Milenec lady Temari – Schůzky, část 7.

Genma byl překvapen, že ho Chiaki políbila, ale než mohl polibek opětovat, tak se Chiaki odtáhla a odebrala si svého syna a dala ho do kolébky. Zavolala na služku, které opět dala pokyny a vyvedla Genmu zpět ven a zneviditelnila domek a řekla mu: „A pokud to někomu řekneš, tak se nebudu krotit a rovnou tě zabiju, což by byla škoda a slib mi, že pokud ho potkáš, tak se budeš snažit se mu vyhnout, protože s ním není radno se zahrávat. Vím o čem mluvím.“
„Tak dobře, ale na mě se můžeš spolehnout, protože tvé tajemství si vezmu do hrobu a navíc udělám vše co mi řekneš. Vybral jsem si tě jako partnerku a pokud…“ dál se nedostal. Chiaki zmizela a on musel zakroutit hlavou.
„Jen jedno ti neslíbím, setkám se s ním a promluvím mu do duše,“ řekl si pro sebe a také zmizel teď si uvědomil, že má schůzku v restauraci…

Temari přemítala proč ji tak moc záleží na takovém člověku, vždyť přece byla pořád zamilovaná do toho lenocha, ale Maero ji připadal úplně jinačí – tedy spíše nebyl tak lenošný a oplýval větším osobitějším stylem…
Nemohla přestat na něj myslet. Teď již ne – ocitla se v pasti – sladké pasti, ale kdyby věděla, že má na svědomí odporné činy a je tajným šéfem mizukageho špionážní rozvědky…
„Kam půjdeme?“ slyšela ho říkat.
„Nevím, ale šla bych…“ byla přerušena prostředníkem, který okamžitě sdělil: „Mizukage-sama, si žádá tvých služeb,“ a zmizel.
„Promiň musím jít, ale jak budu moci, tak si spolu někam zajdeme, ano?“ také byl pryč.
„Ach jo,“ povzdechla si. Vydala se do svého bytu.

Genma se vracel z restaurace, kde měli poradu a koho nepotkal. Temari.
„Zdravím, Temari-san.“
„Také a jak jste na tom?“ zeptala se Temari Genmy, protože ji bráška nic neřekl.
„Více než dobře, ale potřebujeme, aby Maero byl na pár dní pryč,“ prohodil Genma.
„Tak to se vám splní, protože mizukage si ho zavolal. Asi kvůli misi nebo něco podobného,“ odtušila Temari.
„Výtečně, ale mohla by jsi mi poradit?“ zeptal se Genma.
„Klidně, podle toho co tu bude,“ souhlasila Temari.
„Jak mám dát najevo, že je pro mě důležitá, když ona je…“ nedokázal najít ta správná slova.
„Koukám, že se ti Chiaki líbí, nu což?“ Genma povážlivě zčervenal a kývl na souhlas.
„Abych ti mohla poradit, tak ji musím jaksi poznat,“ řekla Temari a Genma houkl přes rameno, že to zařídí, že má být večer, zde, kolem osmé.
„Ach jo,“ povzdychla si po druhé.

Stalo se, že se sešli a Genma se omluvil, že má ještě nějaké povinnosti, ale nebyla to pravda.
„Ahoj, jsem Temari,“ začala.
„Jsem Chiaki a proč jsem tady.“ Odpověděla ji.
„No… chci poznat sestru Maera, co je na tom špatného?“ divila se Temari.
„Nevím, ale bráška je zvyklý na pozornost žen, které mu každý den padají k nohám,“ to nebylo moct taktní a Temari se snažila udržovat neměnný výraz.
„Koukám, že se snažíš nedat na najevo rozpolcení – jenom jsem žertovala, můj brácha sice měl pár žen, ale žádná nebyla jako ty a navíc o žádné tolik nemluvil jako o tobě.“ Práskla na svého bratra Chiaki.
„Arigatou za informaci a nechceš se jít někam napít?“ navrhla Temari.
„Ráda,“ souhlasila Chiaki, protože Temari jí byla sympatická.

Zašly si do lepší hospůdky a jakmile se trochu napily už si povídaly jako staré kamarádky a hlavně drbaly koho jiného než chlapi.
„To jsem nevěděla,“ přiznala Chiaki.
„On to taky ví málokdo, že můj bratr byl bývalý snoubenec mizukageho snoubenky,“ sice Temari toho měla hodně vypito, ale zase nebyla pitomá, aby vyzradila celý jejich plán.
„A co tedy tady pohledáváte?“ zajímala se také v náladě Chiaki.
„Gaara se chtěl jen přesvědčit, že Mari bude dobře zajištěna,“ kdyby tohle řekla, když by byla Chiaki střízlivá, tak by ji začala osočovat, že mizukage se dokáže postarat, ale teď ji to bylo jaksi fuk.
„Souka a po pravdě líbí se ti skutečně můj bratr?“ optala se Chiaki.
„Ano, líbí, má v sobě jisté kouzlo,“ přiznala Temari.
„Tak to je dobře a mě se zase líbí Genma,“ Saké dokáže divy.
„Genma z Konohy?“ divila se Temari. Chiaki se jen zamračila a kývla na souhlas. „Ty ho znáš?“ zajímala se Chiaki.
„Ano, když mi bylo patnáct, tak jsme já, Gaara a Kankurou – další bratr – skládali Chuuninskou zkoušku v Konoze a právě Genma byl zkoušející v jedné etapě zkoušek.“ Vysvětlila Temari.
„Souka, já zapomněla, že Suna a Konoha jsou spojenci a my vlastně nepřátelé,“ upozornila Chiaki na tento fakt.
„Máš pravdu, ale zdvořilostní návštěvy se konat musejí, i když to nechceme,“ podotkla Temari.
Pak se bavily na další témata a bylo již hodně po půlnoci a tak se rozhodly vydat domů.
Temari byla více střízlivá a doprovodila Chiaki domů.
„Ach jo,“ do třetice si vzdychla.

