Naruto: Další životní zkouška (1.Kapitola)

K bráně do Konohy přišla zvláštní čtveřice. Mladá žena v čele tří dospívajících.
,,Tak. Jsme tady,doufám,že mi neuděláte ostudu a budete nejméně tak dobří,jako při chuuninských zkouškách.“
Otočila se rudovláska ke svým svěřencům. Mladík s tetováním na čele jen cosi zabručel a dál si jí nevšímal. Blonďatá dívka se samolibě usmála a další mladík v černém prohlásil : ,,A ještě mnohem lepší.“

Rudovláska jen kývla a všichni prošli branou. Ocitli se na hlavní třídě Vesnice ukryté v listí. Okolo nich panoval čilý ruch a překřikovaly se děti. Naše skupina se snažila co nejrychleji dostat do úřední budovy,kde pak nahlásili svůj příchod a dostali klíče od domu,ve kterém po dobu svého pobytu v Konoze budou bydlet. Když znovu vyšli na ulici,vydali se směrem kde má být jejich několikatýdenní domov. Budovu našli po pár metrech. Prostě zařízený dům se čtyřmi ložnicemi, dvěma koupelnami, kuchyní a obývákem. Chvíli se hádali o pokoje, ale každý si nakonec vybral svůj a dal si tam své věci.
Protože byl čas oběda vydali se hledat nějaké místo,kde by se mohli najíst.

Pak promluví mladík s tetováním.
,,O jednom místě vím. Jmenuje se Ichiraku ramen.“ Poprvé od doby,kdy jsou na cestě a vlastně poprvé ve společnosti své sensei. Nemohl říct,že by jí neměl rád. On nemá rád nikoho. Ale přímo na ní mu vadí to,že k němu nemá naprosto žádný respekt. Ona se ho dokonce ani nebojí! Navíc má neodbytný pocit,že něco skrývá. Jednou ji zabiju. Pomyslí si, ale nedá na sobě nic znát.
Asi sto metrů od Ichiraku zaslechnou zvuky boje a tak zrychlí. Když však přijdou blíž ukáže se,že je to jen nějaký spor mezi členy jednoho teamu. Blonďatý chlapec,kterého doteď mlátila dívka s růžovými vlasy si jich najednou všimne.

,,Gaaro! Temari....Kankuro...A tohle je kdo?“
,,Taky tě rád vidím Naruto. Kakashi-sensei. Sakuro. Ah...tak vy jste také změnili sestavu?“
,,No tak! Nesnaž se to zamluvit! Kdo je to? Kdo je to?“
,,Nezdá se ti,že jsi trochu nevychovaný? Myslím,že výše postavená kunoichi by si zasloužila trochu úcty! Ale když tě to tak zajímá, jmenuji se Hanako a sem senseiem těchto tří.“
,,Oh...no...těší mě. Já jsem Hatake Kakashi a mám na starosti tuhle nevychovanou bandu. Omlouvám se za jejich chování...“
,,To je v pořádku. Každý má občas problém s autoritami,že?“
Rudovlasá kuniochi sjede pohledem Gaaru a pak se posadí na stoličku vedle Kakashiho.

Zatímco si pročítala jídelní lístek/že toho bylo na výběr...ramen,ramen,ramen a hele,zase jiný ramen/ zaslechla mimoděk rozhovor chuuninů.
,,Ahoj! Já jsem Ai..“
,,No vlastně ani nejsem tak nová...ale to by bylo nadlouho.“
,,Ne..já se zkoušky účastnit nebudu...“
„Ne, samozřejmě, že ne...je to... osobní.“
,,Naruto! Nech toho,nepřemluvíš mě!“
,,Vážně myslíš,že bych měla?“
,,No tak...promyslím to...“
Kakashi se usměje. Vlastně nevěřil tomu,že by se neúčastnila.
Když si Hanako konečně vybrala/co jiného než ramen/ obrátil se k ní.

,,Nechci být nezdvořilý. Ale nejspíš si asi silná,když ti svěřili jeho.“
,,Silná... v rámci možností. A Jeho jsem dostala,protože se ho nebojím. Snadná rovnice. A navíc si na mě netroufne. Ne proto,že bych byla silnější než on, to je mu jedno, ale proto, že jsem v radě v Písečné.“
Nastane odmlka,která je přerušovaná jen Narutovým srkáním.
,,Kolikátý máš?“ ozve se Gaarův tichý hlas.
,,Jen třetí!“
,,To si celý ty!!“ odvětil Gaara.
,,Doufám, že se spolu utkáme. Zajímalo by mě jak si se zlepšil od doby co jsme se utkali naposled.“
Naruto mnohem víc zpozorněl a všechny oči se na něj upřeně dívaly.
,,No jasně taky se moc těším až ti ukážu mou novou techniku. Teda jestli tam tak dlouho vydržíš,“ usmál se Naruto.
,,No tak Naruto nevytahuj se každý přece ví, že tvůj Rasengan nestojí za nic.“ popichovala ho Ai.
„Ty máš co říkat, přece jsem to byl já, kdo tě ho naučil.“
„Naučil...?
Těžko. To ty jsi ten, kdo tu vždycky spacká, když jde o ,Narutův Super Rasengan' “
„Ha, uznalas, že je můj, dattebayo!“
„To teda nikdy!“
Sakura povzdechne. Naruto a Ai byli už zase v sobě.

