Tak myslím, že ta výčitka "zinscenovanosti" míří na to, že autor nerespektuje pravidla a charaktery postav, které stvořil, a "přinutí" je jednat z tohoto hlediska nelogicky. A úplně chápu, že taková věc může čtenáře, který měl danou postavu rád, naštvat.
Nesouhlasím s tím, že je to případ Nejiho, ale pamatuji si chvíle, kdy jsem byla osobně opravdu naštvaná, co autor se svými postavami udělal. (Ostatně v případě Naruta je třeba Itachi takový příklad charakteru, který mi vždy přišel extrémně poznamenaný tím, že měl hrát roli záporáka, a přitom záporákem nebýt, což se Kishimu z mého hlediska prostě nepodařilo skloubit. Vnitropříběhově je pro mě Itachi nepochopitelný, nebo prostě psychopat, což myslím autor nechtěl říci.)

Souhlasím, že těch momentů, kdy měl člověk pocit, že dané události nedávají smysl, bylo ve válce mnohem více než ve všech předchozích arcích, nicméně to, myslím, ještě nevylučuje diskuzi v tom druhém smyslu, který jsem popsala, byť se samozřejmě může stát, že člověk v případě něčeho dojde k závěru, že si to v rámci příběhu neumí smysluplně zdůvodnit. Nicméně Nejiho smrt (jakkoli mi osobně taky přišla hrozně divná a ne tolik proto, že bych Nejimu nevěřila, že by se obětoval, jako spíš proto, že situace, ve které zemřel, byla extrémně fádní a nezajímavá, takže mi to přišlo k Nejimu nefér) zejména když se zaměříme přímo na fakt sebeobětování jako takový a odhlédneme od toho, jak konkrétně proběhlo, se podle mě dá vysvětlit vnitropříběhově dost dobře, ne o mnoho hůře než třeba smrt Chiyo, kde došlo taky k podobnému vnitřnímu přerodu a to ještě v mnohem kratším čase.