Rock Leeho poučení na DD

Začalo to jako každý normální den. Rock Lee vstal z postele dávno před zakokrháním kohouta, a prováděl ranní rozcvičku. Dnešek byl ale zcela víjmečný. Byl Den dětí, což by pro každé normální dítě znamenalo spoustu radostí a zábavy. Nicméně pro Rock Leeho to znamenalo jediné. Spousta soutěží, ve kterých musí stůj co stůj zvítězit a ukázat tak všem lidem ve vesnici svou sílu mládí! V očích se mu rozhořel plamen, jen na to pomyslel. Dal si ještě pár set kliků, a potom už byl čas vyrazit do vesnice a zúčastnit se první soutěže.
Šel, nebo chcete-li spíše běžel vesnicí, a rozhlížel se kolem sebe. Když v tom uslyšel z nedalekého náměstí : "Soutěž ve skákání v pytlech začíná, prosím účastníky, aby se postavili na start!" Lee na nic nečekal, rozběhl se směrem k soutěži, ale neměl žádný pytel. Naštěstí kolem byla spousta obchodů, také pár z nich byly stánky se zeleninou. Leemu padl do oka jeden krásný pytel brambor, který jako by na něj mluvil. Přišel k obchodníkovi a zeptal se : "Prosím, kolik za ten pytel?" Obchodník se usmál: "Je to 25 kilo brambor, takže to bude 200 ryo prosím." Odvětil mu a promnul si ruce. "Prosím já nemám zájem o ty brambory, jen o pytel." Řekl Lee , když v tom se znovu ozval hlas : "Start v soutěži ve skákání v pytlech za půl minuty! Připravte se!" Rock Lee zpanikařil, na nic nečekal, popadl pytel a vysypal z něj všechny brambory. "Omlouvám se, jen si ten pytel tedy půjčím, pak ho hned vrátím, a naskládám do něj ty brambory slibuji!" Řekl rychle obchodníkovi a během několika sekund stál na startovní čáře v pytli od brambor s cedulkou na 200 ryo. Někteří občané si toho všimly a začali na něj křičet: "200 ryo stojí, děti se ho bojí, je tam ze všech největší, pročpak s dětmi soutěží!?" Lee nejprve nechápal, proč se mu takto posmívají, ale pak se rozhlédl kolem sebe a pochopil. Kolem něj byli jen samé děti, ne starší než do 8 let. A on, 12ti letý ninja mezi nimi.
Chudák Rock Lee v zápalu a v soutěživosti zapomněl, že už není dítě a tyto soutěže nejsou pro něj! Než si však stačil cokoliv rozmyslet, ozvala se rána a závod byl odstartován. Leeho opět popadl ten pocit soutěživosti jako vždycky a vyrazil do předu. Brzy získal nad ostatními dětmi velký náskok. V tom se ale pár metrů před cílem nečekaně zastavil a zahleděl se do země. "Co to dělám? Už nejsem dítě. Neměl bych tady být. Měl bych se chovat dospěle a místo toho tady ze sebe akorát dělám hlupáka." Říkal si sám pro sebe. Děti co byly za ním, ho začali předbíhat a nakonec soutěž vyhrál malý chlapec. Rock Lee ani neproskákal cílovou čarou, vylezl z pytle a šel ho vrátit obchodníkovi se zeleninou. Při sbírání brambor se země ho najednou někdo poklepal po rameni. Otočil a uviděl vítěze závodu, shodou náhod obchodníkova syna, jak má na hrudi připnutou stužku za vítězství a úsměv má od ucha k uchu. "G-gratuluji k vítězství, zasloužil sis to." Řekl pokorně Lee. Klučina se na něj usmál, sundal si stužku a podával ji Leemu. "Kdyby ses nezastavil, nevyhrál bych. Patří tobě." Řekl dětským hlasem. Rock Lee se jen usmál a dál sbíral brambory. "Ne, já jsem na tohle už dost starý. Ostatní mají pravdu. Jsem jen hlupák, co se snažil porazit děti v hloupé soutěži." odvětil mu Lee procítěně. Na to se malý chlapec usmál ještě víc, a řekl Leemu něco, co si bude pamatovat do konce života.
"Ať si ostatní říkají co chtějí! Jsem rád, že jsi se zúčastnil, protože se nestydíš ukázat že si ještě dítě. Všichni se chovají tak dospěle a zodpovědně, že je s nima po čase nuda. Až mi bude tolik co tobě, taky bych se chtěl ještě bavit, jako to dělám teď a ne chovat se jako dospělý co všemu rozumí a všechno zná. Je to otrava."
Rock Lee poslouchal každé slovo toho chlapce, a když domluvil, tak už si vůbec nepřipadal hloupě jako před pár minutami. Ano někteří, jako je Neji nebo Sasuke se už chovají jako dospělí, ale nedokáží si vychutnat běžné radosti života ani se radovat z maličkostí. "Máš pravdu na dospělost je ještě času dost!" Vykřikl Lee, rychle sebral všechny zbylé brambory ze země a otočil se k chlapci. "Víš co? Ještě není ani poledne. Pojďme si ten dnešní den ještě pořádně užít!" Řekl s radostným úsměvem, a chlapec jen pokývnul hlavou a vyrazili spolu vstříc dalším soutěžím a zábavám, kterých byla Konoha plná.
V ten den si Rock Lee připadal jako to nejšťastnější dítě ve vesnici. A od té doby, kdykoliv přišel znovu Den dětí do Konohy, se Rock Lee nezabýval soutěžemi a snahou dokázat , že je nejlepší, ale užíval si ho, jako každé dítě.