Rozhovor: Eiichiro Oda zpovídá Masashi Kishimota

Manga Naruto skončila na konci loňského roku, kdy její příběh o rozepřích ve světě nindžů dosáhl vyvrcholení. K této příležitosti se (víceméně pouze v Japonsku) konají různé akce související s Narutem. Krom divadelního vystoupení a otevření speciální Naruto restaurace se v Japonsku koná i Naruto výstava s cílem shrnout 15 letou historii naší milované (a občas i nenáviděné) mangy. Výstavu najdete od 25. 4. 2015 do 28. 6. 2015 v Tokiu a od 18. 7. 2015 do 27. 9. 2015 v Ósace. Reportáž z té tokijské přineseme ještě tento týden! Než se tak stane, přeložili jsme pro vás rozhovor Eiichoroa Ody (Eiičiró Oda, autor mangy One Piece) s Masashi Kishimotem (Masaši Kišimoto), který byl otištěn v oficiálním průvodci výstavou. Ze dvou rivalů soupeřících u fanoušků v oblíbenosti své mangy se postupem času stali přátelé.

Oda: Nejdřív ze všeho bych Ti rád poděkoval za 15 let tvrdé práce.
Kishi: Není zač. Cítím se teď mnohem volnější. I když mám i tak dost práce s Naruto výstavou, spoustou rozhovorů a také se podílím na novém filmu. Myslel jsem, že budu mít víc volného času. (smích)
Oda: Když jsem tě potkal naposledy, těsně po vydání poslední kapitoly, říkal jsi něco ve smyslu, že obloha teď vypadá trochu jinak, ne?
Kishi: Jo, říkal. Je teď taková jasnější. Modřejší. (smích)
Oda: Tak to se mi zatím nestalo. U mě je pořád taková nahnědlá. (smích)
Kishi: U mě se všechno změnilo. I voda mi teď chutná jinak. (smích) Nedávno jsem pracoval na scénáři k filmu a řekl jsem si, že bych to nemusel dělat v kanclu, tak jsem šel ven, ale moc jsem tam nepokročil.
Oda: Jo, venku je to těžký. Taky občas vyjdu na vzduch, abych přišel na jiné myšlenky, ale nikdy mě tam nic dobrého nenapadlo.
Kishi: Venku všechny ty obchody strhávají mou pozornost. Když vidím restauraci, říkám si, že bych tam mohl zajít. Nebo tuhle jsem šel na film s dětma, to byla sranda. Pak jsme dali jídlo a jen tak jsme si povídali.
Oda: Bezva. Kéž bych to taky mohl udělat. (smích) Když tvoříš dlouhou sérii, není zrovna lehké jen tak přestat, co? Jakože čím déle jsem mimo kancl, tím větší mám chuť se do toho zase pustit.
Kishi: Jo, tak to je u mě taky tak.

Kishi: Mistře Odo, jak ses cítil, když ses poprvé dozvěděl, že Naruto končí?
Oda: Bylo mi trochu smutno. Jakože to už je konec, jo? Bylo mi jasné, že se blížíš k závěru, ale v hloubi duše jsem to nechtěl přijmout.
Kishi: Poslal jsem Odovi zprávu přes LINE, že už je konec. V té době jsme byli často v kontaktu, takže mi to nepřišlo jako něco velkého. Já si ostatně na nějaké pompézní výjevy nepotrpím. (smích)

