Před bouří 1. Tady to začalo

„Naruto, můžeš na chviličku?“
Blonďatý muž se otočil. Za jeho zády stála Tsunade. Hokage Listové vesnice. Jedna z nejsilnějších žen všech dob… a taky žena, která vypadala i po šedesátce lépe, než většina mladých ženských.
„Ano, bábi Tsunade? Co tady děláte?“ zeptal se Naruto a dál se opíral o dřevěné zábradlí na terase svého domu.
„Přišla jsem za tebou,“ řekla a položila na dřevo složku. Naruto ji vzal a otevřel.
„Co to je? Masaru Hatake, Kazuko Kashiko a Dai Nozomu.“
„Správně, umíš číst, Naruto.“
Naruto se uchechtl. Nechápal, proč má v rukou složku se třemi dětmi… počkat? On je jounin, oni jsou tři nový genini… aha!
„To myslíte vážně?“ vyjekl najednou a začal si prohlížet fotky dětí. Masaru znal, byl to syn Kakashiho. Ostatní byli záhadou.
„Ano, už je na čase.“
„Já mám být mistrem?“ Naruto nervózně polkl.
„Naruto. Hokage vždy vybíral týmy osobně a já si myslím, že už jsi dostatečně připravený na to, abys mohl sám vést a cvičit tým geninů. Přeci jen jsi už i otec.“
„Opravdu si myslíte, že to zvládnu?“
„Samozřejmě. Vzchop se Naruto. Nikdo ve vesnici není lepší než ty. To co jsi dokázal, bude navždy předmětem mnoha historek a legend. A já chci, abys začal předávat své zkušenosti dál. A každý budoucí Hokage potřebuje své vlastní studenty.“
Budoucí Hokage? Naruto tušil, že bude jejím nástupcem, popravdě to tušili všichni, ale Tsunade to ještě takhle otevřeně neřekla.
„Tento tým,“ pokračovala, „je složen z těch nejlepších jejich ročníku.“
„Nejlepší?“
„Ano. Masaru je schopný ninja, velmi silný na svůj věk. Ta dívka vykazuje schopnost se učit, která je tak důležitá a ten druhý chlapec, Dai, má neuvěřitelnou schopnost kontroly vlastní chakry. Jejich výcvik bude velmi důležitý a nesmíme ho zanedbat. Ze všech tří mohou vyrůst nové legendy této vesnice. Proto tě žádám o jejich výcvik. Celou dobu jsem pro tebe plánovala to nejlepší! A tady to máš! Ale pokud se na to necítíš, nemusíš to přijmout. Rozhodnutí je jen na tobě.“
Poté žena odešla, složku nechala ležet na zábradlí.
Naruto chvíli přemýšlel. Má na to, aby cvičil talentované děti? Navíc syna svého mistra? Určitě to bude oříšek. Poté si otevřel znovu složku. Na fotce se na něj tvářil bělovlasý Masaru, zelenooká Kazuko a černovlasý Dai. Cítil, že z tohoto týmu něco bude! Ale má na to, aby přijmul zodpovědnost? Přeci jen, nikdy nikoho netrénoval…

Třída byla zcela prázdná až na tři děti. Kazuko, hnědovlasé děvče s výrazně zelenýma očima koukala celou dobu nervózně na dveře. Ona a dva kluci byli poslední, které si ještě nevyzvedl jejich mistr.
„Já se na to vykašlu!“ vykřikl Dai. Černovlasého chlapce znala dobře, byl to třídní vtipálek, který si nikdy neuvědomoval, co právě dělá.
„Musíš být trpělivý!“ řekla Kazuko a hlasitě vzdychla. I ji to už nebavilo.
„Určitě je to nějaká zkouška,“ doplnil Masaru - bělovlasý kluk opírající se o zeď. Ten byl poměrně samotářský, ale zato velmi silný. Neprohrál jediný cvičný souboj. A navíc měl známé jméno – Hatake, jeho otec byl jedním z nejrespektovanějších lidí ve vesnici a dokonce i v celém ninja světě. Četla o něm v učebnicích a časopisech.
„Co by to bylo za hloupou zkoušku?“ zamručel Dai. „Jakože nás celou dobu tajně sleduje a pozoruje, jak se chováme?“
Náhle se chlapec zděsil a začal se zmateně rozhlížet.
