Obchodníci 28 - Noční běsnění

„Už mě to tu celý se*e,“ vyskočil Hidan z křesla a práskl za sebou dveřmi.
„Víš, že nemáme nikam chodit,“ zařval za ním ještě Zetsu, ale byl už pryč. „ale co. Večer je pěkně,“ koukl směrem k oknu. Měsíc jasně svítil na noční obloze a jeho svit osvětloval i přechodnou skrýš zbývajících členů Akatsuki.
„Jeden tu pár let nezabíjí bezbranný ženský a oni mu ten park oplotí!“ Kopl Hidan naštvaně do plotu. Celý park byl oplocený a probíhala zde stavba. Několik strojů a beden s nářadím zde ještě zůstávalo. Nedaleko byl vidět Kakashiho podnik: „Ku*va velká budova,“ uznal bělovlasý a přelezl plot.
Chvíli chodil mezi posekanými stromy, když se v tom udály dvě věci. Jeden z dělníků zapomněl uklidit motorovou pilu a za druhé se ozvaly podivné zvuky od Hatakeho podniku.
Hidan popadl pilu: „Dneska jsem víc než kdy jindy nadrženej na pořádnou míru brutality,“

***

Klidná noc, pár mráčků na obloze a jasný měsíc osvětloval okolí. Před budovou se potulovalo několik mužů v maskách.
„Proč jsme tam nešli všichni?“ zeptal se jeden z nich.
„Děláš si prd*l? Padesát chlapů na jednoho? Ta půlka co tam šla bude v klidu stačit a všichni dostaneme odměnu bez práce,“ odvětil mu další z davu.

Mezitím se dva z čekajících ANBU přesunuli blíže k parku, aby na ně náhodou nezbyla nějaká práce.
„Pěkná nuda, nemám pravdu?“ Promluvil jeden z nich.
„To mi povídej a navíc si musím odskočit,“ a odešel za nedaleký strom.
Hidan položil pilu na zem a vytáhl jeden ze svých lesklých nožů a pomalu přistupoval ke své první oběti.
„Jsi nějakej rychlej,-„ než stačil dokončit větu, bělovlasý k němu přiskočil a jedním pohybem ruky ťal po krku. Druhý člen ANBU se právě vracel ve chvíli, kdy jeho parťák padal k zemi celý od krve. Než stačil cokoliv udělat, nůž mu přistál v pravém oku.
„Čistá práce,“ pochvaloval si Hidan. Vzal mrtvole masku a nastartoval pilu. Ta pomalu vrčela v očekávání práce.

„Vypni to, dělá to hroznej rámus,“ řekl jeden ze skupiny mužů.
Hidan se jenom podíval na pilu, aby ji vzápětí vrazil muži do břicha. Začalo krvavé peklo. Motorová pila trhala vše, co jí stálo v cestě. Vnitřnosti padaly rozemleté na zem. Hidan ji rychle vytrhl mrtvole z břicha a dalšímu se ohnal po krku. Sprška krve pokryla okolí. To už zbylí zabijáci zaregistrovali co se děje v jejich středu. Bělovlasý třímal v jedné ruce motorovou pilu a v druhé nůž. Krev obětí stékala po masce. Přibíhali další, avšak pouze na smrt. Hidan sekal a bodal. Končetiny útočníků létaly všemi směry. Řev obětí a proudy krve stékající do blízkého kanálu dokreslovaly atmosféru dnešní noci.
Další seknutí a další muž padl bez nohy s řevem na zem. Pila hladce projela krkem, avšak potom: „k***a, došel benzín,“ zaklel její dočasný majitel. Hodil nůž nejbližšímu útočníkovi mezi oči. Ten se ho s řevem snažil vytáhnout, ale to už u něj byl zase Hidan a vyškubl si zbraň nazpět. Dalšímu se napřáhl po krku. Sprška krve zalila jeho masku, kterou si musel strhnout. Už zbývali pouze dva. Obestoupili jej a zaútočili. Hidan se v piruetě vyhnul útoku a jednoho z nich sekl pod koleno. Ten ihned spadl k zemi. Posledního hbitě chytl ze zadu za hlavu a s křupnutím mu zlomil vaz.
„Tak, konečně jsem si vyčistil hlavu a teď je čas jít zpátky,“ usmál se Hidan.

