O tom jak se Třešňová bohyně z Konohy snažila vtlouci trošku rozumu a úcty jejímu opěvovanému hrdinovi

Konoha – Vesnice skrytá v Listí nebo též známá jako Listová vesnice. Oáza klidu a míru pro pocestné a její obyvatele, alespoň tak se to na první pohled může zdát, když se poutník nechá unést ptačím cvrlikáním, přízračným svitem slunce jež prosvítá skrze listy stromů a majestátním tichem všude kolem.
Tento klam ošálí vždy každého, jen do chvíle než projde branou Listové a pozná, že na tomhle místě není nuda a nikdy ani nebude, zvláště potom co se Hokagem stal jeden nejmenovaný žlutovlasý ďábel.

*****

„Tati myslíš, že děláme správnou věc.“
„Nemusíš se bát, nikdo nepřijde na to, že jsme do udělali my.“
„No jsi přeci Hokage a ten by takové věci dělat neměl co myslíš, že budou říkat lidé.“
„Neboj se Tsubaki, když jsem byl ve tvém věku tak jsem takové věci dělal pořád.“
„Jóóóóó ségra, nebuď taková posera, chováš se jako máma, zkus se trošku víc odvázat.“
„Minato, takhle se svojí sestrou nemluv, ona nemůže za to, že má víc rozumu než mi dva dohromady a teď se jí koukej omluvit.“
„Promiň ségra, já to tak nemyslel,“ řekl omluvně dvanáctiletý kluk s jasně žlutými vlasy a zelenýma očima, ve kterých se zračil souhlas pro každou špatnost a lumpárnu a s úsměvem, který jistě později až bude starší okouzlí nejednu dívku.
„Já vím, že jsi to tak nemyslel, bráško vím, že mě jen tak popichuješ,“ usmála se mile třináctiletá dívenka s havraními vlasy dlouhými až po pás a jasně bílýma mléčnýma očima a výrazem nevinného andílka, který není schopen žádné špatnosti.
Naruto se spokojeně otočil zpátky ke kamenné hlavě Tsunade, s pocitem, že má tak hodné a slušné děti. Zatřepal rudým sprejem a začal Tsunade přidělávat další vrásky a navíc ještě knírek a přitom se smál jak mu to tak lehle prochází.
Minato mezitím vylepšoval hlavu Čtvrtého Hokage a užíval si to stejně jako jeho otec. Jediný kdo z těch tří výtečníků měl pocit viny, byla Tsubaki, která třesoucí se ručkou přikreslila Narutově hlavě jen drobný knírek a vousy.
Za necelou hodinu tak dostal Památník Hokagů Listové vesnice o něco veselejší, zvláště pak barevnější podobu, která byla vidět na míle daleko.
Naruto a Minato si pochvalovali svoji práci, jen Tsubaki byla z toho všeho nesvá a bála se možných následků, které by mohly být strašlivé.
Její předtucha však nabrala těch nejděsivějších možných obrátek
Jejich postavy zahalil černý stín, který zastínil samo slunce. Všichni tři se podívali nahoru co se to děje.
Vysoko nad nimi stála bohyně hněvu a pomsty s dlouhými rozpuštěnými vlasy barvy kvetoucích Sakur, se kterými si něžně pohrával vítr.
Tsubaki se strachy rozklepala, když se dívala na tetičku Sakuru a cítila její čakru, která byla plná hněvu a zloby.
Minato se díval kolem sebe a přemýšlel jak co nejrychleji zmizet, pokud možno v jednom kuse.
Naruto jediný z nich zůstal v klidu, polknul, podrbal se ve vlasech a chystal se promluvit. Jeho snahu však přehlušil hlas silný jako bouře, ale mnohem více zlověstnější.
„Dobře si rozmysli co mi odpovíš, Naruto, závisí na tom totiž přežití tebe a tvých dětí, které dostanou takovou lekci, že na to dokonce života nezapomenou, že poslechli takového blázna jako jsi ty.“
„Ale mi za nic nemůžeme tetičko Sakuro, to táta nás k tomu přemluvil,“ řekli oba dva nevinně, ukazujíce ukazováčky na Naruta.
„Vy jste mi teda dárečky, to už i Lee a Kiba by se mnou drželi víc,“ pronesl Naruto zklamaně, ale ve skrytu duše si byl vědom, že by na jejich místě udělal to samé a asi jen málokdo by dokázal odolat Sakuře a jejímu hněvu.
„Alibismus vás nezachrání, dětičky, když vás nedokáže srovnat vaše mamka tak to budu muset udělat já,“ pronesla výhružně Sakura zlehka si přitom povytahujíce černou rukavičku.
Naruto znal ten pohyb až příliš dobře, ale neznepokojoval ho tolik jako ten zlověstný šťastný úsměv, který rozzářil Sakuřinu tvář a oči, ve kterých zaplanulo zlověstné světlo.
