Já

Most s rostlým stromem uprostřed překlenoval protékající řeku v pohoří. Všude v okolí tolik známek po boji. Ale teď se ozývaly zvuky souboje mezi mistrem Kakashim a ním. Byla jsem tak blízko. Už jsem se rozhodla, ale v ten okamžik mi otrávený kunai ztěžkl v dlaních a já nemohla, udělat vůbec nic. Dívala jsem se do jeho temných očích a čekala na jeho smrtelný úder. Jenže pak se objevil Naruto.
„Sakuro,“ ozvalo se mi v uších, „je čas!“ Otevřela jsem oči. Zelený stan působil stejně prázdně, jako když jsem šla spát. Venku se ozývalo praskání dřeva a kroky pravidelných hlídek v táboře. Pot mi stékal nejen po čele, ale i krku dál pod tuniku s vestou. Jakmile jsem se posadila, slepené vlasy mi ihned spadly přes oči. Dlaně se mi i stále nepatrně chvěly. Byl to jen sen.
„Sakuro, jsi v pořádku? Jdu dovnitř.“ Se slovy vstoupila skrz průchod Shizune.
„Nic mi není, sensei.“
„Vypadáš vyčerpaně. Nejsi nemocná?“ a položila mi na čelo ruku.
„Jen zlý sen.“
„Máš teplotu. Možná bych se na tebe měla nejdříve podívat, než vyrazíme.“
„Jsem v pořádku!“ zpřísnila jsem a rozešla se k zrcadlu. Ze stolku vzala čelenku spojenecké armády Shinobi a uvázala si ji kolem hlavy. Ihned mi vyčistily výhled a já spatřila svoji tvář. Lehce zarudlá a celá mokrá. Všechno pot? Ne. Oči prozradily skutečnost. Brečela jsem ze spaní. Opět. Okamžitě jsem sáhla do mísy s vodou a dlaněmi si opláchla obličej. Se zavřenýma očima se mi opět objevil Narutův výraz. Hleděl ostře na Sasukeho kvůli úmyslu mě zabít. Pro Naruta Sasuke znamená tolik, ale i tak je odhodlaný jednat, aby ochránil své blízké. Proč to nedokáži i já? Vždyť jsem konečně přesvědčila i sama sebe, tak kde se sakra stala chyba?
„Dobrá. Vezmi si všechny věci a vyrážíme. Velitelství nás posouvá k dalšímu stanovišti blíže k hlavním bojům,“ odpověděla s klidem Shizune a zamířila si to ze stanu.
„Rozumím, Shizune-sama.“ Bez zaváhání jsem vzala batoh, brašnu i příruční lékařské potřeby. Po opuštění stanu jsme okamžitě vyběhly do noční krajiny.
Už po několika minutách se mi opět před očima objevila jejich tvář. Žádné rozmýšlení ani pochybnosti. Naruto zastavil i mistra Kakashi, aby mohl na Sasukeho vyběhnout sám. Chránit všechny, na nichž mu záleží. A to samé řekl i ostatním ve vesnici. Nikdo se Sasukem nedokáže, bojovat než on sám. Mohla jsem to všechno pro jednou zastavit, ale místo toho jsem se jím nechala skoro zabít. Jsem stále tak slabá. Jsem přítěž. Jsem nic.
„Sakuro,“ zavolala na mě Shizune a já se probrala ze svých depresivních myšlenek.
„Ano, sensei?“
„Co je s tebou? Už ve stanu jsi vypadala vyčerpaně.“
„Nic se neděje, Shizune-sama.“
„Mně lhát nemusíš. Máme navíc před sebou znatelnou vzdálenost a bude lepší, když to vyřešíme během ní, než tě nechat na bojišti s černými myšlenkami. Co tě trápí?“ Podívala jsem na obří měsíc kralující noční obloze.
„Mohu se na něco zeptat?“
„Jistě,“ odpověděla mi bez zaváhání.
„Jaké to bylo, když Orochimaru zradil vesnici a odešel? Bylo to pro Tsunade-sama a mistra Jiraiyu těžké?“ Shizune se zamyslela.
