Životem a pouští
Vložil mollyhana, Út, 2009-12-15 18:43 | Ninja už: 6111 dní, Příspěvků: 548
Životem a pouští
Pořád jsi v té místnosti?
V té bez oken.
Bez světla.
Bez barev.
Bez obrazů.
Bez nábytku.
Pouze jedny dveře.
A ty by rozbil jediný náraz, tak proč to nezkusíš?
Proč se neosvobodíš?
Nechceš?
Užíváš si té bezmoci, nebo je to z jiného důvodu?
Místo přemýšlení o útěku si raději pohráváš se starou omítkou.
Sloupáváš ji ze zdi.
Ona se nechává, nemá na výběr.
Je to jenom hloupá hračka, jež sis vybral pro hru, že ano?
Takhle to už pokračuje několik hodin.
I ty jsi předtím křičel.
Plakal.
Panikařil.
Dožadoval se pomoci.
Teď už jsi však zlomený.
Zlomený jako motýl s polámaným křídlem.
Pochopil jsi, že bojovat nemá smysl.
Právě proto se už o to ani nesnažíš.
Ale proč ne?
V té bez oken.
Bez světla.
Bez barev.
Bez obrazů.
Bez nábytku.
Pouze jedny dveře.
A ty by rozbil jediný náraz, tak proč to nezkusíš?
Proč se neosvobodíš?
Nechceš?
Užíváš si té bezmoci, nebo je to z jiného důvodu?
Místo přemýšlení o útěku si raději pohráváš se starou omítkou.
Sloupáváš ji ze zdi.
Ona se nechává, nemá na výběr.
Je to jenom hloupá hračka, jež sis vybral pro hru, že ano?
Takhle to už pokračuje několik hodin.
I ty jsi předtím křičel.
Plakal.
Panikařil.
Dožadoval se pomoci.
Teď už jsi však zlomený.
Zlomený jako motýl s polámaným křídlem.
Pochopil jsi, že bojovat nemá smysl.
Právě proto se už o to ani nesnažíš.
Ale proč ne?
To se skutečně tak moc bojíš?
Ale čeho?
Vždyť tady už se ani nemusíš bát.
A i kdyby , nebyl jsi to ty, kdo vždycky schovával své pocity pod masku?
Pod masku vyrobenou z písku?
A přesto všechno …
Pociťuješ jakousi prázdnotu uvnitř sebe sama.
Bojíš se, ale nechceš si to přiznat, co?
Je to tak složité, až je na to škoda všech slov.
A právě proto ty mlčíš.
Už nemáš sílu křičet.
Stejnak by nikdo nepřišel.
Na to mají všichni strach.
Strach se k tobě jen přiblížit.
Natož se tě dotknout …
Jak povrchní bytosti jsou Shinobi z tvé vesnice.
Další kus omítky sletěl k zemi.
O níž se neškodně rozlámal na menší kousky.
Kousky, které stejnak poté rozdrolíš.
Tak jaký to má všechno smysl?
Bojí se malého dítěte.
Co je tohle za svět?
Ano, jistě.
Život je nespravedlivý.
Poušť rovněž tak.
V obojím jdeš vlastně na smrt, a potom najednou …
Konec.
Konec je jednoduchá věc.
Zkrátka nic nepokračuje.
Avšak tvůj konec signalizuje stálé opakování se.
Nejspíše v kruhu.
V kruhu plného prachu a zašlého štěstí.
Ztrácíš smysl pro realitu.
Všechno splývá do jediné iluze.
Jaké iluze?
Odpověz si sám.
Ale čeho?
Vždyť tady už se ani nemusíš bát.
A i kdyby , nebyl jsi to ty, kdo vždycky schovával své pocity pod masku?
Pod masku vyrobenou z písku?
A přesto všechno …
Pociťuješ jakousi prázdnotu uvnitř sebe sama.
Bojíš se, ale nechceš si to přiznat, co?
Je to tak složité, až je na to škoda všech slov.
A právě proto ty mlčíš.
Už nemáš sílu křičet.
Stejnak by nikdo nepřišel.
Na to mají všichni strach.
Strach se k tobě jen přiblížit.
