Sakura a Naruto vypráví pohádku 2

„Ha, skrytý zvrhlík!“ zaječel Naruto na příchozího.
„Nevím, o čem to mluvíš, Naruto!“ hrál Ebisu nechápavého.
„O tom, že jdete poslouchat ero-senninovy nemravné pohádky,“ uhodil na něho.
„Jdu mu vyřídit vzkaz od Tsunade, na pohádky já nemám čas!“ zalhal Ebisu.
Mrňatům se tohle protahování nelíbilo, chtěla poslouchat pohádku, takže na narušitele hromadně zavolala, že Jiraiya je o patro výš.
Ebisu rychle prchl a Naruto se ujal slova: „Orochimaru se Sasukemu vysmíval. Pomyšlení, že by takový slaboučký človíček ho, mocného černokněžníka, měl porazit, mu silně trhalo bránicí. Přesto byl Sasukeho návštěvou potěšen a v hlavě se mu zrodil geniální plán. Nejprve to zkoušel po dobrém.“
Naruto se pokusil napodobit Orochimarův hadí hlas: „Sssasss-uke, Sssasss-uke, dej mi sssvoje tělo, ssspolečně dosssáhneme našššich cílů!“ a poté už pokračoval normálně: „Ale Sasuke ho odmítl. Orochimaru tedy přistoupil k plánu B, který byl totožný s plánem A, akorát nevyžadoval souhlas. Proměnil se v obřího hada, omotal se kolem Sasukeho a pusou se mu vsoukal dovnitř. Sasukeho tělo bylo teď jeho. Zvučná čtyřka začala hrát a společně slavili dlouho do noci.“
Naruto mrknul na Sakuru, ta rezignovaně seděla na své židli a smiřovala se s nastoleným vývojem, úplně ztratila chuť skákat Narutovi do řeči, takže ten pokračoval: „Vraťme se v čase ale k Narutovi, ten sice skončil na hnoji, ale dostal tam nápad, - Sakura kroutila hlavou, „Naruto a nápad, musím zasáhnout,“ pomyslela si - jak ropuchu od studánky odlákat. Sehnal si trakař a vidle, naložil hnůj na trakař a spěchal ke studánce.“
„Jenže bloudil v lese a nemohl ji najít,“ zapojila se opět Sakura, „les to byl hustý a s trakařem se mu špatně jelo. Pomalu se smrákalo a Naruto se v lese ztratil.“
„Naštěstí potkal starého dědečka,“ pomohl si Naruto, „trmácel se lesem o holi …“
„Byl to starý pytlák Danzou, co v lese líčil svoje očka,“ odhalila Sakura pravou povahu pocestného, „vyptával se Naruta, co dělá v tomto lese se smradlavým hnojem. Ten mu prozradil, že hledá kouzelnou studánku a že má plán, jak odlákat ropuchu. Danzou se zaradoval, na vodu z kouzelné studánky si dělal zálusk už dlouho, proto Narutovi nabídl, že ho ke studánce zavede. Danzou tenhle les dobře znal, takže za chvíli přišli ke studánce. Seděla tam obrovská ropucha a koukala na ně svýma zlýma očima.“
Sakura pobídla Naruta, aby předvedl svůj plán, protože nechápala, co s tím hnojem chtěl dělat.
