Jeden obyčejný den Ibikiho sekretářky

"Chci znát svoje práva a chci právníka!" Ozývalo se z poza dveří vyslýchací místnosti číslo dva.
"Práva? Právníka?" Otázala se nevěřícně sekretářka.
"Jo, koukej mi přečíst moje práva a hned! A ty mě k tý židli nepřivazuj tak nafest, už teď mám odřená zápěsí. Budu si na vás stěžovat u ligi na ochranu špehů! Tak co je s tima právama!"
"Jo, hned." odsekla neochotně sekretářka.
Z kapsy vylovila malý zelený notýsek, důležitě v něm zalistovala a započala číst: "Dvacet shurikenů řetěz deset metrů, sekáček. Ehem, pardon, to je dnešní nákup. Aaa, tady to je. Tak máte právo nevypovídat." Pohlédla na natěšeného slintajícího Ibikiho, který samým vzrušením řezal starou rezatou a notně zakrvácenou pilkou do stolu a koulel při tom nedočkavě očima.
"Hm, tak tohle právo ti asi neprojde. Tak co tam máme dál. A joo, to co nevypovíte bude doplněno zaměstnanci výzvědného centra, pečlivě zaznamenáno a použito proti vám.
Máte právo zažádat si o přestávku při výslechu, této žádosti automaticky nebude vyhověno.
Máte právo poslat vyslýchajícího do patřičných míst, ale to se nedoporučuje, mohlo by vám to přitížit."
"Dop***le, moje pilka!" Zařval náhle Ibiki a tragicky zíral na rozlomenou pilku. Ty můj drahoušku fňuk, tak už došlo i na tebe fňuk, jak si mi to mohla udělat, behehehehehehehh!" Zarazil se. Nastala zlověstná minuta ticha.
"Tak a mám toho dost! Žádnýho právníka nedostaneš!" Vříškal vzteky bez sebe a začal po vyslýchaném troufalci házet shurikeny, ten se však hbitě sesunul pod stůl, tudíž se hvězdice zabodli do zdi tak hluboko, že se nedaly vytáhnout k dalšímu použití.
"Dojdu pro nové, tohle hned tak nevydolujeme. To jste taky nemohl říct, že je budete házet, mohli jsme s nima alespoň něco přišpendlit, takhle jsou tu chudinky uvězněné bez jakéhokoli využití." Konstatovala sekretářka a s neskrývanou radostí vyběhla z místnosti.
"Kam jdeš s timi shurikeny?" Vyrušil jí udivený kolemjdoucí, když se vracela zpátky.
Za Ibikim." odvětila jen tak mimoděk.
"A proč?" pokračoval zvědavec.
"Aale, zase to přehnal při vyslýchání a v půlce mu došlo nádobíčko." pronesla s téměř otráveným výrazem.
"Už zase?" žasl vtíravec.
Zkoumavým pohledem zíral na lahvičku inkoustu.
"A kam neseš ten červený inkoust?" jeho neutuchající zvědavost již byla vidět i cítit.
"U svatého Morina, ještě, že jsi mi to připomněl. Jaj to by mi Ibiki dal, musím ještě ty shurikeny nabarvit pro větší psychologický efekt." ani se nerozloučila a zmizela kdesi v labyrintu chodeb informačního centra.
Opět ta samá slečna, stejný krok, však nyní jiné místo i čas, temná chodba se změnila na odpoledním slunkem projasněnou ulici.
"Jé, to jsi zase ty, my na sebe máme dneska ale štěstí, co?" Zaraženě se odmlčel. "A kam tentokrát neseš ten nablýskaný kunai?" otázal se s očima na vrh hlavy.
"Aaale mám s ním zabít Kotestu."
"A proc?" hrůzou mu začaly vypadávat vlasy.
No, nevím nic určitého. Šéf mi jenom řekl s hajzlikem přilepenym k p***li, že mám zabít toho bastarda Kotetsu, že už prej zase zapatlal prkýnko nějakym lepivým sajrajtem, a Inoichi mi se slzou na krajíčku k tomu svátostně předal na červeném baldachýnu tenhle naleštěný kunaj. Prej je posvátnej a dědí se v Morinově rodině z generace na generaci." stragickým pohledem ukončila rozhovor a vydala se hledat ubohého, nic netušícího Kotetsu.