Natož se tě dotknout …
Jak povrchní bytosti jsou Shinobi z tvé vesnice.
Další kus omítky sletěl k zemi.
O níž se neškodně rozlámal na menší kousky.
Kousky, které stejnak poté rozdrolíš.
Tak jaký to má všechno smysl?
Bojí se malého dítěte.
Co je tohle za svět?
Ano, jistě.
Život je nespravedlivý.
Poušť rovněž tak.
V obojím jdeš vlastně na smrt, a potom najednou …
Konec.
Konec je jednoduchá věc.
Zkrátka nic nepokračuje.
Avšak tvůj konec signalizuje stálé opakování se.
Nejspíše v kruhu.
V kruhu plného prachu a zašlého štěstí.
Ztrácíš smysl pro realitu.
Všechno splývá do jediné iluze.
Jaké iluze?
Odpověz si sám.
Slyšíš kroky.
Tvé chladné zelené oči zabrousí ke dveřím.
Že by?
Že by konečně se někdo blížil?
Že by konečně se někdo rozhodl propustit z tvého vězení?
Tvé srdce naplňuje známá touha.
Touha po svobodě.
Lidé vždy touží po tom, co nemohou dosáhnout.
A ty toužíš po tom samém jako kterýkoliv pěvecký pták uvězněný v kleci.
Tvou klecí je však obrovská poušť z které se sice můžeš pokusit utéct.
Ale …
Ale co?
Nemá to smysl.
Nemá smysl utíkat od něčeho, čemu prostě utéct nemůžeš.
I když tě to nepronásleduje.
Tak proč?
Proč zrovna ty?
No tak …
Je to tak jednoduché dostat se ven.
Proč to alespoň jednou nezkusíš?
Tvým nepřítele přece není poušť.
Ta je naopak tvým dobrým spojencem.
Spojencem, který nezmizí, když jej potřebuješ.
A jediné, co vyžaduje na oplátku je tvé tělo.
Později možná i duše.
Ale není to malá cena za svobodu?
„Pak to ovšem už svoboda nebude.“ Odpovídáš.
To je sice pravda, ale …
Není to celé pouze o honění za nesmyslným cílem?
Proč by tvým cílem nemohla být právě svoboda?
Svoboda …
Sedm pouhých písmen o neskutečném významu.
Nikdo tomu nemůže přece věřit.
Takovému nesmyslu.
Tvé chladné zelené oči zabrousí ke dveřím.
Že by?
Že by konečně se někdo blížil?
Že by konečně se někdo rozhodl propustit z tvého vězení?
Tvé srdce naplňuje známá touha.
Touha po svobodě.
Lidé vždy touží po tom, co nemohou dosáhnout.
A ty toužíš po tom samém jako kterýkoliv pěvecký pták uvězněný v kleci.
Tvou klecí je však obrovská poušť z které se sice můžeš pokusit utéct.
Ale …
Ale co?
Nemá to smysl.
Nemá smysl utíkat od něčeho, čemu prostě utéct nemůžeš.
I když tě to nepronásleduje.
Tak proč?
Proč zrovna ty?
No tak …
Je to tak jednoduché dostat se ven.
Proč to alespoň jednou nezkusíš?
Tvým nepřítele přece není poušť.
Ta je naopak tvým dobrým spojencem.
Spojencem, který nezmizí, když jej potřebuješ.
A jediné, co vyžaduje na oplátku je tvé tělo.
Později možná i duše.
Ale není to malá cena za svobodu?
„Pak to ovšem už svoboda nebude.“ Odpovídáš.
To je sice pravda, ale …
Není to celé pouze o honění za nesmyslným cílem?
Proč by tvým cílem nemohla být právě svoboda?
Svoboda …
Sedm pouhých písmen o neskutečném významu.
Nikdo tomu nemůže přece věřit.
Takovému nesmyslu.
Trhneš s sebou.
Klika se pohnula.
Tvá ruka si přestane pohrávat s omítkou, a ty sám vyskočíš na nohy.
Klika cvakla.
Dveře se ve chvilce otevřeli.
Kdo?
Kdo se opovážil přijít takhle blízko?
Tvé oči probodávají onu osobu skrz na skrz.
Někoho ti to připomíná.
