Kakashiho zlomený nehtík

„Dnešní den bude dobrý na umírání,“ prohodila stříbrovlasá postava a popotáhla si masku o něco výš, aby jí nesklouzla úplně dolů. Zvedla oči k obloze plné bílých nadýchaných mraků a rozjívené vlasy čechral mírný vánek. Stébla trávy na louce se lehce ohýbala pod jeho náporem a občas vykoukla ze zeleně i hezká bílá kopretinka. Její lístky byly hebké a neposkvrněné. Možná jen dočasně. Kdo ví, co se stane za pár chvil.
Stalo se to ráz naráz. Stébla trav se o sebe zprvu lehce otřela, než díky rychlým krokům v ní zašustila. Zelený blesk napadl nehybnou stojící postavu. Odťal její hlavu, která se skoulela do trávy a výsměšně se na něj šklebila. Z krku jí čouhala sláma. Zase naletěl, jak jen to mohla dělat? To už se šelmě pod nohama zavlnila hlína a z ní vyskočila postava, která jí šla po krku.
„Tos nečekala,“ odtušila Kakashi s pobaveným úsměvem, když Maito zasáhla do brady. Bylo však jasné, že nezůstane jen u jednoho úderu. Mezi bojujícími postavami se snesla smršť úderů, kopů a občas se zaleskla čepel kunaie. Vypadalo to, že bitka nebude mít vítěze, až stříbrovlasá postava klesla na kolena a vydala srdceryvné zavytí. Skoro to vypadalo, jako kdyby ji rozpůlili. „Zlomilas mi nehet, Maito,“ zalkala plačtivě a zvedla prst, kde chyběla půlka pečlivě pěstěného nehtu. Rozlámaný zbytek pokrytý zářivě fialovým lakem byl výsměchem.
„Promiň,“ polekala se žena s účesem podle kastrolu. Prý nejnovější hit ze Země vody. Vypadalo to příšerně, ale nikdo jí to nemohl vymluvit, že to ač je teda moderní, nevypadá to vůbec dobře. Chytla šedovlásku za dlaň a mrkla na tu apokalypsu. „Musíš hned se mnou domů. Ti to spravím, abys to zase měla hezké,“ přislíbila a hned táhla svoji spolubojovnici za sebou do Konohy. „Přece nechceš vyprchat svou sílu mládí. Když už ji chceš používat, tak jedině upravená a krásná,“ pronesla na svoji kolegyni dozadu. Směrovala kupředu k hlavám hokagů a pak zahla do spleti uliček.
Kakashi si v malém bytečku odevzdaně posadila za stolek a položila na něj ruce. Připadala si najednou o něco úplně ochuzená. Mohl mít ten nehtík tak silný vliv na její život? „Občas mě ten život ninji opravdu prudí a to nemyslím jen dnešní ulomený nehet a minulý týden ty ohořelé vlasy, které mi podpálil ten uchihovské spratek, ale copak musí všichni z vesnice na akademii? Vždycky jsem chtěla mít květinářství, ale ne jak ti Yamakovi. To jsou balíci, kvítka suchý a škaredý. Měli by spíš smažit brambůrky. To bych viděla mnohem líp… Jak to vypadá, zbyde mi tam něco?“ zeptala se šedovláska s obavou.
„Jo, cosi málo, ale fakt tohle jsem nechtěla, ale už je máš moc dlouhý a to je potom hned pryč.“ Zabrousila okraje a pustila se do zbytku nehtů. Trochu přikrátit, odlakovat, nalakovat… a zase budou pěkné. Do mysli se jí však neodbytně tlačila myšlenka na skutečnost, kterou jí včera oznámila hlava vesnice. „Fugaku-sama si mě včera povolal do kanceláře,“ prohodila jen tak jakoby mimochodem, třebaže její kamarádka v tom vycítila jistou důležitost a nechala jí mluvit. „Prvně jsem si myslela, že mi přidělí nějakou misi a prostě vypadnu. Vždycky z něho mám pomalu husí kůži. Od té doby, co tu Uchihové udělali převrat se mi zdá, že z naší mírumilovné a svobodné vesnice stalo něco, co mi hrozně připomíná nějakou vojenskou školu. Copak si Hokage myslí, že může vesnici vést jako obyčejnou policejní bandu? Ach jo, co bych dala za Žlutého bleska, ale kdo ví, kde je mu konec. Prej se s tou svou rudovlasou hysterkou odstěhoval do Vířivé vesnice a maj nějaký děcka… už prý něco stihlo zdemolovat a to je to teprve malé. No snad z něho nevyroste nějaké monstrum… To jsem nějak odbočila od věci.“ Maito se natáhla pro košík s laky a vybrala jeden zářivě rudý. „Takže Fugaku-sama mi prostě mírnyxtýrnyx oznámil, že musím nastoupit do školy a učit. Jsem se okamžitě ohradila, že nemám vhodné vlastnosti, jako třeba cílevědomost a odhodlání vytrvat. Vůbec ho to nezajímalo a zrovna mi přidělil třídu.“ Zelená šelma udělala dramatickou pomlku. „A v ní je ten jeho spratek! Kdybys ho viděla. Tváří se vždycky jako to nejhodnější dítko pod sluncem a jak se nedíváš, tak vymyslí okamžitě nějakou lumpárnu. Všechno mu to prochází, přece je to benjamínek Hokageho,“ dodala pěkně napruženě. „A tohle všechno bych možná ještě nějakým způsobem skousla, ale víš, co udělal nakonec, ten prasák jeden starej oplzlej uchihovskej! Čuměl mi na zadek, když jsem odcházela pryč! Měla jsem chuť mu ukázat Večerního slona,“ plila síru a oheň.