Oda: Kishimotův koordinátor pro média býval kdysi mým editorem. Proto jsem se s ním soukromě setkal a řekl jsem mu: K poslední kapitole Naruta chci udělat něco speciálního. Něco málo jsem z něj při tom setkání dostal.
Kishi: Cože, fakt? To jsem netušil.
Oda: On stejně nebyl schopný vymyslet nějaký dobrý plán. (smích) Tak jsem si řekl, že prostě načmárám pár věcí z Naruta a další věci vymyslím nějak z fleku.
Kishi: To je boží. Muselo to dát dost práce.
Kishi: Když se přečtou počáteční znaky z jídelního lístku v restauraci, tak vznikne "Naruto, Otsukaresan deshita", co? (Dobrá práce, Naruto., pozn. překl.).
Oda: Jo, chtěl jsem vymyslet nějaká jídla, která by čtenářům připomněla Ichiraku ramen. A pak mě napadlo, že bych do toho mohl dát nějakou tajnou zprávu. Doufal jsem, že krom nás dvou si toho nikdo nevšimne. Každému to ale hnedka došlo. (smích).
Kishi: No, každému kromě mě. Brácha mi volal a říkal, abych se kouknul na menu na zdi, že tam je tajná zpráva. Pak mi to teprve došlo. (smích)
Oda: Stejně jsem si ale myslel, že jsem to ukryl lépe... Nejspíš to čtenářům docvaklo u toho rukolového salátu (rukkora no sarada).
Oda: Nažhavil jsem mozkové závity, abych vymyslel něco, co tě v té restauraci trkne, ale nebylo to lehké. (smích)
Kishi: A tam vzadu s tím masem, to je Naruto, že jo? A Luffy má rámen.
Oda: Jo, že se Luffy vzdá masa, je celkem neobvyklé. (smích)
Kishi: A taky název té kapitoly One Piece (766) je Úsměv. Z toho jsem byl úplně vedle. Vím, že se spoustě lidem ta kresba líbila, ale já jsem byl určitě ten nejšťastnější z nich.
Oda: Nikomu jsem to neříkal, ale původně jsem ti chtěl poslat zprávu celým příběhem, nejen úvodní stránkou. Ta kapitola byla jeden velkej flashback a Luffy tam vůbec nebyl. Chtěl jsem nakreslit symboly z Naruta všude do pozadí a taky udělat Luffymu čáry, jako má Naruto. Bohužel ten flashback neskončil před koncem Naruta.
Kishi: Super. Když vidím tu úvodní stránku, tak si říkám, že je škoda, že jsem toho neudělal víc.

Oda: No, Kishimoto mi o tom řekl předem. Že prý Narutova děcka nakreslí na sochu nějaká graffiti a že by rád použil znak Slamáků. Samozřejmě mi to nevadilo, ale říkal jsem si, jestli nebudou fanoušci Naruta naštvaní, když se tohle objeví v poslední kapitole.
Kishi: Mělo by to být v pohodě. (smích) Ale bylo mi jasné, že se o tom bude mluvit.
Oda: Nevěřil jsem, že to dáš na tak velkou stránku. (smích) Spousta lidí si myslí, že mangakové nemohou být přátele, když soupeří ve stejném časopise. Ale tak to není. Častokrát je to právě opačně.
Kishi: Přesně... Pravdou je, že jsme všichni kámoši. (smích)