„Tsubaki, Minato, mizíme jde nám o život,“ vykřikl Naruto
Viděl jak se Sakura ladně vymrštila do vzduchu a její růžové vlasy se kolem ní ve vířivých spirálách rozprostřeli a její rty vyslovili jedno jediné slovo, kterého se báli i ti nejotrlejší.
„SHANARÓÓÓ!!!“
„Drtivý úder proměnil skalní římsu na prach, ale to už Naruto s Tsubaki v náručí a s Minatem kolem krku se vznášel vysoko ve vzduchu míříc do nejdál od Sakury.
„Mě neutečete, lov právě začal,“ špitla si pro sebe vzrušením rozechvělá Sakura a vyrazila po jejich stopách.

*****

„Vůbec se za ty roky nezměnily a víš co je ze všeho nejhorší, Minato a Tsubaki budou určitě po něm,“ povzdechla si šťastně žena jež nestárne a přihnula si pořádně z lahvičky saké.
„Kdyby si jen viděl jak se to tu změnilo. Někdo kdo tu nežije by si myslel, že je to tu pořád stejné, ale byl by na omylu. Naruto jako Hokage dokázal překonat své předchůdce a ty na něj můžeš být právem hrdý. Nejen, že upevnil vztahy mezi ostatními vesnicemi, ale zajistil i mír, který trvá už dlouhých deset let a všichni jsou díky němu šťastnější.“
Její hnědé oči se zahleděli na nekonečně modré plátno, ve skrytu mysli vzpomínaje na časy dávno minulé, které se dnes pomalu vracejí. Usmála se a z očí jí ukápla slza.
„Vypadá to, že už opravdu stárnu, co myslíš?“
„Ne, nic neříkej vím co by jsi mi odpověděl.,“ řekla s něžným úsměvem vzpomínaje na toho bílovlasého blázna, „Že jsem ta nejkrásnější z žen pod sluncem s hrudníkem hodným bohyně,“ pronesla vážně ale za chvilku vyprskla smíchy, když si uvědomila co právě řekla.
„Měla jsem tě zabít už tehdy v těch lázních, ale já husa hloupá ti jen zlámala pár kostí a myslela si, že dostaneš víc rozumu, a rozmyslíš si mě špehovat. Podívej díky tobě se teď celá červenám.“
Její řeč přerušil výbuch, křik a jasná růžová záře, která planula a znovu pohasínala.
„Raději je půjdu zkrotit než udělají více škody než užitku. Přece jen se nezapře, že Naruto je tvůj žák Jirayo. Pořád dělá samé blbosti, i když už dávno není dítě. Ještě, že Sakura ho dokáže vždy trošku zchladit, i když to většinou končí Narutovou hospitalizací v nemocnici.“
Povzdechla si podívala se na Památník Hokagů Listové a už pochopila proč je Sakura tak naštvaná.
„Myslím, že tenhle měsíc se ta jeho léčba asi prodlouží, protože ty vrásky a knírek mu jen tak nedaruji a nemusíš se bát, budu na něj milá tak jako jsem vždy byla milá na tebe, ty můj galantní žabí princi.“
Tiše se pomodlila, vylila zbytek saké na jeho hrob a pomalým krokem se vydala za světlem a křikem doufaje, že není už příliš pozdě na výchovnou lekci.

*****

Naruto s Minatem a Tsubaki přilepenými na sobě rozrazil dveře domu, který jim jako jediný mohl poskytnout ochranu před bolestivou smrtí. Bleskurychle je zavřeli za sebou a zatímco je Naruto podpíral vlastním tělem Minato a Tsubaki nosili stolky, židle, lavičky a další nábytek, který byl po ruce, aby je mohli zabarikádovat.
„Tati, myslíš, že nám to pomůže.“
„Nóóóó, možná tak na jednu, dvě vteřiny by ji to zastavit mohlo,“ řekl přemýšlivě Naruto počítaje jejich šance a Sakuřinu obludnou sílu.
„A proč prostě nevyjdeme ven a nepřiznáme svoji chybu, a že je nám to moc líto a nikdy to už neuděláme,“ zeptali se naléhavě Minato s Tsubaki.
„Nad tím jsem už také přemýšlel, ale když si vzpomenu na své minulé úlety a srovnám je s tímhle, tak myslím, že jsem se opravdu překonal, ale nebojte budu vás bránit zuby nehty a nedovolím Sakuře, aby vám zkřivila jediný vlásek na hlavě, i když mě asi skřivý nejednu kostičku v těle,“ pomyslel si v duchu Naruto, obejmul Minata a Tsubaki, aby se tolik nebáli.
