Za všechno se platí

Smrt někoho blízkého dokáže v člověku vyvolat zvláštní emoce.....vztek, strach, lítost, ale především bezmoc.

Tenten klečela na zemi a ve svých dlaních svírala studenou ruku. Slzy jí kapaly po tvářích a v jejích očích se zračil strach. Šla se přece za ním podívat, protože ji pozval, ale když vešla k němu do bytu, uviděla na zemi bezvládné tělo. Třásla se. Chtěla, aby to byl celé jen zlý sen a ona s ním mohla být navždy, ale to se nestane. Už to není ta malá holčička, která si smí vysnít svou budoucnost.....nyní je z ní dívka, která musí čelit realitě. Nelítostné realitě, kterou nejde nijak obejít. Uvědomila si to až nyní........měla k tomu jedinný důvod. Před ní na zemi ležel přítel, možná i víc než to a umíral. Ona však mohla jen tisknout jeho ruku a sledovat jak záře v jeho očích pomalu zhasíná.
"Neji..." vzdychla a znovu se zahleděla na jeho, teď už nehybnou tvář.
"Proč jsi mě tu nechal samotnou......nemám nikoho, kdo by mi rozumněl tak jako ty."
"Proč????"
Utápěla se ve vlastním smutku a nedokázala zastavit proudy slz, které jí stékaly po červených tvářích. Kapaly a na zemi se vytrácely do nekonečna..
"Stejně jako lidé...."pomyslela si když pozorovala malé kapičky dopadající na dřevěnou podlahu. Tenten se začaly klížit víčka a tak se položila na Nejiho tělo a usnula neklidným spánkem beze snů.

Z nelítostných nočních můr jí vytrhlo zavrzání podlahy. Pomalu otevřela oči a rozhlédla se po místnosti. Byla stále tam...u svého milovaného, ale kdo je ještě tady?
Obraz se jí pomalu začal zaostřovat, jak její oči přivykaly tmě okolo. Hádala, že musí být stále ještě noc. Její zorničky neklidně přejížděly od rohu k rohu jako leiserové paprsky. Z kuchyně se ozval další rachot, tentokrát mnohem silnější. Chtěla zjistit, co se tam skrývá, ale zároveň ho nemohla opustit. Z přemýšlení jí však vytrhlo náhlé světlo. Nyní se dívala do tváře svému senseiovi a nebyla schopná slova.
"Tenten...."promluvil zasmušilým hlasem Gai a sledoval přitom křehkou dívenku, která se krčila u těla mrtvého Nejiho.
"Jak jsi jenom mohla.....svého přítele a společníka....pro tohle není omluva!"prohlásil se slzami v očích a odešel pro skupinu ANBU.
Tenten jen nevěřícně přihlížela tomu, co se okolo ní děje. Stále byla příliš vyděšená a zmatená, než aby moha uvažovat. Když jí ale konečně došlo, co jí čeká, už byla v rukou ANBU odváděna k hokage.
"Ale...já...."pokoušela se o vysvětlení, oni jí však umlčeli. Tsunade nad tím nevěřícně kroutila hlavou a nakonec nařídila dívku zavřít, že o jejím osudu rozhodne ráno.

Nyní Tenten seděla v malé místnosti a rukama si objímala odřená kolena.
"Proč to svedli na ní??"
V tu chvíli si ale všimla malého otvoru ve zdi a pocítila jedinou možnost k úniku. Potichu se proplížila dírou a ocitla se konečně na čerstvém vzduchu.
"Áááách" nadechla se. Najednou se jí ale na zádech dotkla něčí ruka a ona se dala do zběsilého útěku. V mžiku proběhla celou Konohou a ocitla se v lese. Za sebou slyšela jen tlumené výkřiky a šustění listí, které vydávali její pronásledovatelé z řad ANBU.
"Zastavte jí!" ozvalo se příliš blízko a přinutilo to Tenten ještě víc přidat na rychlosti. Stromy okolo ní se jen míhaly a po chvíli už za sebou neslyšela žádné podezřelé hlasy. Zůstala sama uprostřed lesa jako vyhnaný ninja, který zaplatil za čin, co spáchal někdo jiný.