Velikánský vějíř, který je zbraní.
Dva blonďaté copy.
Známé rysy …
Známé oblečení …
Známá vůně …
Že by … ?!
Temari.
Sám se nezmůžeš ani na jediné slovo.
Tvá starší sestra …
Skutečně je to ona.
Nikdo jiný.
Klika se pohnula.
Tvá ruka si přestane pohrávat s omítkou, a ty sám vyskočíš na nohy.
Klika cvakla.
Dveře se ve chvilce otevřeli.
Kdo?
Kdo se opovážil přijít takhle blízko?
Tvé oči probodávají onu osobu skrz na skrz.
Někoho ti to připomíná.
Velikánský vějíř, který je zbraní.
Dva blonďaté copy.
Známé rysy …
Známé oblečení …
Známá vůně …
Že by … ?!
Temari.
Sám se nezmůžeš ani na jediné slovo.
Tvá starší sestra …
Skutečně je to ona.
Nikdo jiný.
Skutečně to ona přišla osvobodit tě?
Ne.
Ne, to přece není možné.
Nevěř tomu.
I kdyby to byla pravda vše bude pouze klam štěstí.
Klam …
Iluze.
Nic to neznamená.
Ale co jiného zmůžeš?
Než je přihlížet, jak si tvá vlastní sestra ničí život.
Copak ji nechceš ochránit?
Stále jste příbuzní.
Jak?
Ptáš se sám sebe.
Hlasu uvnitř tvé hlavy.
Ptáš se mě.
A já ti mile rád tu odpověď poskytnu.
Využij písek.
Pouštní písek.
Za tou zdí stále je.
Ti hloupí, hloupí lidé, ti dali ten nejvýhodnější pokoj.
Stačí se jen trošku soustředit.
Chceš, abych ti pomohl?
Ale vždyť pak by to nebyla taková zábava …
Jsem samozřejmě na Tvé straně.
Jsem tvůj démon.
Ale …
Ale někdy se musíš snažit sám, dítě.
Tak zavři oči.
Ne.
Ne, to přece není možné.
Nevěř tomu.
I kdyby to byla pravda vše bude pouze klam štěstí.
Klam …
Iluze.
Nic to neznamená.
Ale co jiného zmůžeš?
Než je přihlížet, jak si tvá vlastní sestra ničí život.
Copak ji nechceš ochránit?
Stále jste příbuzní.
Jak?
Ptáš se sám sebe.
Hlasu uvnitř tvé hlavy.
Ptáš se mě.
A já ti mile rád tu odpověď poskytnu.
Využij písek.
Pouštní písek.
Za tou zdí stále je.
Ti hloupí, hloupí lidé, ti dali ten nejvýhodnější pokoj.
Stačí se jen trošku soustředit.
Chceš, abych ti pomohl?
Ale vždyť pak by to nebyla taková zábava …
Jsem samozřejmě na Tvé straně.
Jsem tvůj démon.
Ale …
Ale někdy se musíš snažit sám, dítě.
Tak zavři oči.
Čekám.
A skutečně …
Děláš, co ti říkám.
Dobře tedy je na čase rozehrát novou hru.
Kdo z koho.
Ozve se rána, a i ty se skutečně lekneš.
Ale čeho?
Čehopak?
Své vlastní síly?
Své vlastní schopnosti?
Otočíš se k místu, odkud se ozvala.
Až teď máš strach, co?
Zeď byla probořena.
Velká díra.
Vytvořená pískem.
Uklidni se.
Nádech.
Výdech.
Vždyť to jsi chtěl.
Docílit svobody, nebo snad ne?
Bolí to?!
Vždyť tě nic bolet nemusí.
To spíše ji.
Cítíš tu vůni?
Vůni krve.
Ale neboj.
Však ona to přežije.
Už teď jsou nejspíše na cestě, aby tě zastavili.
Ale …
Ty máš silného spojence, víš?
Písek.
Písek je tvou největší zbraní.
Nebo počkat …
Vlastně, to já jsem tvou největší zbraní.
Bijuu.
Nemají šanci.
Proč jim nedáme zakusit trošku té síly?
Děláš, co ti říkám.
Dobře tedy je na čase rozehrát novou hru.