„No víš tati my jsme v tom s Tsubaki vcelku nevinně. On to vlastně nebyl náš nápad, ale tvůj počmárat Památník Hokagů.“
„To sice ano Minato, ale já nebyl ten kdo přinesl barvy a štětce. Jediný z nás tří, kdo je v tom nevinně je tady Tsubaki, kterou jsme museli k té blbosti přemlouvat, protože jsem chtěl, aby byla trošku víc odvážná a teď už vím, že moje výchovná lekce spadá do kategorie T, což znamená totální úlet.“
Mlčenlivé ticho a zpytování svědomí přerušil tichý klidný hlas.
„Můžete mi vysvětlit proč jste nábytkem zabarikádovali dveře a rušíte mě při meditaci.“
Naruto pomalu přešel do vedlejší místnosti, opřel se o rám dveří a dívaje se na svého přítele pohrouženého do meditačního stavu.
„Strýčku Sasuke, strýčku Sasuke, zachraň nás prosím před tetičkou,“ Minato a Tsubaki přiběhly k Sasukemu odejmuli ho okolo krku a nechtěli se ho pustit neb moc dobře věděli, že on je jediný, kdo dokáže Sakuru zastavit.
„Tak copak si provedl tentokrát Naruto, hádám že to bude určitě něco, když jsi do toho zatáhl i tyhle nevinné sladké andílky.“
„Tak nevinný je jen jeden z nich zatímco ten druhý se mnou plně souhlasil, Sasuke.“
„Tak mi povězte copak jste s támhle s tím blbcem, který si říká váš otec provedli.“
„No víš strýčku mi jsme s tátou a Minatem trošičku víc vylepšili barvami Památník Hokagů, aby vypadal veseleji,“ pošeptala Tsubaki, Sasukemu, který se potutelně usmál.
„Tak teď už chápu proč čakra mojí milované plane jako samo slunce na počátku svého zrodu a její hněv je natolik hmatatelný až mě to samotného děsí,“ pronesl Sasuke se škodolibým úsměvem, který rozzářil celou jeho tvář při představě toho jak si ho Sakura podá.
„No tak jsem se trošku nudil a napadla mě tahleta blbost, copak je za to trest smrti?“
„Trest smrti možná ne, ale pobyt na jednotce intenzivní péče určitě.“
„Hale nech si těch posměšků a raději přemluv svojí ženu, ať nás ušetří.“
„Za Minata a Tsubaki se přimluvím, narozdíl od tebe už litují toho co provedli a co se týká tebe příteli rád se podívám na to jak tě má láska zbuší do bězvědomí.“
„Hale Sasuke, tohle už vážně není vtipný, copak nechápeš, že tady jde o život tvého Hokage, kterého musíš na slovo poslouchat.“
„Já tu žádného Hokageho nevidím, jen šaška co má na sobě něco co se podobá noční košilce mé ženy.“
„Hele neurážej moji garderobu, Hinatě to dalo spoustu práce mi ji ušít podle návrhů, které jsem ji dal.“
„Hinatu neurážím narozdíl od tebe má vkus a pochybuji, že by zvolila kombinaci žluté, růžové, oranžové, červené a zelené a ještě v takhle křiklavých odstínech.“
„Ty jeden…..,“ svoji poznámku nestačil doříct, protože se na dveře ozvalo tiché zaklepání.
Naruto se se strachem zračícím se jeho očích otočil na dveře a přitom se podíval na všechen nábytek, který se přitom zaklepání nepatrně pohnul.
„Ty nepůjdeš otevřít Naruto, copak nevíš, že nechat návštěvu za dveřmi je velmi nezdvořilé.“
„A proč nejdeš otevřít ty, je to přeci tvůj dům,“ řekl s třesoucím se hlasem, ve kterém byla slyšet značná panika a strach z toho, kdo byl za dveřmi.
Zaklepání se ozvalo znovu, tentokrát silněji a po chvilce s ním i milí dívčí hlásek.
„Drahý můžeš mi prosím otevřít, zapomněla jsem si doma klíče a moc se ti omlouvám, že tě ruším při tréninku, jsem to ale zapomětlivka, viď.“
„Rád bych ti otevřel lásko, ale nějaký vůl v noční košili zatarasil dveře vším naším nábytkem.“
„Ááále to je nemilé, copak jen budu dělat já křehká slabá bezbranná žena,“ zazněl zoufající si hlásek za dveřmi a Naruto se připravoval na nejhorší.
Rychle složil pečetě a přivolal si na pomoc osm stínových klonů a společně s nimi se zapřel o dveře. Po těle mu stékal studený pot jak čekal na chvíli, kdy Sakura udeří.
