náno blbá!“
Úplně se v ní vařila krev. Jak jen mohla …..
Ino se v tu chvíli cítila pekelně trapně. Netušila, že její plán ztroskotá.
„Jsi vůbec normální ?!“ zakřičel na ni Shikamaru.
Ino se jeho pohledu vyhnula. Takové ponížení snad ještě nikdy nezažila.
Temari by jí nejraději roztrhala na kusy. Co si jenom vůbec ta bloncka myslela. Bůhví, co s Shikamarem zamýšlela dělat! Ihned popadla svůj železný vějíř a namířila ho proti Ino.
„Ať už tě ani nenapadne něco podobnýho dělat, rozumíš ?!“
Ino ji neodpověděla.
Temari využila situace. Ino z toho nevyvázne tak snadno.
„Chtěla jsi Shikamara jenom pro sebe, co?“ uchechtla se posměvačně.
Ino po ni hodila vražedný pohled.
„Snížit se tak nízko a použít výměnné jutsu abys jsi si mohla Shikamara alespoň jednou užít – to musí být opravdové zoufalství!“ vysmívala se Temari dál. Tuhle chvíli si chce opravdu vychutnat. Přímo viděla, jak Ino trpí.
Ino rozčilením zaťala ruce v pěst. Nemohla se na Shikamara ani podívat. Takové ponížení! A Temari si ji tu s chutí podává!
Najednou se její posměšek změnil ve vražedný pohled. Rozvinula svůj vějíř a s hlasitým prásknutím ho zarazila do země. Shikamarovo a její tělo teď nebylo téměř vidět. Dávala tím najevo odstup a jednotu mezi Shikamarem a jí.
„A teď vypadni, ty chudinko!“ zařvala na ní a na výraz „chudinko“ dávala obzvlášť důraz.
Ino beze slova zmizela.
Už byl slyšet jenom stále sílící déšť. Temari si oddechla a vyčerpaně se sesula na zem.
„Pěkně jsi to Ino nandala.“ Zakřenil se Shikamaru.
„Ta nána blbá! Co si vůbec myslela!“ Temari měla stále vztek.
Shikamaru si k ní přisedl a objal ji. „Už je to dobrý. Ino je pryč, tak je klid. Ale tohle ji jen tak nezapomenu.“
„To já teda taky ne!“ zahřměla svým hrubým hlasem. „Jenom až ji znovu uvidím, tak ji …..“
Shikamaru věděl, že z tohohle se bude ještě chvíli vzpamatovávat. Znal Ino už dlouho, přeci jenom spolu byli nějaký čas v týmu. Věděl jaká je, ale nikdy by si nepomyslel, že by zašla až takhle daleko a že …. No, že by se to nějak týkalo jeho. Je do něj opravdu tolik …… ? Až tak, že kvůli tomu použila výměnné jutsu?
„….. Na tohle holčička jen tak nezapomene …..“
Shikamaru jen napůl poslouchal Temařin monolog o Inině pomstě. Byl rád, že má pravou Temari zpátky.
Přitiskl si ji k sobě.
„Pšššst.“ Zašeptal a položil ji prst na ústa.
„Podívej, bouřka už přestala!“
Opravdu. Už nebyl slyšet žádná ostrý déšť, všude bylo jenom mokro.
„Pojď, půjdeme domů. Tam už nás snad žádná Ino nebude otravovat.“ Řekl Shikamaru a pomohl Temari na nohy.

Závěrečný díl : http://www.konoha.cz/?q=node/19080