„Naruto nechal trakař s hnojem co nejdál od ropuchy, ale tak, aby na něho viděla. Půjčil si od dědečka čutoru, protože tu svou zapomněl na hradě a přemístili se opatrně na druhou stranu tak, aby oni, studánka a hnůj, leželi na jedné přímce. – „Sakra, odkdy Naruto slyšel o přímce,“ přemýšlela Sakura – Protože ten hnůj byl hodně smradlavý, přilákal na sebe spoustu much. A jak víme žáby, ale i ropuchy, žerou mouchy. Ropucha se zálibně dívala na zpestření svého jídelníčku, které se hromadilo nad hnojem a …“
„Vyplázla svůj dlouhatánský jazyk a všechny mouchy slupla, aniž by se musela vzdálit od studánky,“ překazila Narutův naivní plán, „Danzou se chytil za hlavu a lamentoval nad tím, že se s takovým hlupákem otravoval. Čapnul ho a ačkoliv vypadal jako starý dědek, hodil ho na ropuchu. Ta jen otevřela pusu a spolkla ho.“
„Po takovém soustu,“ přijal Naruto roli večeře, „se musela pořádně napít, takže si lokla vody z kouzelné studánky, jak to měla ve zvyku. Na to Naruto čekal, připravil si čutoru a naplnil ji. Princezna už byla skoro zachráněná.“
„Teď už se musel jen dostat z ropuchy a z bludného lesa!“ zchladila ho, „Ráno se Orochimaru dal do svého díla. Uvědomoval si, že nemůže jen tak přijít před princeznu a kletbu zrušit, to by ho jistě poznali. Proto se také vydal pro vodu z kouzelné studánky.“
„Ne nadarmo se tomu lesu říkalo bludný,“ chtěl jí to Naruto ztížit, „proto …“
„… se tam rovnou teleportoval, aby se bloudění vyhnul!“ poradila si Sakura, „Když ropucha spatřila překrásného Saukeho, začaly se jí sbíhat sliny. Kolem Sasukeho se objevil dým …“
Naruto to podpořil kouřovou bombou, kterou vhodil mezi mrňata, bohužel se spletl a vybral tu s přídavkem pepře, takže museli vyhlásit přestávku, aby se vyvětralo a zasažení si mohli řádně vypláchnout oči.
„No, stane se,“ vymlouval se Naruto, to ho ale nezachránilo od Sakuřina „Shaannarou“ a její pěsti mířící na obličej. K jeho štěstí se ovládla a svou pěst zastavila, kvůli dětem.

„Kolem Sasukeho se objevil dým,“ zopakovala Sakura a kontrolovala Naruta, jestli nešahá po další kouřové bombě, „když se rozplynul, na Sasukeho místě se plazil obrovský had. Ropucha se hada lekla a odskákala pryč!“
„Co je to za blbost, aby se ropucha lekla hada?“ rozčiloval se Naruto.
„Tak to prostě je Naruto, had je silnější než žába,“ vysvětlovala mu.
„Tsss,“ prskal, „to se ještě uvidí!“
Stoupl si, překřížil prsty a s charakteristickým puf se rozplynul.
„Kage Bunshin?“ pronesla, když se jí spadlá čelist vrátila do normálu.
„Můžu pokračovat, nebo chcete zase pauzu?“ zeptala se dětí.
I když Narutova obliba po incidentu s kouřovou bombou klesla, stejně chtěly jeho přítomnost.

Za chvíli byl zpátky a posadil se, netvářil se zrovna nadšeně.
„Co to mělo znamenat s tím klonem?“ leželo jí stále v žaludku.
„Když jsem tam byl poprvé,“ pustil se do vysvětlování, „tak po mě ero-sennin chtěl, abych předvedl svoje oiroke, že to dokreslí jeho vypravování. Ale stejně mně za to nic neporadil, můžeš pokračovat!“
„Poté, co ropucha odskákala,“ navázala na přetrženou niť Sakura, „se had proměnil zpátky na Sasukeho, ten nabral vodu z kouzelné studánky a teleportoval se do hradu.“
Naruto vycítil příležitost a chopil se jí: „Ropucha byla pořádně vystrašená, v panice skákala po lese sem a tam. No a protože se před chvílí vydatně najedla, bolelo ji z toho skákání břicho a se snídaní vyzvracela i Naruta, který byl k večeři.“
„To máš z vlastní zkušenosti, co?“ rýpla si Sakura, „Ale pojďme už na hrad, tam totiž dorazil Sasuke a dal princezně napít vody z kouzelné studánky. Z nevzhledné stařenky se zase stala mladá sexy kočka, mňau!“
„Neprožívej to tolik!“ klidnil ji Naruto.
„Pardon, nechala jsem se unést!“ omlouvala se, „Hned další den měla být svatba, Sasuke a Sakura, jak krásně to zní, Sasuke a Sakura, Sasuke a Sakura …“
„Budeš vyprávět něco k věci?“
„Zase jsem se nechala unést, trošičku, klidně mluv ty! Budu přemýšlet, co si vezmu na sebe.“
„Naruto bloudil po lese celý den a i po západu slunce, o půlnoci dorazil na palouk, kde tančily víly a chtěly ho vzít mezi sebe. On se však nenechal zmást jejich krásou a myslel jenom na ni,“ přitom se upřeně díval na Hinatu, která po dvojitém „Naruto-kun!“ opět omdlela, „na postel na hradě, kde se mu tak dobře spalo. Když už neměl sil jít dál, zapíchl to a usnul. Probudilo ho kňučení, které vydával někdo poblíž. Byl už den …“
„A co moje svatba, já zmeškala svatbu!“ hysterčila Sakura.
