Láska ukrytá v nenávisti – Rodinná hádka, část 13.

Shira a Sasuke

„Tak je to pravda,“ rozplakala se Shira a tím pláčem vzbudila i Sasukeho. Objali se.
Nidara se potuloval po domě a přemýšlel jestli nemá zajít za sestrou a nakonec usoudil, že ano, ale čekalo ho nemilé překvapení a to v podobě Uchihy Sasukeho, který objímal Shiru…
„Pracky od ní pryč! A jak jsi se dostal z pout?“ vyzval ho Nidara.
Ale oni jakoby nevnímali a dál se objímali.
„Slyšel jsi?“ řval už Nidara.
„Ano slyšel a nemusíš, tak řvát,“ řekl Sasuke poměrně klidným hlasem.
„Já neřvu,“ snažil se Nidara o smířlivý tón, ale moc mu to nešlo.
„Prosím, nehádejte se,“ snažila se je uklidnit Shira.
„My se nehádáme, ale pouze si vyměňujeme své názory,“ poznamenal Sasuke za Nidaru, který to také chtěl říct, ale Sasukeho ho předešel.
„Sasuke, mohl by jsi mě, prosím, nechat – o samotě – s mým bráchou?“ vyslovila přání Shira.
„Že jsi to ty, tak půjdu,“ řekl Sasuke a ještě než odešel, tak ji dal pusu na tvář a Nidarovi se to pranic nelíbilo, ale co s tím nadělal. A opravdu odešel a dokonce i víc jak za dveře.

Ovšem tím bloumal po domě a náhodou slyšel jak Kimm zpívá svému potomku, tak mu to nedalo a se zaklepáním vstoupil.
„To jsi ty?“ řekla Kimm nepřátelsky.
„Jen jsem se chtěl podívat na mimčo,“ Sasuke se snažil o milý tón.
„Ale jen na chvilku,“ dovolila Kimm a použila svoji sílu na to, aby zjistila Sasukeho úmysly a kupodivu nezjistila nic.
A i když se Sasuke podíval na Sachiko Yukiko, tak se podivil, že takhle bezbranně vypadal i on, dokonce jeho nenáviděný a přesto milovaný bratr.
„Řekni jak se pozná láska?“ ozval se náhle Sasuke a tou otázkou Kimm zcela vyvedl z míry.
„Láska? Ta se pozná jednoduše, že na tu osobu neustále myslíš a nemůžeš bez ní být, pokaždé se ti rozbuší srdce a v žaludku máš jakoby tisíc motýlů.“ Popsala mu Kimm.
Tohle přesně cítil, když si vzpomněl nebo viděl Shiru…
Byl zamilovaný…
„… a pokud jsi se nevyslovil udělej to teď, jinak ji ztratíš navždy,“ slyšel říkat Kimm.
„Děkuji a moc jsi mi pomohla,“ řekl Sasuke a už se neohlížel…

„Co ti chtěl?“ zajímal se Kiba, kterému se vůbec nelíbilo, že se Sasuke ochomítá kolem Kimm.
„Nic a víš co je zvláštní? Nevycítila jsem z něho žádnou negativní energii a dokonce jsem vycítila, že ho vnitřně něco trápí jakoby ta zlá negativní síla ani nebyl Sasuke, ale někdo úplně jiný…“ prozradila Kimm a zamyslela se nad tím.
„To je zvláštní,“ dumal Kiba.

„A okamžitě se s ním přestaneš stýkat!“ nařídil ji bratr.
„Nikdy! Já ho miluju a ty mě nic zakazovat nebudeš!“ rozohnila se Shira, ale přehnala to a bolest ji přinutila na chvíli strnout a když bolest přešla, tak opět byla bílá jako stěna.
„Vidíš? On je zlo! Copak to nevidíš? Pořád jen ubližuje!“ zkusil to ještě Nidara.
„Ne, mýlíš se! On mě miluje!“ bránila ho zcela automaticky Shira.
„On? A milovat? To nejde dohromady! Poslechni mě a uvidíš, že ti bude líp a navíc já jsem tvá rodina a musíme zachránit naši sestru. On je jen navíc a možná to bude znít tvrdě, ale je to tak lepší, že jsi potratila. Alespoň tě s ním už nic neváže,“ řekl Nidara.
„Nemáš pravdu, i když jsem potratila, tak ho nemůžu jen tak nechat být, on je sám a zmatený a já jediná ho dokážu vyvést na světlo a…“ v tom zmlkla, protože ji bratr dal facku!
„Tohle neudělal ani Sasuke! Jsi horší než on!“ řvala na něho Shira.
„Takhle se mnou už nikdy nemluv a Sasuke je ode dneška tabu a šmitec! On je zlo a zlo zůstane zlem! On si tě nezaslouží! Jsi pro něho moc dobrá a hodná. On zná jen nenávist!“ říkal právě Nidara, když stál za dveřmi Sasuke a čekal co řekne Shira.
„Máš pravdu, že zlo zůstane zlem…“ víc slyšet nepotřeboval. Rychle se vypařil a po cestě do ukrytu si spílal do blbců, bláznů a přiznal si, že jeho bratr měl pravdu. Potřeboval nenávist.
Už se rozhodl…