„Kdyby jste byli co k čemu tak mi půjdete pomoct, Minato, Tsubaki, Sasuke“
„Promiň tati, ale větší strach máme z tetičky a se strýčkem jsme ve větším bezpečí než s tebou.“
„Víte, že vážně někdy pochybuji o tom, že jste moje děti.“
Na dveře se ozvalo důraznější zaklepání a hned za ním druhé a třetí. Nábytek se při těch letmých dotecích posouval dál ode dveří a Naruto měl s klony co dělat, aby uhájil svoji pozici. Přivolal si jich ku pomoci ještě víc a zatímco jich deset podpíralo dveře zabarikádované nábytkem ostatní vraceli zpátky na místo ten, který se z jejich barikády sesunul na zem.
„Hele šéfe, kdo je za těma dveřma, že má takovou páru,“ zeptal se jeden z klonů.
„Ale jen Sakura, znáte snad někoho jiného kdo má tak ďábelskou sílu.“
„Cože, Sakura!!!,“ vyhrkli všechny klony najednou a jejich oči byly rozšířené překvapeným zděšením.
„No víte jsem zase v menším průšvihu.“
„Tvoje průšvihy nejsou nikdy malé, šéfe, omluv nás, ale se Sakurou se nechceme mít nic společního hezky si to vyžer pěkně sám,“ sotva to dořekly všechny klony se rozplynuli v oblacích bílého dýmu.
„Zatraceně, proč jen jsem jim dovolil, že můžou zmizet, kdykoli se jim zachce.“
Jedna jediná rána stačila na to, aby se z dveří stali třísky a nábytek se rozletěl všude po místnosti.
Sasuke zaštítil Tsubaki a Minata štítem Susanoo, zatímco Naruto se válel po zemi a chránil si hlavu jako při náletu.
Z oblaku prachu se vynořila Sakura a užasle se dívala na všechny přítomné.
„Jééé Naruto ty si u s nás s dětmi na návštěvě a kdepak máš Hinatu, neříkej, že zase dělá přesčas, také by si mohla chudinka odpočinout, když má toho tolik a za manžela takového idiota jako jsi ty, který ji s ničím doma nepomůže dokonce ani se řádnou výchovnou a místo toho je raději navádí k samým skopičinám,“ pronesla Sakura milým hláskem, přitom popadla Naruta za límec a přirazila ho na zeď, která při tom místy popraskala.
„Sakuro počkej, můžu ti to všechno rozumně vysvětlit,“ řekl Naruto přidušeně dívaje se jí do očí.
„A copak mi chceš vysvětlit, máš snad na mysli to tvé znesvěcení Památníku Hokagů se svými dětmi nebo ty ostatní průšvihy, které tě doprovázejí,“ pošeptala mu do ucha přimačkávaje ho stále více na zeď, ve které se začali objevovat další a další praskliny.
„Tsubaki, Minato, ahojky, promiňte, že jsem vás nepozdravila dřív, ale zakopla jsem tady o vašeho otce, který mi tu luxuje podlahu tím svým andělíčkovským ksichtem, jéééé pardon, obličejem,“ vyhrkla rychle omluvně Sakura.
„Máte mi také co říct na svoji omluvu jako tady váš otec.“
„Je nám to moc líto, tetičko Sakuro a přísaháme, že už to nikdy neuděláme,“ pronesly sborově držíce se jako klíšťata Sasukeho.
„Nóóóó možná bych vám to mohla odpustit, ale co když se zase spolčíte tady s taťkou a vyvede zase nějakou lumpárnu, jak ho znám tak jich má v zásobě ještě spoustu a jedna je překvapivější než ta druhá.
„Tak už je nech být Sakuro, podívej se jak jsou z tebe vystrašené. Slíbili ti, že už to nikdy neudělají a tak přenech rodičovskou výchovu Hinatě, která se o to jisto jistě postará jak si zaslouží.“
„Tak dobře drahý. A promiňte, že jsem vás tak vyděsila,“ řekla mile, pustila Naruta na zem, a z kapes vytáhla dvě lízátka a každému dala jedno.
„Tak a teď běžně domů za mamkou, řekněte jí co se stalo a ať sem za mnou přijde, dokud je její muž ještě v jednom kuse.“
Nečekali na to než si to Sakura rozmyslí a tryskem vyběhly z domu. Tsubaki se zastavila ve dveřích podívala se na Naruta a odvážně se zeptala „A nebude to tátu moc bolet.“
„Ne víc než obvykle zlatíčko,“ usmála se Sakura a dívala se jak ti dva pádí k domovu.
„Tak a teď se vrátíme k naší záležitosti Naruto, pověz mi kdepak jsme to jen skončili, aha ano už vím.“
Sakura popadla Naruta za límec, znovu ho přirazila na zeď, která už definitivně při tom nárazu popraskala až Narutovi začala na hlavu padat omítka.
