Oddaná
cítila jsem strach.
Byl sám,
usadil se prach.
zajíkla jsem se.
Vůbec se nebál,
vždyť! No přece!
já slabostí oplývala.
On byl pěkný,
já škaredá byla.
já byla na dně.
Obcházeli jsme kruh,
snad nezapomene.
oplácela jsem.
Zatočil se celý svět,
prohrála jsem.
on se směje.
Asi se mu líbí,
co se děje..
on snad opravdu odešel?
Zemřela jsem hned,
jen jeho hlas mi v hlavě zněl.
tady nahoře.
Doufám jen,
že mu někdo pomůže.
děti bude mít.
Že opět uslyším ten hlas a
že i on štěstí bude mít.
Takže.. Asi takhle.
Tohle dílo, jestli to tak můžu nazvat, vzniklo za zvuků ubíjejcího a slizkého deště, který mě pomalu, ale jistě dohání k šílenství.
Špatnému konci této básně nenahrává ani to, že nový rok pro mě není nijak zvlášť pěkný, nebo snad úžasný, jak všichni předpokládali.
Ale dost řečí. Snad se Vám to líbilo, tedy, já sama v to doufám.
pekny.
Ležím v krvi,
on se směje.
Asi se mu líbí,
co se děje... přejel mi mráz po zádech, opravdu!Je to moc pěkný-D
Jako vždy úžasné:)
Etó? Jako vždy? E-eh. Je-hé
DĚKUJU.
Nádhera, moc se mi to líbilo... jen ještě vědět... koho to vlastně zabil?
Sasuke zabil tu, která ho vždy tak milovala,.. Sakuru..
A děkuju moc.
pekny
děkuji..