O pět minut později hlídka u brány číslo pět:
"Ahoj Kotetsu, Ibiki mě posílá tě zabít." S výrazem šílence kýve kunajem ze strany na stranu těsně před očima nebohé oběti.
"Já já jáááááááááá, ne ne nejsem Kotetsu, já jsem Izumo." vykoktal ze sebe, šokovaný ninja.
"Jseš si jistej, že nejsi Kotetsu?" otázala se ještě jednou s otráveným výrazem ve tváři.
"Ano ano jsem." přitakal bleskurychle.
"A můžeš to dokázat?"
"Ano ano." horlivě přitakal a započal se přehrabovat v kapsách. Potom co z nich vytáhl klíče, otvírák na konzervy, kus obvazu, gumovou kačenku.
"Co? Gumovou kačenku? U svatého Morina k čemu to máš?"
Izumo zrudl a začal opět koktat: "Když já se ve vaně sám bojím, dřív jsem se koupal s Kotetsu, vždycky jsme si navzájem vydrbali záda." nachvilku se zasnil," ale od té doby co vypustil do vody krakena, se s ním koupat odmítám. Děsně to smrdělo, málem jsem umřel, abys věděla."
"A kam vůbec zmizel? Ještě před chvilkou tu byl."
"Nevím." odvětil s výrazem andělíčka Izumo a započal se opět přehrabovat v kapsách.
"No tak pokračuj, ale prosím tě zrychli, nemám na tebe a toho druhýho celej den, musím ještě někde sehnat páčidlo a sundat Morinovi ze zadku tu mísu. Je z toho chudák celej rozesmutnělej, zapomněl si totiž na ten záchod vzít svoje oblíbené noviny." Lítostivě si povzdechla.
Už jsem ho našel!" Zvolal rozradostněně Izumo, zařval tak silně až si chudinka sekretářka z toho leknutím málem ucmrndla do kalhotek.
"No sláva. Koukám, že je téměř nadlidský úkon vás dva legitimovat." Otráveně pohlédla do dokladu a s bezradností dodala: "Tak já jdu najít toho druhého."
Za hluboké noci, spíše už k ránu než v noci ve špehcentru.
"Sakra, kde ten parchant může bejt." Procedila navstekaně mezi zuby.
Vzápětí jí upoutal ohlušující vřískot linoucí se z poza dveří jedné z vyslýchacích místností. S vervou rozrazila dveře, po tomto úkonu se jí naskytl nebývalý pohled, na dva Ibikiho vyslýchací posluhovače pana uřvánka a zapisovatele. Oba zkroucení v křečích smíchu popíjeli, tedy spíše se pokoušeli popíjet prvotřídní saké.
"Co tu hledáš, poskoku?" Zahuhlal téměř nesrozumitelně jeden z nich a s opileckými plamínky v očích se opět rozchechtal ani on sám neví do dnes proč.
"Hledám Kotetsu. Mám ho zabít." Se zvrhlým pohledem natáhla ruku před opilce a započala houpat kunajem.
"Jů, ty máš ale pech holka, právě teď si někam odběhl." Na vteřinku se odmlčel, zamžoural, zhluboka se nadechl a pokračoval: "A proč nám prosimtě máváš před očima tou rukou, to je nějaký nový druh relaxačního cvičení? Hehehehe." Smíchy začali oba rudnout, pokud to tedy nebylo tím alkoholem.
Sekretářka se zarazila, podívala se na komíhající se prázdný prst: "A do p***le! Já ztratila Ibikiho posvátný kunaj." Obličej se jí skřivil do šklebu, jakoby právě dostala zácpu.
Zlověstně se rozhlédla po místnosti. S vražedností ve svém zraku zaostřila na poloplnou osiřelou sklenici výtečného moku a svérázně položila otázku: "To je Kotetsuova sklenice?"
"Ty tu ještě vopruzuješ? Zapělo duo sborem.
"Tak, je to jeho sklenice?" Otázala se znovu s vražedným ténem v hlasu.
"Jo je a už konečně vypadni." Odsekl ten přecitlivělý a mrštil po tom křehkém stvoření svojí smraduplnou botu a rozesmál se, až se za břicho popadal, po chvilce se přidal i druhý ochmelka.