„Máš nějaké poslední přání, než začneme s výchovnou lekcí podle tetičky Sakury, náš drahý velevážený Hokage.“
„No ehm mohl bych si dát rámen než začneš, víš on se totiž dost špatně jí brčkem a zvláště, když máš k tomu ještě obě ruce v sádře.
„Ty jeden žlutovlasej kašpare!!!“ vykřikla Sakura vzteky, popadla ho pevně za triko a prohodila zdí domu ven na zahradu.
Sasuke vyšel ven na čerstvý vzduch za těmi dvěma sledujíce se zálibou divadelní představení s názvem Jak se Třešňová bohyně ze Skryté Listové vesnice snažila vtlouci trošku rozumu a úcty Přeslavně opěvovanému hrdinovi z Listové vesnice

Z VELMI VÁŽNÝCH DŮVODŮ KVŮLI NEPŘIMĚŘENÉMU NÁSILÍ, KTERÉ NENÍ URČENO PRO DĚTI ANI DOSPĚLÉ JEDINCE, VYNECHÁVÁME NÁSLEDUJCÍ ODSTAVCE.
MNOZÍ Z VÁS SI JISTĚ DOKÁŽÍ ŽIVĚ PŘEDSTAVIT CO SAKURA S NARUTEM PROVEDLA A POKUD NE, TÍM LÉPE PRO VAŠE LEPŠÍ SPANÍ A DUŠEVNÍ ZDRAVÍ

Po deseti minutách, které Narutovy připadali jako věčnost mu Sakura přestala lámat kosti a tlouct hlavou o zem a jen díky Sennin módu, který stačil včas aktivovat se mu podařilo přežít. Doplazil se jak nejrychleji mohl k jednomu ze stromů blízko něj a za sténání, kňučení a praskotu dalších nalomených kostí se o něj opřel.
„Nemusíš se bát, Naruto nejsou to vážná zranění a nemáš ani vnitřní krvácení, musím uznat, že ten tvůj Sennin mód je opravdu skvělá věc a ty jsi jako boxovací pytel naprosto úžasný, a neboj zlomila jsem ti jen něco okolo stovky kostí. Můžeš se uklidňovat tím, že minule jich bylo přesně 120, takže jsem na tebe byla dnes hodně jemná.“
„Děkuji, že máš o mě takovou starost,“ řekl skrze rozbité rty a snažil se rozpoznat, která z těch šesti Sakur co na něj mluví je ta pravá.
„Tak a teď se koukej vyléčit, ať si dáme druhé kolo, myslím, že se začínám rozehřívat.“
„Moc se ti omlouvám, Sakuro, ale do druhé kolo asi vynechám a jestli tedy mohu mít to poslední přání mohla by jsi mě prosím už přestat bít, prosím, prosím smutně koukám,“ Naruto udělal na Sakuru psí oči, ve kterých se lesky slzy bolesti z jeho zlámaných kostí.
„Nóóóó možná bych toho nechala, když by jsi už konečně dostal rozum a začal se chovat jako muž a pravý Hokage Skryté Listové vesnice.“
„A copak se tak nechovám?“
„Jen si vzpomeň kolik průserů, když to řeknu takhle, jsi už udělal a já to musela za tebe žehlit.“
„Můžeš mi trošku osvěžit paměť, skrz tu bolest si nedokážu vzpomenout a mimoto tě vidím šestkrát a ten tvůj milý hlásek se tím pádem násobí a je opravdu ohlušující a způsobuje mi děsnou migrénu.“
„Dobře připomenu ti tvoje nejlepší kousky, které jsi dokázal, a které se dokázali za krátkou dobu zapsat to podvědomý všech obyvatel vesnice,“ zakřičela na něj rudá vzteky. Naruto zaúpěl bolestí jak si snažil rychle rukama zakrýt uši, aby mu hlava neexplodovala bolestí.
„Nevěděl jsem, že moje eskapády jsou až tak známé.“
„Naruto, přestaň mě štvát nebo ti zlámu i ten zbytek kostí a snaž se zamyslet nad svými skutky, které jsou opravdu mnohdy k neuvěření.“
„Vzpomínáš na minulý měsíc, když měl Lee narozeniny.“
„Jo to bylo něco vlastně si už ani nepamatuju jak to dopadly.“
„Tak dovol, abych ti to připomněla. Ožrali jste se Leem jako prasata a pak jste se vsadili, kdo z vás dvou tupců je silnější. Nejen, že jste díky tomu vykácely půlku lesa, vyhloubily nové koryto řeky, poupravili trošku geografii Listové a ochudili ji o pár skalních útvarů, ale abyste tomu všemu dali korunu tak jste se pokusily vypít řeku.“
„Jóóóó, ty myslíš tohle, už si to trošku vybavuji, ale na svoji obranu musím říct, že jsem mohl vyhrát, kdyby Lee neotevřel sedmou bránu a ……“
Sakura zaťala výhružně pěst a Naruto rychle zmlknul.
