Icha Icha 5: Kakashiho noční můra

Drkotání vlakové soupravy dokáže uspat i plně nabuzeného mladého muže. Ponořit se do krásného obláčku snění. Hatakemu spadla ruka podél těla. Upustil i knížku, pro jejíž napsání nasazoval nejednou život. Ta se pomalu zatoulala pod sedačky slavného expresu.
Až rána pocházející z přibouchnutých dveří jej vrátila do reality ze spánkového království, kde si právě užíval volnou chvilku čtení své oblíbené knihy na louce.
Pomalu pootevřel oko, aby zjistil, kdo za nového cestujícího jej navštívil v prázdném vagónu.
Byla to Ayame, brunetka k němu přistupovala rázným krokem, ženy, která ví co chce. V ruce držela misku ramenu z které stoupala pára.
„Vzbudila jsem tě?“ začervenala se dívka.
„Ne,“ odpověděl Hatake a hledal svoji knížku.
„Myslela jsem jestli nemáš hlad,“ podstrčila mu pod nos misku s jídlem.
„Ach, děkuji,“ usmál se Jounin.
„Nebo,“ Ayame si stoupla přímo před něj. „Bys chtěl raději mě?“ levou rukou si uvolnila vlasy a pravou pásek, který držel její kimono. Kakashi mohl obdivovat krajkové prádlo bílé barvy.
„No?“ zeptala se Ayame a kousla se do rtu.
Hatake upustil jídlo na zem, které se všude rozlilo. Ayame mu nohou začala projíždět po vnitřní straně stehen.
„J-já si musím něco zařídit,“ vykoktal Kakashi a přehoupl se na druhou sedačku odkud rychlím krokem kráčel k nejbližším dveřím: „Dojdu pro svíčky,“ zamumlal v odpověď. „Nebo tak něco,“ zašeptal spíš už jenom pro sebe.

Venku jej ihned zchladil studený vítr: „Ty dnešní holky na to jdou nějak hrr.“
Otevřel dveře do dalšího vagonu, kde jej hned překvapila Sakura.
„Haruno, co tady děláš?“ Kakashiho nenapadla lepší věta na uvítání.
„Pane učiteli,“ vydechla Sakura a celá se začervenala. „Nestalo se vám nic?“
„Učiteli? Ne, nestalo se mi nic, proč se ptáš?“ Hatake vypukl v nucený smích.
„Ayame za vámi šla a vypadala, že vám chce ublížit. Nikdy bych si neodpustila, kdyby se vám něco stalo,“ chytla Kakashiho za ruku a přitiskla jeho dlaň na svůj hrudník. „Nikdy,“ vydechla vzrušením a začala si rozepínat blůzku.
„Sakuru,“ snažil se ji Hatake zastavit.
„Já vím, že jsem nezkušená, ale udělám všechno co řeknete.“
Vlak přejel na další kolej, což znamenalo větší cuknutí. Toho Kakashi bleskově využil a přitiskl Sakuru k sobě, aby se s ní mohl otočit na místě, vykopl dveře od záchodků a s co největší jemností tam Sakuru hodil. Ihned zavřel dveře a zapečetil je.
„Malý,“ pronesl při pohledu na svoji ruku.
Jakmile se zbavil Haruno, ihned na něm visela Ino Yamanaka: „Pane učiteli,“ vzdychla, až přehnaně. „Já nejsem jako Sakura, jsem mnohem vyspělejší,“ a přitiskla na Kakashiho svoji hruď, aby se její učitel mohl přesvědčit.
„Nejsem tvůj učitel,“ pronesl Hatake chladně a uspal Ino Jónským nervovým chvatem.
Ihned co položil Yamanaku na jednu z laviček stála před ním Hinata.
„Hele, Naruto,“ ukázal Kakashi z okna. Dívka se hloupě podívala a dala tak Jouninovi šanci utéci do dalšího kupé.

