Růže ...skrytý posel andělů

[b]No, jmenuji se Chie. Vlastně nejsem ničím zvláštní, až na to že jsem shinobi – mého pána vraždící stroj. No dobře, trošku přehnaný, to o mě říká Kabuto, můj skoro kámoš. Pro Orochimara jsem jeho smrtící růžička. Což je taky přehnaný, ale na to jak je hnusný a děsně vlezlý ( to rači nemluvím o jeho jazyku) je to od něj milejší.
„ Sakra, Kabuťáku ptáku naval sem to mýdlo!“ zaječím ze sprchy a za chvíli už mi Kabuto podává mýdlo.
„Nezblázni se milovaná kytičko.“ Odpoví mi ve stejným duchu Kabuto a já se můžu konečně umýt. Nakonec pár jemnými slovy ho vystrnadím i z naší bohužel společný koupelny a zamknu se. Stoupnu si nahá před zrcadlo a vezmu si mojí hojivou mast. Achjo, měla jsem být poslušnější říkám si a mažu si své jizvy po celém těle. V dětství mě týrali a dokonce se mě snažili znásilnit, ale utekla jsem a od té doby se trápím tady těmi jizvami. I když jsou starý, docela bolí. Ale díky těmhle zkušenostem nenávidím kluky, teda pár kámošů mám, ale nenechám si je připustit moc k tělu. Zatřepu hlavou, abych přestala vzpomínat a zadívám se na mé znamení – díky němu mám mnoho přezdívek mezi přáteli, ale hlavně mezi nepřáteli, kterých mám z podivného důvodu docela dost hodně moc.Hlavně již zmiňovaná milovaná kytička, nebo Milovaná Smrt, Smrtící láska, Květina smrti... to všechno jen kvůli mému znaku na krku, se kterým jsem se už narodila.
Hodil se mi při těžkých soubojích, ale nevypadal moc lákavě.I když to vlastně celé moje tělo. Natřela jsem poslední jizvu a oblíkla se. Ráda se sprchuji ráno, protože to většinou Kabuto ještě spí.Dneska jsem zaspala tak jsem musela ignorovat jeho přítomnost.Naštěstí po pár mích dobře mířených ran, teda rad už mě nechal na pokoji, smířil se že prostě kluky pohrdám. Vklouznu do svého oblečení šitého na míru, který pro mě nechal zhotovit Orochimaru. Jsou to bílé šaty, v pase sepnutý tlustým páskem na kterém je zámek ( to aby věděli že jsem v sektě – Anti boy). I Orochimaru se projevil kupodivu jako chlípník a nechybí tomu samozřejmě velký výstřih. Na krku mám ale bílý šátek z hedvábí. Ve vlasech mám růži a toť jsem já! Chie Beloved.....
Vyběhnu s Kabutem s domu, který je ukrytý v lese a přiřadíme se k Orochimarovo.
„Konečně Beloved, Kabuto...trvalo vám to.“ Řekne Orochimaru a já se pousměji, vždy mi říká mým příjmením které mi on sám dal.Sklopím oči a jdu zticha vedle Kabuta, který to jistě zamluví jak ho znám.
„Orochimaru-sama , omlouváme se vám.Už se to nestane.“ Omluví se a jde tiše vedle mě. Někdy ty Orochimarovo nálady fakt nesnáším.
„Takže, dneska napadneme vesnici skrytou v oblacích.Znám cestu.Beloved tam přijde první a omráčí stráže, Kabuto, ty s ostatníma vtrhnete do vesnice a vyloupíte to nejdůležitější.Já si mezitím popovídám s tamějším Raikagem.“ Řekne a zasměje tím svým šíleně strašidelným smíchem, vystřiženým jako z hororu. Je tu docela zima, začnu se třást a milý Kabuto to schválně přehlídne, abych zmrzla a byl jednička zase on. Naštěstí jsem Orochimarovo poklad, takže si brzo všimne mích už modrajících rtů. Blížíme se k té vesnici takže se nemůže divit.
„Beloved, věděl jsem že tu bude zima.ale i v teplých věcech musíš být okouzlující jinak nám nebudeš moc platná.“ Řekne a podá mi malou krabici. Otevřu jí a ví je – nějaké bílé cosi, co má prý být něco teplýho. Vyndám to z krabice a prohlížím si to.No spíš jak ke kabátku to můžu přiřadit ke plachtě jak je to velký. Vezmu to na sebe a zjistím, že to je fakt teplý. Zatočím se a pak si stoupnu před Orochimara a pokloním se hlavu.
„Děkuji vám, Orochimaru-sama.“ Poděkuji a rozejdu se vedle Kabuta. Stoupnu si těsně k němu a vrazím mu pěstí do břicha. Ten nahodí profesionální výraz a usměje.
„Víš moc dobře, že fyzická síla ti nic neříká.“ Řekne, ale jde mu vidět na obličeji, že to zas taková pravda není. Tou ránou se uklidním a vyběhnu napřed.Stále se jim držím na dohledu, ale běhám mezi zmrzlými rostlinami, tahle krajina je hezká ale nejsou tu žádný pravý kytičky.Nevadí, i zmrzlý mají své kouzlo.Jemně dýchnu na jednu z nich a ta rozkvete. S úsměvem jí utrhnu a dám jí do ucho.Rozeběhnu se dál...mezitím Kabuto s Orochimarem.
„Pane, měl byste trochu víc o Chiei pochybovat.Ani pořádně nevíte co je zač.“ Stěžuje si Kabuto.
„A ty by si měl sklapnout! Beloved je můj poklad, musím jí hýčkat, ona neví co jsou ostatní vesnice zač.Jsem rád že nemá ráda muže. Je to moje zbraň, brzo zvládne omámit celou vesnici a dokonce jí svojí vůní celou zabít najednou. Poté se nám bude hodit ještě víc.“ Řekne Orochimaru a zadívá se na postavu před sebou, je to jeho poklad. Je tak křehká, ztrácí se mezi květinami a přitom je tak smrtící. Jeho nepřátelé se jí báli a přitom milovali. Bylo to vlastně k smíchu.
Podívám se směrem k mi společníkům, neberu je za své přátele.Ale jsem jim dlužná že mě zachránili.Za chvíli uvidím vesnici a přiběhnu zpátky k nim.
„To je ona?“ ujistím se
„Ano Beloved, jdi a poté vyšli znamení.“ Řekne Orochimaru a já se rozejdu. Rozpustím si vlasy, mám je světle hnědý a rozejdu se k bráně. Už z dálky uvidím 6 strážců, nejspíš asi vědí že má někdo zaútočit. Přijdu v klidu k nim, strážci se na mě chlípně podívají a já se musím držet abych je nezabila.