Masaru odvrátil zrak. Nepochopil jeho vtip. Možná na tom ještě musí zapracovat. Masaru se dal dále do přemyšlení – přesně věděl, že se tu potká s Kaz i Daiem. Věděl to. Věděl, že ho dají do té nejsilnější skupiny. A tihle dva se k jeho úrovni přibližovali nejblíže.
Náhle Dai spojil ruce a vykřikl hlasité „KAI!“. Uvolnění.
Jeho chakra prolétla celou třídou, rozházela několik volně ležících papírů a prudce praštila se závěsy. Právě proto tu jsi, Dai, pomyslel si Masaru. Kazuko byla zaskočená, takový poryv chakry nečekala.
„Nic a nikdo tu není,“ řekl černovlasý chlapec, opřel se o lavici a otřel si pot z čela. Takové zbytečné plýtvaní chakry! Jsem hlupák!
Masaru přesně odtušil na co jeho kolega myslí a usmál se. Dai se na něj prudce otočil a pohrozil pěstí.
Náhle se otevřely dveře. Dai ztuhl, pomalu otočil hlavou a polkl.
Nikde nikdo!
Kazuko u okna se začala hlasitě smát a ukázala na nitku ve svých rukou.
„Pěkně jsem tě vystrašila!“ zasmála se, Dai pochopil v jaké je situaci – je mezi nepřáteli. Jen si z něj dělají srandu!
„Vy jste blbci!“ chlapec se pevně zavrtěl do židle, rozhodnutý, že už se s nimi bavit nebude.
„Dobrý pokus,“ pochválil dívku Masaru.
„Díky,“ usmála se na něj Kazuko. Dveře se otevřely po druhé. Všichni netrpělivě očekávali, kdo vejde dovnitř a dočkali se mladého blonďatého muže s modrýma očima a charakteristickými čárky přes obličej. Nebylo pochyb, kdo to je. Naruto Uzumaki. Hrdina z války s Akatsuki. Nejsilnější muž ve vesnici.
Ale nevypadal tak silně, jak se povídalo.
„Zdravím děcka!“ řekl Naruto, jednou rukou se opřel o hranu dveří a druhou se chytil za hrudník. Naruto chytal dech.
„Stalo se něco?“ zeptala se pomalu Kazuko.
Naruto zakroutil hlavou.
„Jen jsem nestíhal… pak jsem šel kolem obchodu s ramenem… a pak jsem běžel… no a první lekce, nikdy neběhejte hned po jídle,“ řekl pomalu. Všichni tři se zarazili. Masaru Naruta osobně znal – Uzumaki jeho otce doma navštěvoval. Dai byl překvapený touhle situací a Kazuko se vnitřně divila – bude ji trénovat nejsilnější člověk, který mohl. Co to znamená? To naší trojici tak věří? Ach! Měla jsem to vytušit dříve! Vždyť Masaru byl ve třídě vždy nejlepší a sama jsem před chvílí viděla, co Dai dovede!
Mezitím se Naruto doklopýtal ke katedře a lehce se na ni posadil. Poprvé je viděl všechny tři – jak asi vypadal poprvé tým sedm? Tenkrát shodil na Kakashiho špinavou houbu – kdyby to udělali dnes jemu, asi by to bylo komičtější než teď, ale více důstojnosti by už ztratit nemohl.
„Tak, poslouchejte,“ Naruto se jednou rukou chytil za hlavou a pokusil se usmát, „já jsem Uzumaki Naruto.“
Všichni přikývli. Zbytečná informace.
„A budu vašim dozorujícím jouninem při zítřejší zkoušce!“
Všichni se zarazili. Zkouška?
„Promiňte!“ ozvala se Kazuko, „jaká zkouška? Vždyť už jsme se stali geniny!“
Naruto se zasmál.
„To, že máte čelenku, neznamená, že máte právo ji nosit. To si každý musí zasloužit.“
„A když neuspějeme?“ zeptal se Masaru. „Co se pak stane?“
„Pak tu zůstanete o rok déle.“
Kazuko s Daiem polkla. Takže geninská zkouška byla jen takové divadélko? Ta pravá teprve přijde?