„A předminulý měsíc jsi ty, mistr Kakashi a Kiba známý též jako trio úchyláků špehovali dívky z vesnice v lázních. A sám si jistě velmi dobře vzpomeneš co pak následovalo.“
„Jóóóó to bylo něco přenádherného, všechny ty dívky se s křikem zvedli, voda vyšplíchla, stékala po jejich pevných nahých tělech a ony si snažili zakrýt ……… ………… ……… (ty tečky si jistě doplní každý sám, nerad bych to tu rozebíral do přílišných detailů ),“ řekl Naruto zasněně, když vzpomínal na tu úžasnou noc a z nosu mu přitom tekla krev.
„Tehdy mistr Kakashi nasbíral spoustu studijního materiálu pro svoji novou knihu.“
Sakura celá rudá vzteky přišla k Narutovi a dupla mu na nohu až to zapraskalo.
„Já jsem měla na mysli to jak se vás potom snažili ukamenovat mýdlem a umlátit k smrti ručníky, jenže kdo mohl vědět, že mistr Kakashi má tajnou únikovou cestu.“
„Tak ta nám opravdu zachránila život, nebýt jí tak by jsem měl dneska soprán.“
„Naruto ještě si se mnou takhle chvilku hraj a vážně ti udělám něco o čem se bude psát v novinách.“
„Proč jsi pořád ale zasedlá na mě, Sakuro, nebyl jsem tam přeci jediný, dokonce i tvůj drahý manžílek se k nám přidal.“
„To ti tak budu věřit, Naruto. Sasuke je slušně vychovaný muž co má rozum, cit a intelekt,“ podívala se na svoji lásku, která to vše z dálky pozorovala a usmála se na ní.
„Houby kultivovaný a inteligentní muž, je to ještě větší prasák než mistr Kakashi a Zvrhlí poustevník dohromady, protože to za pomocí Sharinganu všechno kreslil, a když na nás přišli tak se vypařil, zrádce jeden“ zamumlal si Naruto pod vousy.
„Říkal jsi snad něco.“
„Ne nic,“ odpověděl rychle Naruto, aby se vyhnul případnému hněvu.
„Vraťme se raději ke tvým prohřeškům velevážený pane Hokage a zvláště pak k tomu nejnovějšímu který je starý ani ne dva týdny. Jestlipak víš co to asi může být.“
„No hádám, že myslíš moje lekce sexy techniky na Akademii.“
„Správně Naruto, můžeš mi laskavě vysvětlit teď s odstupem času co tě to k sakru napadlo tohle učit děti.“
„No chtěl jsem, aby se mohli ubránit úchylákům tím, že je ohromí jejich nejtajnějšími sny o dokonalé ženě a oni padnou k zemi a z nosu jim přitom vystříkne gejzír krve. Takhle to alespoň, vždycky dopadlo, když jsem tu techniku používal já.“
„A to tě třeba nenapadlo, že to může mít i opačný efekt.“
„Hmm teď když nad tím tak přemýšlím tak musím uznat, že na Zvrhlého poustevníka to mělo opravdu jinačí účinky než na ostatní, ale ber to zase z té lepší stránky Sakuro, bylo to lepší než je učit Rasengan, aby potom zdemolovali nedopatřením celou vesnici, a mimoto měla jsi vidět jak u toho byli šťastný a smáli se.“
„Jo takže ty jsi si myslel, že když je naučíš sváděcí techniku, která může mít dopad na jejich morálku a bezpečí místo toho, abys je raději naučil techniku, která jim může zachránit život tak jsi podle svého ptačího mozečku dal přednost něčemu co může způsobit více škody než Rasengan, který se podaří ovládnout jen málokomu.“
„No asi tak nějak jsem uvažoval.“
„Jenže já jsem byla ta co musela zastavit dav rozlícených rodičů, kteří si přišli stěžovat na ty tvoje lekce, které jsi dával jejich dětem, a se kterými se ihned nezapomněli pochlubit doma,“ křičela Sakura celá rudá vzteky na Naruta.
„Ty z toho, ale děláš moc velkou vědu, Minato a Tsubaki to také umí a mě do vůbec nevadí.“
„A co Hinata, ta sdílí tvoje nadšení pro věc.“
„No před tou to jaksi držíme v tajnosti.“
Sakuře začalo cukat levé oko a kolem jejích rukou začala plápolat růžové světlo.
„Ty učíš své děti tyhle prasárny a neřekneš o tom ani své ženě, která za tebe málem položila život, když tě chránila před Peinem.“
„No víš bál jsem se její reakce,“ vykoktal Naruto třesoucím se hlasem dívaje se na růžovou auru, která ji začala celou obklopovat.
