Skleněné kuličky
Vložil mollyhana, Čt, 2010-03-18 18:01 | Ninja už: 6193 dní, Příspěvků: 548
Richard Clayderman - Love Story
Skleněné kuličky
Říkáme si to často.
A ani si to neuvědomíme.
I ty se chceš určitě ptát na spoustu věcí.
Tak proč se neptáš?
Čeho se bojíš?
Možná ti neodpoví.
Možná tě taky zabije.
Tak jako zabil mnoho lidí.
Ale přesto, nestojí to za to?
Dozvědět se pravdu.
Pro to hodně lidí obětuje svůj život.
Naivně.
Hloupě.
Silně.
Silně?
Ale ano …
I to je síla.
Malá, ale je.
Jaká?
Ta tvá.
Ta tvá jediná a pravá.
A ani si to neuvědomíme.
I ty se chceš určitě ptát na spoustu věcí.
Tak proč se neptáš?
Čeho se bojíš?
Možná ti neodpoví.
Možná tě taky zabije.
Tak jako zabil mnoho lidí.
Ale přesto, nestojí to za to?
Dozvědět se pravdu.
Pro to hodně lidí obětuje svůj život.
Naivně.
Hloupě.
Silně.
Silně?
Ale ano …
I to je síla.
Malá, ale je.
Jaká?
Ta tvá.
Ta tvá jediná a pravá.
Říkáš si co kdyby …
Co kdyby se to tehdy nestalo?
Co kdyby ho nezabil?
Co kdyby se tě nepokusil zabít?
Zeptej se!
Aspoň jednou.
Nahlas.
Pěkně hlasitě.
Jak přichází myšlenka po myšlence.
Vyslov je.
Jedinkrát buď upřímný.
Mraky ti nemusí odpovědět.
Ty jen přihlíží.
Mlčí.
Zarytě.
Zarytě jako kámen.
Protože kámen nemluví.
Protože kámen necítí.
Protože takový má být Shinobi?
Víš, že tohle pravda není.
Co kdyby se to tehdy nestalo?
Co kdyby ho nezabil?
Co kdyby se tě nepokusil zabít?
Zeptej se!
Aspoň jednou.
Nahlas.
Pěkně hlasitě.
Jak přichází myšlenka po myšlence.
Vyslov je.
Jedinkrát buď upřímný.
Mraky ti nemusí odpovědět.
Ty jen přihlíží.
Mlčí.
Zarytě.
Zarytě jako kámen.
Protože kámen nemluví.
Protože kámen necítí.
Protože takový má být Shinobi?
Víš, že tohle pravda není.
Stále se neptáš.
Proč?
Proč?
…
„Proč?
Proč bych se měl ptát?“
Nenacházíš odpovědi.
Skleněná kulička je ten dotaz.
Skleněná.
Křehká.
Kulička.
Kutálí se k té druhé.
S cinknutím ji odrazí.
To je tvá odezva.
Střet.
Přímý střet.
Existuje mnoho otázek.
A každá otázka je kuličkou.
Skleněnkou.
Barevnou skleněnkou.
Nablýskanou kuličkou.
Takové jsou.
Přesně takové.
Proč bych se měl ptát?“
Nenacházíš odpovědi.
Skleněná kulička je ten dotaz.
Skleněná.
Křehká.
Kulička.
Kutálí se k té druhé.
S cinknutím ji odrazí.
To je tvá odezva.
Střet.
Přímý střet.
Existuje mnoho otázek.
A každá otázka je kuličkou.
Skleněnkou.
Barevnou skleněnkou.
Nablýskanou kuličkou.
Takové jsou.
Přesně takové.
Vždycky nějaká zůstane.
Ta, která vyhrála.
Ta, která porazila ostatní.
Ta na kterou musíš odpovědět.
Dokud nepřihodíš další …
Nekonečný kruh.
Kruh písku a ohně.
Ta, která vyhrála.
Ta, která porazila ostatní.
Ta na kterou musíš odpovědět.
Dokud nepřihodíš další …
Nekonečný kruh.
Kruh písku a ohně.
Stále se neptáš.
Proč?
Proč?
…
„Proč?
Proč to silou nechci řešit?“
Studený vánek si pohrává s tvými vlasy.
Mhouříš oči.
Hledáš je.
Nenacházíš.
Klidně dýcháš.
Stále čekáš.
Na koho?
Na co?
Jak dlouho?
Nohou hrábneš do listí.
Barevného podzimního listí.
A jako ozvěna je nadnese vítr.
Odletí …
Kam?
Také hledá.
To je celé tajemství.
Všichni hledáme.
Dnem i nocí.
Svádíme souboje.
Skrz kuličky.
Skleněné duhovky.
Naši jedinou opravdovou zbraň.
Velká síla.
Velká chakra.
To není zbraň.
Není to zbraň na hledání.
Proč to silou nechci řešit?“
Studený vánek si pohrává s tvými vlasy.
Mhouříš oči.
Hledáš je.
Nenacházíš.