„Co ty výrazy? Věřím, že to zvládnete!“ Naruto roztáhl ruce. „Nerad bych přišel o možnost s vámi chodit na všechny mise!“
Masaru se usmál. Určitě to zvládne. Sám nebo společně s týmem, na tom už moc nezáleží.
„Dostavte se zítra v sedm ráno na tréninkové hřiště sedm,“ oznámil Naruto, chytil se za hrudník a vyrazil pryč, „a teď mě prosím omluvte, mám důležitou věc na vyřízení… a ještě něco děcka! Zítra nejezte, pro vaše vlastní dobro! Zatím se mějte!“
Naruto zmizel na chodbu, po pár klidných krocích se však rozeběhl…
Kazuko nevěřícně hleděla na otevřené dveře.
„To byl ten slavný Naruto Uzumaki?“ ušklíbl se Dai a pořád si přemítal poslední minuty.
„Klame tělem jako správný ninja,“ řekl Masaru, „můj otec byl jeho mistrem. Nepodceňoval bych ho.“
„A co ta zítřejší zkouška? Co to má znamenat? Já myslela, že všechny zkoušky jsou již za námi.“
„Musí si nás otestovat. Budeme tvořit velmi blízký tým a jenom jeho velitel může rozpoznat, zda se k sobě hodíme,“ odpověděl Masaru, „ale nevím, co od toho můžeme čekat? Na naše techniky už nás zkoušet nebude. To jediné je jisté.“

Druhý den ráno bylo krásné počasí – sluníčko už od brzkých rodin pražilo na vlhkou trávu a vrhalo chladivé stíny. První na místě byla Kazuko. Cvičiště bylo jednoduché prostranství s jedinou zajímavostí – nedaleko proudila říčka. Kazuko měla ráda přírodu a klid. Okamžitě využila svého včasného příchodu a rozutekla se k vodě. Chtěla se do ní namočit, ale ráno byla ještě příliš chladivá a ona se od svého nápadu oprostila.
„Zajímá mě, co se bude dít?“ zeptala se a pozorovala okolí. Byl tu opravdu krásný klid, daleko od všeho. Její dětství však bylo bezstarostné. Všechny národy byly ještě zničené z války s Akatsuki a Aliance zajišťovala mír po celém kontinentu. Vesnice se mohly pomalu obnovovat a růst do svých dřívějších velikostí.
Druhým, kdo se objevil, byl Masaru. Přesně deset minut před sedmou.
„Ahoj, jak ses vyspal, Masaru?“ zeptala se ho příchodu Kazuko.
„Čau, dobře,“ chlapec se posadil vedle ní a po pár zdvořilostech se jí zeptal: „Co si o tomhle myslíš?“
„O čem?“
„Jsi chytrá, určitě ti proto došlo, že nás nedala dohromady náhoda-“
„Chceš mě pozvat na rande?“ Kazuko se na něj nechápavě podívala. Masaru nevěděl, co má dělat – pokud by řekl ne, mohl by ji urazit… ale on se jí chtěl zeptat na něco jiného!
„Kaz… já se chtěl jenom zeptat na náš tým!“
„Cože?!“
„Dali nás tři nejlepší dohromady… a k tomu mistr Naruto. Nejsilnější ninja ve vesnici podle mnohých. To přece nemůže být náhoda!“
„Ano…“ dívka se lehce odsunula, „ano, taky jsem nad tím přemýšlela. Myslím, že jsme úmyslně spolu. Nevím, co si o tom mám myslet. Chtějí z nás vytrénovat ty nejlepší?“
„Hej!“
Oba dva se prudce otočili, mířil k nim Dai, zároveň se blížilo něco ze vzduchu.
Žbluňk! Do řeky dopadl kámen a na dvojici se vychrstla voda.
„Daii!“ Kazuko vstala a zařvala. Dai se smál.
„To máte za ten včerejšek!“ černovlasý chlapec se chytil za břicho. Masaru se namočily vlasy a nyní je měl přes celý obličej.
„Vypadáš jak mokrý pudl!“ Dai se smál. Masaru se tiše postavil, pak chytil chlapce za jeho černou mikinu a celého ho hodil do vody.
Teď se smála Kazuko. Dai pomalu vystrčil z ledové vody hlavu – vypadal ještě hůř, než jak by mohl vypadat mokrý pudl.