Kishi: Hmm... Nejspíš na Silvestra v Jumpu, když jsem ještě začínal.
Oda: Fakt? Hm.
Kishi: Myslím, že ano. Už tehdy na mě udělal velký dojem a hodně mě naučil. (smích)
Oda: To stačí! (smích)
Kishi: Ne, fakt! Ty už jsi měl svou sérii venku dva roky přede mnou. Přišlo mi, že jsi neuvěřitelný talent. Proto jsem tě oslovoval mistře Odo (Oda-sensei), ale tys mi řekl, ať toho nechám.
Oda: Jo, jsme stejně staří, tak proč do toho tahat takové formálnosti.
Kishi: Tak jasně, nejsme herci nebo zpěváci, ale prostě mi přišlo, že všichni, kdo se do tohohle byznysu dostali přede mnou, jsou velké hvězdy. (smích)
Oda: Já jsem o Kishimotovi věděl už od jeho debutu. Jeho kresby byly skvělé. Jako bychom měli společné krédo.
Kishi: Krédo?
Oda: Jo, jakože, proč jsi měl tu Želví školní uniformu z Dragonballu? (smích) Už od začátku jsem cítil, že budu muset být ve střehu.
Kishi: Takže jsi chtěl bojovat?
Oda: Co se týká mangy, tak jsme trochu soupeřili, ne? Ale když jsem tě poznal osobně, ukázal ses jako ta nejhodnější a nejmilejší osoba. A od té doby mi bylo jedno, čí manga bude oblíbenější. Neměl jsem důvod s tebou soupeřit.
Kishi: Znali jsme své problémy moc dobře.
Oda: Z toho jsem měl radost. Když se věci nedaří, tak člověk prostě potřebuje nějaké povzbudivé slovo. Takže když Kishimoto řekl, že ví, čím jsem si procházel, tak jsem cítil, že to je pravda.
Kishi: Protože já to opravdu věděl. (smích) Stejně si myslím, že jsem to měl jednodušší. Oda byl vždycky na vrcholu, a je mi jasné, že to s sebou přináší své vlastní těžkosti a problémy. Z toho stresu bych určitě dostal vředy.
Oda: Jsem ale opravdu rád, že jsem mohl s Narutem soupeřit. Za to bych mu chtěl moc poděkovat. Ze všech mang a jiných komiksů po celém světě to byl právě Naruto, který mě donutil nejvíc dřít. Měl jsem štěstí, že mi to Kishimoto udělal tak těžké. Taková zkušenost je vzácná.
Kishi: A já zas pečlivě sledoval One Piece, který jsem chtěl překonat.
Oda: Jump byl v té době domovem dvou fantasy mang, což je důkazem kvality tvé práce.
Kishi: Jen aby. (smích)
Oda: Dvě mangy stejného žánru obvykle soupeří o stejné čtenáře. Kishimoto ale dokázal mangu udržet tak, aby se s One Piece moc nepřekrývaly. Například koukněte na barvy. Luffy má hodně červené, takže Kishimoto použil v Narutovi jiné barvy. Tam není červená skoro nikde, ne? Udělal to tak, aby do sebe moc nezasahovaly. I když kdyby Kishimoto začal dva roky přede mnou a použil červenou, tak já bych ji stejně nejspíš přesto použil. (smích)
Kishi: V tom se od sebe lišíme. (smích) Ale je pravda, že jsem se vědomě snažil celou sérii odlišovat od One Piece.
Oda: Lehce se o tom mluví, ale asi není tak snadné to provést, co? Chci říct, že jsem měl dost práce udělat One Piece jiný než Dragonball.
Kishi: Pravda.
Oda: Dragonball udělal velký dojem na každého. I teď, pět let po jeho konci, si ho jistě všichni pamatují. Patřil mezi moje nejoblíbenější mangy. Vím, že bych proti němu neměl nejmenší šanci. Musel jsem proto udělat něco jiného.
Kishi: To vím.
Oda: Proto dávám víc důraz na dobrodružství než na bojové scény. Myslím si ale, že Kishimoto to měl těžší. Musel se vyhnout Dragonballu i One Piece.
Kishi: No, dělal jsem to metodou pokus-omyl. Oda psal příběh o velkém dobrodružství, takže já musel udělat něco trochu jiného. Proto se Naruto po každé misi vracel zpět do vesnice. Luffy si dělá přátele postupně. Já jsem si tedy řekl, že Naruto by měl mít své kamarády kolem sebe od začátku. Díky tomu jsem si myslel, že bude manga vypadat rozdílně už od začátku.

