Hřbitov bezejmenných
Byl to jenom hřbitov, tak proč se tu cítil tak mizerně? Vždyť tady ani nebyly žádné mrtvoly. Byl to jen hřbitov plný náhrobků, z nichž některé již byly poničené, protože jména těch, kteří se o ně měli starat, byla do kamene vyryta jen o pár metrů dál. Byl to hřbitov ninjů, jejichž těla nikdy nenašli. Jenom pole s kameny, na kterých jsou napsána jména. Tak proč se tu cítil tak mizerně?
Když procházel mezi náhrobky, přemýšlel, proč chtěl jeho zvěd sraz zrovna tady. Lepší by to bylo na nějakém místě plném lidí, někde, kde si nikdo dvou ninjů navíc ani nevšimne. Ne tady, v otevřeném prostranství, kde je tak pusto. Ano, chodí sem málo lidí, ale proč zbytečně riskovat, že? Už tak toho bylo dost. Jeho kontakt mu poslal jen krátkou zprávu s tím, že má něco důležitého a Shikamaru sem musí přijít. Shikamaru přišel. Cesta mu trvala úmorné dva dny, kdy přemýšlel, co se mohlo stát tak neočekávaného. Neměl nejmenší tušení.
Řady náhrobků nebyly vyrovnané. Kdysi možná ano, ale jak přibývaly další a další hroby, už nebylo místo na nějaké pečlivě zorganizované řady a uličky. Kde bylo místo, postavil se náhrobek, vytesalo se do něj jméno a pravděpodobné místo úmrtí. Některé náhrobky byly prázdné. To ty, ke kterým sice patřilo tělo, ale tělo beze jména, bez historie, bez tváře. Jen tělo. Nedávno se tudy prohnala vichřice. Hřbitov byl hned vedle lesa a několik stromů sem spadlo. Spousta náhrobků byla polámaná nebo alespoň vytržená ze země. Shikamaru na jednu stranu nechápal, proč s tím někdo něco neudělá, ale zároveň věděl, že teď na to není čas. Ne za války. Když se procházel mezi hroby, uviděl jeden z čistého a evidentně nového kamene. Zamířil k němu. Co když je na něm vyryto jméno někoho z Konohy? Nikdo si nemohl být nikdy jistý. Co když jsou jeho přátelé už dávno mrtví a on o tom ani neví? Co když jsou zahrabaní někde v zemi s prázdným kamenem nad hlavou? Co když právě teď někde umírají? Co když právě nesou jejich těla do márnice? Ale ne, to byl nesmysl. Márnice už byly dávno přeplněné a používaly se jen pro ta těla, která by mohla mít nějaký význam pro vítězství ve válce.
Došel až k náhrobku a pochopil. Pochopil, proč jeho kontakt nepřišel. Nemohl. Nebo spíš – přišel, podle čísla na náhrobku dokonce o několik dnů dříve než Shikamaru.
Byl unesen ze Hřbitova ztracených a ztracen v nenávratnu, alespoň jeho jméno odpočívá zde.
Na druhé straně brány nebeské však znovu bude nalezen
a my budeme se ze smrti radovat a nebudeme pro své mrtvé truchliti.
„Pěkné, co? Tak tak, že ti stihl poslat tu zprávu.“ Shikamaru sebou trhl. Ani si nevšiml, že za ním někdo stojí.
„Kdo jsi? A co chceš?“
„Myslel jsem, že mysliteli tvé velikosti to bude jasné. Jsem ten, kdo ho unesl a zabil.“
Shikamaru mlčel a díval se příchozímu ninjovi zpříma do očí. Nesáhl po zbrani, ale jeho tělo bylo napnuté a připravené zareagovat. Lehce přešláp z místa na místo a přitom si všiml puklého náhrobku, který ležel vedle něho na zemi.
