Den dětí v Konoze

„Volala jste mě, Tsunade-sama?“
„Ano, Sakuro, pošli pro Asumu, potřebuji, aby dohlédl na hry.“
„Jaké hry Tsunade-sama?“ Nechápavě jsem se na ni podívala.
„Dnes je přeci den dětí, nezapomeň upozornit zbytek týmu 7, máte tu práci,“ usmála se a začala se přehrabovat ve svitcích s misemi, „a vzkaž Kurenai aby se stavila.“ Ještě jsem slyšela, jak poznamenala něco jako „to bude zábavný den.“

Po téměř hodině shánění Naruta, který byl mimochodem trénovat v lese, jsme se sešli se Sasukem a Kakashi-senseiem před branou. Něco bylo divné Kakashi-sensei přišel včas! Sasuke-kun jen pokrčil rameny. „Dík, že jste počkali-dattebayo“ řekl Naruto, „co to vlastně budem celej den dělat, Kakashi-sensei?“ zeptal se.
„Nó, půjdu rovnou k věci, naší misí je někoho najít.“
„A koho vlastně hledáme?“ zeptal se Sasuke.
„Určitě někoho hodně důležitýho, že jo!“
„To závisí výhradně na úhlu pohledu,“ usmál se sensei.
„Řeknu vám, co víme: hledáme ninju z Konohy.“
„Co?“„Jak je to možné, co se mu stalo?“ zeptala jsem se.
„Měl misi, ale zpátky se nevrátil, je pravděpodobné, se mu něco stalo.“
Koutkem oka jsem koukla po Sasukem – v klidu jako vždy. „Kde byl viděn naposledy?“ zeptal se.
„Ani ne 10 km odtud severním směrem.“ Odpověděl sensei.

Za pět minut jsme dorazili na místo a rozdělili jsme se - já, Naruto a Sasuke-kun a Kakashi-sensei, který zmizel hned, co jsme se rozdělili na skupiny. Něco jsem zaslechla, asi jsem nebyla jediná, protože I NARUTO byl na chvíli zticha. Vytáhli jsme kunaie a potichu se plížili ke zvukům. Když jsme byli blíž, už bylo poznat, o čem se baví ti ninjové (měli vesty a čelenky, zřejmě patřili k Písečné).
„Musíme rychle zmizet, mohl si nás někdo všimnout.“
„Nedělej cavyky, nejsme žádný nuly, vzchop se trochu. Musíme Kazekagemu předat zprávu.“

„Musíme najít Kakashi-senseie řekla jsem potichu, sami je nezvládneme.“
„To zrovna, já jim ukážu.“ Řekl Naruto a vyskočil z křoví. Sasuke si jen povzdechl a vyrazil za ním. Já jsem zůstala, abych nepříteli zaútočila na záda.
„Kage Bunshin no Jutsu“ „Rasengan“
„Sharinghan“ „Chidori“
Vycítila jsem nepřítele – hodila jsem na to místo shurikeny a kunaie, ty překvapivě zasáhli. Nepřítel se svalil k zemi jako pytel brambor. Kawarimi no Jutsu. Skvěle teď ví, kde jsem. Přesunula jsem se na bojiště ke klukům, oni své protivníky porazili. „Ještě jeden tu je, dávejte pozor.“ Varovala jsem je. Nikdo ani nedutal. A pak jsme nic neslyšeli – to bylo divné – genjustu.
„Kai“ procitla jsem asi jako první a viděla jsem postavu, která se přibližovala, vrhla jsem se proti ní a vší silou udeřila „Shannaro“ tentokrát kawarimi nestačila použít (jo byla to holka).

Slyšeli jsme šustění a z lesa vyšel Kakashi-sensei. „Ahoj mládeži, vedli jste si skvěle,“ pokračoval „já zatím našel jeho,“ ukazoval ninju kterého má přes rameno. Byl to ON SÁM.
„Jak je to možné, vždyť tu jste dvakrát“ vytřeštil oči Naruto.
„Sasuke, tys to musel poznat hned, že?“
„Co sakra měl poznat-dattebayo?“
„To, že to bylo genjustu v genjustu,“ odpověděla jsem.
„Správně Sakuro,“ ninjové z Písečné zmizeli a druhý Kakashi-sensei se změnil v Kurenai.

„Mám jednu otázku, CO TO MĚLO SAKRA BÝT?“ vřeštěl Naruto ještě v Ichiraku.
„Uklidni se, nic vám ve skutečnosti nehrozilo, byl to jenom dárek, dárek ke dni dětí“ „Snad jste nezapomněli, že ne?“ Kakashi upřel tázavý výraz na své studenty.
„Trochu divný dárek, nezdá se vám?“ poznamenal Naruto.
„Ani ne, vždyť jste ninjové Skryté Listové vesnice.“ řekl Kakashi.