Oda: To mi připomíná, že kdysi jsem musel změnit jednu věc kvůli Narutovi. Sanji se měl původně jmenovat Naruto. Když ale začala vycházet tvá manga, věděl jsem, že to bude na dlouho. Proto jsem to na poslední chvíli změnil.
Kishi: V jakém stádiu jsi to změnil? Už jsi měl vymyšlené to šílené obočí?
Oda: Jo. On má takové to zakroucené obočí, že? Proto jsem chtěl, aby se jmenoval Naruto (naruto je naplátkovaná rybí pasta se spirálovým vzorem v rámenu, pozn. překl.). Takhle vypadal na všech mých náčrtcích. Proto jsem rád, že jsi začal s Narutem dřív, než jsem Sanjiho představil. Jinak bys z toho měl pěkné potíže.
Kishi: To teda jo.
Oda: A co bys udělal, kdyby se Sanji opravdu jmenoval Naruto?
Kishi: Asi bych to změnil.
Oda: I když je to hlavní postava? (smích)
Kishi: Asi bych ho pojmenoval podle jiné věci z rámenu, jako třeba Menma nebo Shinachiku (oboje jsou bambusové výhonky v rámenu, pozn. překl.). (smích) Musel bych ale změnit i symbol.
Oda: Shinachiku (šinačiku) by se čtenářům z ciziny asi špatně vyslovovalo. (smích) Než jsem dal Luffymu techniku Obří pistole, kdy se mu hodně zvětší ruka, kontaktoval jsem Kishimota. Protože v druhé části Naruta byla scéna, kdy se Choujiho ruce zvětší...
Kishi: To je pravda.
Oda: Docela mě to překvapilo. Takže když jsem představil Obří pistoli, poslal jsem zprávu: Hele, kapku kopíruju tvůj styl, sorry.
Kishi: I když vlastně o nic nešlo. (smích)
Oda: Hlavně Kishimotovou zásluhou mohly naše dvě mangy vycházet ve stejném časopise.
Kishi: V okamžiku, kdy by mi někdo řekl, že Naruto je jako One Piece, věděl bych, že nemám šanci. Ale rozhodně mě Odova práce ovlivnila.
Oda: To jo. (smích)
Kishi: Jednou, už nevím přesně kdy, jsem se tě v soukromí zeptal na tvůj přístup k tvoření mangy. Chtěl jsem věděl, jak to doopravdy cítíš.
Oda: Pamatuješ si, co jsem odpověděl?
Kishi: On si to nepamatuje! (smích) Ano, řekl jsi: Nejde o to hezky kreslit. Hlavní je dávat si při kreslení nové cíle. Tak by to mělo být. To mě opravdu oslovilo.
Oda: Je to jako když tě zaženou do rohu. Pak kreslíš podle svých emocí.
Kishi: Jo, to je asi pravda. Rozhovory postav nikdy nebudou dobré, pokud do toho nedáš opravdové city. Prostě to nebude mít takového ducha.
Oda: To jo, nic by to čtenáři nepřineslo. Musíš o tom fakt hodně přemýšlet a do kresby dát své emoce.

Oda: Ať nakreslí cokoliv, vypadá to dobře. Má respekt k animátorům, proto jsou jeho stíny tak odlišné.
Kishi: Ano, chtěl jsem, aby hodně vyčnívaly. Na druhou stranu, Oda zase používá hodně barevné přechody.
Oda: Já rád všechno vybarvuju. Luffyho postava se ale od normálních lidí liší, takže občas nevím, jak mám stín nakreslit. (smích)
Kishi: Odův smysl pro kompozici a rozvržení je výborný. Ať je v jednom panelu jedna nebo deset postav, vždycky to vypadá moc dobře. Člověk pak cítí, že každý obrázek má význam a slouží pro posunutí příběhu dál. Proto je to taková sranda.
Oda: Kishimoto má rád anime, proto se v jeho manze objevují efekty, které tam dosud nebyly. Jeho vyjadřovací styl je skvělý. Například nindža pohyby Naruta a ostatních. Nakreslit je v takovém velkém počtu musí být opravdu výzva. Kishimoto ale vždycky najde nový způsob, jak to ztvárnit.
Kishi: Efekty mám fakt rád a hodně si s nima vyhraju. (smích)
Oda: Nejvíc mě dostal ten, kdy se jeden ze záporáků zneviditelnil a zmizel ve vodě. Byla vidět jen silueta. To se mi fakt líbilo. To jsi vymyslel sám?
Kishi: To bylo asi v Kakashi Gaidenu. Detaily si už moc nevybavuju.
Oda: No, já jsem se tím inspiroval při tvorbě mé vlastní neviditelné postavy. (smích)
Kishi: Aha, takže jsi tyhle věci pozorně sledoval. To mě moc těší.
Oda: Rád bych se zmínil i o tvých barvách. Používáš jedny z nejlepších. Dáváš si na tom hodně záležet?
Kishi: No, zas tak moc ne. (smích)
Oda: Používáš hodně elegantních a tlumených barev.
Kishi: To jo.
Oda: Ty barvy mám taky rád. Ale protože One Piece cílí na mladé kluky, řekl jsem si, že bude asi nejlepší použít místo toho hodně základních barev. No a teď už skoro jiné nepoužívám. Ale nebylo jednoduché změnit styl. (smích)
Kishi: Když to tak vezmu, tak paleta tvých barev přímo vyzařuje ze stránek.

