Růže ...skrytý posel andělů 6

„Nazdar Beloved, mám pro tebe vzkaz od Orochimara.“ Řekne a já přijdu až k němu.
„Já od něj nechci žádný vzkaz, končím s vámi a budu žít normálně.“ Odpovím mu a už se chci otočit a jít zpátky.Ale Kabuto mě chytí za ruku.
„Poslouchej, je to důležitý,“ vykřikne a já zůstanu stát, „ Orochimaru vzkazuje,že si to bude pamatovat a pomstí se.Odcházíme daleko odtuď, ale vrátíme se.“ Skončí a zmizí. Chvíli stojím a přemítám si to co právě řekl. Nakonec usoudím, že zde nejspíš asi žít budu moct. Odejdu zpátky a zjistím, že jsem se nejspíš ztratila. Bloudím uličkami a nevím kudy kam. V jedné uličce minu skupinku kluků, ignoruji je až do té doby, než zjistím že jdou za mnou. Zastavím se a oni v klidu dojdou až ke mě.
„Hele kočičko, dneska je krásná noc.Co si to rozdat pod širým nebem?“ navrhne mi ten největší a já se usměji.Ještě ze mě zbylo trochu té bojovnosti z rána.
„No můžeme rovnou tady, ale lákají mě i tvoji přátelé.Ať počkají támhle za rohem.“ Řeknu a pomalu si rozepínám pásek. Ty ostatní poslušně odejdou a ten jeden se začne nadrženě svlékat.I přes jeho pevný kalhoty jde vidět jak na něj moje chování působí.Málem se pobliju ,ale vydržím to a hraji tu hru dál. Sundám si šátek z krku a v tu chvíli ten kluk strne.Uvidí mojí jizvu ve tvaru Beloved a začne se klepat.
„Ty ty jsi Smrtící láska...s tebou nic mít nechci.“ Řekne a už je na útěku.Ale já už byla připravená a než udělal pár kroků, padl na zem mrtvý. V klidu ho překročím a zamířím k těm ostatním. Těm jen vymažu vzpomínky na tenhle den a konečně najdu tu správnou cestu. Dorazím k Rice a rovnou si lehnu do postele. Rika hned jakmile přijde za mnou usne znova a tak se k ní přidám.
Ráno se probudím do nového slunečného dne. Vyskočím z postele a jdu se osprchovat, Rika má ještě půlnoc a tak se vydám do města. Procházím se a v tom se vedle mě objeví Itachi.
„Ještě jednou a udám tě.“ Řekne a já skloním hlavu.
„Chtěli mě znásilnit.“ Špitnu tiše a čekám co mi udělá.
„No, naštěstí to byl jeden nebezpečný gang takže ti to odpustím.Pojď s projít do lesa.“ Navrhne a já nadšeně souhlasím. Do lesa málem doběhnu, Itachi zůstane daleko za mnou. Než dorazí rostou už kolem mě samí růže.
„Já jsem tak ráda v přírodě.“ Řeknu a točím se.
„Vidím.“ Řekne Itachi a zkoumavě se na mě podívá. Nemám ráda tyhle pohledy co nemají daleko k zamilovaným.Itachi to okamžitě na mě pozná.
„Ze mě strach mít nemusíš, jsme jen přátelé.“ Řekne a já se uklidním, z jeho strany mi nebezpečí nehrozí.Společně si povídáme ještě hodně dlouho než k nám dolehne Riky hlas a za chvíli přiběhne i ona.
„Já vás hledám skoro už dvě hodiny a vy se v klid vykecáváte tady.“ Vyhrkne Rika a rozdýchává ten dlouhý běh. Sedne si ke mě a opře si o mě hlavu. Asi sem začínám zapadat.
„No tak jdeme zpátky do vesnice.“ Navrhne Itachi a mi se zvedneme. Jdeme do vesnice a celou cestu se bavíme o nesmrtelnosti brouka. Dokonce se i směji, což je u mě ojedinělý případ.
Ten den jsem prožila jako ve snu, v dobrým snu. S Itachi a Rikou jsme se procházeli vesnicí a oni mi vyprávěli všechno co věděli, smála jsem se a cítila něco nejspíš štěstí.