Spojení a probuzení - 4.část

Vzbudily jí sluneční paprsky. Pomalu se posadila. „ Hm, spala jsem oblečená?“ řekla si pro sebe. došla do koupelny, zchodila ze sebe oblečení a vlezla do sprchy. Au, moje hlava……možná jsem včera místo tréninku měla odpočívat…Kolik asi je? Vypla sprchu, omotala kolem sebe ručník a vyšla ven. Koukla na hodiny Půl jedný, to mám ještě…počkat moment……půl jedný…A DOp***lE…jdu pozdě. Hodila ne sebe oblečení a zmizela v oblaku kouře.
Objevila se přesně na místě kde se rozloučili. „ JDEŠ POZDĚ!!!“ sesypaly se na ní okamžitě dva hlasy. Naruta a Sakury. „ Já vím, já vím….sorry…zaspala jsem. “ Řekla a mohutně zívla. „ Měla bys zmizet. Akorát narušuješ moj… naší misi“ „Opravdu? Asi si tohle Hokage-sama nemyslela, když mě dala do vašeho týmu.“ Sasuke se zamračil. „ Mě je jedno co si myslí Tsunade, mě tady prostě vadíš!“ „ Ale to mě nezajímá…mě taky nejsi zrovna moc příjemný…Myslíš si, že to, že jsi Uchiha tak jsi něco víc co?... Mám pro tebe novinku: NEJSI. JSI JEN MALÝ ROZMAZLENÝ EGOISTISKÝ FRACEK!!!“ Vybuchla Yo, která už nevydržela se držet zpátky. Sasuke vytáhl katanu a řítil se na ní. Yo se ani nehla. Sasuke se napřáhl a těsně před jejím obličejem zastavila jeho čepel jiná. Byla to čepel od Yoshičiny katany. Yo se na obličeji zlý a pohrdavý úsměv. Udělala pro Sasuke neznámí pohyb a jeho katana mu vylítla z ruky a skončil šest metrů od nich. „ Co?...Jak?....To není…“ „ Spousty si toho o sobě myslíš a přitom jsi tak slabý….a proč jsi slabý?....Protože ty nemáš cit pro přátelství…pochop, že s přáteli budeš vždycky silnější než sám a s nějakou přiblblou Zakázanou pečetí. A víš proč jsi teď prohrál? Řekni víš to?“ Zeptala se již vychladlá Yoshiko „Ty…Ty…Ty nevíš o mě vůbec nic….Já jsem poslední ze svého klanu. Pomstím ho.“ „ A to je omluva proto, že opustíš své přátele, kteří pak trpí….myslíš si, že jsi jediný komu vyvraždili celý klan? Ne, to opravdu nejsi.“ Řekla a v očích se jí zračil smutek. „ A ty o někom víš?“ „ Ano vím.“ „ Jo? Tak kdo je to?!“ „Já.“ Nastalo ticho. Yo se po tváři skutálela malá slzička. A po ní další a další.Nakonec do hrobového ticha promluvil Kakashi „ No…ehm…asi by jsme měli začít.“ Yoshiko setřela slzy a přikývla.
Den byl úplně stejný jako ten minulý. No vlastně kromě toho, aby se Sasuke a Yoshiko na sebe vrhaly, tak na sebe vrhaly zlé pohledy. Tentokrát dostali volno už za stmívání. Naruto se zeptal jestli jde dneska večer do Ichiraku Ramen. Ta ovšem zakroutila se slovy, že je unavená a půjde domů.