Oda: To je další rozdíl mezi Narutem a One Piece, který měl dobrý vliv.
Kishi: Jak používáš barvy ve One Piece, to mi přijde docela složité. Já bych to nikdy nedokázal. Myslím, že to je tvá tajná zbraň. Četl jsem už hodně mang, ale nikdy jsem neviděl někoho používat barvy tak jako v tvém případě. Myslel jsem, že na to máš přirozený talent, ale tys na tom postupně hodně pracoval. To je skvělé.
Oda: Poslední dobou kreslím samé duhy. (smích)

Kishi: No, například ty efekty, o kterých jsme teď mluvili. Také jsem se snažil, aby v Narutovi všechny postavy vypadaly, jakože stojí pevně na zemi.
Oda: Zní to jasně, ale není to tak lehké, jak by se mohlo zdát. Je potřeba přesně znát těžiště dané osoby. Třeba když zvedne ramena, jak to změní pozici jeho boků, atd. Smysl pro rovnováhu je zásadní. Když se podíváte na Naruta, jak stojí, vypadá hodně stabilně.
Kishi: Jo, i ty jsi v tom dobrý.
Oda: Já často kreslím zemi tak, aby to sedělo k postavám. One Piece má postavy různé velikosti a často se mi při kreslení stává, že když začnu kreslit zemi a pak až postavy, tak prostě nevypadají tak, jak chci.
Kishi: To se mi stává, když kreslím veliké Ocasé démony. Země se musí pak dokreslit podle nich.
Oda: Ty jsi fanda do Godzilly, takže si tyhle velké potvory musíš užívat, co? (smích)
Kishi: Rozhodně. Když ale kreslím tyhle velké démony, moje pracovní tempo dost klesne, protože se tam musí kreslit moc panelů.
Oda: Když se kreslí z perspektivy velké postavy, tak se do rámečku vejde mnohem víc ostatních postav a zabere to moře času.
Kishi: Myslím ale, že nikdo jiný nevěnuje tolik času detailům jako ty.
Oda: No, nevím. Tvé stínové klony mi taky přišly dost hustý.
Kishi: To bylo drsný, to je fakt. (smích)
Oda: Protože jsi velký detailista. Během kreslení to je vždycky těžké, ale nic člověka neuspokojí víc, než kvalitně a efektivně vyvedený obrázek. I čtenáři to ocení. Je mi jedno, kolik dní to zabere, hlavně z toho musí vzniknout dobrá stránka.
Kishi: Hlavně ale člověk musí mít dostatek energie. (smích) Když ale vidím, že k tomu přistupuješ takhle čelem, mám hned chuť tvrdě pracovat.
Oda: No, ale tyhle věci, jako je Naruto výstava, se budou těžko zařizovat. Všichni začínají kreslit na počítači, takže za chvíli nebudou žádné originály k vystavování. Možná jsme poslední generace, která tohle dokáže.
Kishi: Poslední generace, jo...
Oda: Jsme v podstatě fosílie!
Kishi: Živoucí fosílie. (smích)
Oda: Mám to ale štěstí. Musím do téhle éry vstoupit už jako fosílie! (smích)

