Ve spárech zapomnění - 2. část

"Odkud máš ten řetízek, Katsumi?" Naruto se znovu vážně podíval.
"Ehm...tohle...?" Nadzvedla jsem ruku na které jsem měla řetízek a zavrtěla nad ním hlavou.
"Netuším, netuším co má znamenat ten nápis." Podívala jsem se na Naruta, ten si ale jen povzdechl a zavrtěl hlavou. Chvíli jsme se jen tiše procházeli a pak se před námi začala rýsovat velká brána se znakem Skryté Listové.
"Jsme tady!" Usmál se Naruto, chytil mě za ruku a rozběhl se se mnou k hlavní budově, která byla větší než ty ostatní, začala jsem se cítit nejistě.
"N-Naruto-kun!" Zapískala jsem zmateně s vytřeštěnýma očima, Naruto mě táhl za ruku a snažil se se mnou běžet, tak jsem přidala. Nakonec jsme doběhli, já se udýchaně zastavila a utřela si pot z čela. Asi bylo léto, bylo totiž celkem velké horko.
Ale Naruto nečekal, znovu mě popadl a rozběhl se se mnou do budovy, já už se ani neobtěžovala na něj jakkoliv zavolat, byl nezastavitelný. Náhle zabočil a rozrazil dveře, byl tam stůl a za ním seděla žena, s blond vlasy, hnědými oči a uprostřed čela měla zvláštní fialovou tečku.
"Naruto!" Zakřičela naštvaně a zdálo se i celkem polekaně. Přitom bouchla do stolu.
"Myslím, že jsem ti řekla něco o tom, jak máš vcházet do dveří!" Uklidnila se a upila z hrnku, asi pila kafe, nebo čaj.
"T-Tsunade-sama! Chci vám někoho ukázat!" Naruto se podrbal na hlavě a ukázal na mě, já jsem ze slušnosti předstoupila před Naruta a uklonila se.
"Jmenuji se Katsumi, těší mě." A znovu jsem se narovnala, Tsunade vstala a přišla ke mně. Projela si mě jejími tmavě hnědými oči a přihmouřila je.
"Kde ses tu vzala? Já jsem hokage, Tsunade Senju, také mě těší." Představila se, než jsem jí ale stačila odpovědět Naruto to vzal za mně.
"Ona si to nepamatuje, tvrdí, že se tu objevila z čista jasna, ať vám ten příběh povypráví!"
"Naruto-kun, tebe se nikdo neptal!" Tsunade po něm hodila celkem mrazivý pohled.
"Vyprávěj, Katsumi." Podívala se mi do očí a tak jsem jí celý příběh vyprávěla od znova.
"Vypadáš jako zkušený ninja, co bys řekla tomu, kdybych tě přiřadila do nějakého týmu? Mám za to že v jednom někdo na nějaký čas odešel." Zeptala se Tsunade, zašla k jejímu stolu a začala prohrabávat papíry, já jsem jí na to kývla.
"Pamatuješ si nějaké své techniky, pečetě, nebo jutsu?" Otočila se na mně, mně v tu dobu zableskl v hlavě moment, kdy jsem použila suiton proti nějakému rudovlasému týpkovi s rudými vlasy skoro jako já, akorát měl na sobě černý plášť s rudými mráčky.
"Určitě...Mám vodní živel!" Vyhrkla jsem nadšeně, netušila jsem, že bych si vzpomněla tak rychle.
"Hmmm...to je víc než skvělé." Tsunade se neobvykle usmála.
"Sestavím nový tým, bude se to skvěle hodit, bude to náhražka týmu 10 kde teď chybí dva lidé. Ha-ha!" Zasmála se a vzala do ruky papír, pak pokračovala v řeči.
"Tvůj tým se bude skládat z následujících lidí: Sai, Ty, Naruto a váš leader bude Yamato." Rázně domluvila, mě se ale zdálo něco v nepořádku. Otočila jsem se na Naruta, měl neobvykle ztrápený pohled, když najednou začal.
"Tsunade-samaaaa! To mi nemůžete udělat! Nechci být zase v týmu s tím idiotem, prosím! Tsunade-sama!" Začal k ní klekat a objímat jí nohy, já se tomu začala krutě smát, nevěděla jsem, jaký ten Sai je, ale podle reakcí Naruta jsem opravdu nečekala žádný zázrak.
"Naruto! Pusť!" Tsunade ho odlepila a Naruto jen ztrápeně přikývnul a podíval se naštvaně do země.
"Naruto, proveď jí Konohou, ať ví co kde má shánět!" Usmála se Tsunade a mně tím momentem začal nový život.