Povídková soutěž

„Naruto vztal a čumnul se na slunce dal si koblihu, zašel a, za hokágem, udělali srandu a hrozně se nasmáli," Kakashi poplácal mladíka po rameni, čímž vyjádřil uznání za napsání povídky ke dni dětí. Mezi prsty si protáčel kapsli kyanidu, kterou palcem vyhodil do vzduchu. Druhou rukou si nadzvedl masku a otevřel pusu.
Bol to historický okamih, kedy Naruto uvidel Kakashiho spodnú časť tváre. Otvoril ústa dokorán, že to vykričí celému svetu a ešte ďalej než ďaleko, keď mu do úst spadla kyanidová kapsula. Kakashi si stiahol masku a zatvoril jedno oko v úste nad jeho mŕtvym učňom. Jedna vec na tom ale bola nakoniec dobrá: už žiadne hlúpe poviedky od Naruta.

Nyní se v příběhu vrátíme na začátek dne, který je slavný hlavně tím, že smradlavé děti dostávají dárky za nic

Třetí Hokage mlčky pozoroval vycházející slunce a přemýšlel: „Proč jenom zrušili svátek práce dětí? Dospělí mohli být doma a užívat si volna. Naše uranové doly teď zejí prázdnotou,“ z myšlenek jej vytrhl posel z řad Anbu.
„Hokage,“ lehce se uklonil. „Skrytá Mlžná se chce účastnit našeho dne dětí.“
„Den práce…“ zamumlal stařík. „Co nám nabízejí jako protislužbu?“
„Jednoho jejich mladíčka do uranových dolů,“ ukázal posel platnou dětskou smlouvu.
Hokage ji zběžně pročetl a usmál se: „Konečně někdo komu nejsou staré jižanské zvyky cizí.“

„Užij si to v dolech, Haku!“ mával Zabuza mladíkovi. „Já si zatím dám cukrovou vatu!“

„Napište mi,“ promluvil znuděně Kakashi, „nějaký příběh,“ zatímco si sám listoval ve své oblíbené knížce, „a ten nejlepší vyhraje bonbón.“
„Tahle soutěž je pro pětiletý,“ obul se Konohamaru do Zabuzy, který už začal psát. Ten se akorát nahlas zasmál a vrazil ostrou tužku hoškovi do oka. Zabuza pozvedl Kubikiri a pronesl: „Ještě nějaký chytrák?“ a rozhlédl se po dětech. Ti ze strachu byly rády, že udržely své svěrače.
„A proto, že jste na mě tak hodní Vám ukážu jak slavíme tento den u nás. Poslední živý vyhrál!“ a jal se svého díla jako umělec, který dostal zaplaceno předem.

Nyní se vrátíme v čase ještě na začátek noci dne přede dnem o kterém se tolik bavíme

„Zítra bude soutěž v psaní povídek a já vím moc dobře jaké druhy povídek má Kakashi rád,“ zubil se Naruto a v ruce svíral dosud nezveřejněnou knihu Icha Icha.
A teď opět k začátku slavného dne, kdy děti nepracují v dolech

Začalo to jednoducho: krásne slenčné ráno, chudobný Naruto a mlieko po záruke. Kto to mohol len tušiť do paroma? Vypil to všetko naraz, otrel si ústa do rukávu a utekal na stretnuie so svojimi priateľmi nenahraditeľnými. Niečo ho ale zastavilo. Na schodisku sa mu prevalil celý žalúdok hore dole, a pomixoval jeho obsah. Naruto sa musel vrátiť späť do bytu. Nedalo sa svietiť. A to doslova pretože nezaplatil účet za elektrinu tak sedel na záchode so sviečkou. Mohol by dostať skvelú cenu za blbosť pretože plyny sú z časti metan a otvorený plameň...
No to je jedno. Naruto to prežil aj keď jeho najlepší priatelia evidentne ani nevedeli že existuje.
Niektorí by si mohli myslieť, že prečo mu neprišla chuť mlieka divná. Bolo to psie mlieko ktoré malo tú jednu výhodu, že ani po skazení nepríde o svoju chuť. Mlieko plné šťastných spomienok jednej krásnej fenky.

Téhož dne večer

Kakashi si čuchnul ke krabici mléka a ignoroval Narutovo zmatené výkřiky o Sakuře, zatímco se válel na zemi a blouznil.
„Měl by přestat pít mléko,“ položil krabici zpátky k topení a vyskočil oknem.

Kakashi dorazil do svojho príbytku pár hodín po večeri. Ale aké prekvapenie ho čakalo na stole? Veľká kopa papierov. Keď sa tej veci prizrel bližšie, spoznal detské písmo na bielom papieri. ďalšie čmáranice od detí z Konohy. Vytiahol svoj poznámkový blok z chňapky v tvare levice a začal písať: objednať... viac... kyanidu.
THE END.