„Naruto, jestli se umíš modlit tak teď je ta správná chvíle,“ zavolal na něj Sasuke a pomalu se stahoval dovnitř domu.
„Ty jsi prostě nepoučitelnej imbecil, Uzumaki Naruto a teď za to zaplatíš a nikdo tě nezachrání.“
Sakura si znovu povytáhla obě své černé rukavičky a růžová záře kolem ní doslova explodovala. Narutovi se zdálo, že vidí jak kolem Sakury ve spirálách létají, tančí a vznáší se okvětní plátky Sakur. Její oči se rozzářili jako dvě hvězdy růžovou září. Nedokázal se do nich dívat zpříma jak ho to světlo oslepovalo a bodalo do očí. Její drobné něžné rtíky se pootevřely, aby zaševelili slůvka, jež se stanou předzvěstí jeho konce.
Narutovi připadalo, že se zastavil sám čas. Díval se na rozhněvanou Sakuru a čekal na smrt v podobě jedné jediné rány, která ho dokáže dozajista vymazat z povrchu zemského. V duchu se loučil se svojí rodinou, svými uličnickými dětmi, milovanou ženou, přáteli, rámenem a všemi obyvately Konohy. Z jeho posledních myšlenek ho probudil jemu až moc dobře známý hlas.
Sakura planoucíma očima hleděla na ženu, která zadržela její ruku a dívala se na ní vyčítavým, ale chápavým pohledem.
„Slíbila jsi mi přeci, že tu techniku nikdy nepoužiješ ať tě vytočí sebevíc.“
„Jenže to co dělá už přeci není možné, podívejte se co zase provedl a tím určitě jeho hříchy nekončí.“
„Podívej se do jeho očí, Sakuro, a uvidíš v nich na co myslel ve své poslední chvíli a uvažuj proč neutekl a nepoužil své síly proti tobě.“
Sakura se zahleděla Narutovi do očí a pochopila slova své učitelky. Sklonila ruku a oči se jí zaleskly slzami, když si uvědomila co právě chtěla udělat.
„Odpustíš mi Naruto,“ pronesla pokorně.
„Není co odpouštět, Sakuro.“
Usmál se na ní tím svým přihlouplým úsměvem, postavil se na třesoucí nohy, které se mu mezitím zahojili a obejmul ji.
„Vím, že to děláš jen pro mé vlastní dobro, a jsem za to rád, že mám někoho kdo mě dokáže usměrnit, a když budeš potřebovat boxovací pytel, tak stačí říct a budu ti k službám.“
„Nech toho ty blázne a raději si sedni než …“
Dutý kovový zvuk se rozezněl těm třem v uších a Narutovi se před očima roztančili hvězdičky. Sesunul se na zem hladíce si bouli, která mu právě vyrostla na čele.
„Jéééé Hinato, co ty tady děláš,“ díval se Naruto překvapeně na svoji okouzlující ženu, která držela v ruce pánvičku.
„No víš, naše děti mi řekli co jsi zase udělal a jak jsi je do toho zatáhl a tak jsem se rozhodla, že přijdu Sakuře pomoct s tvojí výchovou.“
„Ale, Minato byl stejně nadšený pro věc jako já a Tsubaki …“
Ozval se další kovový zvuk a Narutovi, vylezla hned vedle první boule druhá až to vypadalo že mu narostli rohy.
„Ale já ti to mohu ….“
Třetí úder, tentokrát přímo do obličeje.
„To musí opravdu bolet,“ pošeptala Sakura, Tsunade a obě se přitom rozhihňali jako banda školaček, když viděli, že Hinata, ta něžná stydlivá, zakřiknutá dívka dokáže vytasit i drápky, které se dokáží tak účinně zabodnout do jejího muže.
„Víš, že mě nikdy nenapadlo zkusit zmlátit Jirayu pánvičkou, mohla to být určitě pro něj zajímavá zkušenost místo toho, abych mu pořád lámala kosti,“ špitla Tsunade, Sakuře.
„A za co byla ta třetí rána, lásko,“ zeptal se omámeně Naruto a snažil si zamáčknout bouli co mu vyrazila na čele.
„To bylo za to tvoje vysvětlení, kterým si mě chtěl zase oblbovat, a teď se koukej vyléčit, přestaň si hrát na hypochondra a koukej se přidat k Minatovi a Tsubaki, kteří už drhnou Památník Hokagů, aby vypadal jako nový.“
„Ale já jsem opravdu vážně…,“
Hinata znovu zvedla pánvičku kolem, které se rozhořela jasná modrá záře, která na sebe vzala podobu lví hlavy.
„Hni tím svým línem zadkem, Naruto, nebo budeš litovat toho, že jsi mi dal k narozením tu novou sadu nádobí, zvláště pak ty nože, vypadají, že budou hodně ostré.“
Naruto naprázdno polknul, použil Kyuubiho čakru, aby se zotavil ze zranění a vydal se s mumláním pod vousy k památníku za svými dětmi.