„Máš pravdu, že zlo zůstane zlem, ale přesto věřím, že on se už napravil a ten poslední den v jeho úkrytu mi věnoval rodinný prsten, který mi zanechali rodiče a dokonce mi řekl, že tě zabil a to chce velkou odvahu a vůli. Já jediná ho můžu vyvést z toho kruhu nenávisti a ukázat mu co je pravá láska,“ řekla Shira.
„Kde je Sasuke?“ divil se Kiba, když bez zaklepání vstoupil do Shiřina pokoje.
„Sasuke,“ zopakoval nerudně Kiba.
„Tak toho jsem poslal pryč, protože si potřebuji se svou sestrou promluvit,“ osvětlil Nidara.
„Souka, ale Kimm říkala, že Sasuke na něco přišel a chtěl se o tom se Shirou podělit, ale jak vidím, tak tady není…“
„A co to mělo být?“ zeptala se s nadějí v hlase.
„Nejsem ta osoba, co by ti to měla říkat…“ a tady se zastavil, protože si Shira na něco vzpomněla jak se bavili o zlu, tak si myslela, že za dveřmi někdo je a to mohl být jedině Sasuke a on to špatně pochopil a…
„Musím za ním!“ Použila své doujutsu a jen na Nidaru, protože věděla, že Kiba nic namítat nebude.
„Až odejdu, tak do něho vlož chakru a on se vrátí do svého původního stavu.“ A byla pryč. (viz DBv č. 15.)

Mari a Gaara

„Protože mě přepadly křeče do břicha nejdřív jsem myslela, že já potrácím, ale pak to ustalo a mě se nic nestalo, ale pak jsem si uvědomila, že jsme dvojčata a že jednou se to už stalo a teď znova a jen nechápu s kým se mohla moje sestra zaplést, když ona celý život…“ nedokončila.
„Neboj tvoje sestra bude v pořádku,“ ujišťoval ji Gaara.
Ovšem Mari věděla, že ne, proč by jinak ji přepadly ty hrozné křeče? A bezbřehý smutek?
„… tvá sestra je silná a zvládne to.“ Slyšela pouze těchto pár slov.
„To vím také, že moje sestra je živel, ale stejně jako ona je jen hříčkou v rukou, které si říkají Osud.“ Vychrlila ze sebe Mari.
„Máš pravdu.“ Gaara musel souhlasit.
„Tak vidíš!“ Mari byla ráda, že měla pravdu, ale na druhou stranu jí vadilo, že sestřička je zklamaná a smutná…

Rozešli se a pak za pár chvil se potkali „náhodou“ a Gaara ze slušnosti Mari pozval na oběd a pak další „náhoda“ byla, že potkali – Genma byl s Chiaki – Miharu, Raidou a co opravdu byla náhoda, tak se tam potkali i s Temari a Maerem…

„Nechcete se posadit?“ navrhl Gaara.
„Brácha? Co ty tu děláš?“ zajímala se Temari.
„Já? Jsem sem se šel naobědvat a koho tady nevidím a tak jsem se rozhodl, že všechny zvu na oběd a snad mě neodmítneš?“ řekl Gaara udělal psí očka a Temari musela souhlasit i Maero s nelibostí.
Když už byli všichni usazení a měli po objednávce a rozjel se živý rozhovor na všechna možná témata a opět používali šifry a tak mistrovsky, že Temari ani Maero nepoznali o čem se dohadují…
A co bylo více zarážející, tak ta uvolněná přátelská atmosféra donutila Maera se zamyslet, že kdyby i on se mohl jednou tak uvolněně bavit a tady se mu naskytla jedinečná příležitost a tu on využil a divil se jak je snadné se bavit.
„Tak co si myslíš?“ ptala se ho Temari.
Maero se jen tupě zíral a nic z něho nevypadlo.
„Jen jsem se ptala,“ řekla omluvně Temari.
„Ne je to moje vina, ale myslím si to, že by se dva lidé, kteří se mají rádi, tak by měli být spolu,“ to byl jeho názor.
„Tak dobře a dáte si ještě něco?“ zeptal se Gaara.
A každý si ještě něco objednali, když platí sám kazekage, to nešlo odmítnout, ne?

V restauraci zůstali ještě asi hodinu a pak se museli rozejít, protože si Miharu uvědomila, že Mari musí k mizukagemu.
„Vidíš, sestři na to by jsem málem zapomněl,“ poznamenal Maero.
Miharu a Mari odešly a Raidou se také omluvil a Gaara, který platil se také omluvil, že prý potřebuje vyřídit korespondenci.

Temari a Maero se vydali na procházku po městě.
Gaara se chtě nechtě musel ponořit do kopy papírů, které mu posílali poslové a že těch papírů bylo a byl tam i vzkaz od Bakiho, že Kankurou má také skoro vyhráno, protože Kazemi svolila ke sňatku a navíc byla těhotná.
Gaara byl šťasten a musel se usmát a říkal si pro sebe: „Tak válčí dobře a on to s těmi ženskými umí.“
„Ty taky,“ ozvalo se mu ucha a za chvíli na papíry zapomněl a věnoval se pouze své lásce a co bylo důležitější už na ní to těhotenství bylo znát.
„Miluji tě.“
„Já tebe taky, má Ai no Sabaku,“ poznamenala Mari a to přirovnání říkala pouze v soukromí a někdy ji to uklouzlo i na veřejnosti a ostatní se divili co to má znamenat. Taky nemusí vědět všechno, že?