"Já vám dám vy cimbálové." Pronesla sama pro sebe, potutelně se usmála a nenápadně cosi přisypala do oné osamocené sklenice, poté spokojeně odešla, ale né moc daleko, schovaná za rohem, vyčkávala příchodu nicnetušící oběti. Venku se pomalu hlásilo o slovo svítání. Za nedlouho se odkudsi začalo linout cosi co možná po totální ztrátě sluchu mohl někdo nazvat zpěvem.
"A já sám, vždycky sám, svýho šéfa si vosed...škyt...lám." Po chvilce se k tomu otřesnému zvuku zjevilo i to z čeho byl vyluzován. Téměř na mol opilý Kotetsu se nejspíše pokoušel tančit, bohužel nebo možná spíše na štěstí, mu byla chodba ouzká, tudíš se co taneční kreace to střet se zdí. Když došel k cílovým dveřím, konečně ztichl, pokoušel se vzít za kliku, neúspěšně.
"Kliko kliko má, kdepak tě mám." Začal opět zvukový teror.
Toto už asi nemohlo rozdýchat ani osazenstvo v místnosti a dveře otevřelo. Kotetsu vpadl dovnitř, sotva se trefil na židli. Dveře se zavřely.
"Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!" Ozvalo se zevnitř.
"Kterej hajzl mi do saké, nasypal chili!" Rozeřval se Kote, až se otřásla budova v základech.
"Hehehehehe, to je prdeeeel." Začal se mu zbytek chlámat.
I sekretářka se málem smíchy válela po podlaze a v hlavě jí při tom jelo: "Na jednu stranu se séfikovi nedivim, že ho chce odkráglovat, ale na druhou stranu mi přijde škoda, přijít o takový talent na průšvihy. Propašovat ho s litránkem či dvěma saké a tou divnou s**čkou co dal Ibikimu na prkýnko k nepříteli, tak myslím, že máme do čtrnácti dnů vystaráno." Neuvěřitelně se bavila představami xichtu Orochimara, až by zůstal viset za jazyk přilepený k větvi stromu a Kabuto by pod ním s mandolínou tančil a repoval: "Visí visatec pod ním šedivec, kdyby visatec upadl, šedivec by ho popadl. Heeeeej!"
Náhle však sekretářky zábavu překazil Ibikiho nezaměnitelný řev deroucí se jako hurikán z opačné strany budovy: "No, to snad né? Co to má znamenat?!"
"Co se stalo šéfe." Vlítla do místnosti bez zaklepání. Zaraženě zůstala zírat na Ibikiho sedícího rozkročmo na záchodě uprostřed svojí kanceláře.
Morinovi se to po chvilce znelíbilo a spustil: "Co tak blbě civíš, si ještě nikdy neviděla chlapa sedět na hajzliku a číst si noviny?"
"Viděla."
"No tak na mě tak neciv."
Sekretářka sebrala všechnu odvahu a pronesla: "No jo pane, když to nejde necivět na vás. Já sise viděla sedět mnoho chlapů na záchodě a číst si noviny, ale vždycky se ti pánové omezili jen na místa tomu určená. Jak jste se sem vůbec s tou mísou dostal?"
"No tak hold vidíš něco novýho, tak se z toho neposer, člověk musí jít s dobou, ne? Dneska je moderní kde co, nemohl jsem se z toho hajzliku zvednout tak mě Inoichi odšrouboval a spěšně v náručí odnesl sem i s timdletim." Nervně pohodil novinama, aby dal najevo, že tímto ukončil téma.
Zarazila se: "Co to čtete šéfe? Ryt-mus Ni-ji?" překoktala, nápis na titulce.
"Ale, nějakej drzoun, si dovolil na mě udělat průzkum veřejného mínění a nejen to, byl tak opovážlivý, že to dokonce i nechal otisknout do novin. Jenom až já ho chytím!" Rozvztekleně zaťal ruku v pěst a bouchl do stolu, který jen bolestně zasténal.
"Ukažte pane." Sekretářka chtivě chňape po novinách.
Ale Ibiki s nimi v poslední chvíli škubnul, podezřívavě pohlédl na svého zaměstnance a otázal se: "Ty o tom nic nevíš, že?"
"No senpai, jak mě vůbec z něčeho takového můžete podezřívat?" Uraženě odsekla, "a můžu se na to podívat?" neodbytně se dožadovala novin s nevinným pohledem.
Morino si jí změřil pohledem a pak jí neochotně podal ten proradný plátek.
"Jéééé, šéfe, vy tu máte ale hezkou fotku!" Zvolá a dostává záchvat smíchu.