„Nech si ty kecy na koledu a koukej napravit co jsi udělal,“ vykřikla Hinata a hodila po něm pánvičku.
Naruto jí dostal přímo do zad, zaskučel a zrychlil do kroku, aby byl co nejdál od své ženy, která pochytila, některé způsoby výchovy od Sakury.
„Raději na ně dohlédnu, aby to udělali pořádně,“ povzdechla si Hinata při vzpomínce jak to dopadlo minule, když Naruto dělal domácí práce.
„Počkej půjdu s tebou Hinato, stejně si ještě chci promluvit s Narutem o těch vráskách a tom knírku co mi přimaloval a cestou mi povíš co je nového.“
„Budu moc ráda, když mi budeš dělat společnost Tsunade,“ usmála se Hinata a společně se vydali na cestu.
„Jo, Sakuro, abych nezapomněla, zaslechla jsem jak ti Naruto říkal o tom špehování v lázních a můžu ti říct, že ti o Sasukem nelhal. Opravdu tam byl s nimi. Zahlédla jsem ho pomocí Byakuganu, když jsem se zrovna nacházela v né moc lichotivé situaci.“
„Ale proč by to Sasuke dělal, vždyť má přeci mě.“
„Znáš přeci chlapy jací to jsou prasáci možná by jsi mu měla také domluvit, aby jediná žena, které by se měl věnovat a vážit si ji si pro něj byla jen ty.“
„Neboj já mu domluvím tak, že se bude plazit po kolenou, abych přestala.“
„Tak se zatím měj, já jdu dohlédnout na ty mé dva ďáblíky a jednoho andílka, aby to neodflákli.“
Popřáli si hodně štěstí s výchovou svých mazlíčků a rozešli se.
„Tak jak to dopadlo,“ zeptal se Sasuke.
„Ale, však to znáš, dala jsem mu pořádně do těla, vynadala mu a pak se tu objevila Hinata s Tsunade a řekli mi, že už se postarají o ten zbytek a hlavně napravení škod.“
„Takže to samé jako vždycky.“
„Přesně tak, lásko a mohla bych se tě na něco zeptat“
„Jen se ptej ty můj andílku,“ pošeptal jí Sasuke něžně do ouška a objal kolem pasu.
„Copak děláš dnes večer okolo osmé, tak do brzkých ranních hodin?“
„Myslím, že nic co by nemohlo počkat, hvězdičko.“
„To je dobře, ty můj broučku a pověz mi pořád se ti tvá malá Sakurka líbí.“
„Jak se vůbec můžeš na něco takového ptát. Jsi pro mě středem celého vesmíru a za žádnou jinou bych tě nikdy nevyměnil.“
„To ráda slyším, pojď a polib mě jak nejvášnivěji dokážeš.“
Sakura se se zasněnýma očima dívala na Sasukeho jak se k ní pomalu naklání a oči má zavřené jak se snaží soustředit na onen vášnivý polibek. Sakuřiny oči najednou zajiskřili pomstychtivostí a kolenem ho kopla na jediné slabé místo, které měl, a které mají vlastně i ostatní muži.
(Schválně jestli uhodnete kampak ho Sakura kopla )
Sasuke se skácel na zem, naříkaje tenounkým hláskem a držíce se oběma rukama za ono citlivé místo.
„Takže já jsem pro tebe ta jediná v celém vesmíru a jak mi vysvětlíš to, že si s tím triem úchyláků špehoval holky v lázních!!!,“ křičela na něj naštvaně Sakura rudá vzteky.
„Kdo žvanil,“ zeptal se ptačím hláskem Sasuke.
„To tě nemusí zajímat, ty jedno prase. Teď se půjdu vykoupat a ty zatím uklidíš dům a zazdíš támhle tu zeď, máš na to čas od osmi večer až rána. A jestli to nebude hotové až se ráno vzbudím tak se připrav na to, že budeš skládat slib cudnosti, který potrvá dlouhých pět měsíců.“
Sasuke jen tiše přikyvoval, protože moc dobře věděl, že Sakuře není moudré odmlouvat, zvláště, když je v ráži.
„Ano, paní nemusíte se bát, všechno bude jak říkáte,“ řekl poslušně a pomalu se zvedal.
„Hodný hoch Sasuke, takhle ti to možná zkrátím o dva dny, pokud to nestihneš.“
Na odchodu do svého pokoje mu vrazila ještě pohlavek až se udeřil hlavou o vedlejší zeď. Spokojená s tím jak ho má dobře vycvičeného a s vědomím toho, že udělá to co mu poručila se odebrala do lázně, aby si konečně mohla odpočinout po tak perném dnu plném starostí s malými dětmi a dospělými kluky.