Oda: Nejspíš asi Rock Lee a Maito Gai. Kishimoto má tyhle kung-fu věci dost zmáknuté.
Kishi: Protože jsem vyrostl na filmech s Jackie Chanem.
Oda: Co se týká vzhledu, hodně dobrý byl i Zabuza. Myslím, že příběh se Zabuzou odstartoval Narutovu popularitu.
Kishi: Tahle doba byla těžká. Každý týden jsem měl horečku a musel jsem přesto kreslit. (smích)
Oda: Byla to nejtěžší doba při práci na manze Naruto?
Kishi: Ne, nejtěžší byl asi konec. Poslední kapitola byla barevná, takže jsem na tom musel začít pracovat hodně brzy. A protože už rozhodli, které vydáni bude poslední díl obsahovat, musel jsem příběh směřovat k tomu cíli. Čím jsem byl ale blíž ke konci, tím víc mi přišlo, že se mi rozřešení všech zápletek na to omezené místo nevejde. Normálně bych to přenesl do další kapitoly, ale tady to nešlo. Upřímně, občas mi přišlo, že je se mnou konec. (smích)
Oda: Ale nepřišlo mi to nějak uspěchané. Rozvržení i okraje panelů se mi zdají v pohodě. Ale je mi jasné, že jsi měl všechny věci vedoucí k poslední bitvě Naruta a Sasukeho promyšlené. Bylo těžké ten příběh ukončit?
Kishi: Jo, bylo. (smích)
Oda: Byla by sranda, kdybych ukončil One Piece nějak šťastně, ale k tomu vede ještě dlouhá cesta. Mám spoustu nápadů, jak to ukončit, ale jak říkáš, není to nic jednoduchého. (smích)

Kishi: Asi jak nejlépe vykreslit Sasukeho. Do té doby jsem ukázal hodně Narutových pocitů, ale Sasuke byl vždycky v pozadí. Věděl jsem, že na konci je budu muset taky ukázat, ale moc jsem nevěděl, jak se k tomu dostat. Už na začátku jsem se rozhodl, že vyvrcholení bude právě tahle bitva mezi Sasukem a Narutem. Nakonec to dopadlo víceméně tak, jak jsem si to představoval. Ale ty věci uprostřed příběhu byly úplně jinak.
Oda: Když člověk kreslí něco, co vymyslel už na začátku, tak ho to brzy omrzí. Proto, když tě napadne něco lepšího, měl bys to hned začít rozvíjet. Nepoužít nějaký zajímavý nápad, který tě napadl, je i pro čtenáře zklamání.
Kishi: Přesně. Když tě políbí múza, musíš se toho chopit.
Oda: A když to použiješ, musíš pak zase vymyslet, jak se příští týden vrátit zpět. Jakože: Ale né, co teď? (smích)
Kishi: Snažíš se to nějak ospravedlnit. Jakože to je v souladu s předchozím dějem. (smích) Proto si myslím, že mangakové, kteří se umějí dobře vymlouvat, mají nejlepší díla.
Oda: Jo, musíš umět začlenit všechno.

Kishi: Nic není zatím jisté, ale rád bych se pokusil o nějaké sci-fi. Mám rád mraky, takže možná něco s oblohou. Když Oda přišel s příběhem Skypiea, moc jsem mu záviděl.
Oda: O tom jsi už mluvil.
Kishi: Krásně se to četlo. Chtěl jsem udělat podobný příběh, ale One Piece mě předběhl. (smích)
Oda: A už je to tu zase. Nechceš se mnou soupeřit. (smích) Tak snad budeš v pohodě.
Kishi: Když člověk ukončí jednu sérii, hnedka by chtěl začít s druhou. Furt musím myslet na to, že zatímco já odpočívám, ty pokračuješ v kreslení.
Oda: Můžeš začít novou sérii kdykoliv. (smích) Obvykle říkám kamarádům mangakům, kteří zrovna ukončili delší sérii, aby se za mnou zase zastavili. Ale nijak tě do toho netlačím. 15 let práce na jednom projektu je hodně dlouhá doba. Měl by sis trochu odpočinout.
Kishi: Díky!