Ovšem pro jednoho člověka den ještě nekončil, ale právě začal.
„Konečně jsi přišel,“ poznamenal sedící na stojícího.
„Spíš ty jsi tu moc brzo,“ nedal se příchozí.
„Proč jsi mě vyhledal?“ zeptal se Genma.
„Abych tě upozornil, že jestli dáš pryč ruky od Chiaki a nebudeš se ochomítat kolem mého syna, tak ti nic neudělám, jasno?“ začal vyhrožovat Hidan.
„Bohužel, to ti zaručit nemůžu,“ řekl Genma po pravdě.
„Tak to potom neručím za tvou bezpečnost!“ Hidan již začínal ztrácet nervy. To jsou všichni jouninové v Konoze tolik tvrdohlavý? Blesklo Hidanovi hlavou.
„Já se ubráním a navíc mám Chiaki rád a nechci se dívat jak trpí a kdyby mě požádala jestli by jsem nechtěl být otcem jejího dítěte, tak okamžitě svolím k adopci,“ řekl po pravdě Genma a právě tohle ji chtěl navrhnout na další schůzce.
„Tak toho by jsi se neopovážil! Je to můj syn a nikomu nedovolím, aby mě o něj připravil!“ rozohnil se Hidan.
„Tak proč jsi ji opouštěl?“ Genma uhodil na citlivé téma.
„To není tvoje starost a nic ti do toho není!“ obořil se Hidan.
„Máš pravdu, ale ty jsi nukenin a pro tvého syna by nebylo dobré, kdyby tě s ním spojovali a pak by jsi na tvého syna ukazovali jako na syna nukenina a jak se říká: „Jaký otce, takový syn.“ A to by jsi nechtěl nebo ano?“ Genma sice mluvil tvrdě, ale měl pravdu. Ještě měl v paměti jak se všichni lidé chovali k Narutovi jako by ani neexistoval a teď ho ve vesnici zná skoro každý…
„Mě je putna, co si o mě myslí, ale synové jsou tu od toho, aby napodobili své otce, ne?“ Hidan měl pomatenou představu o tom co jsou synové.
„Nemáš pravdu, synové jsou tu od toho, aby nám dělali radost a nesli náš odkaz a to stejné i dcery. Oni ponesou naše poselství dál…“
„Tak dost! Nebudu poslouchat tyhle zku*vený řeči!“ Hidan již nadával.
„Ale asi budeš muset!“ rozhodl Genma, ale to netušil, že Hidan zaútočí…
Genma se vyhnul Hidanově kose s lehkostí šelmy a jeho reflexy, které opět nabyli vrcholu se lehce bránil a dokonce se mu podařilo Hidana dvakrát zasáhnout.
„Ty zku*venče, víš jak to ku*va bolí?“ Hidan již mluvil svou obvyklou mluvou, kterou tak rád používal.
„Když to nepochopíš, tak nemá cenu se s tebou o tím bavit,“ prohodil Genma.
„Ty nic nechápeš a tohle je tvůj konec!“ řval Hidan jako smyslů zbavený a možná proto si nevšiml svého týmového kolegy, kterého omylem řízl svou kosou.
„Kakuzu? Co tady ku*va děláš?“ Hidan nevěřil svým očím a Genma zpozorněl, protože vycítil z druhého více chakry.
„Hidane, musíme jít pro kořist!“ řekl Kakuzu.
„Už zas a kdo je to tentokrát?“ Hidan měl krátké vedení, protože se ráno bavili o tom, že se půjde na lov Dvouocasé a pak půjdou pro nějakou tu „odměnu“.
„Ale s tebou si to vyřídím až se vrátím,“ varoval ho Hidan.
Duo Akatsuki zmizelo a Genma si oddychl. Neměl ani škrábanec.

„Kdo to byl?“ ptal se Kakuzu.
„Ále, jeden co se ochomítá kolem Chiaki.“ Víc Jashinista říkat nemusel.
„Kdyby jsi ho zabil, tak by z toho nekápla moc velká odměna.“ Poznamenal Kakuzu.
„Tak jdeme, ne?“ nadhodil Hidan a šlo se.