Ibiki naň vrhá vražedný pohled.
Ale šéfe, vždyť to není zas tak špatné, jsou na vás docela kladné ohlasy." V očích se jí mihotají plamínky neřesti a začne číst nahlas: "Dovolili jsme si pro vás připravit velice zajímavý přůzkum. Několika dotazovaným jsme položili následující otázku: Jaký máte názor na Ibikiho úlohu vůči jeho klientům?
Dotazované oběti, v tu ránu, nevěděli jestli mají být zaskočeny nebo vyděšeny.
První dotazovaný odpověděl takto:
"Ibikiho úloha vůči jeho klientům je mi šuma fuk " a po dokončení posledního slova si líně potáhl ze své vodní dýmky.
Druhý dotazovaný, se ihned jal pera a papíru a svoji odpověď nám projistotu písemně zdokumentoval s odůvodněním, aby jste to nemohli zfalšovat:
Názor na Ibikiho úlohu vůči jeho klientům?
Jeho úloha spočívá v tom, že ve vztahu ke svým klientům je zaměstnanec. Mám za to, že své povinnosti plní poctivě, důvěryhodně a s láskou. Jashinžel klienti nemají možnost si tohoto zápalu a pracovního nasazení povšimnout, neboť jeho činnost je provozována většinou v pochmurných koutech zapadlých sklepení Konohy. Navíc je tato činnost páchána na třetí osobě. K její nelibosti. Dalo by se říci, že zpravidla čím větší nelibost třetí osoby, tím větší libost klienta. Avšak ne vždy bude toto počínání ideálně finančně ohodnoceno z důvodu utajení (nepřítomnost klienta při výkonu služby). Což nás může zavést na tenký břeh finanční zabezpečenosti Morina Ibikiho, čímž by sme odbíhali od tématu. Proto držme Morinovi palce na jeho cestě životem a jeho klientům též. Neboť kdo zaručí, že příště se z klienta nestane třetí osoba?
Třetí dotazovaný se otázky ujal s velkou zodpovědností a po několika hodinách usilovného přemýšlení vyplodil toto:
Hmmm no jeho klienti si asi nemôžu moc sťažovať takže asi relatívne v pohode...
Čtvrtý celý vyděšený nám pověděl toto:
Řídí se zadanou prací, ale rozhodně nebere moc ohledů. Podezírá každého ze všeho, i klienta, když tomu nasvědčují důkazy. Připomíná mi trošku Gipse ze seriálu NCIS . A taky si myslím, že on moc klientů nemá, pokud klient nemá sebevražedné nebo masochistické sklony
Sepsal svaz na smrt vyděšených ninjů.
Bohužel ze strachu o holý život nechtěla být ta hrstka odvážných jmenována."
"Co se vám na tom článku nelíbí? Vždyť vás skoro chválí." Potutelně se usmívala skryta za novinovím papírem.
"Hele, šéfe, ale tenhle článek vypadá taky zajímavě. Světově známá organizace ZeTsu - Zelená Tsunami znovu obnovila svojí aktivitu, důvěryhodný zdroj nám poskytl autentickou nahrávku z jednoho jejich shromáždění, cituji: Sazenice, květiny... Soudruzi. Naše květinová třída je utlačována pod bičem buržoazie! Nastal čas vymanit se z okovů kapitalistického zla a zničit plány imperialistického aparátu! Nastal čas získat znovu svobodu a nadechnout se jí z plných plic! Nastal čas vyjít do ulic a já upřímně... děkuji. Mluvčím této organizace je velmi podezřelá osoba jisto jistě napojena na podsvětí. Do dnes také netušíme, proč si říkají Zelená Tsunami, když jsou všichni bílí, nejspíše nepovedený krycí manévr.
"Hehe a nebo tohle šéfe. Skandální odhalení obsahu Gaarovy tykve, vzhledem k nízkému věku našich čtenářů tuto informaci nemůžeme zveřejnit.
Hem, takže mám zase nic neřekli, ale tohle, poslouchejte šéfe, to by vás mohlo zajímat. Celý svět v ohrožení Orochimaru vyvíjí nový druh zbraně hromadného ničení, podle tajného zdroje zakládá pěvecký sbor Hrůza a utrpení."
Ibiki znechuceně vytrhl své sekretářce noviny z rukou a hodil je do koše.