Kakashi se rozesmála. „A ty se divíš, když nosíš legíny, které ti div neobtahují obě půlky? Můžeš být ráda, že jenom čuměl… Slyšela jsem, ale nikomu to nesmíš říct,“ zaprosila Hatake a naklonila se k druhé ženě blíž, aby jí mohla sdělit to tajemství. „Minulý týden bylo po půlnoci v Hokageho kanceláři rožnuto… a já jsem čirou náhodou šla okolo.“ Varovně zvedla prst, aby černovlasou shinobi zastavila, „Prostě neřeš, co jsem dělala venku. No a v tak jsem nenápadně nakoukla dovnitř, tak se dělo…“ zašeptala zbytek tajemství ve velmi barvitých scénách.
„Cože!“ vyjekla Maito, „To to nemůžou dělat doma?“ divila. Opravdu jejich vůdce je typický Uchiha. Člověk nikdy neví, na čem je. „Ale fakt jako musel dělat tohle. Jsem myslela, že malování nahých žen je spíše parketa jiných lidí, než Fugaka-sama… Proto mi určitě zíral na zadek, jestli mi navrhne něco podobného jako Tsunade, tak mu normálně dám jednu do nosu hokage-nehokage,“ rozvášnila se při té představě, až jí ujela ruka a nalakovala jeden štíhlý prst křivo. Tohle musí někomu říct.
„Prosím tě, hlavně o tom pomlč, jasný,“ ujišťovala se Kakashi, když viděla, jak Gai nad něčím uvažuje a opravuje jí lak. O chvilku později mávala rukama jako malý ptáček, aby barva, co nejrychleji zaschnula. „Díky, Maito, máš to u mě. Uvidíme se zítra na cvičišti nebo už půjdeš učit dětičky?“ zachechtala se vysokým ženským smíchem, když se na ni Maito zašklebila.

O měsíc později Kakashi nestála na cvičišti pro dospělé, nýbrž pro malé haranty z Akademie. Netrpělivě si poklepávala tužkou na desky a sledovala ty uličníky, jak se snaží házet kunaiem. Všechen její um, dovednosti a píle za ta léta, co se byla nucena stát kunoichi, šla teď vniveč, jenom proto, aby učila děcka na škole. Bylo to mrhání jejím talentem a navíc jí to šíleně nebavilo. K její mrzutosti se přidávalo i to, že uchihovské děcka patřily k nejoprsklejším a nejdivočejším. Pořád chtěly zjistit, jak vypadá pod maskou, ale zatím se jí dařilo vždycky odolat. Vůbec nebyla s rolí učitelky sžitá. Mrzutě si povzdechla a obrátila list v zápisníčku.
Cosi luplo a seshora na ni spadl černovlasý kluk, který vítězně zavýskl, „Saii, vyhrál jsem! Vidím její tvář,“ hýkal hlasitě, až přilákal všechny děcka z okolí a dokonce i pár senseiů. Tohle se určitě zapíše do dějin. Objevitel Kakashiho pravé tváře. Všichni ho budou uctívat. Těšil se, až to poví otci. Určitě na něho bude hrdý, tohle ještě nikdo před ním nedokázal. Celý šťastný se díval po svých spolužácích a jeho oči sklouzly dolů. Trošku ho zamrazilo z pohledu, kterým ho počastovala Hatake. Cítil, že to, co se stane za chvíli, bude hodně, ale hodně bolestivé.
Šedovlasá žena si prohlížela svůj prst, který přišel o svou krásnou ozdobu, a očima přimhouřený zlostí se dívala na toho prcka. „Zlomils mi nehet! Za to tě zabiju!“