„Svatba je až v poledne, dokonce i Naruto vstane někdy před polednem, když ho něco vzbudí!“ uvedl vše na pravou míru Naruto, „To kňučení vydávala liška chycená do Danzouova oka. Zmítala s sebou, ale nemohla se osvobodit. Naruto ji pustil ven, skamarádili se spolu a liška ho vyvedla z lesa. Bylo právě poledne, když vstoupil do hradu.“
„Cože, už je poledne, já se vdávám, já se vdávám, Sasuke a já …“
Nával emocí způsobil Sakuře dočasné mdloby, obřad tedy musel popsat Naruto.
„Tak se vzali a hned potom byla hostina, na kterou se vmísil i Naruto.“
Sakura nečekaně rychle nabyla vědomí a ujišťovala se, jestli obřad nikdo nepřerušil. Narutovo „Ne!“ ji uklidnilo, ale Narutova přítomnost na hostině se jí nelíbila, proto musela jednat: „Naruto se snažil být nenápadný, ale smrad ho prozradil. Kombinace ropušího žaludku a hnoje zasáhla každý nos v sále. Král ho dal okamžitě vyvést!“
„Než se ho chopila stráž,“ zadržel ji Naruto, „požádal, zda by si s ženichem mohl připít na jejich zdraví, že potom dobrovolně odejde. Král souhlasil a Sasuke taky, protože král mu ještě oficiálně nepředal korunu ani klíče od Sakuřina kouzelného pásu cudnosti. Sasuke pozvedl svou číši s červeným vínem a čekal na Naruta. Ten mu číši vzal z ruky a víno vylil, že prý bílé se bude hodit více. Do číše přelil vodu z čutory a číši předal Sasukemu. Sám předstíral, že pije z prázdné čutory. Sasuke vyprázdnil obsah a začal na Naruta křičet, co mu to dal za patok. Sasukemu se dělalo špatně, chtělo se mu zvracet, snažil se to zastavit, ale nešlo to. Na stůl plný jídla vyhodil Sasuke obrovského hada. Urozené dámy i někteří pánové omdleli. Had se plazil po stole, syčel na všechny okolo a shazoval z něho jídlo. Pak se otočil na krále a Sakuru, otevřel tlamu, ze které vylezla Orochimarova hlava. Hodil do placu pár výhružek, ale na nic víc se nezmohl a chcípl. Král nechal Sasukeho zavřít za jeho spolupráci s černokněžníkem a sňatek anuloval.“
Sakura viděla rudě, ruce zaťaté v pěsti chtěly někoho řádně zmalovat, ale uvědomila si, že by mohlo být ještě hůř. To když zrovna král v Narutově podání dohazoval princezně Naruta.
„Princezna ale připomněla králova slova, že jen ten, kdo princeznu zbaví kletby, ji dostane za ženu!“ zrušila Narutovo párování.
„A půl království k tomu,“ dodal Naruto jako Naruto.
„Král se nad Narutem slitoval a za jeho statečnost mu dovolil vzít si s sebou z hradu jednu věc,“ nabídla na usmířenou Sakura.
Naruto neváhal ani vteřinu a s pohledem upřeným na probudivší se Hinatu pronesl: „Naruto si vybral tu, jako obrázek krásnou, - teď už Hinata nestačila říct ani „Naruto-kun!“ a rovnou omdlela – postel, ve které se mu tak dobře spalo. Král v tom neviděl žádný problém, Narutovi vyhověl a všichni byli šťastni. Zazvonil zvonec a pohádky je konec!“
„Fakt konec?“ zeptala se ho Sakura.
„Vlastně ne,“ oddálil ho ještě Naruto, „král přikázal sluhovi Kabutovi odnést toho hada ze stolu, aby se mohli všichni, kromě Sasukeho v žaláři, dosytnosti najíst a napít. A teď už je to konec!“