Klidně dýcháš.
Stále čekáš.
Na koho?
Na co?
Jak dlouho?
Nohou hrábneš do listí.
Barevného podzimního listí.
A jako ozvěna je nadnese vítr.
Odletí …
Kam?
Také hledá.
To je celé tajemství.
Všichni hledáme.
Dnem i nocí.
Svádíme souboje.
Skrz kuličky.
Skleněné duhovky.
Naši jedinou opravdovou zbraň.
Velká síla.
Velká chakra.
To není zbraň.
Není to zbraň na hledání.
Cvrnkáme s nimi.
Zoufale snažíc se vyhrát.
Bez radosti.
Jako loutky.
Jen kvůli jednomu cíli.
Pořád jeden a ten samý.
Špatné klišé.
Zoufale snažíc se vyhrát.
Bez radosti.
Jako loutky.
Jen kvůli jednomu cíli.
Pořád jeden a ten samý.
Špatné klišé.
Pořád se neptáš?
Proč?
Proč?
…
„Protože …
Protože nemám na co bych se ptal.“
Protože nemám na co bych se ptal.“
Výmluvy.
Všechno to jsou výmluvy.
Každý má otázky.
Skryté.
Zapsané.
Skleněné.
Bez odpovědí.
Některé ani odpovědi nemají.
Jsou to jen kuličky.
Plné barev.
Krásných barev, zakrývající lež.
Zakrývající touhu.
Zakrývající šílenost.
Všechno to jsou výmluvy.
Každý má otázky.
Skryté.
Zapsané.
Skleněné.
Bez odpovědí.
Některé ani odpovědi nemají.
Jsou to jen kuličky.
Plné barev.
Krásných barev, zakrývající lež.
Zakrývající touhu.
Zakrývající šílenost.
Možná ty tvé nemají být zodpovězeny.
Ale ty přesto zoufale …
Zoufale toužíš po pravdě.
Mohlo by vás to zabít.
Všechny do jednoho.
Víš?
Stojí to za to?
Ale ty přesto zoufale …
Zoufale toužíš po pravdě.
Mohlo by vás to zabít.
Všechny do jednoho.
Víš?
Stojí to za to?
…
Stále se neptáš …
Mlčíš …
Mluví místo vás jednoznačný střet.
Střet skleněných kuliček.
Mlčíš …
Mluví místo vás jednoznačný střet.
Střet skleněných kuliček.
Poznámky:
No ...
Abych řekla pravdu, je to takový výkřik do neznáma. Něco, co jsem ani neplánovala sepsat, prostě pustila písničku, zapla word a najednou to jelo. Nepřemýšlela jsem nad tím, protože jsem to stejně nehodlala zveřejnit. Ale pak jsem si řekla, proč ne?
Poslední dobou jsem psala jenom poezii, kterou stejně nehodlám zveřejnit. Krom toho se snažím sepsat další detektivku, příběh by tu byl, část povídky taky. Jen menší zásek. xD A tak jsem si sedla k tomuto ...
K něčemu, nad čím jsem neuvažovala. Možná to nemá takovou myšlenku, možná to ani není moc dobré, protože se moc opakuju.
Ale víte co?
Mně je to jedno.
Poprvé a naposledy. xD
Abych řekla pravdu, je to takový výkřik do neznáma. Něco, co jsem ani neplánovala sepsat, prostě pustila písničku, zapla word a najednou to jelo. Nepřemýšlela jsem nad tím, protože jsem to stejně nehodlala zveřejnit. Ale pak jsem si řekla, proč ne?
Poslední dobou jsem psala jenom poezii, kterou stejně nehodlám zveřejnit. Krom toho se snažím sepsat další detektivku, příběh by tu byl, část povídky taky. Jen menší zásek. xD A tak jsem si sedla k tomuto ...
K něčemu, nad čím jsem neuvažovala. Možná to nemá takovou myšlenku, možná to ani není moc dobré, protože se moc opakuju.Ale víte co?
Mně je to jedno.
Poprvé a naposledy. xD
A ... Možná to na věnování není, ale já prostě cítím povinnost poděkovat. Opožděně, ale přece. Projížděla jsem své staré FFky. xD A tak děkuju strašně moc těm, kteří mně četli už ze začátku. Kteří aspoň něco z toho viděli, ale i všem, kteří dočetli toto. 
Je to pro Vás.
xD Já chtěla sepsat něco ke svému dvouletému výročí, nenapadlo mně, že to bude tohle, ale to výročí už mi stejnak tu na Konoze uteklo, no ... Nevadí. ;-)
(6 hlasů)
Kráásnééé Onee-samaaa! *_______*
Vlčí smečka – rodina má,
jedině ona a žádná jiná.
Poběžím s ní, zemřu pro ni,
ona je ta, jež mě chrání.
Vyjeme ve dne, vyjeme v noci,
my jsme totiž Konožští Vlci!!!
WÁÁÁÁÁÁÁÚÚÚÚÚÚÚ!!!!!!!