„Když byl Orochimaru prohlášen za nukenina, Tsunade to nedokázala pochopit. Nechtěla této skutečnosti stále věřit. Jiraiya se vydal Orochimara hledat. Věděl, že pokud ho někdo může, přimět, vrátit se zpátky do vesnice, je to právě on. Orochimaru byl pro mistra Jiraiyu vždy rival a někdo, koho chtěl překonat. Přesto nedokázal přihlížet na Tsunadin zármutek. Nejdříve přišla o mladšího bratra, poté o svého milence a teď ještě Orochimaru. Jiraiya v tu chvíli spolknul svůj odpor k Orochimarovi a pokusil se ho přemluvit. Avšak bez úspěchu. Tehdy se jeho postoj změnil. Tsunade-sama se mnou odešla z Listové a nechtěla už o světu Shinobi ani slyšet. Chtěla zapomenout na všechnu bolest, kterou ji přivodil. Mistr Jiraiya se rozhodl bránit vše, na čem mu záleží. Své přátelé a svou vesnici proti komukoliv. I proti Orochimarovi.“
„Rozumím.“ V hlavě se mi objevila jediná otázka. Co je pro mě důležitější? Sasuke, který nenávidí naši vesnici a chce ji vyhladit, ale jehož stále slepě miluji, nebo Skrytá Listová, můj domov?
„Nad čím přemýšlíš, Sakuro?“ Váhala jsem, zda Shizune prozradit svoje myšlenky. Přesto měla pravdu v tom, že když mě budou rozptylovat na bojišti, ohrozím tím všechny kolem sebe.
„Stále myslím na to, co se stalo před pár dny se Sasukem. Byla jsem pevně odhodlaná, ale jakmile přišla chvíle jednat, nedokázala jsem to. Ohrozila jsem nejen sebe, ale i mistra Kakashiho a dokonce Naruta. Už od chvíle, co se stal Sasuke nukeninem, jsem se rozhodla, že zesílím, abych nebyla Narutovi s ostatními na obtíž. Denně jsem trénovala své umění, ale jakmile přišel okamžik, abych ukázala, co ve mně je, selhala jsem. Mým největším protivníkem není Sasuke, ale já sama!“ Moje vlastní hlasité přemýšlení mě rozčilovalo. Když o svých problémech tiše dumáte, atmosféra tolik nenabobtná. Jakmile však začnete hlasitě mluvit, vše se na vás navalí. A vy chcete utéct pryč. Pryč od sebetrýznění, pryč od své temnoty, pryč od svého neschopnosti. Prostě pryč! Shizune viděla můj vztek na sebe samou. Mohla mlčet, nechat mě, vykřičet se do širého světa, jenže si nezvolila jinak.
„Ty nejsi mstitel, Sakuro. Nejsi nástrojem, jakým Shinobi bývají. Jsi kunoichi, jsi lékařský Shinobi. Nejsi posílána do prvních linií, abys likvidovala nepřátele svou silou. Jsi tu od toho, abys pomáhala právě těm, kteří se vrhají do boje. Tsunade se rozhodla postavit Orochimarovi, aby chránila Naruta. Ale vyrazila proti němu společně s Jiraiyou. Ty máš po svém boku nejen Naruta, či mistra Kakshiho, ale i ostatní Shinobi z naší vesnice. Pevně věřím, že se budeš snažit ochránit celou Skrytou Listovou, pokud dostaneš možnost. Neber si na svá ramena tíhu, kterou nedokážeš ustát. Nemusíš ji nést. Nemusíš se vyrovnávat technikám, kterým vládne Naruto. I když pokořil hranice skrytých technik Poustevníka, kdo se o něj postará, jakmile se zraní, nebo vyčerpá? Koho bude mít po své boku, když se budeš za každou cenu snažit útočit stejnou silou, abys sama sobě dokázala, že i ty jsi silná? Neztrať se ve své neschopnosti jednat, pokud se jedná o Sasukeho. Máš jiné přednosti a do těch se opři. V této válce musíme ze sebe vydat maximum, abychom dokázali vytvořit mír, o nějž se snažíme už tak dlouho dobu. Až přijde ta chvíle, dokážeš se postavit svému já a učinit správné rozhodnutí.“ Každé její slovo se mi zarývalo hlouběji a hlouběji do mých uších, až dorazily ke skutečnému jádru svých problémů. K mé duši mladé dívky. Stále brečící a toužící po záchraně. Volající Sasukeho, volající Naruta, aby mě zachránili a byli jsme opět spolu. Jenže tyto chvíle jsou pryč. Shizune má pravdu. Tohle je válka a já ochráním každého, na němž mi záleží.
„Děkuji, Shizune-sama. Už sama se sebou nikdy neprohraji. To Vám slibuji, shanaroo!“