„Nezlobíš se?“
„Ne, míru se musí přinášet oběti.“
„Jsi blázen! Opravdu věříš tomu, že bojujeme za mír?! Nesmysl! Odporuje to samo sobě. Čekal jsem, že aspoň ty si to uvědomíš.“
„Proč jsi mě sem zavolal?“
„Myslel jsem, že by ses přidal k naší organizaci, k té, která nebojuje a snaží se přesvědčit ostatní, aby složili zbraně. Už jsem ale dostal odpověď. Já za mír smlouvám, ty za něj bojuješ. Kdo z nás dělá lépe?“ otázal se a odešel.
Jeho bota těžce dopadla na náhrobek ležící na zemi a dupnutí se rozléhalo prázdným hřbitovem jako zvon vyhlašující nejvyšší poplach.
Zajímavé. Celá povídka je jen takový útržek, ale i tak to stačí. Ráda bych to nějak vystihla, ale teď zrovna mě nic nenapadá.
Další skvělá povídka.
Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!
Ze hřbitovů mi vždycky naskakuje husí kůže, asi bych se cítila úplně stejně jako Shikamaru
a zase musím říct, že se mi to dobře četlo 
vážně nevím čím to, ale tvůj styl psaní mě prostě chytá 
nádhera 
Už jen název mě zaujal, začala jsem číst... a musím říct, že vážně výborně píšeš..
(jinak já z Třebíče jsem a myslím, že krom hřbitova tam je nuda 
)
Díky .) Na názvech se snažím dát si záležet, protože často rozhodne akorát to, jestli to lidi budou číst nebo ne...
(asi jako jediný...)
Taky mi to tak přišlo, ale hřbitov dobrý
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.Bylo to tak zvláštní a zajimavé
Jen mi tam něco nesedí
Tahle povídka se jmenuje Hřbitov bezejmenných, ale v té tvojí povídce si napsala, že na tom hřbitově jsou náhrobky se jmény, ale uvnitř nejsou těla. Tak proč hřbitov bezejmenných?
Jinak povídka je moc hezká
Líbí se mi jak je to napsané
Etoooo... *doufala, že zrovna tohle nebude muset zdůvodňovat* Zčásti protože mne to prostě napadlo, zčásti protože některé ty náhrobky jsou prázdné a tělo u nich je, jen se neví, čí, a z části protože už nikdo neví, kdo jsou ti lidé, kteří tam jsou pohřbení a nikdo si na ně nevzpomene... A to už je skoro jako kdyby neměli jméno.
Díky .)
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.no, ráno jsem si to přečetla a celou cestu do školy jsem přemýšlela, co sem napsat
Já nevím, zajímavě napsané s krásným námětem... Můžu taky říct, že mám ráda povídky z "ninja války".
Takže zasloužených pět hvězdiček
Tanabata je svátek přání. A tak se ho pokouší najít; třeba i na dně flašky saké.
Ach jaj, jsem ráda, že jsem z toho tvého přemýšlení nechytla škytavku
Díky :)
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.Nie. Ja sa nedám. Nenechám sa tu tebou zdeptať.
Viem, že píšeš úplne úžasne. Úžasne smutne. A deprimujúco.
I tak sa mi to páči.
Už len: dávam 5*
To už záleží na tobě
A díky ;)
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.Do Třebíče, jsem se chystala minulé léto. Jenže... bohužel nevyšel čas. Ale jestli, to vyvoláva takový pocity... budu se muset podujat na svoji první návštěvu české republiky...
A teď k povídce...je to.. zvláštní... hodně zvláštní...
Lidi většinou nepíšou o hřbitovech... ale ty jsi pořád něco extra, že ano?
No nic, dneska žádnej sloh nevymyslím, líbí se mi to. x)
Btw, bezejmených? Já byla vždycky na tom, že se to píše s dvomi n, takže vlastně bezejmenných..xP
Alea iacta est – Kostky jsou vrženy (Caesar)
Jo, návštěvu Třebíče doporučuju. pravda, mě tam zaujal akorát ten hřbitov, ale co už.
To víš, já ^^"
Ehm... Hups... S i/y problém nemám, ale slova, kde mají být dvě písmena, mi dělají problém, jistě si pamatuju akorát babiččino :D
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.