Dětství I. - Uzumaki Naruto

"Yondaime Hokage, Kushina porodila chlapce, sama však podlehla velké ztrátě krve." řekl se zármutkem v hlase posel. Minatovi vhrkly slzy do očí, nedokázal si představit život bez své milované. Před ním stál rozzuřený Kyuubi, ničící okolní krajinu a nebezpečně se přibližoval k vesnici.
"Přineste mi sem mého syna..." zašeptal.
"Ale..."
"Rychle!" v jeho očích se znovu objevilo odhodlání.
"Pomstím tě Kushino....Nenechám Kyuubiho zničit vesnici.." Za sebou uslyšel jemný šelest větviček, než před ním stanul ninja s dítětem v náručí.
"Děkuji ti, teď běž.."
"Hai!" Minato osamněl a v náručí svíral svého syna. Slzy kapaly na bílou přikrývku, do které bylo dítě zabalené.
"Promiň Naruto...Promiň mi, že s tebou nemohu být....Nebudu mít příležitost sledovat jak rosteš...Odpusť mi to." S těmito slovy položil malý uzlíček na zem a prsty utvořil první pečeť. Za ním se zformoval bůh smrti. Něco zašustilo v křoví a na paseku vběhl Sarutobi.
"Né Minato!" ale už bylo pozdě.
"Shiki Fuujin!"
Kyuubi zasténal a pečeť ve tvaru spirály ho uzavřela do Narutova těla. Nemohl se bránit. V tu chvíli také dítě začalo plakat. Minato ho jemně chytil zesláblýma rukama a přitiskl ho k sobě.
"Sbohem..." šeptl a políbil svého malého synka.
"Sarutobi....postarej se o něj prosím...Ať ho lidé z vesnice berou jako hrdinu...Nechci aby trpěl kvůli Kyuubimu, kterého má v těle..." Sandaime si od něj vzal nemluvně a tiše sledoval, jak Minatova ruka pomalu klesá. Naposledy vydechl a zůstal ležet na zemi. Sarutobi se otočil, pomalu odešel z malé paseky a nechal za sebou mrtvého Hokageho, který pro vesnici objetoval svůj život. V rukou svíral plačícího Naruta.

Naruto seděl na houpačce před Akademií a závistivě sledoval ostatní spolužáky. Všichni si na něj ukazovali prstem a smáli se.
"Koukni, on jediný to neudělal!"
"To je dobře.....Nemůžeme ho nechat stát se Shinobim."
"Je to Liščí démon..."
Sledovalo ho mnoho párů očí plných opovržení. Stále ho provázeli nenávistné pohledy vesničanů a nadávky.
"Říkají mi Liščí démone....Proč?" nevěděl odpověď na tuhle otázku. Neměl ponětí proč jím všichni opovrhují. Neznal své rodiče, nikdy se o něj nikdo nezajímal. Vždycky byl na všechno sám.
"Proč? Proč se na mě tak dívají?" posmutněle sledoval mladé ninji a ochranné čelenky lesknoucí se na jejich čelech.
"Proč on nemohl být Shinobim? Proč ho nikdo nemá rád? Pomalu odcházel a vzpomínal. Ve škole si nikdo nikdy nevšiml jeho skutečného já. Všichni se mu smáli. Když si hrál venku, ostatní děti se stranily, a když už si s někým začal hrát, okamžitě přispěchali rodíče s "těma" očima. Očima plnýma nenávisti, opovržení a zděšení. Vždycky nechápal ty pohledy. Čekaly všude. Ať procházel kteroukoli částí vesnice, vžy se do něj vpíjely.
"Pomoc..." křičel uvnitř, ale nikdo nepřicházel. Ať se snažil sebevíc, nikomu se nezavděčil, a tak to nakonec vzdal. Jediným způsobem, jak si mohl získat pozornost ostatních, bylo dělat všemožné lotroviny. Sarutobi ho litoval, ale přesto se zdráhal povědět mu pravdu.
"Je ještě příliš mladý. Neunesl by to." Už mnohokrát o tom přemýšlel, ale vždy došel ke stejnému výsledku.
Další půlrok musel Naruto čelit nepřízni osudu, až konečně nadešel den zkoušek na Akademii.
"Dokážu to. Stanu se ninjou!" dodával sám sobě odvahu. Nakonec mohl ale stejně jenom přihlížet, jak si jeho "přátelé" nasazují své čelenky. Najednou mu kdosi zaťukal na rameno.
"Naruto, pojď se nou!" Nad ním se tyčila postava Mizukiho-sensei. Seskočil z houpačky a odešel s učitelem.
O pár dní později se z domu Hokageho ztratil vzácný svitek. Hledali Naruta, ale nikdo ho nenašel. On však mezitím pilně trénoval. Chtěl to dokázat. Uprostřed malého lesíka ho objevil jeho učitel Iruka.
"Naruto, vrať mi ten svitek....prosím!"
"Iruko-sensei, když se naučím jutsu z tohohle svitku, musíte mě nechat odmaturovat, že ano."
"Je to tak, ale kdo ti to řekl?"
"Mizuki-sensei!"
V tu chvíli se odněkud vyřítil Fuuma shuriken a mířil na Naruta. Ten už se připravil na smrtící ránu, ale místo toho na něj dopadly kapky. Nad ním klečel Iruka a z úst mu vytékala krev.
"Omlouvám se, Naruto, odpusť mi."
"Iruko-sensei..." šeptl se slzami v očích.
"Proč?"
"Protože v tebe věřím!" Narutovi se na tváři objevil jemný úsměv.
"Za tohle tě zabiju! Nebudeš ubližovat Irukovi-sensei."
"Kagebunshin no jutsu." Okolo Mizukiho se shromáždilo přes tisíc klonů. Neměl kam utéct. Byl poražen... Jeho tělo leželo bezvládně na zemi, ale přežil. Schvácený Iruka se soucitně podíval na svého studenta a řekl: " Gratuluji k maturitě...Dokázal jsi to....Jsi ninja!" Narutovi se v očích objevil radostný výraz.
"Děkuji senseii..."
"Dokázal jsem to, konečně mě někdo uznává..." pomyslel si a opustil ono místo.