Růže ...skrytý posel andělů 5

Zastavím se!Tohle je něco, co jsem ani ve snu nečekala.Ta vesnice byla tak usměvavá, každý každého zdravil, lidé byly k sobě přátelský.Všude se ozýval smích a dětské pištění. Bylo tu rušno, ale stejně krásně.Procházela jsem se a rozhlížela se. Bylo to něco úžasného, nevnímala jsem pohledy lidí které na mě koukali. Bylo to nádherný!Jak jsem jen mohla tuhle krásu ničit? V tu chvíli se proti mě objevil Itachi!Ten kluk z lesa.zastavím se a stačil jediný pohled a on mě okamžitě poznal.Rychle mě strhnul do jedné z postraních uliček.
„Co tady děláš? Nechápu že něco tak čistého může být takový chladnokrevný vrah!“ vykřikne a strhne mi kabát. Poprvé se odhodlám promluvit nahlas..snad i zaječet.
„Ty nechápeš co jsem !Co jsem zažila!Všichni myslíte jen na sebe....já to tu nechci zničit, přišla jsem vás upozornit, Orochimaru se blíží!“ vykřiknu a najednou se stane něco nečekaného.Skoro po pěti letech mi steče z očí slza..a za ní další!Já začnu brečet!Vrhnu se mu do náruče což je něco ještě neuvěřitelnějšího...a další překvápko je, že mě jenom obejme..nic víc. Pevně se ho chytím s úmyslem že ho už nikdy nepustím.
„Dneska přespíš u mě, ještě tě seznámím s mojí kamarádkou.“ Řekne a já se postavím vedle něj
„Dobře.“ Řeknu a nechám se vést. Dojdeme k domečku a on zapíská. Vykoukne rozcuchaná hlava a zamává mu. Za půl hoďky z domu vyběhne asi ta jeho kamarádka. Pozdraví se a pak se podívá na mě.
„Ahoj, mi se neznáme.Já jsem Rika.“ Řekne ta holka já si jí prohlédnu. Rudý top bez ramínek, síťované tílko ale ne na ramínka ale kolem krku a připevněné k černému obojku, černé kraťasy s černým páskem a přes ně rudý průsvitný šátek. Ještě síťované návleky na ruce, které byly dlouhé až k lokti. Samozřejmě k tomu patřily černé boty s rudými tkaničkami a stříbrnými přezkami.No vypadala drsně.
„Já jsem Chie.“ Přestavila jsem se a Itachi nás nechal o samotě.
„No, pojď jdeme na ramen.“ Řekne a odtáhne mě do blízkého krámku.Dokonce zaplatí mojí porci a sedneme si k tomu.
„No nebudu řešit kdo jsi, ani kde tě Itachi našel.“ Řekne a s chutí si dá do pusy obrovskou porci.
„Díky.“ Špitnu a pomalu jím to co mi nandali. Chvíli obě jíme zticha, ale Rika to nejspíš nevydrží.
„Itachi mi o tobě nic neřekl.“ Poznamená a čeká až odpovím.
„Ani nemohl, ví jen to co si sám odvodil.“ Řeknu a koukám se do talíře.Pak mě ale něco napadne.
„Hele Riko, znáš Orochimara?“ zeptám se jen tak jako nenápadně.
„No toho zná asi každý, je top pořádný hajzl!A nejvíc mám strach z té jeho Smrtící lásky.“ Řekne a já sebou trhnu.Takže i ona mě zná.Jak je to jen možný?
„Co o ní víš?“
„Jen že je strašně nebezpečná a zabíjí podivným způsobem.Jako by ani nezabíjela, její oběti usnou navěky.“ Řekne a dojí svoje ramen. Rychle i já dojím to co mi tam ještě zbylo a vstanu.
„Hele Chie, budeš dneska spát u mě.Musíme se trochu skamarádit.“ Navrhne a já jako ve snu přikývnu. Je to divný, ani mě nezná a už se kamarádí.Ale Rika ještě nekončí.
„A hlavně ti musím koupit něco jiného na sebe.“ Řekne a potom se podívá na můj batoh na zádech.
„Nebo máš něco sebou?“ zeptá se a já rychle zavrtím hlavou.Mám tam totiž svoje šaty a ty nesmí vidět.
Rika se usměje a rozejde se směrem dál do města. Cestou mi vypráví příběhy z vesnice, jak se stala Tsunade Hokage, o Narutovy, Sakuře a dalších lidech. Je toho opravdu hodně, ale mě to strašně zajímá. Zastaví své vyprávění až před obchodem s oblečením, celá natěšené skočí vběhne dovnitř a mě vezme sebou. Chodím za ní a koukám se na všechny ty věci kolem, je jich to tak moc.Nejspíš bych si ani nevybrala kdyby mi jedny nepřinesla Rika.Zalezla jsem do kabinky a oblíkla si to...a pak se šla předvést Rice.
„No super Chie, tyhle bereme.“ Řekne a já se podívám ještě do zrcadla. Je to krátká minisukně, černá a k tomu modrý tílko. Prohlížím se, asi bych se nepoznala.Vypadá to tak drsně. Odejdu za Rikou, která to zaplatí, ale to už se začíná stmívat. V tom ucítím Kabuta, jsme na sebe nejspíš napojený.
„Hele Riko, já se jdu ještě projít, já k tobě přijdu,jo?“ zeptám se.Rika se sice diví, ale souhlasí a já běžím k místu kde je.Můj smysl nezklamal, opravdu tak stojí opřený o strom