„Moc vtipné,“ sykl. Masaru se pousmál.
„Teď jsme všichni parta pudlů,“ řekla Kazuko, aby ulehčila situaci. Chvíli se pak společně smáli, Dai vylezl z vody a snažil se všelijak osušit. Kazuko viděla jeho bezradnost.
„Zkusím pomoct,“ šeptla a odkráčela pryč. Když se vrátila, nesla v rukou několik dřívek, rozložila je na zem a klekla si k nim.
„Máš sirky?“ zeptal se Dai. Dívka zakroutila hlavou.
„Mám něco mnohem lepšího,“ pak spojila ruce v několik pečeti a zhluboka se nadechla – z její úst vyšlehnul drobný plamen – tak akorát velký, aby zapálil dřívka.
„To je super!“ Dai zajásal a okamžitě se k plamenu schoulil.
Masaru to jen tiše pozoroval – tohle přece není jutsu, co nás učí na akademii. Kaz, co všechno ses dokázala naučit sama? Co všechno skrýváš? Chvíli chlapcem projížděla závist – přece by to neměla umět. Nesmí to umět.
„Masaru, co tak koukáš?“ Kazuko na něj pokrčila hlavu. Bělovlasý kluk se okamžitě vzpamatoval.
„Kde ses to naučila?“ zeptal se jí přímo. „Takové jutsu!“
„Ráda čtu a mám plno svitků o technikách.“
Dál už mlčeli. Nervózně čekali na Naruta a na jejich zkoušku – určitě to bude mít co dělat s pohybem, když neměli jíst. Budou muset bojovat? Jestliže ano, tak pak s kým? Mezi sebou? Masaru si myslel, že by byl v souboji neporazitelný. Ale pokud umí Kazuko využívat ohnivé útoky, mohlo by hodně přituhnout. A Daiův včerejší výboj chakry taky nemohl být brán na lehkou váhu.
Když bylo přesně sedm hodin, uprostřed prostranství explodovala pod zemí nálož – do vzduchu vylétlo hodně kouře a prachu – samozřejmě se nejednalo o bojovou výbušninu a tak se nikomu nic nestalo.
„Co to sakra?“ sykl Dai a vytíral si prach z očí. Kazuko udělala to samé, pak se vydala k místu exploze. Uprostřed malé čoudící hromádky ležel svitek. Dívka ho opatrně vzala do rukou a rozevřela. Oba chlapci jí koukali přes rameno.
„Teď jste tým. Nalezněte mě! Váš Naruto,“ přečetla nahlas.
„Cože?“ zeptal se nechápavě Dai, Masaru kývl hlavou.
„Takže naše zkouška je najít našeho mistra… ale kde by mohl být? Není tam žádná nápověda?“ zeptal se. Kazuko svitek několikrát otočila, ale nic nenašla.
„Je to jen svitek.“
„Bude někde v okolí,“ řekla dívka, rozhlédla se a spatřila několik míst, kde by se někdo mohl schovávat. Dai začal pomalu absorbovat chakru – byla to jedna z jeho schopností, o které nikomu neřekl. Brzy ucítí nejsilnější chakrové proudy v okolí.
„Jak ho můžeme najít?“ řekl Masaru a pak si vzpomněl na jedno jutsu. Měl by se s ním vytasit už nyní? Přivolat Pakkuna, jak ho učil jeho otec, by bylo velmi jednoduché, ale spotřeboval by tím zbytečně moc chakry a kdo ví, co přijde potom. Tohle ale rozhodně celá zkouška nebyla.
Náhle Kazuko zpozorněla a přivolala si chlapce blíže k sobě.
„Vím kde je,“ řekla.
„Jak to víš?“ zeptal se Masaru. Dívka se usmála a šeptem dodala.
„Včera říkal, že bude našim dozorem, určitě nás tedy dozoruje, to znamená, že na nás musí vidět. Takže je někde tady v okolí. Někde přímo u nás.“
„A co máme dělat?“ zeptal se Dai. Brzy jeho chakra začne pročesávat okolí…
„Musíme být překvapivý,“ odpověděla dívka, „je v okolí. To znamená, že nás neustále sleduje a může reagovat na naše akce. Bude reagovat na každý pohyb a vždy bude o krok před námi. Taky je o něm známo, že je velmi rychlý – někteří mu říkají Oranžový blesk z Listové, podle jeho otce. Čtvrtého Hokageho.“
„Souhlasím,“ Masaru přikývl. Sakra, je fakt dobrá. Musím být lepší, jestli chci ve zkoušce uspět!