,,A takhle je to pořád dokola,“ usmál se Kakashi.
,,To máte asi o zábavu postaráno. My jsme spíš vážnější tým“ pousmála se Hanako a podívala se na Gaaru. Ten se na ni podíval vražedným pohledem a k tomu dodal:
,,Proč pořád hledáš chyby na mě?“
,,Už nikdy mi netykej. Nezapomínej kdo jsem!“ dodala hlasitějším a naštvanějším hlasem. ,,Temari jen povzdechla ,,...a už je to tady zase.“ Kankurou se do toho radši nechtěl vměšovat, protože věděl, že to stejně nemá cenu.
,,Proč se radši nesnažíš najít svou sestru Seiriel?“ řekl popichově. ,,Bez tak od tebe utekla, už to s tebou nemohla vydržet stejně jako Kabuto!“ schválně Kabutovo jméno zdůraznil,jen aby ji ještě víc naštval a k tomu dodal:,,Se jim ani nedivím s tebou to totiž nemůže vydržet nikdo!“ V tom jí do očí vytryskly slzy a aby to nikdo neviděl tak se zahalila plameny a zmizela.

,,Ještě sem to nikdy neviděl ale je to opravdu Katonkami,“ řekl Kakashi.
,,Co to je??“ zeptal se Naruto a podíval se na Sakuru. Ta to ovšem taky nevěděla a tak se podívala na Kakashiho. Naruto se v duchu usmál, že je konečně něco co Sakura neví, ale neřekl to nahlas, protože si to nechtěl u Sakury zavařit.
,,To je nejsilnější pokrevní linie z Vesnice ukryté v písku“ odpověděl Kakashi.
,,No a co to umí,“ zajímal se Naruto.

,,Jejich jutsu spočívá v ovládnutí ohně jako Gaara umí ovládat písek tak oni umí ovládat oheň. Jenže před deseti lety se vesnice obrátila proti tomuhle klanu,jelikož se jich bála bylo jich moc a měly strach, že by klan vyvraždil celou vesnici a nechali si ji pro sebe a tak všechny zabili. Jediný kdo přežil byly dvě sestry,které klan ukryl na nějaké tajné místo, které ninjové po nějaké době našli. Sestry však nechali žít, protože v nich neviděli žádnou hrozbu. Vypadá to že tohle je jedna ze sester a podle toho co Gaara řekl tak už asi nejsou spolu.No nic já ji jdu najít.“ V tom Kakashi zmizel.
,,Tentokrát si to opravdu přehnal,“ dodala Temari, Kankurou jen přikývl. Gaara se na oba naštvaně podíval a odešel.

,,Takže ona chodila s Kabutem?“ zajímala se Sakura.
,,Jo! a dokonce ho ještě pořád miluje.I když se přidal k Orochimarovi!“ odpověděla Temari.
,,Kabuto se přidal k...k...“ nedokázal dopovědět Naruto.
,,Vypadá to,že vaše sensei má hodně zajímavý život. Už teď to vypadá jako telenovela,“
řekne Ai a zvedá se ze židle. ,,No,asi bych měla najít Gaaru.“
,,Počkej,půjdu s tebou!“ Přidá se hned Naruto.
Temari,Sakura a Kankurou zůstanou sami. I tak si ale mají co povídat. Je to přece jen dlouhá doba,co se viděli naposledy.

***

Kde by mohla být? Nezná to tady.... Pomyslel si Kakashi a přeskočil na další budovu. Na chvíli se zastavil . Ze střechy se rozhlížel po vesnici i lese, ale nikde neviděl ani odlesk jejích rudých vlasů. Když už to chtěl vzdát zahlédl na vyhlídce nad městem záblesk ohně. Jako když se do táboráku hodí trochu střelného prachu. A skutečně. Na místě ohně teď stála mladá žena.Během pár okamžiků stál dva kroky za ní. Nevšimla si ho. Byla opřená o zábradlí a ramena se jí chvěla pláčem. Tiše k ní přistoupil. Otočila se přesně v okamžiku, kdy stál těsně za ní. Hleděli si do tváře a on jasně viděl každou slanou cestičku,kterou vykreslila slza na jejích líčkách. První uhnula pohledem a otočila se zpět nad Konohu.
Kakashi stál chvilku nechopný pohybu, slova. Její falkové oči ho doslova přimrazily na místě. Za okamžik se ale vzpamatoval a stoupnul si vedle ní.

,,Hanako....“
,,Omlouvám se. Neměla jsem utíkat. Správný jounin nikdy neutíká,že?“
,,Ne...tohle jsem ti nepřišel říct. Každý má citlivé místo,na kterém je zranitelný.“
,,Ah Kakashi. Kdybys jen věděl. V Písečné už si o mně každý špitá za zády. Kdyby se mě nebáli kvůli mé kekkei genkai už by mě vyhnali. A to jen proto,že jsem uvěřila nesprávnému...“
Znovu s ejí roztřesou ramena. Kakashi je bezradný. V takovývh chvílích neví co má dělat. Nezná slova útěchy. Hanako však pokračuje:
,,Myslela jsem...myslela jsem,že když vezmu tuhle misi, doprovázet chuuniny, že se alespoň teda zbavím těch pohledů. Ale když to Gaara už řekl. Nejspíš se to všichni dozvědí a bude to stejné jako v Písečné.“
Je překvapený její upřímností.
,,Udělám vše co bude v mých silách,aby tuhle zpránu nikdo z mého teamu nešířil dál...“
Podívá se na něj uslzenýma očima,rukou si otře tvář a pokusí se o úsměv.
,,Děkuji...“