„Co to dneska se všema je? Vyhrál jsem snad cenu muž roku v tom prestižním časopisu?“ mluvil Kakashi sám pro sebe. „Nebo je tady snad skrytá kamera a jsem v reality show: Sbalte chlápka a dostanete milion?“ V tom uslyšel ve svém svědomí hlásek, které znělo jako hlas Jiraiyi: „Ne, jsi prostě cool jako tvůj učitel – Jiraiya!“
„Bůh existuje,“ vydechl Kakashi při vstupu dalšího vagonu. Tento vagón nebyl jako ty ostatní. Žádné řady sedaček, ale rovnou jedna velká postel ve tvaru srdce, přes kterou byl přehozený červený přehoz, ale to nejlepší na konec. Rudovlasá Mizukage Mei Temuri v průhledné saténové košilce, která zakrývala a odkrývala jenom tolik, aby nechala muže v napětí, před dalším odhalením.
„Bože, dej mi sílu!“ Kakashi přešel k modlení.
Mizukage vzala flašku červeného vína ze stolu a pomalu přicházela k Hatakemu. Její nožky kráčely po cestě z okvětních lístků rudé růže.
„Ahoj fešáku,“ pohladila muže po masce, jež mu zakrývala tvář. „Nemáš žízeň?“
„Dívej se jí do očí!“ napomínal Kakashi sám sebe, ale oko mu pořád sjíždělo k dekoltu.
Nakonec polkl velkou slinu: „Žízeň?“
„Ano,“ přitakala Mei. „ale jestli se chceš napít z tohoto dobré vína,“ ukázala značku.
„Můj oblíbený ročník,“ vyhrkl Hatake.
„Jestli jej chceš musíš jej ze mě slízat,“ v tom zvedla láhev nad hlavu a začala si značkovým vínem polévat svoje nádherné, vyvinuté tělo. Košilka přisála na její kůži a Hatake si mohl všimnout jak má bradavky ztuhlé vzrušením. Temuri si toho všimla a smyslně si olízla plné rty.
Kakashi rezignoval a začal si sundávat masku. Ukazováčkem pravé ruky zajel k tváři a začal pomalu shrnovat černou ochranu tváře.
„Ty mrcho!“ Hokage vykopla dveře, které proletěly mezi dvojicí a zarazili se do protější stěny. „O co se tu snažíš?!“ vzala Kakashiho za ruku a prudce trhla, aby byl u ní.
„Co tu děláš, stařeno?“ odfrkla Mei.
„Je mi třicet!“ vykřikla Tsunade.
„Omyl, je ti padesát a vypadáš na třicet!“ Temuri chytila Kakashiho za druhou ruku a trhla jím k sobě.
„Závidíš mi moje tělo?“ trhla Hokage zpátky.
„Mně třicet je! Nemusím používat žádné techniky, abych si udržela tělo bohyně jaké mám teď!“ trhla zpátky Mizukage.
„Čas zmizet!“ prohodil Kakashi a v dýmu zmizel. Obě Kage právě drželi deku.
„Technika výměny,“ zaskřípěla Tsunade zuby.
„Vyplašila jsi mého králíčka!“ vypnula Temuri svoji hruď.
„Právě teď se hodnota, ženy určuje podle velikosti jejích prsou!“ Hokage také vypnula svoje poprsí.

„To bylo těsný… v obou případech,“ zachechtal se Kakashi a vyrazil vstříc dalšímu vagónu.
Zpočátku to vypadalo, že zde nikdo není, dokud Hatake neucítil tlak na ruce. Následovalo kopnutí pod koleno a Kakashi se musel svalit na zem.
„Mám tě,“ zašeptala mu do ucha dívka s krátce střiženými černými vlasy. Držela ho pevně v kleštích, že se nemohl hýbat.
„Nehýbej se a já ti slibuju, že ti nesundám slipy,“ smála se dívka.
„Nosím trenýrky,“ vydechl Kakashi.
„Co?“ tohle sdělení dívku přirozeně vyhodilo z míry a povolila na sevření. Toho Kakashi využil a otočil se na záda. Dívka jej však hbitě zastavila a přitiskla mu obě ruce zpátky k zemi. „Žádné pečetě. Ještě bys mi utekl,“
„Ty jsi Kurotsuchi! Vnučka Tsuschikageho,“ Kakashi nevěřil svému oku. „Co je tohle za vlak?“
„Mezinárodní vlak lásky, koloušku,“ mrkla černovláska a políbila Hatakeho přes masku. Jeho vzdor rázem upadl na nulu.
„Nechtěl bys ty ruce mít někde jinde?“ vzala jeho pravou ruku a pomalu si ji vsunula pod blůzku.
„Héé,“ vydechl Kakashi trochu přiblble. Dívka jej znovu políbila a snažila se mu zuby sundat masku z tváře.
„Co takhle zajít nejdřív na večeři a trochu se poznat?“ navrhoval Hatake.
„Moc mluvíš,“ pokárala jej Kurotsuchi a přiložila si Kakashiho levou ruku na stehno a tiše vzdychla.
„Moje šance!“ vykřikl Hatake a odhodil dívku od sebe.
„Stůj!“ zařvala Kurotsuchi.
„Někdy mi zavolej,“ vzkázal ji muž, který právě mizel do dalšího vagonu.