„Jak to provedeme?“ zeptal se Dai. Dívka se zamyslela, ale než stačila cokoliv říct, začal mluvit Masaru.
„Hodíme dýmovnice na zem. Máte nějaké? Já mám jednu. A vytvoříme klony. My se zatím schováme pod vodou.“
„Pod vodou?“ Dai zabručel, zrovna když už pořádně uschnul.
„Naše klony se rozejdou do tří směrů v okolí, zatímco se my jako originál pustíme nenápadně do čtvrtého směru a budeme zkoumat i ostatní.“
Všichni přikývli. Dai se však pokradmo usmál – nashromáždil už veškerou chakru – a ve chvíli, kdy Masaru domluvil, ji vypustil ven. Brzy se mu vrátila odezva. Cítil chakru z jednoho místa za jeho zády.
„Myslím si, že by naše klony měli jít…“ teď se Dai zarazil, aby to neřekl příliš nahlas, „spíše by neměli jít za má záda. Rozumíte?“
Kazuko se zeptala proč.
„Prostě mi věřte,“ odpověděl rázně Dai. Masaru byl zaskočen – Dai něco skrýval. Co?
Kazuko se pak všem podívala do očí a začala odpočítávat. Raz. Dva. Tři. Tři dýmovnice explodovaly a z nich se vyřítili tři věrní kloni. Mezitím děti rychle uskočili k vodě a vybraným skokem, aby příliš nenarušili hladinu, se vyřítili pod vodu. Stále byla ještě ledová, ale nikdo na to nebral ohled. Chvíli plavali pod vodou, co jim síly stačily, pak se vynořily na břehu malého lesíku. Masaru vystrčil hlavu první – kloni pročesávali okolní místa. Chvíli napnutě sledovali okolí – pak se něco pohnulo v lese naproti.
„Támhle!“ šeptla dívka. Dai zakýval hlavou.
„To nic nebylo,“ byl si jistý. Nebyla tam žádná chakra. Chakra se tiše pohybovala tři metry od toho místa.
„Tři metry nalevo,“ řekl Dai.
„Jak to všechno víš?“ zeptala se Kazuko. Dai odpověděl lacině, prostě ví.
Masaru pak pomocí rukou rozdal příkazy. Kazuko půjde přímo, Dai zleva a Masaru zprava – Kaz byla nejlepší v házení nití – mohla by ho pomocí nich chytit, než stačí utéct.
„Dobře,“ řekla na návrh plánu a na další odpočítání se přichystali. Raz. Dva. Tři.
Tři stíny vyrazily skrz hustý porost, Kazuko zaznamenala drobný pohyb a hodila niť přímo na ni. Masaru si nadskočil na větev a Dai zablokoval cestu.
„Mám něco!“ Kazuko zajásala a vyběhla po stopě z nitky. Ležel tam Naruto a měl ruku obvázanou nitkami.
„Skvělá práce!“ zasmál se.
Kazuko jásala a Dai se usmíval. Jen Masaru zastával neutrální výraz.
„Tímhle jste se kvalifikovali na mou zkoušku a ještě něco, taky umím používat klony,“ Naruto se usmál a v tu chvíli se změnil v oblak kouře.
„Klon?“ sykl Dai. Tak proto cítil tak málo chakry. Jenže většinu své chakry tímhle už vyplýtval. Nemohl hledat podruhé.
„Asi stínový,“ odpověděl Masaru. „Ale co říkal o zkoušce?“
„Už ho nebudeme hledat,“ dodala Kaz, Masaru se na ní otočil.
„Jak to víš?“ zeptal se. Dívka pokrčila rameny.
„Stojí támhle!“ ukázala prstem skrz les na prostranství tréninkové plochy.

„Dobrá týmová práce!“ Naruto je uvítal s otevřenou náručí, ale pak šáhl do kapsy a něco vytáhl.