***

„Vážně to chcete udělat?“ zeptala se Sakura.
„Jistě, je to důležité pro naši věc,“ odpověděl jí Minato.
„Už vládneme Listové a skoro i Písečné. To ti nestačí?“ přidal se do rozhovoru Sasori.
„Ne, jenom absolutní moc nad vším je pravá moc. Chci vládnout absolutní mocí. Dvě vesnice mi nestačí. Chci všechny! Teprve poté budu vládnout všemu a nikdo mě nebude ohrožovat. Pak budu mít absolutní moc!“ dokončil blonďák řeč.
„Proto jsme v Mlžné?“
„Přesně tak! Mizukage je ve funkci krátkou dobu a jako taková je velmi nezkušená a já jí přijel nabídnout pomoc,“ usmál se Namikaze.
„Zabijeme…“
„Ne,“ přerušil Sakuru Minato. „alespoň zatím ne. Zkusím to s ní po dobrém,“

***

„Vážně je to podivné, Hokage,“ žena nasadila úsměv a pohrávala si s vidličkou.
„Drahá Mizukage,“ začal Minato. „naše vesnice spolu nikdy nevycházely a já bych to rád změnil. Chci mír a prosperitu. Přece jenom jsme všichni obchodníci a snažíme se utržit co nejvíc. Spojení našich vesnic v obchodních činnostech bude mít přínos pro nás oba.“
Seděli v nelepší restauraci, jakou se mohla Mlžná pyšnit. Celý podnik byl pro veřejnost uzavřen.
„Oh, jak šlechetné… slyšela jsem, že jste se pokoušel vyjednávat i s Písečnou,“
„To ano a myslím, že jsem na dobré cestě.“
„Minulý Hokage zemřel docela brutálně, nemám pravdu? To samé se říká o bratrovi Kazekageho, že?“
„Vidím, že jste velmi dobře informovaná a ano, oba zemřeli při útocích zločinecké skupiny Akatsuki.“
„Jejichž vůdce jste zabil.“
„Ano.“
„Jak vzrušující! Jít sám za vůdcem takovéto organizace. Musíte být o svých schopnostech velmi přesvědčen!“ Mizukage protáhla svůj jízlivý úsměv.
„Dohodneme se tedy?“ Yondaimeho ta debata už začala unavovat.
„Myslím, že si to budu muset ještě promyslet.“
„Nechtěl bych na vás nikterak spěchat. Jste ve funkci zatím jenom krátce. Jestli bych vám měl jako zkušenější poradit… o spolupráci s Listovou ostatní vesnice jenom prosí a já jsem za vámi přijel osobně požádat vás o spojenectví.“
„Budu to brát v potaz, avšak nejdřív se poradím s přítelem. Má pokaždé tak dobré nápady.“ Mizukage si přejela prstem po rtech.
„Zajisté,“ Minatovi zmizel úsměv z tváře. Jeho oči potemněly: „Od teď s tebou budu jednat po zlém. Donutím tě trpět, až budeš přímo žadonit o mou pomoc,“ projelo blonďákovi hlavou.

Ještě téže noci

„Tohle nebude tak lehký. Ten hotel je jak pevnost,“ mnul si Sasori bradu.
„Mizukage je uvnitř. Ty se Sakurou tam jdete jako pár. Já jsem Hokage, který si jde po dlouhé cestě odpočinout do nejluxusnějšího hotelu v týhle vesnici. Co se ti na tom zdá špatný?“
„Mám jenom špatný pocit,“
„Dost řečí… jdeme!“ zavelela Sakura.