Byla v polovině cesty, kyd se k ní připojil Sasuke. Yoshiko se na něj podívala a dál mu nevěnovala pozornost. Po chvíli to Sasuke nevydržel a naštvaně se zeptal. „ Budeš se mnou mluvit“ „ Ne!“ odpověděla Yo prudce. „ A proč ne?“ „ Protože se mi nechce!“ „ A proč se ti nechce?“ Panebože on si nedá pokoj. Myslela si „ Protože se mi prostě nechce a teď zmiz!“ „ Počkej, chci si promluvit.“ „ Ale já ne!“ „ Prosím.“ Řekl Sasuke a udělal na ní štěněčí oči. „ No..Já…Tak dobře.“
Šli tak cca deset minut než došli k velkému domečku (no domečku, spíš domu) ve starém japonském stylu. Byla před vchodem na nádvoří byla brána se stejným znakem jako měla Yo na tričku. Všude bylo zaprášeno. „ Eh…promiň…je tu hodně prachu, ale před dvěma dnami jsem se vrátila z dlouhé mise a opravdu jsem neměla náladu uklízet.“ Omlouvala se Yoshiko. „ To nevadí… jen tak pro zajímavost: Jak dlouhé?“ zeptal se Sasuke. „Hmmm….Za týden by to bylo sedm let.“ Sasuke hvízdl. „ Sedm let….to musela být hodně důležitá mise a…“ „ Přestaň! Já ti neprozradím co to bylo za misi, ani kdy mě jsi mě mučil! A chtěl si se mnou o něčem mluvit ne?“ „Eh..no jo chtěl.“ Sakra, jak to věděla? Myslel si Sasuke
Je tak neuvěřitelně průhlednej. Myslela si Yo přesně ve stejném okamžiku. „ Hm…no já…jsem chtěl…no víš co…no chtěl jsem…“ „ Vyklop to ze sebe konečně!“ vyštěkla. „ JAK VÍŠ O ZAKÁZANÝ PEČETI A JAK SES…..“ „ Ok ok…nemusíš tak křičet a jak jsem se co?“ řekla Yo zatím co si kontrolovala ušní bubínky a urovnávala si trochu zježené vlasy.( nevěřily byste tomu, ale opravdu to byla taková hlasitost)
„ Jak ses vypořádala s vrahem svého klanu.“ dokončil svou větu Sasuke, ale tentokrát už potichu. „ Tvoje první otázka : Prostě jsem jí viděla a jistě tě bude zajímat jak vím, že je to ona že?“ Sasuke přikývl „ Už jsem se setkala s tím hnusným slizkým hadem…zkoušel na mě to samý, ale skončil s pořádnou jizvou na tom svém slizkém dlouhém jazyku… a teď k tvé druhé otázce….“ Teď Yoshiko smutně sklopila svůj zrak dolů. „ Co jsem vypořádala vrahem?....Nijak.“ „ Nechceš pomstít svůj klan? Ty ho nehledáš?“ zeptal se překvapeně Sasuke. „ Ale ano Sasuke, chci ho pomstít, ale rozhodně jí nehledám. Já si počkám až se sejdeme. A to bude pro ní naposled. Pouze si počkat.“ „ Ale to je hodně nepravděpodobné.“ „Ne, mýlíš se, je to právě větší pravděpodobnost, že se setkáme....My už se setkaly, ale nevím jestli to přežila……Podle tý pečeti jsi ve službách Orochimaru, že?“ Sasuke přikývl. „ Řekni, nevíš něco o Mikokami Nadeshiko?“ Sasuke si to jméno pro sebe zopakoval „ …Hmmm….něco jsem o ní slyšel….prý se jedno vrátila celá rozdrápaná s obrovskou dírou v břiše. Její život byl na vlásku, ale prej přežila….počkej…to byla ona kdo…?“ Yo přikývla. „ A tys jí takle zřídila?“ znovu přikývla. „ Ale já taky nezůstala na tom nebyla zrovna nejlíp.Zasáhla mě kousek od srdce kunaiem. Pak si jí ten had odnes a dál nevim. Ale příště už z toho živá nevyvázne, ale rozhodně jí hledat nehodlám.“ „A ona je tvoje sestra?“ zeptal se Sasuke. „ Ona není moje sestra…..ona je….ona je moje ….moje matka.“

http://www.konoha.cz/?q=node/20313 Pátá část