„Co to je?“ zeptala se Kazuko a zaostřila na předmět. Tři rolničky.
„Původně byly jen dvě,“ řekl Naruto, „ale vy jste mě příjemně překvapili. Máte vlohu pro týmovou práci. Proto chci, abyste mi je sebrali. Rolnička ve vašich rukou znamená, že jste v týmu. Dobrá? A nebojte se na mě vyzkoušet vše.“
Masaru zpozorněl a vyběhl po Narutovi.
Sakra, je jak já, velmi zbrklý, řekl Naruto a uskočil nad chlapcem. Náhle se z druhé strany vyřítil druhý Masaru – Naruto se prudce otočil a na poslední chvíli s rolničkami uhnul – na krátký moment uslyšel zachrčení. Uzumaki dopadl na zem a nyní na každou stranu od něj stál Masaru.
Umí používat bleskové klony? Kakashi, tys ho teda naučil věcí. Naruto byl udiven. Byla to velmi silná technika.
„Co to je?“ zakřičela Kazuko a dopadla na jednu stranu od Naruta. Dai na nic nečekal a zaujmul místo na druhé straně – Naruto byl perfektně obklíčený ze čtyř směrů.
„Když jste dělali obyčejné klony, já jsem si ho trošku vylepšil,“ usmál se Masaru. Teď byl ve svém živlu – všechny je dostal. A podle výrazu mistra Naruta i jeho! Z toho měl největší radost!
„Jste obklíčený!“ zasmál se Dai. Naruto nevěděl, co má dělat – věděl, pokud by šlo o opravdový souboj. Ale ty děti se mu rovnat nemohly – ale on musel zařídit, aby ano. Aby si připadaly, že mají šanci a že to dokážou – a aby to nakonec dokázali. Ještě však neměl dostatečné velitelské schopnosti, aby dokázal tenhle postup naplnit – a to se poslední týden vzdělával v oblasti vedení lidí.
„Dobře,“ Naruto udělal několik pečetí a kolem něj se začal vířit vzduch. Všem dětem prudce šlehal do očí a oni mrkaly – Naruto toho chtěl využít, aby jim utekl, ale když se pohnul směrem na klon Masaru, ucítil nitku, zamotávající se kolem jeho těla! To Dai a Kazuko, měli je celou dobu připravené v rukou, jen aby ho obmotali! Dobrý plán, ale nevážete moc rychle, pomyslel si, vytasil kunai a nitku na jedné straně rozsekl, pak proskočil kolem klona Masaru a aby to udělal fér – odkopl ho dostatečně daleko, aby mu elektřina neublížila. Klon se rozprskl a Naruto už nebyl obklíčený.
„Fííha,“ hvízdl Dai. Celá tahle akce se odehrála během tří sekund.
Naruto analyzoval situaci. Stojí naproti němu. Všichni tři. Je si jistý, že už nemají žádné klony – musí jim dat zas nějakou nenápadnou výhodu, jinak nemají šanci ho dopadnout. Ale jakou? A potřebují to vůbec? Hlavní úkol – prokázat týmovou kompatibilitu – už splnili. Nemusí je dále trápit. Ale přesto chce vidět, to nejlepší, co dokážou.
„Už nebudu utíkat!“ řekl Naruto a vyběhl naproti nim. Děti vyběhly také – uprostřed se střetli. Naruto se pouze vyhýbal všem jejím výpadům, uskakoval, zohýbal se, odvracel rány a hmaty. V jednu chvíli Daiova ruka zavadila o rolničku. Naruto zareagoval pozdě a rolničky spadly na zem.
Teď spojil Naruto ruku v pečeť a zpod rolniček vylétl vzdušný proud – a ještě než je stačil Masaru zvednout – rolničky vylétly vysoko do vzduchu. Kazuko vytáhla z kapsy poslední nitku a hodila – trefila se přímo a čistě! Sama takový úspěch nečekala! Chtěla trhnout rukou ale Naruto ji chytil.
„Nikdy nezapomínejte na všechny okolnosti,“ řekl. Masaru se na něj zahleděl. Pak vyskočil přímo na Naruta – ten to nečekal – chlapec se odrazil od jeho ramenou a chytil nitku napnutou ve vzduchu a než stačil Naruto něco udělat, přesekl ji a dopadnul na zem. Rychle si rolničky přitáhl a uchopil do rukou. Naruto, stále držící Kazuko, se usmál.
