Příběh Akihira Kazuki - Začátek ( Část 1.) Díl 1.

Všechno jednou začíná a jednou končí.....

Bylo nádherné jarní ráno. Ptáci štěbetali a slunce se už pomalu vyhouplo na obzor. Kirigakure no Sato se pomalu probouzelo k životu. Byl to vskutku nádherný pohled. Ulice byli stále prázdné. Přeci jen bylo pořád dost brzo. Celá vesnice ještě spala....no skoro celá. Na konci mlžné, v nádherném tří patrovém domě se už mladý Akihiro připravoval na svůj první den v akademii. Nemohl se už dočkat. Celou noc skoro nespal. Seběhl rychle a velmi hlučně dolů po schodech vzbudit rodiče. Vtrhl do místnosti, kde spali a zakřičel. "Vstávat!!! Mami! Tati! Dnes jdu porvé do akademie!!!" Otec se jen malinko pootočil a ospalým toném odpověděl.
"Proboha Akihiro, vždyť je pět hodin ráno. To nás nemůžeš nechat ještě chvíli spát? Začínáte přece až v osm hodin." Akihiro se na něj prosebně zadíval.
"Ale tati!" Moc se mu nelíbilo, že by ještě tak dlouho musel čekat. Byl celý nedočkavý!
"Tatínek má pravdu synku." Odpověděla matka.
"Musíš ještě chvíli vydržet. Nás zatím můžeš nechat ještě chvíli spát." Usmála se.
"To ani náhodou!" Zakřičel Akihiru a skočil na postel, kde začal zuřivě skákat.
"No dobrá proboha!" Obořil se na něj otec.
"Už vstáváme!" Jen jak to slyšel, vyletěl z postele jako eroplán a pádil si to do kuchyně.

O půl hodiny později už maminka stála v kuchyni a připravovala snídani. Otec seděl u prostřed stolu a četl si noviny, které přinesl jeden mladý chlapec asi před 15 minutami. Krásná vůně, která se linula z kuchyně vzbudila i Akihirovu malou sestřičku Kari. Přiběhla jako vítr a posadila se na proti otce. Mezitím co matka připravovala jídlo se mladý student prohraboval ve svém pokoji a hledal zatoulaný kunai.
"Tady někde musí být!" Říkal si pro sebe.
"Měl bych si tu někdy uklidit! Vypadá to tu jak po výbuchu! Tady si!!!" Zvolal, když konečně našel to, co hledal. Zastrčil si dlouho hledaný kunai do baťohu k ostatním a seběhl dolů ke stolu, kde už všichni seděli.
"Ahoj Kari!" Pozdravil sestřičku a dlouze se na ni usmál.
"Ahoj onii -chan!" Oplatila pozdrav a vrátila se zpátky k jídlu. Akihiro si přisedl a dal se do jídla, které mu podala matka. Dnes měli rýžové koule s masem. Mezitím se i ona usadila. Její dlouhé hnědé vlasy jí sahaly až na zem. Měla na sobě jednodílné bílé šaty s krajkovanou zástěrou. Asuriny ( tak se jmenovala) zelené oči těkali po všech členech rodiny a jejich pohledy jim oplácela vřelým milým úsměvem. Nejprve se zastavila u svého muže. Měl na sobě dlouhé modré tepláky a černé triko. Všelijak rozházené havraní vlasy mu sahaly už do časem ošlehané tváře, která zažila už mnoho bitev. Bylo to poznat podle dobře viditelných jizev na čele a bradě. Měl nádherné azurově modré oči, které už toho mnoho viděli. Pak přejela pohledem na malou tvářičku své dcerky. Musela se začít pousmát, když viděla, jak se cpe rýžovými koulemi, div ji tváře neprasknou. Nakonec se zahleděla na svého syna, který měl jít dnes poprvé do akademie. Byl to zvláštní chlapec. Od každý ho ze svých rodičů zdědil něco. Po otci chytrou a rozvážnou mysl, kterou doplňoval dobrý úsudek. Ze vzhledu by to byli asi neposlušné delší vlasy a pružná postava. Po matce zdědil shovívavost a velkou lásku, jež rozdával všem okolo. Po fyzické stránce toho měl taky dost. Největší podoba asi byla v jejich stejně pronikavých a sytě zelených očí, které museli každého hned uchvátit. Dále pak světle hnědé vlasy a mimořádně pěkný úsměv.
Všimla si, že už všichni dojedli a tak posbírala talíře a začala je umívat. Její manžel se šel zatím převléknout a připravit na další pracovní den. Akihiro taky vstal, nasadil si batoh a šel se nachystat. Mezitím si jeho sestřička odběhla hrát do jiné místnosti. Otec už byl oblečený a obutý. Došel k Asuri, políbil ji na čelo a šel.
"Buď opatrný Akihiro!" Zavolala ještě na něj.
"Neboj. Budu!" Odpověděl. Ještě se naposled otočil k synovi a poznamenal:
"Neudělej nám ostudu!" a s úsměvem odešel.
Akihiro jen s úsměvem zavolal
"Neudělám!" Už byl taky připravený a nemohl se dočkat až vyrazí. Byl rád, že se jmenoval podle svého otce, který byl velmi silný a uznávaný ninja. Všeobecně jejich rodina byla pýchou celé vesnice. Bohužel klan Kazuki se rozpadl už dávno a zbylo jen málo členů, kteří by mohli dál předávat pokrevní linii Kazukiu.
"Však on to jednou napraví!" Pomyslel si.
"Tak já taky jdu!" Zavolal na matku a už chtěl jít.
"No, no! Přeci neodejdeš bez rozloučení a pusinky na tvář co?" Pronesla k synovi.
"Ale mami, vždyť už jsem velký!" Protestoval Akihiro.
"Nikdo není dost starý na pusu od maminky!" a políbila ho na tvář.
"Dávej na sebe pozor synku!"
"Budu mami, neboj!" a vyrazil k akademii.
"Však já jim všem ukážu, kdo je Akihiro Kazuki!" Zakřičel a upaloval, co mu síly stačili.....

Jak dopadne první den v akademii? Získá si náš hrdina hned první den nějaké přátele? To se dozvíme v dalším díle.....

Pokračování příště...