Melodie měsíčního svitu

Vstávám z postele, nemůžu usnout. Dívám se z okna na záři luny, nebe je čisté a tajemné. Noc je ještě mladá. V tom někde v dáli uslyším běsnění hromů a blesky. Už je to tady...

Sebíhám dolů a otevírám dveře, vyjdu ven a za branami uvidím tajemný tmavý plášt s červenými obláčky. Ihned se k postavě rozbíhám, šramotím klíči a bránu rychle otvírám.

"Sasuke!" vyhrknu a skočím mu kolem krku. Obejme mě kolem pasu a jemně mi hladí vlasy.

"Sakuro?"

"Měla jsem o tebe takovej strach," povídám a tisknu se k němu jěště víc. "Kdyby se ti něco stalo -"

"Pššt..." usměrňuje mě, ale usmívá se. "Bylo to celkem náročný, ale jsem jen unaven."

Doprovodila jsem ho do pokoje a opatrně mu pomohla svléknout plášt. Vypadal tak sladce ve svém normálním oblečení...

"Oh!" zajíkl.

"Sasuke? Je ti něco?" optávám se. Položím ho na postel a sebíhám pro obvaz. Zdá se, že utrpěl pár zranění, ale je v pořádku.

"Kde je Itachi?"

"Nechci o tom mluvit," odsekne. "Popovídejme si o něčem závažnějším," pohledí mi do očí.

"Nevím, o čem chceš mluvit. Říkala jsem ti, že na Naruta už jsem zapomněla," urazím se. Ale Sasuke si toho vůbec nevšímá, hraje si s mými vlasy a omotává si je kolem prstu.

"Naruto? Nechci o něm mluvit."

"Já taky ne," odseknu.

"Ale začala jsi s tím."

"Dej pokoj, Sasuke."

"Ty se na mě opravdu zlobíš?" vyptává se smutně.

"Jo," řeknu. Chvíle ticha. Vím, že mě hypnotizuje, zdá se, že se mu to daří. "Vlastně...moc ne."

"To je super, protože -"

"Vlastně jo."

"Proč zase?"

"Nevidím tě ráda v Akatsuki. Nechápu, proč ti do týmu dali Itachiho, vždyť je to nesmysl. Proč tam sakra jsi? Proč svého bratra prostě nezabiješ a nesekneš s tím? Mám o tebe šílenej strach."

Sasuke upřeně hledí do země, ale najednou popadne moji ruku. "Sakuro," vzdechne a donutí mě si k němu sednout na postel. Sednu si k rožku, ale přitáhne si mě k sobě. "Chceš - chceš si mě vzít?"

Mlčím. On také. Podívám se mu do očí. Vypadají sklesle."J-já nevím, teda jako -"

Nedýchám. Necítím, neslyším a nevnímám okolní svět. Ten proud něhy a vášně mě úplně pohltí. Jemně se dotknu jeho ruky a on naše ruce proplétá k sobě, jednou rukou si neustáhle hraje s mými vlasy a hladí mi záda. Miluji ho. V tom mě chytne za pravou ruku. Náhle sebou trhnu. Na prsteníčku se odráží světlo prstýnku. Na něm je symbol červené. Krvavě červené.

"Itachiho prsten!" zaječím.

"Chci, abys se stala mojí ženou," začne Sasuke. "Jsem teďka jediný Uchiha, musím obnovit svůj klan. A ty, Sakuro, ty mi v tom pomůžeš."

"Nejsem tvoje hračka!"

"Ale jsi," odporuje mi.

"Nemůžeš si se mnou nakládat jak chceš."

"Ale můžu."

"Miluju tě," zašeptám. "Miluješ mě?"

"Víc, než cokoliv jinýho," odpovídá a obejme mě. "Proto chci, abys se dala k Akatsuki."

Pohledím na svůj prstýnek. Moje pusa mluví za sebe. "Tak jo."

P.S. Ten prstýnek nesedí...ale chtěla jsem tam nějaký obrázek mít :D