„Nevím kolik toho ještě vydržím,“ oddechoval Kakashi. „Kdyby tady byl tak Sensei, ten by mi poradil,“ vzadu v hlavě opět uslyšel hlas mistra Jiraiyi: „Mohl jsi mít dvě Kage! Najednou! Ty debile!“
„Tohle jsem zrovna nechtěl slyšet,“ přidal bělovlasý do kroku.
„Stůj!“ uslyšel před sebou rázný ženský hlas. Blondýnka se střiženými vlasy na krku a důkladně odměřenou ofinou jej právě zastavila zdviženou rukou. Její hrudník by si nezadal s Tsunade.
„Jsem Samui z Oblačné a právě teď a tady my dva!“ roztrhla si tričko a odhalila tak svoje vnady, které statečně držel černý síťový nátělník. Kakashi se právě začal dusit ve vlastních slinách: „Takhle tady umřu,“ řekl si při pohledu na houpající se poprsí ženy.
Bez váhání vytáhl kunai a prohodil jej oknem z kterého následně vyskočil a vyhoupl se na střechu.
„V bezpečí,“ vydechl Hatake a svalil se na zem. Vítr jej slastně ovíval.
„To si jenom myslíš,“ Anko si stoupla právě před něj. Kromě pláště na sobě pouze obvazy, které zakrývaly choulostivější části ženského těla.
„Prosím ne,“ žadonil Kakashi.
„Ber to jako trénink,“ opáčila žena a šlápla mu na břicho, aby se nemohl hýbat.
„Já jsem romantická duše. Dělat to na střeše jedoucího vlaku není dvakrát romantické. Myslela jsi na moji psychiku?“ Kakashi tentokrát zkusil cestu řečnictví.
„Jediné na co myslím,“ Anko si na muže klekla.
„Pozor,“ Hatake se snažil zachránit situaci.
„Blázínku, žádný tunel tady není,“ zasmála se dívka a rozvázala si pásek. Vítr odhalil její nahé tělo, avšak právě pásek z pláště se zamotal do sila postaveného u kolejí. Anko s velkým zapištěním právě zmizela z Hatakeho, který si mohl v klidu oddechnout: „Zachráněn,“

„Ovládám techniky díky kterým budeš moci být v provozuschopném stavu klidně celý týden,“ Shizune byla v rozepnutém županu a pomalu přistupovala k hrdinovi našemu příběhu, který opět v kročil do špatného vagónu.
„Ne, díky. Právě jsem si vzpomněl, že jsem nechal kočku v troubě,“ omluvil Kakashi svůj náhlý útěk do dalšího vagonu.

„Cožpak tohle nemá konce?“ vzdychl bělovlasý při pohledu na Kurenai, Karin, Tayuyu, TenTen a Temari.

Celý udýchaný zas sebou zavřel další dveře. Už neznal žádné triky, kterými by mohl uniknout. Vytáhnul ty největší úniková esa ze svého rukávu a obával se konce. Ale trochu v koutku duše cítil, že už musel potkat všechny ženy, které na světě jsou. Už přece žádná nemohla zbýt.
Vyskočil na nohy a vrhl se vstříc svému osudu. Rázným krokem přešel doprostřed vagónu a rozhlížel se na všechny stran, ale nic neviděl. Nikdo zde nebyl. Chvíli útěchy vystřídal úlek, když zaslechl šustění papíru. Přímo předním stála členka zločinecké organizace Konan.
„Teď jsi jenom můj,“ pohladil jej po tváři a papírem zapečetila všechny možné únikové cesty. Rozepnula si plášť, aby ukázala černé krajkové spodní prádlo.
„Buď něžný,“ špitla hláskem.
„He?“ nechápal Hatake.
„Lehni!“ křikla žena a praštila jej pěstí do obličeje. „Ty bezcenný pse!“ opět jej kopla do hlavy: „Prokaž úctu svojí paničce,“ následovaly další rány do hlavy.
„Eh?“ Kakashi otevřel oči. Ochranná páska mu dávno sjela na krk. Byl stále v prvním kupé a vlak jel zrovna po nekvalitní cestě, tak sebou pořád drncal, což způsobovalo ty rány do hlavy, které utrpěl od blízkého okna.
„Jen sen?“ nasadil si čelenku zpátky přes oko. Nahmatal knížku na podlaze: „To mám z té četby,“ zasmál se nad hloupým snem. „Jenom sen! Haha!“ vydechl úlevou. V tom uslyšel ránu a ze dveřích vystoupila Ayame s miskou ramenu: „Myslíš, že to byl jen sen?“