Mramorem vykládaná podlaha s červeným kobercem. Chodba s několika málo dveřmi, jenž vedly do nejluxusnějších pokojů v hotelu. Drahé obrazy a vázy doplňovaly noblesu tohoto místa. Trojice se zastavila před bílými dveřmi, vykládanými zlatými ornamenty.
„Vskutku pokoj hodný Kage,“ ušklíbla se Sakura.
„Ticho,“ přistoupil Minato ke dveřím a chvíli naslouchal; „Jeden z nich je teď ve sprše.“
„Chcete, abychom je zabili oba?“ zeptal se Sasori.
„Ne, oba je chyťte a přivažte naproti sobě. Chci, aby viděla, jak pomalu zabíjíte jejího chlapa,“ řekl Namikaze.
„Na to by se tu hodil víc Hidan,“ ukázala Sakura úsměv.
„Hidan je psychicky labilní. Ještě by ho chytl rapl a zabil by je oba,“ zakroutil blonďák hlavou. „Dobrá, jděte!“
Sasori opatrně otevřel dveře. Slyšel sprchu a rádio. Sakura proklouzla hned za ním. Hokage za nimi zavřel dveře a čekal na chodbě.

Blondýna ležela v noční košili na posteli a spala. Sakura k ní pomalu přistoupila. Sevřela ruku v pěst a udeřila spící ženu vší silou. Sasori pustil rádio víc nahlas. Blondýnka zasténala bolestí. Sakura ji chytla za vlasy a přitáhla k sobě. Chladné ostří nože jí přistálo na krku: „Hni se a ten pokoj bude vymalovaný tvojí krví.“
„Dobrá rána,“ olízla si Mizukage krev tekoucí z roztrženého rtu, „musím tě však varovat. Jestli mi vytrhneš jen několik vlasů, tak ti urvu hlavu.“
„Drž hubu!“ Sakura víc přitiskla nůž k hebkému krku.
Sprcha v koupelně přestala téct. Sasori přešel ke dveřím.
„Už jdu, zlato,“ hluboký hlas patřil muži v koupelně.
„Jen pojď,“ šeptl Sasori a stoupl si před dveře. Stačilo, aby muž otevřel dveře a v následném překvapujícím momentu ho hned omráčí. Avšak místo toho…

Obrovská svalnatá ruka prorazila dřevěné dveře, jako by byly z papíru a chytla Sasoriho pod krkem. Dveře se rozpadly jako domeček z karet. Do místnosti vstoupil obrovitý muž. Kapičky vody se leskly na jeho svalech. Měl na sobě jenom ručník, přivázaný kolem pasu.
„Raikage,“ vydechla Mizukage.
„Co je to, k*rva, za verbež?!“ zahřměl statný muž a zatřepal Sasorim ve vzduchu, který začal chroptět.
„Pusť ho!“ vřískla Sakura. Tohle chvilkové polevení v ostražitosti blondýnce stačilo. Vysmekla se ze sevření. Sakura ještě stačila po blondýnce seknout. Kapky krve dopadly na strop.
„Au,“ propukla Mizukage v smích. Krev jí stékala po ruce, kterou si celou olízla.
„Tohle jsou ti Akatsuki?“ zahřměl Raikage.

***

„Jsou tam nějak dlouho,“ pomyslel si Minato. V tom se rozrazily dveře. Sakura a Sasori se zastavili až o stěnu. Za nimi vyšel Raikage s Mizukage.
„Ksss,“ zasyčel Namikaze.
„Věděla jsem to, že za tím stojíš a teď mám i důkaz,“ pronesla blondýnka. Krev jí z ruky stále kapala na zem.
„Hokage, za svoje zločiny dnes zemřeš mou rukou!“ Raikage si promnul pěsti.
„Oh,“ Minato jim nevěnoval pozornost. Raději se podíval, jestli jeho dva podřízení ještě žijí.
„Vypadá to,“ pomyslel si. „že Sakura má zlomenou ruku a několik žeber. Sasori vypadá mrtvý, ale cítím, jak pořád dýchá. Sice nepatrně, ale pořád žije.“
„Skončeme to!“ prolomila ticho Mizukage.