Pane, já pořád nevím co se vám na tom tak nezdá. Každý jiný člověk by dal, já nevím co, za to být na titulní stránce hvězdou číslo jedna, vemte si třeba takový Sasuke kvůli tomu, že ho z titulku vyšťouchla zpívající morčata, ze kterých se nakonec vyklubali, tři fousatí dědkové, teď emaří někde podzemí s Orochimarem a vy byste toho ubožáka, který vám chtěl dopřát vaši minutu slávy hned vraždil, to je trošku nefér, ne?"
Mistr ve vyslýchání se pomalu otáčí k ubohé zaměstnankyni, jejich pohledy se střetávají, nastává tvrdý souboj, oboum létají od očí jiskry, náhle Ibiki strhává nečekaně zrak prudce do leva a nemilosrdně pokládá otázku: "Opravdu o tom článku nic nevíš?" hlas mu zlověstně zněl.
"Ne." odpověděla s klidem sobě vlastním.
"Toho parchanta mi najdeš, je ti to jasný? A né, že to dopadne jako s tim, eeee Jak se sakra jmenoval? Vždyť víš koho myslim, ten co jsme ho museli pustit, kvůli sirupové nehodě, ze které celá vesnice dlouho podezřívala Izumu, ale nakonec se ti na to přišlo i když jsi neměla dostatek odvahy se přiznat, zbabjelej zmetku!" Zlovolně zdůraznil. "Kvůli tomu, nám unikl on i jeho komplic, víš kterej? Ten vodník, či jak to bylo sakra. Oba si teď vesele běhají po svobodě a kazí mi mojí práci! Jak mám v lidech probouzet zmar s beznaději, když se do toho vmíchají oni? Už tří vyslýchaní dostali takoví záchvat smíchu pří slově sprcha, že umřeli a jak mám já pak něco zjistit, když není koho vyslýchat. Tentokrát to nezvorej!" Místností se prohnal chlad.
"Rozumím šéfe." Chvilka zamyšlení. "Ibiki, nechcete raději abych vám sundala tu mísu? Vypátrat takového vtipálka je téměř nemožné" Začala opatrně, jelikož se nic nedělo, vesele pokračovala dál, "ale vím kdo by to určitě dokázal." Ďábelsky se jí zablýsklo v očích.
"Kdo." Vyštěkl.
"Určitě by to zvládl Kotetsu s tima dvěma pomocníky, co s nimi sedí ve vyslýchací místnosti číšlo dva. Jsou sice velmi pracovně vytíženi, ale myslím, že to pro vás jistě udělají ihned."
"Ty si toho bastarda ještě neoddělala?! A kde je můj posvátný kunaj?!" Překypoval zlostí, až z toho nadskakoval půl metru nad zem, div že se mu pod nárazy ta porculánová mísa pod zadkem nerozsypala a čekal na skvostem nadívané vysvětlení.
"No šéfe, byste měl být rád, že jsem ho nezabila. Právě teď se nám bude to, že je ještě naživu hodit. Je to schopný a pracovitý ninja a když mu ještě ti dva pomůžou, tak toho protřelého zlořáda z novin určitě v cukuprdu odhalí."
Ibiki zhluboka dýchal, aby dodal mozku dostatek kyslíku, nějak mu to mrška nechtěl pobrat. Nádech výdech nádech výdech. Asi po pěti minutách usilovného dechového cvičení začal opět přicházet k plnému vědomí.
Po dalších dvou minutách již zcela příčetný Ibiki prohlásil: "Neodpověděla si mi, kde je můj kunaj."
"Sakra, ten na tom kusu železa, ale nějak lpí." Říkala si v duchu, ale nahlas sebejistě prohlásila: "Kde by byl, už si zase hoví na svém baldachýnu."
"No tak jo, sundej mi ten hajzlik, takle za nima nemůžu, podtrhl bych si u nich autoritu."
Sekretářce se ulevilo. "Ano pane." Jala se rychle úkolu, než si to Morino rozmyslí nebo hůř půjde si ověřit, zda je kunaj opravdu na svém místě.
"Sakra šéfe nejde to."
"Musíš víc zatlačit."
"Víc to nejde, bych se mohla posrat a záchod máte na zadku vy a né já."
"Ale teď mě něco napadlo. se rozběhněte pozadu proti zdi, snad se rozbije."
Třískho! Mísa se rozlétla na všechny strany.
