Růže ...skrytý posel andělů 4

„Beloved, zase pozdě.“ Řekne nevrle Orochimaru a vydáme se zase na cestu. Všude je zeleno a svítí sluníčko. Vzala jsem si krátkou sukýnku ve které se dobře běhá a běžela jsem napřed. Narazila jsem na nějakou opuštěnou chatrč a vešla dovnitř. V tom se za mou dveře zavřeli a za nimi stál dost pofidérní chlápek. Odskočila jsem a skončila na posteli. Ten někdo měl hned chlípné myšlenky, protože při pádu jsem to trochu nevychytala se sukní. Už se na mě chtěl vrhnout, ale to už zazářilo Beloved. Ten chlap se v půlce skoku zastavil a zapnul si poklopec.
„Ale, Milovaná Smrt, copak tě sem přivádí?“ zeptá se, ale já už ho neposlouchám, v ruce držím růži a pomalu z ní plyne růžový jedovatý prach. Ale on jakýmsi jutsu odfoukne můj prach!To jsem teda jako vůbec nečekala. Vyskočím oknem ven a čekám až se tam objeví i on, nezklame mě a je hned venku taky.
„Kdo jsi?“ zasyčím nenávistně a už vymýšlím taktiku.
„Jsem Jirayia, jistě ti o mě Orochimaru vyprávěl .“ řekne a já se zarazím, toho nedokážu porazit. Ale Jirayia neotálí a už cítím jeho pěst ve svém břicho.Odlítnu daleko a vyplivnu krev. To bylo dost hnusný.Ztěžka vstanu a chci se na něj vrhnout, z okolního stromu mojí silou odtrhnou nejostřejší větve a pošlu je na něj.Ale on vyrobí štít a moje šípy do něj narazí.Takže nic. Běžím přímo proti němu, ale ten uhne, na to jsem čekala a vystřelím ze své ruky trny.Zapíchnou se mu do břicha a on zařve bolestí. Ale za chvíli se vzpamatuje.
„Nemám na tebe čas.“ Řekne a rychlostí, kterou nedokážu ani já rozeznat se proti mě vrhne a dá mi takovou ránu že na chvíli ztratím vědomí. Když se vzpamatuji je už pryč. Jsem úplně totálně naštvaná... buší mi ve spáncích a já najednou uvidím pár mladých lidí, holka a kluk jak se spolu líbají. Jsem totálně nasraná a totálně mě s**e jak se objímají a cucají.Hnus! Stejně jí znásilní. Běžím přímo na ně a za mnou letí ostré větve. Přiběhnu až k nim a větve se do nich zabodnu. Jednu si utrhnu a jako smyslů zbavené je probodávám, všude stříká krev a mé bílé oblečení je celý od krve. V očích mi hoří plamínky a já furt bodám a bodám. Vlastně už nemám do čeho bodat. Jsou rozkouskovaný a já už bodám do země. Setřu si krev z obličeje a vstanu.
„Super, už jsem klidná.“ Odejdu od těch zbytků lidí a jdu zpátky k mí skupině. Orochimaru se na mě podívá a luskne, v tu ránu jsem převleklá do čistého.
„Neboj se, za to ještě poneseš následky.Teď se soustřeď na náš úkol.“ Řekne zle a já zjistím že mi to je úplně jedno.
„Víš co?Já na tebe kašlu, končím se zabíjením teda to kecám, ale prostě odcházím od tebe.Jdu tu vesnici varovat.“ Zakřičím na něj a vypustím kolem sebe uspávající prach. Rychle se vytratím. Běžím rovnou do vesnice, teda cestou se zastavím u lesíka. Zabiju tam nějakou holku a vezmu jí její oblečení. Je to černý lehký kabátek až na zem, bez rukávů, ale v kapucou. Vlasy si stočím do drdolu a v klidu vejdu do vesnice