Kdo z koho.
Ozve se rána, a i ty se skutečně lekneš.
Ale čeho?
Čehopak?
Své vlastní síly?
Své vlastní schopnosti?
Otočíš se k místu, odkud se ozvala.
Až teď máš strach, co?
Zeď byla probořena.
Velká díra.
Vytvořená pískem.
Uklidni se.
Nádech.
Výdech.
Vždyť to jsi chtěl.
Docílit svobody, nebo snad ne?
Bolí to?!
Vždyť tě nic bolet nemusí.
To spíše ji.
Cítíš tu vůni?
Vůni krve.
Ale neboj.
Však ona to přežije.
Už teď jsou nejspíše na cestě, aby tě zastavili.
Ale …
Ty máš silného spojence, víš?
Písek.
Písek je tvou největší zbraní.
Nebo počkat …
Vlastně, to já jsem tvou největší zbraní.
Bijuu.
Nemají šanci.
Proč jim nedáme zakusit trošku té síly?
Síly, kterou máme jenom my.
Sílu, kterou máš jenom ty.
Tak utíkej.
Utíkej od svých hříchů.
Stejně jim neutečeš.
Už jim nikdy neutečeš.
Ptáš se ‚Proč‘?
Protože lidé nezapomínají.
Na co?
Na chyby.
Na omyly.
Sílu, kterou máš jenom ty.
Tak utíkej.
Utíkej od svých hříchů.
Stejně jim neutečeš.
Už jim nikdy neutečeš.
Ptáš se ‚Proč‘?
Protože lidé nezapomínají.
Na co?
Na chyby.
Na omyly.
Copak?
Myslíš si, že by to nakonec mohlo být jinak?
Ne …
Tvůj osud už byl předem určen.
Určili ti ho jiní.
Je to k vzteku, že?
Běžíš.
Běžíš už opět pouští.
Pustinou plnou klamů.
A právě proto stačí říct:
Myslíš si, že by to nakonec mohlo být jinak?
Ne …
Tvůj osud už byl předem určen.
Určili ti ho jiní.
Je to k vzteku, že?
Běžíš.
Běžíš už opět pouští.
Pustinou plnou klamů.
A právě proto stačí říct:
„Životem a pouští.“
Poznámky:
Původně jsem plátovala psát FEJETON, nebo alespoň jiný styl povídky. Narazila jsem. Skutečně procházím jakousi krizí, a jediné, co zvládnu sepsat je text v druhé osobě a přitomném čase. Furt lepší než první osoba - přítomný čas, ne?
Doufám, že se alespoň trochu líbilo.
Povídka sepsána pro pokus Nefrites, aby si vyzkoušela Ostrou kritiku.
Takže ... Když už jsme v tom, tak ostrá kritika je ohledně tohohle díla povolena, no, a kamenovat vás za komentáře tohoto typu rozhodně nebudu.
*A autorka si raději jde najít díru, do který by se mohla zakopat.*
Povídka sepsána pro pokus Nefrites, aby si vyzkoušela Ostrou kritiku.
Takže ... Když už jsme v tom, tak ostrá kritika je ohledně tohohle díla povolena, no, a kamenovat vás za komentáře tohoto typu rozhodně nebudu.*A autorka si raději jde najít díru, do který by se mohla zakopat.*
(5 hlasů)
Dámi a pánové, držte si klobouky, jdeme na to.
Můžu poprostit tu spoustu iniciativních dívek, které mi budou říkat, jak jsem hnusná a jak nemám pravdu, aby se zdržely komentáře dokud nebudou vyzvány. Tohle se týká jen kritika a autora.
Molly, děkuju.
Snad dopíšu - 17 237
xD Ale, Nef-tan, vždyť jsi vůbec nebyla tak ošklivá, jak jsem si myslela. Já se připravovala na nejhorší.
super napsané, zvlášní pojetí, ale moc kawaii
molly to bolo neskutočne krásne
také kúzelné...
zobrala si mi všetky sklová
jednoducho foxy nemá čo povedať
možno len "wau nádhera."
Slniečko zase zasvietilo ^^
*hľadá tú jej dieru a ide ju zase vykopávať*
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.