"No vidíte šéfe rozbila se." Vítězoslavně zajásala.
"No to se rozbila, ale co budeme dělat s tím prkýnkem, co mi tam zůstalo?!" Zařval až příliš hlasitě.
Šéfe, být váma, tak tu v tomhle stavu moc nehulákám, mohl by sem někdo přijít a.. a vidět vás." Málem vyprskla smíchy.
"Hem." Zamyslela se, "A teď by chtělo vykoumat co s tím prkýnkem. Máte ho na dost blbim místě, to vám teda povim, kdyby jste ho měl okolo pasu, nebo stehen, tak můžete předstírat, že jste baletka, ale takhle mě nic nenapadá." Dokončila zasmušile.
"Tak to koukej hezky rychle něco vymyslet!" Zahřímal Ibiki.
"Ano ano, dojdu pro nůžky na plech a pak vás vystříhám."
"Tak ale pohni!" Křikla netrpělivě mísop***lka.
"Nojo, vždyť už běžím." Zamumlala si pod vousy a otráveně se odvalila pro nůžky.
"Kde se couráš takovou dobu, už mě od toho polosedu pěkně bolej nohy a záda mám už celá stuhlá." Timito láskyplnými slovy přivítal Ibiki svého vysvoboditele a ihned na něj začal vystrkovat p***l se slovy: "Tak dělej, stříhej!"
"No tak šéfe, nevrťte se tolik, nebo vás střihnu a z půlek budete mít čtvrtiny."
"Nekecej a stříhej konečně!" Nedočkavě jí strkal p***l až k obličeji.
Napětím i průvan přestal vát. Vražedný násroj se nelítostně blíží k oným citlivým místům. Stříh! Stříh!
Ticho rozrazila slova: "Tak šéfe a je to, můžete se zase narovnat."
Křup, Ibiki se protáhl a pronesl srdečný dík: "No konečně. Taková doba, při tvojí péči by člověk stihl zemřít, znovu se narodit a zestárnout."
Sekretářka se starostlivým pohledem zkontrolovala stav svého šéfa, když zjistila, že je v pořádku opatrně mu připomněla: "Pane, teď byste mohl jít zaúkolovat Kotetsu s přáteli.""Cože, Kotetsu? Co je s nim?" Odpověděl nepřítomně, prohlížel si rudý kruh na svém pozadí, něžně si ho hladil a říkal mu: "Malej, takové ošklivé věci si muselo prožít, neboj, ta´tka se o tebe postará, ťuťuťu." Začal si ho patlat zvláčňujícím krémem. Spokojeně dodal: "Zachvilku budeš zase vypadat jako dětská prdýlka."
"Kvůli tomu zmetkovi co vás tak zostudil v těch novinách, Kote to vyřeší."
"A jo, tohle. Tak já jdu. Ten parchant si to slízne, až ho najdu." Vypotácel se ze dveří.
S hrůzou v očích pohlédla na Morinovu dolní polovinu těla a pronesla: "Měl byste si vzít kalhoty pane, dřív než si vás někdo splete s terčem na vrhání shurikenů."
"Tos mi nemohla říct hned?! Mohl mě někdo vidět!" Pološílený hrůzou shrábl kalhoty a práskl za sebou dveřmi.
"Sakra, že já zrovna musím mít takovéhle zaměstnance." Mumlal si, zatím co si poskakující po jedné noze snažil navléci kalhoty.
"Co se to tam děje?" Zarazil se.
Chodbou se linul ohlušující řev. Ibiki si donatáhl kalhoty a sprintem se dobelhal ke dveřím vyslýchací místnosti číslo dva. Rozlíceně vpadl dovnitř.
"Co to má znamenat?!" Začal vřískat, až se z toho strachy rozechvěla samotinká půda pod nohama. Třásla se čím dál tím silněji, protože chtěla umlčen ten děsivý řev. Pokoušela se mohutnými otřesy zbořit budovu výzvědného centra a Ibikiho tak umlčet jednou pro vždy. Bohužel ubozí konožané byly při stavbě tohoto komplexu příliš pečliví. Zem se snažila do vypětí všech sil, Konoha se proměnila v rujny, ale výzvědné centrum stojí v plné kráse dál. Sám odvážný Morino Ibiki, když viděl co způsobil, již nebyl tolik odvážný a celý incident svedl na Ubohého, nervově labilního Peina.