Minulost? Tu nechci znát! 5

„Tak co? Ještě se neprobrala?" Šeptala Hinata. Její malý blonďáček jen zakýval hlavou a dál sledoval svoji milou.
„Bude v pořádku, neboj se. Byl tu dnes Konohamaru a říkal že až se Oppai vzpamatuje chce začít s tréninkem," pohladila svého syna po vlasech.
„Jdi se najíst, já tu mezitím na Oppai dohlédnu," Boruto se neochotně zvedl a vydal se do kuchyně. Vysedával u její postele pořád, dával na ni pozor a chtěl být u toho až se probere. Chtěl vědět že je v pořádku.
Hinata si sedla na židli a koukala na Oppai, její oči se začali lehce chvět a po chvíli se otevřeli.
„Ahoj Oppai, jak se cítíš?" Otázala se Hinata.
„Trošku mě bolí břicho, ale jinak se cítím skvěle paní Uzumaki," Oppainy rty vykouzlily lehonký úsměv.
„Vzpomínáš si co se stalo?"
„Vím že jsem zachránila Boruta, ale jinak nic," posmutněla.
„Víš kdysi jsem v podstatě také zachránila Naruta. Je to už pár let co na naši vesnici zaútočil muž jménem Pain, můj muž s ním bojoval, ale dostal se do úzkých, sebrala jsem veškerou svoji odvahu a vydala se mu na pomoc, ptal se mě proč jsem za ním přišla, že mě zabije, říkal ať ihned uteču, ale já jej neposlouchala, konečně jsem se totiž rozhodla, že chci stát po jeho boku a že ho miluju," usmála se Hinata.
„Páni to je úžasné. Po té jste se spolu začali chodit, že?" Vyptávala se Oppai.
„Ne to bohužel ne, stále měl oči jen pro jeho partnerku z týmu, až když jsme byli na společné misi abychom našli Hanabi, moji sestru. Tehdy jsme se rozhodla ji zachránit a vzít si našeho nepřítele, pár minut předtím než si mě odvedl mi Naruto oznámil, že mě miluje. Byla jsem tak neskutečně šťastná, ale bohužel jsem musela udělat správnou věc, abych zachránila svoji malou sestřičku. Ale on si pro mě i tak přišel a řekl mi, že kdyby měl spadnout měsíc, v ten soudný den by chtěl být jen a jen se mnou a od té doby jsme spolu."
„Vau, to je úžasné, taky bych si přála najít svou pravou lásku a zůstat s ním navždy, ale mám strach, že o vše zase přijdu a opět mě někdo najde téměř mrtvou v lese," posmutněla.
„Broučku nech toho, my tě nikomu nedáme. A neboj určitě si najdeš někoho kdo tě bude mít moc rád, navíc mám pocit, že Borutovi na tobě záleží víc než komukoli jinému." Pohladila ji Hinata po tváři.
„Jste tak neuvěřitelně hodná, Boruto a Himawari mají veliké štěstí, že jste jejich máma," pochválila Hinatu.
„Vždyť ty jsi taky jako moje dcera," usmála se. Najednou se ozvalo kručení v Oppainém břiše.
„Spala si dlouho, takže máš asi hlad. Skus se pomalu zvednout, pojď pomůžu ti," usmála se Hinata a pomohla Oppai na nohy. Společně se vydali do kuchyně.
„Oppai!" Vykřikl Boruto a uháněl ke své mamce a ke své tmavovlásce.
„Oppai jak ti je?" Otázal se.
„Jsem v pořádku, akorát mám trochu hlad," usmála se a objala Boruta. Ten ji pomohl společně s jeho mámou posadit se na židli a Himawari ji podala talíř s jídlem. S velikou radostí se do něj pustila.
„Him podej mi prosím papriku," poprosil Naruto a všichni se dali do jídla.
„Co byste si dali k obědu?" Otázala se Hinata.
„Napadlo mě, že bychom si mohli dát rámen, je vcelku divné, že je u nás Oppai tak dlouho a ani jednou jej zatím neměla," usmál se Naruto.
„To je skvělý nápad," vykřikla celá rodina najednou. Naruto se nahnul k Hinatě a lehce se políbili.
„Paní Uzumaki já vám s přípravou pomůžu," usmála se dlouhovlasá dívka.
„No dobrá, ale spíš by s měla odpočívat."
„Nebojte se, už jsem v pořádku, odpoledne bych chtěla navštívit Konohamaru-senseie a rovnou začít trénovat," usmála se.
„No jak myslíš, Boruto půjde s tebou a bude na tebe dávat pozor, ale zapomeň na to že přijdeš unavená, jinak budeš bez večeře a ještě po nás umyješ nádobí," ušklíbl se Naruto. Všichni se pousmáli.