„Masaru, uspěl jsi!“ Co uděláš, chlapče? Projdeš skrz zkoušku sám a pošleš tyhle dva zpátky? Tohle bude vrchol zkoušky.
„Hej, Masaru, hoď mi jednu!“ zakřičel Dai stojící opodál. Kazuko, stále držená, hleděla na rolničky se slzami v očích. Snad jí pomůžou. Jediný Masaru se ani nepohnul.
„Zkouška pořád pokračuje,“ oznámil Naruto. Dai se připravoval k výpadu na Masaru. Ten stál a přemýšlel. Co pro něj vůbec znamenají? Ještě včera byl připravený udělat zkoušku, ať to stojí, co to stojí. Klidně sám. Ale dnes? Týmová práce byla velmi efektivní. Dai nějak rozpoznal, kde Naruto je. Pakkuna by nikdy neutajil. Kazuko to zase myslí a dokáže překvapovat. Stojím však vůbec o tým s nimi?
„Masaru!“ zařvala Kazuko a snažila se vyvlíknout, ale Naruto ji držel pevně. Sledoval chlapce. Zajímalo ho, co udělá. Nečekal, že dojde k takovéto situaci, ale byl za to rád. Tohle byla konečně ta pravá týmová zkouška – škoda, že ho to nenapadlo dříve!
„Masaru!“ Dai už to nevydržel a na svého kolegu se rozeběhl. Bělovlasý kluk se na něj otočil, Dai udeřil – Masaru se skrčil a ráně uhnul. Dai pokračoval s dalším kopem.
Sakra, Masaru… vzdychl v duchu Naruto a už se chystal zkoušku ukončit, když v tom Masaru chytil Daie za ruku, zakroutil s ní a vrazil do ní jednu rolničku.
„A teď šetři síly na mistra Naruta,“ sykl Masaru. Chce být s nimi v týmu. Ano, jak to vždy říkal jeho otec Kakashi, přátelství a tým má vždy přednost a ti co tohle nenásledují, jsou jen pouhým odpadem.
Dai se zarazil a rolničku silně zmáčkl v rukou – na bělovlasého chlapce kývl a pak se otočil na Naruta.
„Nové pravidlo!“ oznámil. Všichni tři se zarazili.
„Když vám rolničku seberu, neuspěli jste!“ To je tak chytré! Pochválil sám sebe Naruto. A přesně tím dosáhl, toho co chtěl: oba dva chlapci začali spekulovat, jestli se mají vydat pomoci Kazuko a riskovat tím své rolničky, nebo zkoušku ukončit a poslat tak Kazuko domů.
„Já jdu do toho,“ řekl po chvilce váhání Dai, „buď všichni, nebo nikdo.“
Masaru kývl. Nebuď odpadem. Tati, sakra, proč jsi tak zásadový?
Pak společně oba vyrazili na Naruta.
Mám se bránit nebo ji už pustit a ukončit to? Pomyslel si Naruto. Ne, musím je nechat je vyhrát, zaslouží si to. Naruto zahlédl, že Masaru dělá jutsu – vytvořil dalšího klona. Dai mezitím vyskočil do vzduchu a úderem nohou chtěl zasáhnout Naruta do temene hlavy.
Oranžový blesk uskočil, zleva na něj vylétnul Masaru – Naruto společně s Kazuko chtěl odskočit, ale dívka ho náhle prudce kopla do nohy – a zprava klon Masaru Naruta obešel a podkopl mu i druhou nohu. Naruto svému tělu dodal trochu energie a upadl na záda a zároveň upustil dívku – kterou by jinak dokázal udržet.
Než otevřel oči, děti stály kolem něj a usmívali si. A rolničky cinkaly v každém ze tří párů rukou.
Naruto se usmál: „Prošli jste všichni!“
Všichni tři se zasmáli a pomohli se Narutovi zvednout. Ten si je dokola všechny prohlédl a-
„Mistře Naruto,“ zeptala se náhle Kazuko, „proč jsme neměli ráno jíst?“
„Protože vás teď všechny zvu na rámen!“
Ano, bude to skvělý tým!